Zdaňování příjmů a zdravotní pojištění

Z aktuálně platné formulace § 6 ZDP je tak patrné podřazení funkčních požitků režimu příjmů ze závislé činnosti. Nicméně, příjmy ze závislé činnosti jsou i funkční požitky, kterými jsou ve smyslu § 6 odst. 10 ZDP například odměny za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí, v jiných orgánech územní samosprávy, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách a v jiných orgánech a institucích.

Vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění je úhrn příjmů ze závislé činnosti s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 236/1995 Sb.“), které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru, nebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

V této souvislosti je zapotřebí si uvědomit, že do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují příjmy zdaňované podle § 6 ZDP. Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění nevzniká, pokud se jedná o osobu uvedenou jako výjimku v § 5 písm. a) v bodech 1–7 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“) – osoby uvedené v těchto výjimkách nejsou ve zdravotním pojištění zaměstnanci. To znamená, že v roce 2017 zaměstnanci nejsou například osoby činné na dohodu o pracovní činnosti s příjmem nižším než 2 500 Kč nebo osoby pracující na dohodu o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč. Pro vznik účasti na zdravotním pojištění (vznik zaměstnání) se od 1. 1. 2015 u jednoho zaměstnavatele sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce (dále jen „DPP“). U příjmů specifikovaných jako funkční požitky nebo u příjmu na základě pracovní smlouvy není určena žádná hranice pro vznik účasti na zdravotním pojištění, a tedy i pro vznik zaměstnání – v těchto případech se platí pojistné z jakékoli částky příjmu, případně i s přihlédnutím k zákonnému minimu platnému pro zaměstnance.

V právních podmínkách platných od 1. 1. 2017 je specifikován § 6 odst. 1 ZDP, řešící problematiku příjmů ze závislé činnosti, kterými tak jsou:

V návaznosti na úzkou spojitost stanovení vyměřovacího základu zaměstnance ve zdravotním pojištění se zdaňováním příjmů, zúčtovaných zaměstnanci, vycházíme pro zdravotní pojištění především z následujících zásad:

Kromě „klasických“ příjmů ze závislé činnosti poskytují zaměstnavatelé zaměstnancům odměny fixní i variabilní povahy a různé benefity. Jak v jednotlivých případech řešit zdaňování včetně návaznosti na odvody zdravotního pojištění?

V této souvislosti je důležité, jaké podmínky zaměstnavatel pro jednotlivá plnění nastaví.

Bez odvodu daně a pojistného na zdravotní pojištění můžeme v návaznosti na ZDP definovat například následující plnění:

Aby se neplatila daň a také obě pojištění, musí se ve všech třech situacích jednat o plnění.

Uveďme si nyní některé případy i s ohledem na vliv zdaňování zúčtovaného plnění.

Uveďme si dále několik případů, kdy se odvede pojistné na zdravotní pojištění proto, že příjem (plnění) je zdaňován podle § 6 ZDP:

Pokud pojištěnec vykazuje ve své samostatné výdělečné činnosti příjmy podle § 7 odst. 1 a 2 ZDP, považuje se ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou (dále jen „OSVČ“). Vyměřovacím základem je u OSVČ sazba 50 % příjmů ze samostatné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, přičemž v § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. jsou vyjmenovány osoby, které nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ.

Osoby považované ve zdravotním pojištění za OSVČ, tedy s povinností placení pojistného a plnění ostatních zákonných povinností, jsou taxativně vyjmenovány v § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. Mezi tyto osoby patří:

Ve smyslu § 13 ZDP lze příjmy dosažené při výkonu samostatné činnosti rozdělovat mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby.

Jako na OSVČ musíme ve zdravotním pojištění pohlížet i na občany z jiných států, podnikající v České republice. Při řešení příslušnosti k pojištění je zapotřebí mimo jiné rozlišovat, zda se jedná o osoby podléhající režimu koordinačních nařízení EU (viz dále), nebo o cizince z tzv. třetích zemí.

Při pohybu v rámci „evropského“ prostoru představuje z hlediska příslušnosti k pojištění výkon výdělečné činnosti určující kritérium. Pokud jsou osoby ze států EU, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ze Švýcarska výdělečně činné na území České republiky, znamená to, že jsou zde buď zaměstnány, nebo podnikají, podléhají po celou tuto dobu (případně včetně období pobírání dávek odvozených z výdělečné činnosti) všem systémům sociálního zabezpečení v České republice. Tento postup vychází z nařízení EU č. 883/2004 a prováděcího nařízení EU č. 987/2009, která jsou aplikována vůči občanům a institucím všech výše uvedených států.

Pokud chce podnikat v České republice osoba ze „třetí“ země, tedy mimo výše uvedené státy, nepodléhá režimu koordinačních nařízení EU a z titulu výkonu své samostatné výdělečné činnosti jí nevzniká účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Řešením takové situace je uzavření komerčního zdravotního pojištění. Cizinec ze „třetí“ země může být účasten českého systému pouze po dobu zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky.

Vykonává-li OSVČ z některého ze států podléhajících režimu uvedených nařízení samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a je současně zaměstnána na území některého z dalších států, podléhá právním předpisům státu, ve kterém vykonává zaměstnání.

I když pojištěnci nevzniká povinnost platit daň z nízkých příjmů (§ 38b ZDP), pojistné na zdravotní pojištění musí být u příjmů zdaňovaných podle § 7 odst. 1 a 2 ZDP odvedeno. V těchto případech OSVČ podává zdravotní pojišťovně Přehled do 8. 4. následujícího roku a do osmi dnů po podání Přehledu doplatí i příslušné pojistné.

Jestliže se občan vzhledem k charakteru svých příjmů nepovažuje ve zdravotním pojištění za OSVČ (například má pouze příjmy z nájmu – viz dále), musí mít řešen svůj pojistný vztah, neboli pojištění u zdravotní pojišťovny, některou z následujících variant:

Není-li využita ani jedna z těchto dvou alternativ, stává se pojištěnec ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného v roce 2017 měsíčně v částce 1 485 Kč. Eventuálně lze řešit pojistný vztah vynětím z českého systému veřejného zdravotního pojištění, a to buď výkonem výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení EU (viz výše), nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině dle § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb.

Zaměstnanci, pro které neplatí minimální vyměřovací základ, jsou vyjmenováni v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Minimum pak neplatí pro ty OSVČ, které jsou uvedeny v § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. V obou případech se jedná především o osoby, za které je plátcem pojistného současně stát, za podmínky, že registrace ve „státní kategorii“ trvá po celé rozhodné období.

Pokud má pojištěnec v rozhodném období kalendářního roku příjmy z příspěvků do časopisů, novin, rozhlasu nebo televize, považuje se z tohoto pohledu ve zdravotním pojištění za OSVČ (s výjimkou uvedenou v následujícím odstavci), a to se všemi právy a povinnostmi, které z této skutečnosti vyplývají.

Jedná-li se o autorské honoráře zdaňované přímo u zdroje, tedy subjektem, který je vyplácí, je v tomto případě z daňového hlediska uplatněn postup podle § 36 odst. 2 písm. t) ZDP a § 7 odst. 6 ZDP, kdy samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně je příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky, za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjem uvedený v § 7 odst. 2 písm. a) ZDP.

V § 8 až 10 ZDP jsou z pohledu daní řešeny tyto příjmy:

Z uvedeného tedy vyplývá, že příjmy podle § 8 až 10 ZDP:

přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce, nebo dokonce postačí i jen jeden den evidence v tomto měsíci.

Není-li využita některá z výše uvedených možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 7. 2002 se z hlediska zdravotního pojištění za osobu bez zdanitelných příjmů považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, nebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec, nebo jako OSVČ, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů činí od 1. 1. 2017 částku 1 485 Kč.

Alternativně přichází v úvahu i vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejpoužívanějšími možnosti jsou:

Osoba pracující v zahraničí mimo státy výše uvedené, tedy v tzv. „třetí zemi“, může být v českém systému evidována třeba jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Osoba splňující uvedené podmínky je tímto vyňata ze zdravotního pojištění v České republice a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v České republice neplatí, současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.