Jan Huleš

„Kristova léta“ zákona o účetnictví : Dne 1. 1. 2025 uplyne 33 let od nabytí účinnosti zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, který byl přijat 12. 12. 1991 Federálním shromážděním České a Slovenské Federativní republiky (FS ČSFR) a je dosud v platnosti. Dovoluji si poznamenat, že přijetí zákona jsem byl přítomen a FS ČSFR tenkrát zasedalo v polistopadovém složení po volbách v roce 1990 a v jeho řadách byli například herci Jan Kačer, Milan Kňažko nebo Rudolf Hrušínský. V následujících letech byl zákon pochopitelně novelizován, doba si žádala své, ať již zdařile, nebo ne. Nabídla se tak vhodná a patrně poslední příležitost připomenout si „křížovou cestu“ zákonné úpravy v čase. Do dnešního dne nebyl zákon „ukřižován“, neboť návrh nového zákona o účetnictví prodělal (a zřejmě ještě prodělá) několik „zastavení“, než nahradí dosavadní zákon. Dost bylo biblických přirovnání, přistupme k věci.

„Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ 1) , jak se praví v tzv. zlomku myslitelově. To kupodivu neplatí v případě návrhu nového zákona o účetnictví . Poněvadž na začátku roku 2024 tu máme nový návrh nového zákona o účetnictví opět na https://odok.cz/portal/veklep/material/KORNCKKHGM1N/ . Tedy „verze 2024“, jak nový návrh pro účely příspěvku označím. Anebo je to druhá mocnina „návrh2“. V jakém poměru se tato verze má k návrhu nového zákona o účetnictví ve verzi 2023 (?), kterou jsem glosoval v minulém roce v příspěvku na stránkách časopisu 2) , to dále zmiňuji jako „Glosy“. Alespoň částečnou odpověď na danou otázku se pokusím dát v následujícím textu.

Ve veřejném prostoru se nejméně od podzimu loňského roku objevují materiály, které se týkají návrhu nového zákona o účetnictví . 1) To dává dobrou příležitost se danou problematikou opakovaně zabývat. 2) Zpracovatelé pochopitelně na svůj výtvor pějí chvalozpěvy, a současně zrovna nectí dosavadní zákonnou úpravu, o čemž svědčí i důvodová zpráva. Je tomu opravdu tak, či ne? V tomto článku se pokusím odpovědět na některé otázky, a ač jsem donedávna působil na Ministerstvu financí, již převážně pohledem zvenku. To nemusí být na škodu věci.