Ve veřejném prostoru se nejméně od podzimu loňského roku objevují materiály, které se týkají návrhu nového zákona o účetnictví . 1) To dává dobrou příležitost se danou problematikou opakovaně zabývat. 2) Zpracovatelé pochopitelně na svůj výtvor pějí chvalozpěvy, a současně zrovna nectí dosavadní zákonnou úpravu, o čemž svědčí i důvodová zpráva. Je tomu opravdu tak, či ne? V tomto článku se pokusím odpovědět na některé otázky, a ač jsem donedávna působil na Ministerstvu financí, již převážně pohledem zvenku. To nemusí být na škodu věci.
Glosy k návrhu nového zákona o účetnictví
JUDr.
Jan
Huleš
V době psaní tohoto článku se zatím poslední dokument nalézal na ve vládním VeKLEP na adrese https://odok.cz/portal/veklep/material/KORNCKKHGM1N/, kde je umístěn
návrh zákona o účetnictví
a v rubrice Zpracování se stavovou informací „3 - připomínkové řízení ukončeno“. Tato
„verze VeKLEP“
návrhu zákona je východiskem mých, spíše
kritických glos.
Zároveň je text napsán tak, aby dával alespoň stručnou informaci o obsahu návrhu zákona.Předesílám, jsem si vědom toho, že některé nyní „napadené“ úpravy byly nastaveny již v dosud platném zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví, dále jako
, i toho, že ne vše zde uvedené je pro čtenáře něčím novým, neznámým.
Účinnost, legisvakance
Uvedený návrh
Část šestnáctá
Účinnost v § 172 stanoví, že tento
zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2024.
Dovolím si nesouhlasit a
doporučit odložení účinnosti o jeden rok na 1. ledna 2025
nebo alespoň např. na
1. září 2024
(tuto účinnost lze vyřešit přechodnými ustanoveními). To proto, aby byla zajištěna dostatečná
legisvakanční doba
a adresáti zákona se mohli
bez časové tísně
seznámit s jeho obsahem či adaptovat na něj své účetní systémy.A to i vzhledem k obvyklé délce legislativního procesu, ale
hlavně
proto, že návrh zákona má
zásadně jiné pojetí, silně ovlivněné IAS,
než jaké má dosud platný zákon o účetnictví. To spočívá zejména v tom, že se jednoznačně
upřednostňuje účetní výkaznictví
(účetní závěrku aj.)
na úkor vedení účetnictví,
jak vyplyne též z dalšího textu. Zmíněné pojetí je třeba považovat za
neomarxistické,
tzn. mimo jiné likvidační vůči všemu národnímu.Cui bono?
Chápu, že ne jenom svým doporučením neudělám radost jistě nedočkavým auditorům a jejich společnostem, společnostem účetního, daňového poradenství aj. Nemohl jsem jinak.
Zároveň se ptám, zda
účetní v praxi,
přese certifikaci a jiné formy (re)kvalifikace,
jsou připraveni
(?) na zásadní změny pocházející ze (zatím návrhu) zákona.Systematika zákona
Otázka, problematika systematiky má
dvě polohy
– formální a věcnou (obsahovou).Formální
stránka je upravena Legislativními pravidly vlády (LPV)3), předně jejich Část sedmá Hlava I Čl. 25 a násl. V návrhu zákona, logicky, je použito možné členění právního předpisu v rozsahu část – hlava – díl – oddíl, poněvadž tento má šestnáct částí a 172 paragrafů(!) Má to přispívat k
přehlednosti?
Věcná
(obsahová) stránka, byť LPV uvádějí některé požadavky na obsah právního předpisu (Část sedmá Hlava IV Čl. 39 an.), je věcí zpracovatele/předkladatele a v tomto případě Ministerstva financí. V návrhu zákona je dána vymezením předmětu úpravy (§ 1).4) Jinak věcná stránka
k přehlednosti moc nepřispívá.
V obou polohách vidím nevhodnou úpravu, z níž něco naznačím v dalším textu.
První problém je ten, že v návrhu zákona se „účetní“ právo Evropské unie vztahuje na všechny druhy účetních jednotek
přímo
(průřezově), prakticky bez rozdílu či dostatečné diferenciace, popř. řečeno „kacířsky“ se na některé nemá vztahovat vůbec. Návrh zákona byl dobrou příležitostí napravit dosavadní stav,bohužel n