29264/25/7700-40121-507937 Metodický pokyn k aplikaci osvobození u pozemků veřejných prostranství, veřejně přístupných sportovišť a veřejně přístupných účelových komunikací dle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí

Schválený:
29264/25/7700-40121-507937
METODICKÝ POKYN
k aplikaci osvobození u pozemků veřejných prostranství, veřejně přístupných sportovišť a veřejně přístupných účelových komunikací dle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí
Generální finanční ředitelství
Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1
Sekce správy daní
Vyřizuje: Mgr. Kamila Drbalová, Oddělení majetkových daní a daně silniční
Tel: (+ 420) 953 110 934
E-mail: Kamila.Drbalova@fs.gov.cz
ID datové schránky: p9iwj4f
Všem finančním úřadům kromě Specializovaného finančního úřadu
Odvolacímu finančnímu ředitelství
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Účinnost             I 1.12. 2025                                          I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Důvod přijetí        I Metodický pokyn je vydán za účelem sjednocení       I
I                      I správní praxe při aplikaci osvobození od daně z     I
I                      I nemovitých věcí u pozemků, na nichž se nachází      I
I                      I veřejné prostranství, veřejně přístupné sportoviště I
I                      I nebo veřejně přístupná účelová komunikace, která    I
I                      I není osvobozena podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o I
I                      I dani z nemovitých věcí.                             I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Oblast úpravy        I Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve I
I                      I znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o dani z I
I                      I nemovitých věcí")                                   I
I                      I Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení),   I
I                      I ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o     I
I                      I obcích")                                            I
I                      I Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve    I
I                      I znění pozdějších předpisů                           I
I                      I Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve    I
I                      I znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o        I
I                      I místních poplatcích")                               I
I                      I Zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve  I
I                      I znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o        I
I                      I některých přestupcích")                             I
I                      I Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, I
I                      I ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o     I
I                      I ochraně přírody a krajiny")                         I
I                      I Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních       I
I                      I komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o  I
I                      I silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů    I
I                      I (dále jen "zákon o silničním provozu")              I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I                      I Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve  I
I                      I znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o        I
I                      I pozemních komunikacích")                            I
I                      I Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění   I
I                      I pozdějších předpisů (dále jen "zákon o podpoře      I
I                      I sportu")                                            I
I                      I Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a         I
I                      I doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění   I
I                      I pozdějších předpisů (dále jen "lesní zákon")        I
I                      I Vyhláška č. 157/2024 Sb., o územně analytických     I
I                      I podkladech, územně plánovací dokumentaci a          I
I                      I jednotném standardu                                 I
I                      I Metodika Ministerstva pro místní rozvoj - Jednotný  I
I                      I standard územního plánu viz odkaz:                  I
I                      I https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-        I
I                      I pravo/stanoviska-a-metodiky/uzemni-planovani/9-     I
I                      I zakon-c-283-2021-sb/8-jednotny-standard/jednotny-   I
I                      I standard-uzemniho-planu                             I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Agenda               I osvobození, veřejné prostranství, veřejně přístupné I
I                      I sportoviště, veřejně přístupná účelová komunikace   I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Základní ustanovení  I § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých     I
I                      I věcí                                                I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Předcházející        I Metodický pokyn k aplikaci ustanovení § 4 odst. 1.  I
I metodické materiály  I písm. l) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z           I
I                      I nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů u     I
I                      I pronajatých pozemků, č.j.: 28561/22/7100-30121      I
I                      I -500107                                             I
I                      I Zápis ze Semináře vedoucích oddělení a metodiků     I
I                      I majetkových daní finančních úřadů a Odvolacího      I
I                      I finančního ředitelství, konaného ve dnech 26. až    I
I                      I 28. 5. 2014 ve VZ Vltava ve Smilovicích č.j.:       I
I                      I 29115/14/7001- 31001-050343, příloha č. 1, bod č.   I
I                      I 8. Pozemky veřejně přístupných parků, prostor a     I
I                      I sportovišť                                          I
I                      I Zápis ze Semináře vedoucích oddělení majetkových    I
I                      I daní FÚ a OFŘ, konaného ve dnech 18. až 20. 6. 2018 I
I                      I ve VZ v Telči, č.j.: 55558/18/7100-30121-107629,    I
I                      I příloha č. 4 Osvobození pozemků veřejně přístupných I
I                      I prostor                                             I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Související          I Metodický pokyn k aplikaci osvobození od daně z     I
I metodické materiály  I pozemků, na nichž se nacházejí stavby pozemních     I
I                      I komunikací sloužících veřejné dopravě, pozemků      I
I                      I využívaných pro veřejnou dopravu, a rovněž pozemků  I
I                      I se stavbami veřejných parkovišť, resp. ploch        I
I                      I sloužících veřejnosti pro parkování dle § 4 odst. 1 I
I                      I písm. o) a l) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z      I
I                      I nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 1. 2024 č.  I
I                      I j.: 65779/23/7700- 40121-050343                     I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Technické postupy v  I -----                                                       I
I IS/Úlohy ADIS        I                                                     I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Přílohy              I                                                     I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I Judikatura,          I Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 21/02                  I
I literatura           I Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ans     I
I                      I 2/2007                                              I
I                      I - 128,                                              I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
I                      I Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs     I
I                      I 7/2021 -31                                          I
I                      I Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs     I
I                      I 206/2024 - 50                                       I
I----------------------I-----------------------------------------------------I
Anotace:
Metodický pokyn upravuje správní praxi při aplikaci osvobození od daně z nemovitých věcí u pozemků v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejné prostranství, veřejně přístupné sportoviště, nebo veřejně přístupná účelová komunikace jiná než osvobozená podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí, zpravidla lesní nebo polní cesta.
Primární příjemci:
Úřední osoby spravující daň z nemovitých věcí - využití při standardních činnostech souvisejících s vyměřením či doměřením daně z nemovitých věcí.
Čl.I.
Právní úprava osvobození
1. [Osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí]
Podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky v rozsahu, v jakém se na nich nachází
1. veřejné prostranství,
2. veřejně přístupné sportoviště, nebo
3. veřejně přístupná účelová komunikace jiná než podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí, zpravidla lesní nebo polní cesta.
2. [Další podmínky pro osvobození]
Podle § 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí pozemky, které jsou pronajaté, propachtované nebo užívané k podnikání, nepožívají osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí.
Čl.II.
Veřejné prostranství
1. [Definice veřejného prostranství dle zákona o obcích]
Veřejné prostranství definuje § 34 zákona o obcích jako všechna
náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejnou zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví tohoto prostoru.
Jedná se tedy zejména o pozemky evidované v územním plánu obce jako veřejná prostranství nebo o pozemky určené obecně závaznou vyhláškou jako místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství podle § 14 odst. 4 zákona o místních poplatcích. Je ale třeba upozornit, že z výše uvedených listin nelze bez dalšího vycházet, neboť z judikatury Ústavního soudu Pl. ÚS 21/02 vyplývá, že prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je veřejným prostranstvím ex lege.
Většina pozemků naplňujících znaky veřejného prostranství bude požívat osvobození vzhledem k tomu, že jsou ve vlastnictví obce (§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí). Posouzení, zdaje možné uplatnit osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí, budou tedy podléhat pozemky ve vlastnictví jiného vlastníka, než je obec.
2. [Další prostory neuvedené v zákonu o obcích]
Další prostory přístupné bez omezení obsažené v § 34 zákona o obcích je nutné vykládat tak, že nejde o jakékoliv prostory, tj. jiné prostory, ale že jde o prostranství, mající obdobný charakter jako ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň či parky. Zákonný požadavek přístupnosti každému bez omezení se vztahuje na veškerá veřejná prostranství, tj. na prostranství vyjmenovaná v zákoně o obcích i na tzv. další prostory. Dalšími veřejnými prostranstvími jsou bezesporu např. veřejná dětská hřiště či parkoviště.
Pozemek v rozsahu, v jakém se na něm nachází veřejné prostranství, požívá osvobození, neboť skutečnost, že pozemek je veřejným prostranstvím, znemožňuje vlastníkovi pozemku jeho užívání, protože
pozemek nebo jeho část jsou přístupné každému bez omezení, tj. nelze za přístup na pozemek požadovat protiplnění, či nelze přístup na pozemek, který je veřejným prostranstvím, vlastníkem omezit.
Samotný neoprávněný zábor veřejného prostranství je přestupkem podle zákona o některých přestupcích.
Vlastník pozemku tedy musí strpět jeho užívání veřejností, což omezuje výkon jeho vlastnického práva.
Zároveň obec může veřejné prostranství regulovat vyhláškami, např. o zákazu pití alkoholu, o provozní době parků apod.
3. [Veřejné užívání]
V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 21/02 současná právní teorie i praxe chápe pojmem "veřejné užívání" jako užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů. Jde o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu daného prostoru a nevylučuje ostatní (potenciální) uživatele z jeho užívání. Pokud určité užívání překročí tyto hranice a vyloučí nebo omezí v užívání statku jiné uživatele, je nutno na toto užívání hledět jako na užívání zvláštní (nejde-li dokonce o protiprávní činnost).
4. [Obecné a zvláštní užívání]
Veřejná prostranství lze považovat za veřejné statky, pro něž je typické, že slouží všem a lze je bezplatně užívat k obvyklým účelům, ke kterým jsou určeny. Toto obvyklé užívání se nazývá užíváním obecným, přičemž výlučné a mimořádné užívání představuje užívání zvláštní. Zvláštní užívání podléhá zpravidla právní regulaci a některé jeho druhy mohou být i zpoplatněny. Ústavní soud ke vztahu obecného a zvláštního užívání veřejných prostranství v nálezu Pl. ÚS 21/02 uvedl, že jednou z funkcí povinnosti platit poplatky za zvláštní užívání veřejného prostranství je zajistit prostřednictvím ekonomického tlaku obce, aby zvláštní užívání nebylo upřednostňováno nad užíváním obecným. Oba druhy užívání mají veřejnoprávní povahu, vůle vlastníka zde nehraje žádnou roli. Obecné užívání nevyžaduje žádné rozhodnutí správního orgánu, není tedy pro ně třeba žádné povolení, okruh uživatelů je neomezený. Naproti tomu zvláštní užívání vzniká na základě správního rozhodnutí a jen pro uživatele označeného v tomto rozhodnutí.
5. [Vznik obecného užívání]
Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 21/02 dále konstatuje s ohledem na jistou archaičnost institutu obecného užívání, že toto vznikalo zpravidla obyčejovým způsobem, tj. dlouhodobým užíváním určitého materiálního statku. V tomto směru se lze do jisté míry spolehnout, pokud jde o veřejná prostranství, na historickou paměť obyvatel obcí, kteří mají zpravidla zafixováno užívání těchto statků "od nepaměti", což se týká i eventuálních soukromých vlastníků těchto statků, kteří svým postojem dávali najevo souhlas s tímto obecným užíváním, tedy že daný prostor jimi vlastněný za veřejné prostranství považují.
Za veřejné prostranství lze tedy považovat každý prostor, který je přístupný všem bez omezení, slouží a je s vědomím vlastníka určený k obecnému užívání a toto veřejné užívání omezuje výkon vlastnických práv dotčeného vlastníka. Při posuzování, zda se jedná o veřejné prostranství lze vycházet z toho, zda je pozemek určen jako veřejné prostranství v obecně závazné vyhlášce obce podle zákona o místních poplatcích. Podle § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích obec určí obecně závaznou vyhláškou místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství. Jedná se o rozhodování, které je v samostatné působnosti obce ve smyslu § 35 zákona o obcích. Při tomto rozhodování je obec vázána nejen definicí veřejného prostranství obsaženou v § 34 zákona o obcích, ale celým systémem územního plánování a stavebního řízení podle zvláštních předpisů.
6. [Omezení přístupnosti poplatkem]
Je nutné zdůraznit, že zákonný požadavek přístupnosti každému bez omezení se vztahuje na veškerá veřejná prostranství, tj. na prostranství v zákoně vyjmenovaná i na tzv. "další prostory". Jestliže byl tedy např. vstup do zámeckého parku odjakživa zpoplatněn, nebude se jednat o veřejné prostranství, ačkoliv jde o park, tedy o typ veřejného prostranství, který zákon jako veřejné prostranství výslovně zmiňuje. Naopak, veřejností užívané dětské hřiště bude veřejným prostranstvím, ačkoliv zákonodárce tento typ prostoru mezi příklady veřejných prostranství uvedené v § 34 zákona o obcích nezahrnul. Podmínka přístupnosti bez omezení přitom znamená, že přístup není závislý na splnění žádných podmínek, například na zaplacení vstupného.
7. [Omezení přístupnosti časovým intervalem]
Spornější je otázka, zda může být přístup omezen časově. Skutečnost, že se park či tržiště ve vlastnictví obce na noc zavírají, není v rozporu s tím, aby mohly být považovány za veřejné prostranství. Jinak je však třeba přistupovat k časově omezenému užívání v případě, kdy se sporné veřejné prostranství nachází na pozemku fyzické či právnické osoby. Zde je nutné zodpovědět, zda omezením přístupu, byť jen částečným, není zpochybněna vůle dané osoby věnovat svůj pozemek beze zbytku k naplňování veřejného účelu. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 21/02 tvrdí, že pro označení pozemku jako veřejného prostranství je rozhodující jedině jeho povaha umožňující fakticky přístup na pozemek každému z důvodu absence omezujících zásahů ze strany vlastníka. A pouze při splnění této podmínky jsou ze zákona naplněny znaky veřejného prostranství. Z toho vyplývá, že určité časové omezení nemusí narušovat charakter pozemku jako veřejného prostranství, jako příklad lze uvést zamykání parku v nočních hodinách z důvodu zajištění pořádku.
8. [Charakteristické znaky veřejného prostranství]
Veřejné prostranství zpravidla vykazuje tyto znaky:
- je fakticky přístupné každému bez omezení,
- slouží k obecnému užívání veřejností, např. k chůzi, odpočinku, dopravě, rekreaci,
- může být v jakémkoli vlastnictví (obce, státu, fyzické či právnické osoby),
- užívání není podmíněno zvláštním oprávněním (členstvím, pracovním poměrem apod.),
- vlastník veřejného prostranství je omezen na svých vlastnických právech, musí strpět veřejné užívání a nemůže tomuto užívání zamezit,
- je zpravidla fyzicky otevřené - bez plotů, zábran nebo zákazů vstupu,
- je využíváno běžně veřejností v souladu s jeho účelem (např. průchod, setkávání, parkování),
- obvykle se nachází v intravilánu obce nebo navazuje na veřejnou infrastrukturu,
- může být zařazeno v územním plánu jako veřejné prostranství nebo být tak určeno obecní vyhláškou.
9. [Příklady veřejného prostranství]
Veřejným prostranstvím mohou být například:
- náměstí,
- ulice (včetně místních komunikací i některých účelových),
- chodníky,
- tržiště,
- parky a veřejná zeleň,
- nábřeží a pěší zóny,
- veřejně přístupné hřiště,
- vnitrobloky, pokud jsou volně přístupné,
- cesty a plochy v obytných zónách, sloužící veřejnosti,
- přístupové cesty k veřejným budovám (např. úřady, školy, nemocnice),
- veřejná parkoviště,
- místa kolem zastávek MHD,
- volně přístupné nábřežní promenády, rekreační trasy, cyklostezky,
- prostranství mezi panelovými domy, pokud nejsou oplocena bez možnosti vstupu nebo vyhrazena.
10. [Co není veřejným prostranstvím]
Za veřejná prostranství nelze považovat například lesy (viz lesní pozemky v Čl. VI), pole (orná půda), louky (trvalý travní porost) a jiné pozemky, jejichž primární funkcí není obecné užívání.
Příklad:
- neoplocený pozemek v centru města určený dle územního plánu k výstavbě (výstavba dosud nezapočala) -> pozemek není považován za veřejné prostranství.
Čl.III.
Veřejně přístupné sportoviště
1. [Definice sportoviště]
Pojem "sportoviště" není legislativně definován, nicméně zákon o podpoře sportu definuje v § 2 odst. 6 sportovní zařízení jakožto objekt, pozemek, vodní plochu, budovu nebo jejich soubor sloužící výhradně nebo převážně pro provozování sportu. Pro účely daně z nemovitých věcí lze sportoviště definovat jako místo určené k provozování různých sportovních aktivit, tj.
pozemek určený pro provozování sportovní činnosti, a to jak soutěžní, rekreační, tak i tělovýchovné, který je vhodně upravený, vybavený a využívaný za tímto účelem.
Typickými příklady sportovišť jsou fotbalová či basketbalová hřiště, tenisové kurty, plavecké bazény, hokejové arény, atletické stadiony, fitness centra. Sportoviště slouží amatérským i profesionálním sportovcům a pomáhají v rozvoji sportu, zdraví a komunitního života.
2. [Veřejně přístupné sportoviště]
Veřejným sportovištěm se rozumí takové sportovní zařízení, hřiště nebo plocha, které je přístupné veřejnosti za účelem sportovní činnosti, a to bez diskriminačního omezení okruhu uživatelů. Musí být provozováno bezplatně (za vstup na sportoviště není požadován žádný poplatek či vstupné) v souladu s provozním řádem nebo podmínkami stanovenými provozovatelem.
Ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) bodu 2 zákona o dani z nemovitých věcí přiznává osvobození pozemkům v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejně přístupná sportoviště. Rozsah osvobození se oproti předchozí právní úpravě nezměnil, pouze došlo k přesunu do samostatného bodu. Pozemky jsou osvobozeny v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejně přístupná sportoviště, přičemž veřejně přístupnými sportovišti se rozumí sportoviště, která jsou přístupná každému bez omezení, tj.
nelze za přístup na pozemek požadovat protiplnění, například platbu za určitý čas užívání sportoviště
1, kterou by bylo možné považovat za podnikání (viz § 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí). Občasné časové omezení přístupu, například pravidelné využití školou, nebrání tomu, aby bylo sportoviště považováno za veřejně přístupné. Obdobně jako u veřejného prostranství, tak i u veřejně přístupného sportoviště určité časové omezení nemusí narušovat charakter pozemku jako veřejně přístupného sportoviště (např. zamykání sportoviště v nočních hodinách z důvodu zajištění pořádku).
3. [Charakteristické znaky veřejně přístupného sportoviště]
Veřejně přístupné sportoviště má níže uvedené charakteristické znaky:
- je přístupné široké veřejnosti,
- není určeno jen pro uzavřenou skupinu osob (např. členy klubu, zaměstnance, žáky školy),
- přístup není podmíněn členstvím, pracovním poměrem, trvalým pobytem nebo jiným zvláštním oprávněním,
- může být ve vlastnictví kohokoli - obce, státu, školy, spolku, firmy nebo soukromé osoby - rozhodující je skutečný režim přístupnosti,
- slouží ke sportovní činnosti veřejnosti, např. míčové hry, běh, posilování, bruslení apod.,
- fyzicky umožňuje vstup bez zásadních bariér, např. není oploceno bez možnosti vstupu, není trvale uzavřeno,
- mívá pravidla provozu nebo provozní dobu, která jsou předem známa a platí pro všechny bez rozdílu,
- je trvalého charakteru (nejedná se o sezónní záležitost např. dva měsíce v roce je na části pozemku kluziště nebo sjezdovka).
4. [Příklady veřejných sportovišť]
Veřejná sportoviště mohou být například:
- venkovní víceúčelová hřiště - např. hřiště s umělým povrchem pro fotbal, basketbal, volejbal apod.,
- dětská hřiště s pohybovými prvky pro větší děti - prolézačky, lanové parky, opičí dráhy (často kombinace hry a sportu),
- workoutové zóny (street workout, fitness v přírodě),
- posilovací konstrukce, hrazdy, bradla na veřejném prostranství,
- skateparky a bikeparky - betonové nebo kovové překážky, rampy a trasy pro skateboarding, koloběžky, BMX,
- pumptracky - uzavřená vlnitá dráha pro jízdu na kole, koloběžce, skateboardu,
- běžecké dráhy a ovály,
- veřejné antukové nebo asfaltové kurty - tenis, nohejbal, volejbal,
- plážová hřiště (beachvolejbal apod.) - hřiště s pískem, sítí, ohraničené pouze mantinely nebo plotem,
- disc-golfová hřiště - trasy a koše v parcích nebo volné krajině,
- venkovní stolní tenis - betonové nebo kovové pingpongové stoly v parcích,
- sportovní části parků (např. dráha na bruslení, venkovní šachy, pétanque hřiště).
5. [Neveřejné sportoviště]
Neveřejné sportoviště je sportovní zařízení, plocha nebo prostor, který není přístupný široké veřejnosti, ale slouží výhradně omezenému okruhu uživatelů, například členům sportovního klubu, zaměstnancům firmy, žákům školy, obyvatelům konkrétního domu nebo jinak určené skupině. Případně je přístupný široké veřejnosti, ale za úplatu. Přístup k neveřejnému sportovišti je zpravidla podmíněn souhlasem provozovatele, členstvím, zaměstnaneckým poměrem, smluvním vztahem nebo jinou formou oprávnění. Charakteristickými znaky neveřejného sportoviště jsou
- omezený přístup (např. kartička, klíč, vstup jen se souhlasem správce),
- využití je určeno jen konkrétní skupině osob,
- přístup je umožněn jen za poplatek.
Často se jedná například o komerční sportoviště, sportoviště sportovních spolků, školní hřiště bez veřejného režimu, firemní sportovní zařízení, hřiště u uzavřeného bytového komplexu nebo soukromé kurty a sportovní haly bez veřejného provozu atd.
Neveřejná sportoviště ve vlastnictví spolku jsou ale osvobozena podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o dani z nemovitých věcí, pokud tvoří jeden funkční celek se zdanitelnou stavbou, která je budovou, nebo se zdanitelnou jednotkou ve vlastnictví spolku, tj. pokud se jedná o část pozemku nezbytně nutnou k provozu a plnění funkce zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky. Obdobně je tomu i v případě školních hřišť, která jsou osvobozena podle § 4 odst. 1 písm. g) bodu 1 zákona o dani z nemovitých věcí, pokud tvoří funkční celek se zdanitelnou stavbou nebo zdanitelnou jednotkou sloužící škole nebo školskému zařízení zapsanému ve školském rejstříku.
6. [Sportoviště oplocené či monitorované kamerami]
Obecně oplocení či kamerový systém nemají vliv na osvobození pozemku podle § 4 odst. 1 písm. l) bodu 2 zákona o dani z nemovitých věcí, rozhodující je splnění podmínky veřejné přístupnosti na pozemek, na němž se sportoviště nachází viz výše.
Čl.IV.
Veřejně přístupná účelová komunikace
1. [Veřejně přístupná účelová komunikace]
Ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) bodu 3 zákona o dani z nemovitých věcí přiznává osvobození pozemkům v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejně přístupné účelové komunikace neuvedené v písmeni o), zejména lesní a polní cesty. Za veřejně přístupnou účelovou komunikaci lze považovat2 trvalou a v terénu rozeznatelnou dopravní cestu, určenou k užívání blíže neurčeným počtem osob, sloužící ke spojování nemovitých věcí navzájem či s jinými pozemními komunikacemi, čímž naplňuje nezbytnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu osob a potřebných pozemků a k jejímuž vzniku dal vlastník souhlas, respektive nevyjádřil se proti jejímu vzniku kvalifikovaným nesouhlasem.
Mezi veřejně přístupné účelové komunikace bezesporu patří například veřejně přístupné lesní cesty, polní cesty, turistické stezky, cyklostezky a přístupové cesty k vodě. Za veřejně přístupnou účelovou komunikaci lze považovat i například lesní cestu se závorou, která znemožňuje vjezdu vozidel do lesa, aleje využívána pro pěší turistiku.
2. [Užívání veřejně přístupné účelové komunikace]
Jak uvádí Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 Ans 2/2007 - 128 obecné i zvláštní užívání určitého statku, typicky právě veřejné cesty, jsou tradičními instituty veřejného práva, jež jsou v současné době vymezeny také v § 19 až 29 zákona o pozemních komunikacích. Pro obecné užívání, tedy nevýlučné užívání statku odpovídající jeho určení, je charakteristické, že oprávnění k takovému užívání vzniká předem neurčenému okruhu uživatelů, tedy nejde o soukromá práva konkrétních osob k věci cizí (věcná břemena), a vzniká přímo ze zákona, na rozdíl od užívání zvláštního, které bývá vázáno na vydání určitého individuálního správního aktu. V tomto duchu je obecné užívání upraveno i v ustanovení § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, podle něhož smí každý, s výjimkou zvláštních zákonem stanovených případů, užívat bezplatně pozemní komunikace, a to obvyklým způsobem, k účelům, ke kterým jsou určeny, a při respektování předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Toto oprávnění svědčí každému uživateli jakékoli veřejné cesty, tedy i veřejně přístupné účelové komunikace, byť se taková komunikace, pokud je z hlediska občanského práva samostatnou věcí, nebo pozemek, k němuž v opačném případě náleží, nachází v soukromém vlastnictví.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je zákon o pozemních komunikacích třeba vykládat v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak, že veřejně přístupná účelová komunikace nemůže vzniknout proti vůli vlastníka dotčeného pozemku. Jestliže však vlastník s jejím zřízením souhlasil, jsou jeho soukromá práva v takovém případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace, které nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem vlastníka, jenž takový souhlas udělil, ani jeho právními nástupci. Veřejnou cestou se tedy pozemek stává tehdy, pokud je obecnému užívání zpřístupněn, ať již výslovným souhlasem vlastníka, nebo jeho konkludentním jednáním. Rovněž komunikace, u níž sice již nelze zjistit, zda byla některým z předchozích vlastníků obecnému užívání věnována, avšak byla jako veřejná cesta užívána od nepaměti z naléhavé komunikační potřeby, je veřejně přístupnou účelovou komunikací.
Nejvyšší správní soud dále vysvětluje, že ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace není třeba správního rozhodnutí ani není podstatné, jak je příslušný pozemek, na němž se komunikace nachází, veden v katastru nemovitostí či jak byl evidován v minulosti. Podstatné je, zda tento pozemek splňuje veškeré znaky veřejně přístupné účelové komunikace uvedené v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy zda jde o dopravní cestu, určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitých věcí pro potřeby jejich vlastníků, ke spojení těchto nemovitých věcí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.
3. [Lesní cesty]
Lesní cesta (stejně jako polní cesta) je v zákonu o silničním provozu uvedena jako účelová pozemní komunikace. Lesní cesty slouží především potřebám lesního hospodářství ve smyslu zpřístupnění lesních porostů pro dopravní prostředky. Stav lesních cest je důležitým činitelem při provádění pěstebních prací, těžby a dopravy dříví, případně dalších činností souvisejících s hospodařením v lesích. V neposlední řadě umožnují také přístup požární technice k případným požárům. Dalším tradičním využitím lesních cest je turismus. V horských oblastech mohou sloužit i jako lyžařské magistrály.
Lesní cesty se podle významu, účelu a konstrukce dělí na lesní cesty pro celoroční provoz a lesní cesty pro sezónní provoz. Lesní cesty pro celoroční provoz jsou jednopruhové cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností celoroční provoz. Vždy jsou opatřeny vozovkou a technicky účelným odvodněním a výhybnami. Nejmenší šířka jízdního pruhu je 3,0 m a nejmenší volná šířka lesní cesty je 4,0 m. Lesní cesty pro sezónní provoz jsou jednopruhové cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností alespoň sezónní provoz. V případě nedostatečně únosného a nedostatečně odvodněného podloží se opatřují provozním zpevněním nebo vozovkou. Vždy se opatřují účinným a technickým účelným odvodněním a výhybnami. Nejmenší šířka jízdního pruhu je 3,0 m a nejmenší volná šířka lesní cesty je 4,0 m.
4. [Lesní svážnice a technologické linky]
Lesní svážnice a technologické linky nejsou řazeny mezi lesní cesty, ale mezi ostatní trasy pro lesní dopravu.
Tyto trasy primárně slouží pro soustřeďování dřeva, nemusí být trvalého charakteru, neboť se často mění dle místa těžby dřeva a zpravidla je nelze považovat za veřejně přístupné účelové komunikace.
Za veřejně přístupné účelové komunikace lze lesní svážnice a technologické linky považovat v případě, že mimo soustřeďování dřeva jsou užívány i dalším blíže neurčeným počtem osob, čímž naplňují nezbytnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu osob a potřebných pozemků.
5. [Polní cesty]
Polní cestu lze chápat jako účelovou komunikaci, která slouží zejména zemědělské dopravě a může plnit i jinou dopravní funkci, jako cyklistická stezka nebo stezka pro pěší, a dále ji lze charakterizovat jako směrově nerozdělenou komunikaci. Může se jednat tedy o cesty mezi poli, ale i jinde ve volné krajině. Za polní cestu nelze považovat pouze vyjeté koleje zemědělskou technikou mezi poli, které slouží pouze pro přesun zemědělské techniky konkrétní osoby a jejich poloha se může měnit dle potřeby.
Čl.V.
Aplikace osvobození § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí
1. [Aplikace osvobození]
Pro vznik nároku na
osvobození od daně z pozemků
v rozsahu, v jakém se na nich nachází veřejné prostranství, veřejně přístupné sportoviště, nebo veřejně přístupná účelová komunikace jiná než osvobozená podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí, zpravidla lesní nebo polní cesta,
je nutné prokázat, že předmětné pozemky splňují podmínky uvedené shora. Pro prokázání nároku na osvobození lze využít například tyto důkazní prostředky:
a) pro osvobození podle
§ 4 odst. 1 písm. l) bodu 1)
zákona o dani z nemovitých věcí:
- označení pozemku v územním plánu např. jako:
o DS - doprava silniční (silnice, chodníky),
o Z - plochy zeleně,
- ZU - zeleň všeobecná,
- ZP - zeleň parková a parkově upravená,
- ZZ - zeleň zahradní a sadová,
- ZO - zeleň ochranná a izolační,
- ZS - zeleň sídelní ostatní,
- ZK - zeleň krajinná,
- ZX - zeleň jiná,
o P - plochy veřejných prostranství
- PU - veřejná prostranství všeobecná
- PY - veřejná prostranství jiná
o O - plochy občanské vybavení (součástí plochy mohou být dále zejména pozemky veřejných prostranství, dopravní a technické infrastruktury, malých vodních ploch a toků a zeleně pro uspokojování potřeb území, vymezeného danou funkcí),
- OV - občanské vybavení veřejné,
- OK - občanské vybavení komerční,
o S - plochy smíšené obytné (součástí plochy mohou být pozemky související dopravní a technické infrastruktury, lokální veřejná prostranství, zeleň a malé vodní plochy a toky)
- SV - smíšené obytné venkovské,
- SM - smíšené obytné městské,
- SC - smíšené obytné centrální,
přičemž musí být zároveň ověřeno, např. přes Street View, panoramu, že je na pozemek volný přístup bez omezení,
- označení pozemku v regulačním plánu (je zpravidla stejné jako v územním plánu),
- uvedení pozemku jako veřejného prostranství ve vyhlášce obce podle zákona o místních poplatcích,
- vyjádření obce, že se jedná o veřejné prostranství,
- místní znalost správce daně - historicky se jedná o pozemek veřejného prostranství,
- a další vhodné důkazní prostředky,
b) pro osvobození podle
§ 4 odst. 1 písm. l) bodu 2
zákona o dani z nemovitých věcí:
- faktická přístupnost veřejnosti
o sportoviště není oplocené bez možnosti vstupu, není uzamčené, nemá obsluhu ani vstupní poplatky,
o nejsou u něj cedule se zákazem vstupu nebo podmínkami omezeného využití, o je běžně a dlouhodobě užíváno veřejností,
- lze doložit
o fotodokumentací (vstupy bez bran, absence plotu), o svědeckými výpověďmi (místní obyvatelé, sportovci), o záznamy z map - Street View, panorama, o místním šetřením správce daně,
- označení pozemku v územním nebo regulačním plánu jako
o MÚ.s - plochy smíšené krajinné - sportovní využití o OS - občanské vybavení sportovní, o plochy městských sídel, konkrétně:
- MR - městské rekreační (plochy městské rekreační se vymezují za účelem zajištění podmínek pro rekreaci, relaxaci a sport včetně veřejné infrastruktury v kvalitním urbánním prostředí a utvářejí rekreační zázemí obce. Plochy městské rekreační zahrnují zpravidla pozemky staveb a zařízení pro rekreaci a sport včetně souvisejícího občanského vybavení a veřejných prostranství a dalších staveb a zařízení slučitelných s rekreačním využitím, které nesnižují kvalitu prostředí ve vymezené ploše včetně veřejné infrastruktury),
- provozní řád / cedule u sportoviště - pokud je u sportoviště informační tabule s řádem provozu, kde je napsáno např.: "otevřeno denně pro veřejnost od 8:00 do 21:00", "Vstup zdarma" mělo by se jednat o veřejné sportoviště,
- webové stránky sportoviště - pokud je na webových stránkách sportoviště uvedeno, že je sportoviště veřejně přístupné obdobně jako je uvedeno výše
- a další vhodné důkazní prostředky,
c) pro osvobození podle
§ 4 odst. 1 písm. l) bodu 3
zákona o dani z nemovitých věcí:
- evidence cesty v katastru nemovitostí společně s ověřením náhledem do mapových podkladů - cesta je zapsána v katastru nemovitostí, má své parcelní číslo, je evidována s druhem pozemku ostatní plocha a způsobem využití ostatní komunikace a z leteckých snímků (mapy.cz) či Street View či panorama je zřejmé, že se jedná o veřejnou cestu. Je třeba upozornit, že
pro účely osvobození je nutné vycházet ze skutečného stavu
, nikoliv ze zápisu v katastru nemovitostí. Rozhodující pro nárok na osvobození je tedy skutečnost, zda se na daném pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace, a v jakém rozsahu. V případě, že bude v katastru nemovitostí uvedeno, že se jedná o pozemek se způsobem využití silnice nebo ostatní komunikace, ale ve skutečnosti se jedná např. o ornou půdu a na pozemku se žádná veřejně přístupná účelová komunikace nebude nacházet, nelze osvobození dle § 4 odst. 1 písm. o) nebo l) zákona o dani z nemovitých věcí přiznat. Tento výklad vychází z judikatury Nejvyššího správního soudu k ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění do 31. 12. 2023, konkrétně z rozsudku č.j. 9 Afs 7/2021 - 31, který v bodu 44 uvádí následující:
"Evidence způsobu využití pozemku v katastru nemovitostí není závazným údajem a nevypovídá o faktické veřejné přístupnosti pozemků. V tom jsou správné závěry žalovaného, uvedené v bodě [44] jeho rozhodnutí. Jak příhodně uvedl, pozemek není veřejně přístupným prostorem jen proto, že není oplocený. Evidovaný způsob využití pozemku "ostatní komunikace" ani nepředjímá, že skutečně v budoucnosti vznikne nutná komunikační potřeba, kterou bude nezbytné uspokojovat právě umístěním účelové komunikace na tomto pozemku. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje s posouzením této otázky krajským soudem."
,
- ověření náhledem do mapových podkladů - ověření, že cesta je evidována v mapě (např. www.mapy.com,https://www.google.com/maps). U map uvedených na adrese
www.mapy.com
je legenda označující cestu (spíše lesní nebo polní) následující:



Případně u turistických tras:



o legendu k jednotlivým mapovým podkladům lze zobrazit kliknutím na odkaz Legenda v dolní části pravého bočního panelu,
o pouze vyjeté koleje zřetelné z leteckých snímků nelze samostatně použít jako důkaz existence veřejné cesty, vždy by mělo být doloženo dalším důkazním prostředkem, že se jedná o veřejnou cestu,
- místním šetřením správce daně,
- vyjádření obce, že se jedná o veřejně přístupnou cestu,
- a další vhodné důkazní prostředky.
Pokud poplatník již uplatňuje osvobození podle zákona o dani z nemovitých věcí ve znění do 31. 12. 2024 (nebo pozemek z důvodu osvobození neuvádí v daňovém přiznání a pozemek byl prověřen správcem daně a zaevidován v evidenci nezdanitelných nemovitých věcí), přičemž správce daně ověřil, že podmínky pro nárok na osvobození splnil, není třeba, aby činil jakékoli úkony pro uplatnění osvobození podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2025.
V opačném případě je nutné předmětné pozemky prověřit, zda splňují nárok na osvobození.
V případně, že pozemky nárok na osvobození nesplňují nebo jej splňují v jiném rozsahu, je nutné, aby správce daně poplatníka vyzval (nejprve neformálně), aby podal daňové přiznání (řádné nebo dodatečné - dle okolností) a stanovil daň s ohledem na aktuální znění zákona o dani z nemovitých věcí.
2. [Rozsah osvobození u účelových komunikací]
Veřejně přístupná účelová komunikace bude po prokázání nároku na osvobození výše uvedeným způsobem osvobozena
v celém svém rozsahu, tj. šířka komunikace vynásobena její délkou
, přičemž šířky jednotlivých druhů veřejně přístupných účelových komunikací jsou stanoveny v různých technických předpisech (TP) a normách, zejména v ČSN (Česká technická norma). Např. TP 179 - Navrhování komunikací pro cyklisty mj. určuje minimální šířky
cyklostezek:
- jednosměrná cyklostezka -1,5 m,
- obousměrná cyklostezka - 2,5 m.
Norma ČSN 73 6109 definuje polní cesty, které slouží primárně zemědělské dopravě. Podle návrhové rychlosti a funkce se dělí na:
- hlavní polní cesty se šířkou 4,0 m (dvoupruhové včetně krajnice 7,0 m),
- vedlejší polní cesty se šířkou 3,5 - 4,5 m,
- doplňkové polní cesty se šířkou 3,0 - 3,5 m.
Lesní cesty upravuje norma ČSN 73 6108, která určuje jejich rozsah následovně:
- lesní cesty pro celoroční provoz se šířkou 3,0 - 4,0 m,
- lesní cesty pro sezónní provoz se šířkou 3,0 - 4,0 m.
Turistické stezky lze obecně rozdělit následovně:
- pěší turistická stezka (jednosměrná) - 0,6 -1,0 m (pro horské a přírodní stezky, postačí pro 1 osobu),
- pěší turistická stezka (obousměrná) - 1,0 - 1,5 m (umožňuje pohodlné míjení dvou osob),
- naučná stezka -1,2 - 2,0 m,
- bezbariérová trasa - min. 1,5 m (umožňuje průjezd invalidního vozíku i míjení),
- smíšená stezka (pěší + cyklo) - 2,0 - 3,0 m,
- koňská stezka (jezdecká trasa) -1,5 - 2,5 m.
3. [Vyloučení z osvobození]
Osvobození lze uplatnit pouze v případě, že jsou splněny další podmínky uvedené v § 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí, tj. za předpokladu, že pozemky nejsou užívány k podnikání, pronajímány či propachtovány.
4. [Osvobození části pozemku dle § 4 odst. 5 zákona o dani z nemovitých věcí]
Pokud podmínky osvobození splňuje pouze část pozemku, je od daně z pozemků osvobozena pouze tato část. Pokud podmínky pro vyloučení osvobození z důvodu užívání k podnikání, pronajímání či propachtování splňuje pouze část pozemku, je z osvobození vyloučena pouze tato část.
5. [Uplatnění osvobození v přiznání]
Pozemky osvobozené podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí se
neuvádějí v daňovém přiznání, pokud jsou osvobozené celé.
Za této situace tak po ověření nároku na osvobození je nutné tyto pozemky vložit do evidence nezdanitelných nemovitých věcí.
Čl.VI.
Specifické případy
1. [Lesní pozemky]
Právo vstupu do lesů vyplývá z § 19 a násl. lesního zákona, ale tyto pozemky nelze dle § 4 odst. 1 písm. l) bodu 1 zákona o dani z nemovitých věcí osvobodit, neboť z povahy věci vyplývá, že základní funkcí lesa není jeho obecné užívání jako veřejného prostoru. Podle § 19 lesního zákona má sice každý právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest, ale při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců. Z lesního zákona je patrné, že přístup veřejnosti do lesa je pouze doprovodným právem, nikoli hlavní funkcí lesa, kterou jsou hospodářské, ekologické a rekreační účely. Les slouží primárně hospodářským, ekologickým nebo sociálním (rekreačním) účelům.
Čl.VII.
Zrušovací ustanovení
Tento metodický pokyn zrušuje:
Metodický pokyn k aplikaci ustanovení § 4 odst. 1. písm. l) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů u pronajatých pozemků, č.j.: 28561/22/7100-30121 -500107
Od účinnosti tohoto metodického pokynu již nelze postupovat dle závěrů uvedených v následujících materiálech:
Zápis ze Semináře vedoucích oddělení a metodiků majetkových daní finančních úřadů a Odvolacího finančního ředitelství, konaného ve dnech 26. až 28. 5. 2014 ve VZ Vltava ve Smilovicích č.j.: 29115/14/7001-31001-050343, příloha č. 1, bod č. 8. Pozemky veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť
Zápis ze Semináře vedoucích oddělení majetkových daní FÚ a OFŘ, konaného ve dnech 18. až 20. 6. 2018 ve VZ v Telči, č.j.: 55558/18/7100-30121-107629, příloha č. 4 Osvobození pozemků veřejně přístupných prostor
Čl.VIII.
Účinnost
Tento metodický pokyn nabývá účinnosti 1. 12. 2025.
                                                    I-------------------------------I
                                                    I     Elektronicky podepsáno    I
                                                    I           20.11.2025          I 
                                                    I    Mgr. Michal Polák, MBA     I
                                                    I   ředitel odboru a zástupce   I
                                                    I         ředitele sekce        I 
                                                    I-------------------------------I
Na vědomí
Odbor 18 - Nepřímé a majetkové daně Ministerstva financí
Odbor 32 - Daňová legislativa Ministerstva financí
Sekce metodiky daní Generálního finančního ředitelství
Sekce kontroly a analýzy rizik Generálního finančního ředitelství
Sekce informatiky Generálního finančního ředitelství
1) Jak vyplývá z důvodové zprávy (str. 320) k zákonu č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, která je dostupná na tomto odkazu: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=229253.
2) Definice vychází z důvodové zprávy k zákonu č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, která je dostupná na tomto odkazu: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=229253.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí