Ztráta

Do jakého období a jakým účetním zápisem (na jaké účty) zaúčtovat zpětné uplatnění daňové ztáty z roku 2025 v dodatečných přiznáních za roky 2023 a 2024?

Pokud s. r. o. podá přiznání za rok 2025 do 1. 4. 2026, kdy může nejdříve podat dodatečné daňové přiznání za zpětné uplatnění daňové ztráty za rok 2023? A kdy nejpozději?

Společnost s r. o. má termín pro podání přiznání DPPO 4. 5. 2026. Kdy správně podat na FÚ vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty do budoucna? Stačí podat do 4. 5. 2026 i když samotné přiznání bude podáno například 15. 4. 2026? Nebo musí být toto podání podáno dříve než samotné přiznání? 

Sestavování daňových přiznání se stalo „dialogem“ s interaktivním formulářem. Nemusíme se tedy obávat, že bychom zapomněli některý z povinně vykazovaných údajů či se dopustili matematické chyby. Současně si však musíme být vědomi toho, že aplikace za nás vyřeší pouze formální, takzvané nepropustné chyby a bez upozornění sečte i zcela chybné údaje, které zadáme. Není tedy pravda, že se daňové přiznání v dnešní době „sestaví samo“. Připomeňme si proto vybrané situace, na které je potřeba se zaměřit, případně na co nezapomenout. Ve vztahu k aktuálně platnému formuláři k dani z příjmů právnických osob (vzor 36) předkládáme výběr chyb, omylů, mýtů, ale také ujištění o správném postupu a částečně též návod, jak správně vyplnit formulář. Formulář vzoru 36 a k němu příslušející poučení je použitelný pro všechna zdaňovací období, která započala počínaje 1. 1. 2025 a také pro části zdaňovacích období započatých v průběhu roku 2026, pokud lhůta pro jejich podání uplyne do 31. 12. 2026.

Výsledkem hospodaření s. r. o. za rok 2025 byla ztráta. Veškerá vzniklá ztáta bude zpětně uplatněna za rok 2023 a 2024. Na budoucí uplatnění nezbyde nic. Účetní doporučuje oznámit na FÚ vzdání se práva na budoucí uplatnění ztráty. Jednatel společnosti chápe, že je jedná o podstatné zkrácení prekluzivní lhůty, ale má pocit, že tímto podáním vlastně řekne FÚ „Máme v účetnictví chyby, proto musíme zkrátit lhůtu na 3 roky.“ a vyvolá tím s naprostou jistotou daňovou kontrolu. Jaký je váš názor? Domnívám se, že je to natolik běžné podání, že nic takového nehrozí. 

Hospodaření s. r. o. skončilo za rok 2025 ztrátou ve výši 400 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v minulých letech byla vždy zisková, rok 2023 i 2024 skončil shodně v zisku cca 1 500 000 Kč je otázkou, zda zpětně uplatnit ztrátu v roce 2023 nebo 2024. Napadá mě z hlediska toho, že v případě případné ztráty za rok 2026 nebude možné jít do roku 2023, uplatnit ztrátu roku 2025 v dodatečném přiznání roku 2023. Uvažuji, jestli je toto jediné hledisko ke zvážení nebo jsou tam ještě další věci, co mě ale nenapadají, proč by bylo vhodnější uplatit ztrátu roku 2025 v dodatečném přiznání za rok 2024. 

Fyzická osoba pronajímala nemovitost dle § 9 ZDP, využívala skutečné výdaje, neplátce DPH. Zemřela dne 11. 12. 2025. První daňové přiznání za část zdaňovacího období, které končí dnem předcházejícím smrti zůstavitele, 1. 1. 2025 – 10. 12. 2025. V daňovém řádu § 239a je uvedeno, že pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Podle mého názoru proto nelze uplatnit odpisy. Je tomu tak? Druhé daňové přiznání je třeba podat za období 11. 12. 2025 – 31. 12. 2025. Odpisy opět nelze uplatnit? V roce 2026 kdy bude ukončeno dědické řízení se bude podávat přiznání do 30 dnů od „daňového úmrtí“ zůstavitel. Období 1. 1. 2026 – den předcházející dni skončení řízení o pozůstalosti. Uplatním odpisy roku 2025 v plné výši. Je to tak?A případně lze také zvolit jinou variantu a přerušit odpisování (2025)? V případě přerušení odpisování by na konci roku 2026 pokračoval v odpisování dědic? Je dědic po skončení řízení o pozůstalosti povinen pokračovat v odpisování nebo lze použít jiný způsob stanovení pořizovací ceny nemovitosti (současná cena je podstatně vyšší)? Kdy je možno uplatnění ztráty, která vyplynula z prvního daňového přiznání 1. 1. 2025 – 10. 12. 2025? Jsou uvedená období 3 daňových přiznání správná?

Jsem fyzická osoba a pronajímám byt. Poplatky spojené s bytem SVJ platím já. Nájemce mi přestal v 07/25 platit nájemné, prý nemá na zaplacení, ale z bytu se neodstěhoval ani po výzvě advokáta. Odpověděl, že až bude mít, tak nájem i zpětně zaplatí. Můžu si poplatky spojené s bytem dát do daňových výdajů v r. 2025? Protože pokud mi v r. 2025 vznikne z pronájmu ztráta, tak zaplatí-li nájemník v r. 2026, budu mít daňový příjem v § 9 ZDP a ztráta z r. 2025 se mi započte s příjmem roku 2026. Nájemní smlouvu jsme nezrušili, nájemník nechce výpověď podepsat.

Náš klient, zapsaný ústav měl v roce 2023 ztrátu z hlavní činnosti. Výnosy mají z poplatků za kulturní akce, které pořádají pro studenty, náklady mají z pořádání těchto akcí. Porovnáním výnosů a nákladů nám vychází zisk. Pořádání kulturních akcí (a všeho, co generuje výnosy) je popsáno jako hlavní činnost ve stanovách. Paní z finančního úřadu nám dnes volala a tvrdí, že z hlavní činnosti nelze generovat ztrátu a ve výkazech tak nemůže být uvedená. Máme ji prý vykázat ve vedlejší / hospodářské činnosti. Jaký je váš názor? Já se domnívám, že hlavní činnost ztrátová být může, a tak i ve výkazech tuto ztrátu mohu vykázat. 

Klient prodal v roce 2025 pozemek se ziskem 500 000 Kč a nemovitost se ztrátou 200 000 Kč. Mohou se oba příjmy uvést do jednoho řádku a zisk se ztrátou kompenzovat, nebo to lze jen u cenných papírů a kryptoměny?

Česká s. r. o. (mateřská společnost 100% vlastník) půjčuje své dceřiné společnosti na Slovenku bezúročně. Jak naložit se situací, kdy ke konci roku vznikne české společnosti z důvodu poklesu kurzu přes 400 000 Kč kurzová ztráta? Stačí interním dokladem zaúčtovat kurzovou ztrátu na MD a na D ponížit pohledávku za dceřinou společností? Jde mi o to, že půjčka je bezúročná, ale na druhou stranu mateřské společnosti vznikne náklad, nemůže někde nastat z hlediska zákona problém?

Podmínky pro uplatnění daňové ztráty, která vznikla v roce 2018 a později. Tabulka znázorňuje základní pravidlo uplatnění ztráty nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících anebo ve dvou zdaňovacích obdobích předcházejících období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

Městský soud při posouzení důkazních návrhů zjevně vycházel z předpokladu, že pokud dodavatelé stěžovatelky neodpovídali na výzvy správce daně, lze bez dalšího považovat za prokázané, že v řetězcích chybí daň. Tento předpoklad je však nesprávný. Judikatura Nejvyššího správního soudu vychází z toho, že nekontaktnost daňového subjektu může svědčit o tom, že došlo k narušení neutrality daně. Tento závěr však vychází z obecně platného předpokladu, že ve většině takových případů nelze zkontrolovat správnost podaného daňového přiznání a tvrzené daně daňového subjektu, pokud je nekontaktní. Takové jednání daňového subjektu brání správnému výběru daně a ve svém důsledku ohrožuje řádné fungování společného systému DPH (rozsudek ExaSoft Holding, bod 34). Z tohoto obecně platného východiska však mohou existovat ojedinělé výjimky. Nelze totiž vyloučit, že i přes pozdější nekontaktnost daňového subjektu lze výjimečně ověřit, zda daňový subjekt dotčené daňové doklady zahrnul do svého účetnictví, vykázal je v daňovém přiznání a odvedl daň. To je myslitelné zejména tehdy, pokud správce daně disponuje veškerými rozhodnými podklady z předchozích kontrolních postupů či si je může snadno obstarat od jiného správního orgánu. Pokud tedy stěžovatelka zcela konkrétně označila důkazy, ze kterých by bylo podle jejího tvrzení možné zjistit, zda dodavatel či subdodavatelé odvedli daň, bylo povinností městského soudu tyto důkazy buď provést, nebo zrušit napadené rozhodnutí, jelikož daňové orgány tyto důkazy neprovedly, ačkoliv tak učinit měly, popř. přesvědčivě vysvětlit, z jakého důvodu je neprovedl (např. pokud by důkazy nebyly kompletní, a tudíž neměly vypovídající hodnotu). Žalovaný doměřil stěžovatelce daň z důvodu její účasti na podvodu na DPH v různých řetězcích, které se měnily v rámci jednotlivých zdaňovacích obdobích. Pokud by však neobstál závěr žalovaného ohledně její účasti na podvodu, byť i v jediném řetězci, městský soud by byl povinen napadené rozhodnutí zrušit, a to alespoň ve vztahu k některým dodatečným platebním výměrům. Logicky by se totiž musela snížit jí doměřená daň, jelikož by měla nárok na odpočet DPH z plnění v tomto řetězci. Stěžovatelka proto nemusí nutně vyvrátit závěry daňových orgánů týkající se všech řetězců k tomu, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Tento důvod, kterým městský soud odůvodnil neprovedení důkazních návrhů, proto také neobstojí.

OSVČ vedlejší je v roce 2025 v předčasném důchodu a vztahuje se na něj limit základu daně pro účast na důchodovém pojištění. Dne 10. 10. 2025 má důchodový věk. Bude se na něj limit vztahovat po celý rok 2025, nebo lze daňové přiznání rozdělit na dvě samostatné etapy? Může se do výdajů v tomto případě zahrnovat i ztráta minulých let? 

S. r. o. vstoupí v říjnu 2025 do likvidace. Bude podávat DPPO za období od 1. 1. 2025 do dne před dnem vstupu do likvidace. Předpokládá se, že za toto období vykáže daňovou ztrátu. Může takto vyměřenou daňovou ztrátu uplatnit zpětně za období 2023 nebo 2024? Ustanovení § 34 odst. 1 uvádí „za zdaňovací období“, tak řeším otázku, zda období, které nepokrývá celý kalendářní rok (firma má jinak jako zdaňovací období kalendářní rok), je zdaňovacím obdobím.

Akciová společnost uplatňovala odpočet na podporu odborného vzdělávání za roky 2022 a 2023 , nyní zjistila, že byly předány chybné podklady v počtu odpracovaných hodin učňů. Je možné podat za roky 2022, 2023 dodatečná přiznání na vyšší odpočet na podporu odborného vzdělávání a lze současně snížit v dodatečných daňových přiznáních uplatněnou daňovou ztrátu, která by se následně uplatnila v řádném přiznání k DPPO za rok 2025?

FO vlastní byt zakoupený 1/2024, který chce prodat (s odhadovaným ziskem cca 1,5 mil. Kč) a investovat peníze z prodeje bytu do výstavby rodinného domu (RD). Byt je v tuto chvíli inzerován, zatím neprodán, ale již v tuto chvíli započaly finanční toky do výstavby RD. Výstavba RD je v tuto chvíli financována z vlastních úspor + zbytek bude financován z hypotečního úvěru. Období výstavby bude 1-12/2026. Byt byl financován hypotečním úvěrem a od první chvíle pronajímán a nikdy v něm FO neměla trvalý pobyt. Po prodeji bytu bude umořena hypotéka a zbytek finančních prostředků použito pro výstavbu RD, který bude pro vlastní bydlení. Finanční toky z vlastních úspor započaly již 7/2025 - záloha na pozemek + projekt, v prosinci bude již financováno hypotečním úvěrem. Vztahuje se zde osvobození od daně z rozdílu kupní/prodejní ceny bytu? Je možné náklady před prodejem bytu, tedy záloha a projekt financovaný z vlastních úspor (již zdaněných), počítat do financování vlastního bydlení, i když tok proběhl dříve než se byt prodal a tedy zisk z prodeje půjde zpět do vlastních úspor bez zdanění? Příjem z pronájmu za byt je zdaňován s uplatněním reálných výdajů a každoročně končí daňovou ztrátou. Je možné odečíst od zisku z prodeje bytu i faktické reálné výdaje, tedy daňovou ztrátu a zdanit tedy rozdíl zisku z prodeje bytu a daňové ztráty?

Jak zaúčtovat ztrátu u nevýdělečné organizace TJ Sokol - jaké jsou možnosti?

Podle Nejvyššího správního soudu měla stěžovatelka s ohledem na své zkušenosti na trhu a na sníženou důvěryhodnost pana Ferenčíka žádat pravdivé vysvětlení změny dodavatele, což neučinila. To je třeba dát do kontextu s výše popsanou skutečností, že předchozí dodavatel byl vždy krátce po navázání nové obchodní spolupráce označen za nespolehlivého plátce. Právě označení za nespolehlivého plátce může být pro zainteresované osoby motivem pro změnu dodavatele. Stěžovatelka se však zřejmě spokojila s nedůvěryhodnými vysvětleními pana Ferenčíka, aniž by si ověřila, zda předchozí dodavatelé nejsou nespolehlivými plátci. Toto dle názoru Nejvyššího správního soudu mohla a měla udělat.

Společnost s r. o. má na těchto účtech zůstatky: 411:     200 000 Kč 413: 7 000 000 Kč 428: 5 557 000 Kč 429: –17 091 000 Kč 365:    5 230 000 Kč V současné době je uvažováno o prodeji obchodního podílu. Byla nastolena tato konstrukce: pokud společnost vykazuje neuhrazené ztráty minulých let a společníci jsou ochotni tyto ztráty uhradit (k tomu není žádná zákonná povinnost), následuje rozhodnutí VH nebo dohoda společnosti se společníky o úhradě ztráty. Společnost zaúčtuje pohledávku vůči společníkům proti snížení ztrát minulých let MD 355/D 429 a následně tuto pohledávku započte s dluhy vůči společníkům MD 365/D355. Tímto způsobem „zmizí“ závazky na 365 a společnost se „vyvaruje“  dodanění při původně uvažovaném prominutí dluhů/půjček. „Kapitalizace půjček“ také není uvažována, aby nebyla ovlivněna cena obchodního podílu a ve vazbě na osvobození při prodeji obchodního podílu. Celou transakcí dojde i ke zlepšení vlastního kapitálu. Je tento postup možný? Nebo takhle postupovat nelze? Společnost eviduje i zůstatek na účtu 413, není nutné nejdříve k úhradě ztrát minulých let použít účet 413 a pak následně se zavázat k úhradě ztrát?