I. Obecná část
Mezinárodní společenství a zejména všechny ekonomicky vyspělé země si velmi dobře
uvědomují hrozby, které pro demokracii představuje rozvoj a internacionalizace organizované
kriminality a terorismu. Je proto vyvíjena řada aktivit, které mají vést k preventivním i
represivním opatřením, pokud možno pokrývajícím území všech států světa. Takové aktivity jsou
vyvíjeny jak na půdě Organizace spojených národů, tak v rámci Evropské unie, Rady Evropy i v řadě
dalších mezinárodních organizací.
Odčerpávání výnosů z trestné činnosti, ať již vznikají při organizované, závažné či
méně závažné trestné činnosti, se ukázalo jako jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti
kriminalitě. Například jen z obchodu s drogami je ve světě ročně propráno více než 500 mld. USD,
celkové výnosy ze zločinu jsou odhadovány až na 1 500 mld. USD. Škody z odhalené trestné činnosti v
České republice se podle oficiálních statistik v uplynulých letech pohybují celkem pravidelně v
hodnotě kolem 50 mld. Kč, což při předpokládané latenci představuje celkové škody, způsobené
trestnou činností, ve výši 100 až 150 mld. Kč. Jedním ze základních principů, na nichž je nebo má
být postaveno trestní právo je, že trestná činnost se jejím pachatelům nesmí vyplácet. Tento princip
může být naplněn, budou-li důsledně prováděna opatření k odčerpávání výnosů z trestné činnosti, a
vedle trestu bude pachateli „s pravděpodobností hraničící s jistotou“ hrozit i to, že takto získaný
výnos ani po odpykání trestu neužije.
Za více než 15 let trvání celosvětové a zejména celoevropské systematické kampaně
byly pro oblast boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (obecně se užívá termín „praní
špinavých peněz“) vytvořeny standardy, které tvoří více či méně účinné překážky pro „práče“, a
současně byly vybudovány struktury, které mají umožnit účinnou spolupráci různých státních i
nestátních institucí, a to vnitro- i mezistátně. V souvislosti s rozšiřováním mezinárodního
terorismu se cca od roku 2000 začínají tyto struktury využívat i pro boj proti jeho financování.
Smysl a účel těchto opatření lze shrnout do dvou základních bodů:
* zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci příjmů z trestné činnosti a
financování terorismu,
* uchování stop po přesunech majetku, včetně záznamu o tom od koho, prostřednictvím
koho a ke komu se tyto prostředky přemisťovaly.
a) Zhodnocení platného právního stavu
Základem pro právní úpravu boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu
jsou především mezinárodní závazky České republiky, které vycházejí
1. z mezinárodních smluv:
* Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, přijatá
z iniciativy Rady Evropy ve Štrasburku dne 8. listopadu 1990 (dále jen „Štrasburská úmluva“), k níž
Česká republika přistoupila dne 19. listopadu 1996 (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č.
33/1997 Sb.), a
* Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu, přijatá z iniciativy
Organizace spojených národů v New Yorku dne 9. prosince 1999, kterou Česká republika ratifikovala
27. prosince 2005 (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č.
18/2006 Sb.m.s.);
2. z členství v Evropské unii:
* směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení
zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (dále jen „AML směrnice“),
* směrnice Komise 2006/70/ES ze
dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady
2005/60/ES, pokud se jedná o definici „politicky
exponovaných osob“ a stanovení technických kritérií pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly
klienta a o výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře
(dále jen „prováděcí směrnice“),
* nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách
peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící, a
* nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích
o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků.
Opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu jsou
realizována v oblasti trestněprávní a v oblasti správního práva. Ve zvláštní části trestního zákona
se jedná zejména o skutkové podstaty trestných činů podle
§ 95, odst. 2 písm.
b)(financování terorismu) a podle
§ 252a(legalizace výnosů z trestné
činnosti), příp. § 252 odst. 2
(nedbalostní podílnictví, postihující i legalizaci výnosů z trestné činnosti). V oblasti správního
práva je zásadní úprava soustředěna v zákoně č.
61/1996 Sb., o některých opatřeních
proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů. V některých
dalších právních předpisech jsou pak provedeny dílčí úpravy, které souvisí s plněním povinností
podle tohoto zákona a s výkonem činnosti příslušných správních orgánů.
Zákon č. 61/1996 Sb.
byl přijat 15. února 1996 s účinností od 1. července 1996. Na základě tohoto zákona byl v rámci
Ministerstva financí zřízen specializovaný odbor - Finanční analytický útvar (dále jen „FAÚ“), jako
civilní „finanční zpravodajská jednotka“ (Financial Intelligence Unit - FIU) podle požadavků
mezinárodního práva.
Zákon č. 61/1996 Sb.
byl celkem jedenáctkrát novelizován, přičemž významnější novely byly dvě, a to zákonem č.
159/2000 Sb. s účinností od 1. července
2000 a zákonem č. 284/2004 Sb. s
účinností od 1. září 2004.
Posledně uvedeným zákonem byla provedena zejména harmonizace s tehdy platným
právem Evropské unie, současně však byla řešena i možnost užití opatření proti praní špinavých peněz
i pro oblast boje proti financování terorismu. Dále bylo přesněji specifikováno a doplněno určení
subjektů, které podléhají režimu tohoto zákona, a bylo řešeno i zapojení dalších orgánů do kontroly
jeho dodržování.
Postupnými novelizacemi však zákon ztrácel přehlednost a systematičnost.
Po posouzení rozsahu změn, které vyplývají z nutnosti implementace nových shora
uvedených předpisů ES a které by se dotkly prakticky všech jednotlivých ustanovení, bylo přijato
rozhodnutí navrhnout nový zákon, který by stávající zákon č.
61/1996 Sb. nahradil.
Současný právní stav je v souladu s ústavním a právním pořádkem České republiky,
nesplňuje však nové požadavky evropského a mezinárodního práva.
Zákon nemá dopad do oblasti ovlivňující rovnost mužů a žen.
b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Navrhovaný zákon přebírá většinu ustanovení, která nejsou dotčena požadavky
implementace, z dosavadního zákona č. 61/1996
Sb. Z důvodu systematičnosti, přehlednosti a srozumitelnosti je však nově členěn.
Plná implementace uvedených předpisů ES vyžaduje i změnu řady dalších zákonů,
která je vzhledem k rozsahu v souladu s nově užívanými legislativními postupy řešena v samostatném
návrhu zákona.
Věcné změny oproti dosavadní právní úpravě jsou především transpozicí nové AML
směrnice, která nahrazuje a ruší předchozí směrnici Rady č.
91/308/EHS ze dne 10. června 1991 o předcházení
zneužití finančního systému k praní peněz, včetně její novely, provedené směrnicí Evropského
parlamentu a Rady č. 2001/97/ES. Tato nová AML
směrnice je v účinnosti od 15. prosince 2005 a členské státy mají povinnost její transpozice do
vnitrostátního práva nejpozději do 15. prosince 2007. Konečná podoba návrhu prováděcí směrnice byla
schválena až v červnu 2006 a tato směrnice byla vydána v Úředním věstníku EU dne 4. srpna 2006.
Nově navrhovaná úprava řeší zejména tyto základní okruhy problémů:
1. Doplnění a upřesnění definic používaných pojmů, včetně přesnějšího vymezení
okruhu „povinných osob“.
2. Snížení prahové hodnoty pro obecnou povinnost identifikace klienta. Jeho účelem
je především omezení možnosti „rozmělňování“ transakcí k utajení identity klienta. Na základě návrhů
povinných osob, vycházejících ze zkušeností s praktickým uplatňováním opatření proti praní peněz a
financování terorismu (dále jen „AML/CFT opatření“), má usnadnit jejich pozici při provádění
identifikace klienta a vyžadování identifikačních údajů a informací o jednotlivých obchodech.
3. Možnost převzetí identifikace klienta a zjištění beneficienta („skutečného
majitele“), které provedla jiná úvěrová nebo finanční instituce v České republice (např. banka,
pojišťovna, obchodník s cennými papíry) či obdobná instituce v zahraničí, podléhající srovnatelné
právní regulaci. Taková možnost, avšak omezená pouze na spotřebitelské (tedy nikoli podnikatelské)
smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku (podle
§ 54a občanského zákoníku), byla do
zákona vložena novelou provedenou zákonem č.
56/2006 Sb. s účinností od 8. března
2006; zde postačí, aby
klient
zaslal první platbu z účtu, kde již byl identifikován, a zaslal kopie
identifikačních dokladů. Nově lze využít převzetí identifikace provedené vyjmenovanými subjekty i
pro jiné (např. podnikatelské) účely; je to však podmíněné spoluprací instituce, která identifikaci
provedla. Poskytnutí údajů musí být v takovém případě vázáno na souhlas klienta. 4. P