Vnitřní předpis je písemně vyjádřené pravidlo, které řadíme mezi vnitřní organizační normy. Tyto normy předepisují chování určitého okruhu osob, které mají společné cíle a motivaci, a to v rámci konkrétní organizace. Obecně je úkolem těchto předpisů rozpracovat jednotlivé činnosti a vztahy uvnitř organizace, nastavit jednotný postup při řešení určitých situací, a tím zajistit, aby organizační procesy fungovaly pružně a efektivně. S vnitřními směrnicemi se setkáváme v organizacích nejrůznějšího typu a zpravidla v nich upravují celou řadu činností, které v organizaci probíhají.
Vnitřní předpisy organizací typu podnikatelů s vazbou na účetnictví
Ing.
Alena
Kochová
Jednou z oblastí, kde se předpokládá i vyžaduje použití vnitřních směrnic, je organizace a zpracování účetnictví. Účetnictví jako ucelený systém informací o účetní jednotce poskytuje ekonomické informace různým skupinám vnějších a vnitřních uživatelů. Správné a srozumitelné nastavení vnitřních pravidel pro vedení účetnictví má pak zásadní význam nejen pro vnitřní řízení organizací, ale i pro dokazování v rámci daňového řízení, resp. při správě daní, a pro další povinnosti spojené například i s čerpáním prostředků z veřejných rozpočtů. Významnou úlohu hraje účetnictví a jeho výstupy též v rámci civilních řízení, exekučních a insolvenčních řízení, správních a trestních řízení.
Dobře zpracované vnitřní předpisy tvoří jeden ze základních předpokladů pro dobré fungování vnitřního kontrolního systému každé organizace, v našem případě účetní jednotky.
Základní funkcí vnitřního kontrolního systému účetní jednotky je, pokud možno „ex ante“:
–
zajistit jednotný metodický postup při sledování skutečností, které nastaly v účetní jednotce tak, aby bylo zajištěno zachování stejného postupu a stejného řešení obdobných situací;
–
nastavit funkční vnitřní kontrolní systém organizace;
–
předejít možnému vzniku chyb, omylů a nesprávností;
–
omezit možnost realizace nestandardních postupů, často vedoucích k podvodům.
Vlastní rozsah pravidel závisí na struktuře účetní jednotky, její velikosti, způsobu řízení atd. A pokud jsou vnitřní předpisy dodržované v průběhu účetního období, i návštěva auditora nebo kontroly správce daně může probíhat o poznání snáze, protože řada dotazů na metody a způsob účtování je dopředu zodpovězena. Pro úplnost je však třeba upozornit a zdůraznit skutečnost, že pokud účetní jednotka uvede ve svém vnitřním předpisu cokoli, co by bylo v rozporu s obecně platnou právní úpravou, pak je toto ustanovení automaticky neplatné a samozřejmě platí ustanovení platné legislativy.
Při zpracování vnitřních účetních předpisů vychází účetní jednotka z platné legislativy a obecně uznávaných účetních předpokladů a zásad. Jsou to zejména následující legislativní normy v platném znění a ostatní předpisy:
1.
zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“),
2.
zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
3.
zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů,
4.
zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů,
5.
zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční,
6.
zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí,
7.
zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních,
8.
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
9.
zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech,
10.
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
11.
zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě,
12.
zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád,
13.
zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb,
14.
vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli a účtují v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „vyhláška“) s vazbou na České účetní standardy pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ČÚS“).