Zavedením legislativní zkratky v § 317 ZP „práce na dálku“ dochází k pojetí výkonu práce konaného z jiného místa, než je pracoviště zaměstnavatele, nejen jako výkonu práce z domova (tzv. home office), ale i jako možnosti výkonu práce v dohodě se zaměstnancem také z dalších míst, jako je např. z rekreačního objektu a dalších objektů včetně práce zaměstnance ze zahraničí.
Nové pojetí výkonu práce na dálku, nejen home office
Ing.
Ivan
Macháček
Výkon práce na dálku (zahrnující také tzv. home office) se stává v současné době významným zaměstnaneckým benefitem a stoupá počet profesí, ve kterých je možné vykonávat částečně (jeden nebo několik dnů v týdnu) nebo plně práci na dálku (například práci z domova). V souvislosti s řešením výkonu práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele (výkon práce na dálku), došlo k výrazným změnám jak v zákoníku práce, tak v zákonu o daních z příjmů, a to zákonem č. 281/2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023 a na základě zákona č. 349/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024.
Přehled změn v zákoníku práce a v zákonu o daních z příjmů
–
v zákoníku práce je obsaženo nové znění § 317 s názvem „Práce na dálku“ a dále je zařazeno nové ustanovení § 190a stanovující náhrady nákladů při výkonu práce na dálku a nové ustanovení § 241a;
–
v zákonu o daních z příjmů dochází ke změnám v § 6 odst. 7 písm. e), a to na základě zákona č. 281/2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023 a následně na základě zákona č. 349/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. Podstatná je i změna znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP provedená zákonem č. 349/2023 Sb.;
–
s těmito změnami souvisí i vyhláška MPSV č. 299/2023 Sb. účinná od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023 a vyhláška MPSV č. 397/2023 Sb. účinná od 1. 1. 2024, které stanovují výši paušální částky náhrady nákladů při práci na dálku.
Výhody a nevýhody práce na dálku
Při práci z domova zaměstnanec pracuje podle pokynů zaměstnavatele, ale sám si určuje rozvrh pracovní doby a ovlivňuje si tak svůj pracovní režim. To klade na zaměstnance mnohem větší nároky, co se týče jeho zodpovědnosti, ale současně mu to dává mnohem větší prostor pro skloubení pracovního a soukromého života. Výkon práce na dálku je vhodný zejména pro činnosti, které může zaměstnanec vykonávat sám bez přispění dalších zaměstnanců, anebo kdy může k vlastnímu řešení komunikovat s ostatními přes telefon nebo internet.
K výhodám práce na dálku zejména patří:
–
možnost vlastního rozvrhu pracovní doby,
–
úspora času a cestovních nákladů, protože odpadá každodenní cesta na pracoviště,
–
sladění pracovních povinností s rodinným a osobním životem,
–
zajištění péče o děti.
K nevýhodám práce na dálku zejména patří:
–
nezbytné vybavení vymezeného pracoviště pro práci na dálku a dále nezbytné vybavení nářadím, nástroji, počítačem, tiskárnou, výkonným internetem a dalšími potřebnými předměty dle druhu výkonu práce na dálku,
–
náročnost na kontrolu své práce a nutná vlastní sebekázeň,
–
ztráta kontaktu s kolegy v zaměstnání (s nadřízenými a spoluzaměstnanci).
Nové vymezení výkonu práce na dálku (např. home office) v zákoníku práce
Novela zákoníku práce provedená zákonem č. 281/2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023 zcela změnila znění § 317 zákoníku s jeho novým označením „Práce na dálku“.
V § 317 odst. 1 se uvádí, že
výkon práce na dálku je možný jen na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v odstavci 3 stanoveno jinak.
Z odstavce 3 pak vyplývá, že zaměstnavatel je oprávněn zaměstnanci práci na dálku písemně nařídit jen v případě, že tak stanoví opatření orgánu veřejné moci podle jiného zákona (jedná se například o krizový zákon č. 240/2000 Sb. nebo o zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví), a to na nezbytně nutnou dobu, pokud to povaha vykonávané práce umožňuje a za podmínky, že místo výkonu práce na dálku bude pro výkon práce způsobilé. Zaměstnanec je povinen na výzvu zaměstnavatele bez zbytečného odkladu písemně určit místo, na které mu zaměstnavatel práci na dálku může nařídit, nebo sdělit, že nemá k dispozici žádné místo způsobilé k výkonu práce na dálku.Výkon práce na dálku je tedy možný jen na základě sjednání písemné dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a to před zahájením práce na dálku,
ať už se jedná o krátkodobý nebo dlouhodobý výkon práce na dálku. Výkon práce na dálku se zaměstnanci nelze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, ale jak kolektivní smlouva, tak vnitřní předpis zaměstnavatele může pro výkon práce na dálku podrobněji upravovat povinnosti související s evidencí pracovní doby, způsoby zadávání práce, předávání pracovních úkolů nebo oznamování překážek v práci.V odstavci 4 tohoto ustanovení se stanoví, že
dohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem, že pro něj bude konat práci na dálku v pracovní době, kterou si za sjednaných podmínek sám rozvrhuje
, platí, že:a) se úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nepoužije; délka směny však nesmí přesáhnout 12 hodin,
b) při jiných důležitých osobních překážkách v práci zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, nestanoví-li prováděcí právní předpis podle § 199 odst. 2 ZP jinak,
c) se pro účely poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody podle § 192 a 194 ZP a čerpání dovolené uplatní stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tyto účely povinen předem určit.
Závazek z dohody o práci na dálku lze dle § 317 odst. 2 ZP rozvázat dohodou zaměstnavatele se zaměstnancem ke sjednanému dni nebo jej lze vypovědět z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou
, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně; dohoda i výpověď musí být písemná. Zaměstnavatel se zaměstnancem mohou v dohodě o práci na dálku sjednat odlišnou délku výpovědní doby; výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance. Zaměstnavatel se zaměstnancem mohou v dohodě o práci na dálku sjednat, že závazek z této dohody nemůže ani jedna ze smluvních stran vypovědět.V rámci zákona č. 281/2023 Sb. je obsažena i novela zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, která v § 12a vymezuje
přestupky na úseku práce na dálku
vztahující se na fyzické osoby – zaměstnavatele – a v § 25a vymezuje přestupky na úseku práce na dálku právnických a podnikajících fyzických osob, za které lze udělit pokutu až do výše 300 000 Kč. Přestupku se tyto osoby dopustí tím, že:a)
v rozporu s § 317 odst. 1 ZP neuzavřou dohodu o práci na dálku písemně,
b)
nesplní některou povinnost podle § 317 odst. 2 nebo 3 ZP,
c) neurčí pro účely poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody podle § 192 a 194 ZP a čerpání dovolené stanovené rozvržení pracovní doby zaměstnance vykonávajícího práci na dálku do směn podle § 317 odst. 4 písm. c) ZP.
V návaznosti na stávající znění § 241 ZP se zákonem č. 281/2023 Sb. dále doplňuje do zákoníku práce nové ustanovení § 241a,
kde se uvádí, že požádá-li:a)
těhotná zaměstnankyně,
b)
zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 9 let, nebo
c)
zaměstnankyně nebo zaměstnanec, kteří převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost),
zaměstnavatele písemně o výkon práce na dálku podle § 317 ZP a zaměstnavatel této žádosti nevyhoví, je povinen to písemně odůvodnit.
Náhrady výdajů při práci na dálku v zákoníku práce
Z hlediska náhrady výdajů, které vzniknou zaměstnanci při práci na dálku, jsou v zákoníku práce důležitá následující ustanovení:
–
– zde se uvádí, že
závislá práce musí být vykonávána
za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, a to v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě;
–
– zde se uvádí, že sjedná-li zaměstnavatel, popřípadě vnitřním předpisem stanoví nebo individuálně písemně určí podmínky, výši a způsob
poskytnutí náhrad za opotřebení vlastního nářadí, zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu práce zaměstnance
, poskytuje mu tuto náhradu za dohodnutých, stanovených nebo určených podmínek. Toto ustanovení se nevztahuje na používání motorového vozidla, u kterého se poskytování náhrad řídí § 157 až 160 ZP;–
Nové ustanovení § 190a ZP „
Náhrady nákladů při výkonu práce na dálku“ – toto ustanovení definuje nově varianty náhrady nákladů při výkonu práce na dálku.Varianty poskytování náhrady nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele podle § 317 (práce na dálku, nejen home office) ve smyslu § 190a ZP s účinností od 1. 10. 2023:
–
náhrady nákladů, které zaměstnanci vznikly v souvislosti s výkonem práce na dálku, jež zaměstnanec zaměstnavateli prokázal,
např. na základě předložených dokladů, faktur apod. [§190a odst. 1 písm. a) ZP];–
paušální částka náhrady nákladů
[§190a odst. 1 písm. b) ZP] – uplatnění této varianty je podmíněno písemným sjednáním v individuální nebo v kolektivní smlouvě nebo stanovením ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Paušální částka činila od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023 na základě vyhlášky MPSV č. 299/2023 Sb. za každou započatou hodinu práce na dálku výši 4,60 Kč a od 1. 1. 2024 činí na základě vyhlášky MPSV č. 397/2023 Sb. výši 4,50 Kč;–
zaměstnavatel se zaměstnancem si mohou předem písemně sjednat, že
náhrady nákladů v souvislosti s výkonem práce na dálku nebo jejich část zaměstnanci nepřísluší
[§190a odst. 2 ZP].-
Bylo-li to písemně sjednáno nebo vnitřním předpisem stanoveno, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci za každou započatou hodinu práce na dálku paušální částku. Paušální částka náhrady nákladů se dle znění § 190a odst. 3 ZP stanoví podle údaje zveřejněného Českým statistickým úřadem o spotřebě domácností upraveného pro model práce na dálku, a to za jednu dospělou osobu v průměrné domácnosti v České republice za 1 hodinu. Paušální částka podle odstavce 1 písm. b) se poskytuje za započatou hodinu práce a její výši stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou na základě údaje ČSÚ jednak v pravidelném termínu od 1. ledna kalendářního roku, a dále v mimořádném termínu, dojde-li ke zvýšení nebo snížení hodnoty údaje podle údajů ČSÚ nejméně o 20 % v porovnání s paušální částkou naposledy stanovenou vyhláškou. Tato paušální částka se zaokrouhluje na desetihaléře směrem nahoru.
Je-li zaměstnanci poskytována paušální částka, platí, že zahrnuje náhradu veškerých nákladů, které zaměstnanci při výkonu práce na dálku vznikly.
Paušální částka je splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém na ni zaměstnanci vzniklo právo.-
Zaměstnavatel, který není uveden v § 109 odst. 3 ZP (je tedy podnikatelským subjektem), může poskytovat svým zaměstnancům paušální částku vyšší. Zaměstnanci, který pro zaměstnavatele koná práci na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, je možné poskytovat náhrady nákladů při výkonu práce na dálku, jestliže s ním zaměstnavatel toto právo sjednal.
Daňové řešení práce na dálku u zaměstnance
Z § 6 odst. 7 ZDP vyplývá, že se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou následující náhrady související s výkonem práce na dálku:
1. Náhrady cestovních výdajů – § 6 odst. 7 písm. a) ZDP
Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů
poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné zákoníkem práce pro zaměstnance odměňované platem (nepodnikatelské subjekty), jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady jsou zdanitelným příjmem zaměstnance.V § 34 odst. 1 písm. b) ZP se uvádí, že
pracovní smlouva musí obsahovat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána
. Z toho vyplývá, že zaměstnavatel může se zaměstnancem smluvně dohodnout i více míst výkonu práce, např. může být smluvně dohodnuto, že místem výkonu práce je pracoviště zaměstnavatele i bydliště zaměstnance, anebo pouze bydliště zaměstnance. Ustanovení § 34a ZP stanoví, že není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, pak platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce.Cestovními výdaji zaměstnanců pracujících na dálku jsou výdaje vzniklé při pracovní cestě
[§ 152 písm. a) ZP s vazbou na vymezení pracovní cesty v § 42 ZP]
a při cestě mimo pravidelné pracoviště
[§ 152 písm. b) ZP]. Pracovní cesta je v zákoníku práce definována v § 42 ZP jako „časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce“ a pro účely cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje i cesta mimo pravidelné pracoviště [§ 156 odst. 2 ZP s vazbou na § 152 písm. b) ZP].Pokud má tedy zaměstnanec při práci na dálku
sjednáno pravidelné pracoviště v místě svého bydliště
, pak jakákoli cesta vykonaná zaměstnancem v souvislosti s jeho výkonem práce mimo bydliště je považována za pracovní cestu, za niž mu náleží náhrada cestovních výdajů, a to i v případě, že ze svého pravidelného pracoviště jel do svého druhého místa výkonu práce, kterým může být sídlo (pracoviště) zaměstnavatele.2. Náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce – § 6 odst. 7 písm. d) ZDP
V návaznosti na znění § 190 odst. 1 ZP pak z ustanovení § 6 odst. 7 písm. d) ZDP vyplývá, že
za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce
poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce.Může tak jít např. o používání vlastního počítače, tiskárny, mobilního telefonu pro účely prací na dálku, ale může se jednat též např. o pořízení pracovního stolu, kancelářských židlí, skříně či další vybavení pracovny zaměstnance pracujícího například z domova.
Z ustanovení § 6 odst. 8 ZDP pak plyne
, že hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci
výdaje (náhrady) podle § 6 odst. 7 písm. b) až d) ZDP paušální částkou
, považují se tyto výdaje za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů.
Jde-li o paušál za použití vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce zaměstnance, které by jinak byly odpisovány, uzná se jen do výše, v jaké by zaměstnavatel uplatňoval odpisy srovnatelného hmotného majetku při rovnoměrném odpisování v dalších letech odpisování.
3. Plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce – § 6 odst. 7 písm. e) ZDP
V novelizovaném ustanovení § 6 odst. 7 písm. e) ZDP zákonem č. 281/2023 Sb. a následně zákonem č. 349/2023 Sb. se uvádí, že za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce;
je-li plnění poskytováno v podobě paušální částky na náhradu nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele, nepovažuje se za příjem a není předmětem daně do výše paušální částky, kterou lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem.
Toto ustanovení umožňuje ve vazbě na znění § 190a odst. 1 ZP, že předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti není plnění zaměstnavatele zaměstnanci v podobě paušální částky na náhradu nákladů spojených s výkonem práce na dálku, a to do výše paušální částky v roce 2024 dle vyhlášky MPSV č. 397/2023 Sb., tedy do částky 4,50 Kč za každou započatou hodinu práce na dálku. Pokud zaměstnavatel podnikatelského sektoru poskytne ve smyslu znění § 190a odst. 5 ZP vyšší paušální částku zaměstnanci na náhradu nákladů spojených s výkonem práce na dálku než částku 4,50 Kč za každou započatou hodinu práce na dálku, bude navýšení této paušální částky nad její limitní výši obsaženou ve vyhlášce MPSV předmětem zdanění u zaměstnance jako příjmy ze závislé činnosti dle § 6 ZDP, včetně zahrnutí tohoto navýšení paušální částky nad limitní výši do vyměřovacích základů pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.
Daňové řešení plnění při práci na dálku u zaměstnavatele
Daňová uznatelnost plnění zaměstnavatele poskytnutých zaměstnanci v souvislosti s prací na dálku vyplývá z následujících ustanovení ZDP:
–
obecné vymezení postupu uplatnění daňově uznatelných výdajů (nákladů) dle znění § 24 odst. 1 ZDP;
–
ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP ve znění zákona č. 349/2023 Sb.,
ze kterého vyplývá, že výdaji (náklady) podle § 24 odst. 1 ZDP jsou také výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak; to platí i pro výdaje vynaložené na sociální podmínky nebo péči o zdraví rodinného příslušníka zaměstnance, jedná-li se o práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy;–
ustanovení § 24 odst. 2 písm. x) ZDP
, na základě kterého jsou výdaji (náklady) podle § 24 odst. 1 ZDP rovněž paušální částky hrazené zaměstnavatelem zaměstnancům podle § 6 odst. 8 ZDP.Příklad 1
Zaměstnanec se písemně dohodne se svým zaměstnavatelem, že bude 4 pracovní dny v týdnu pracovat z domova. V dodatku pracovní smlouvy zaměstnance je sjednána následující forma paušálních náhrad za využití soukromých věcí zaměstnance při jeho výkonu práce na dálku:
–
za využití soukromého počítače a tiskárny náhrada 70 Kč za den
–
za využití nezbytného nábytku v příslušné místnosti pro výkon práce na dálku náhrada 35 Kč za den
–
za využití soukromého mobilu náhrada 25 Kč za den
Celkové denní paušální náhrady činí 130 Kč. Pokud například zaměstnanec odpracuje v rámci práce na dálku za měsíc duben 2024 celkem 18 dnů z domova, činí celkové měsíční paušální náhrady při dohodnuté práci z domova 130 Kč x 18 dnů = 2 340 Kč.
Paušální měsíční náhrada za opotřebení vlastního majetku zaměstnance nebude v souladu se zněním § 6 odst. 7 písm. d) ZDP předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a ani předmětem pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnavatel si může uplatnit výši zaplacených paušálních náhrad do daňově uznatelných výdajů (nákladů) při splnění podmínky dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP ve znění zákona č. 349/2023 Sb.
Příklad 2
Zaměstnanec pracuje od května 2024 na dálku (z domova – home office) a má se zaměstnavatelem písemně sjednáno, že za každou započatou hodinu práce obdrží paušální náhradu za práci na dálku ve výši 4,50 Kč.
Pokud například zaměstnanec v měsíci květen odpracuje v rámci výkonu práce na dálku plný fond pracovní doby 168 hodin, přísluší mu paušální náhrada ve výši 168 hodin x 4,50 Kč = 756 Kč. Tato částka není u zaměstnance předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a nezahrnuje se rovněž do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Tato částka je u zaměstnavatele při splnění podmínky dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP daňově uznatelným nákladem.
Příklad 3
Zaměstnanec pracuje v roce 2024 na dálku (z domova – home office) a má se zaměstnavatelem podnikatelského sektoru písemně sjednáno, že za každou započatou hodinu práce obdrží paušální náhradu za práci na dálku ve výši 8,50 Kč. V měsíci dubnu odpracuje 168 hodin.
Zaměstnanci přísluší paušální náhrada ve výši za duben 168 hodin x 8,50 Kč = 1 428 Kč. Na základě § 6 odst. 7 písm. e) ZDP není předmětem daně částka 168 hodin x 4,50 Kč = 756 Kč. Rozdíl 1 428 Kč – 756 Kč = 672 Kč je zdanitelným příjmem zaměstnance v měsíci dubnu 2024 a současně se zahrne do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální pojištění (sazba 7,1 %) a na zdravotní pojištění (sazba 4,5 %). Paušální náhrady za práci na dálku poskytnuté zaměstnavatelem budou u zaměstnavatele v plné výši 1 428 Kč daňově uznatelným nákladem při splnění podmínky dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele bude i výše pojistného odvedeného za zaměstnance z částky 672 Kč x 0,338 = 227 Kč [dle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP].
Příklad 4
Zaměstnanec pracuje od března do května 2024 na základě uzavřené dohody o provedení práce, přičemž sjednal se zaměstnavatelem podnikatelského sektoru písemně výkon této práce na dálku. Sjednaná výše odměny činí 10 000 Kč měsíčně. Přitom za každý měsíc odpracuje zaměstnanec 60 hodin a zaměstnavatel mu poskytuje v souladu se zněním § 190a odst. 7 ZP paušální náhradu za práci na dálku ve výši 4,50 Kč za každou započatou hodinu práce na dálku. Zaměstnanec u zaměstnavatele neučinil prohlášení k dani.
Zaměstnanci (i když pracuje na dálku na základě uzavřené dohody o provedení práce) přísluší paušální náhrada při práci na dálku měsíčně ve výši 60 hodin x 4,50 Kč = 270 Kč. Na základě znění § 6 odst. 7 písm. e) ZDP tato částka paušální náhrady za práci na dálku není předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec neučinil u zaměstnavatele prohlášení k dani, z měsíční odměny 10 000 Kč bude zaměstnavatelem sražena dle § 6 odst. 4 písm. a) ZDP daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně dle § 36 odst. 2 písm. m) ZDP ve výši 15 %. Z výše vyplacené odměny neodvádí zaměstnavatel za zaměstnance ani za sebe odvod pojistného na sociální a na zdravotní pojištění. Paušální náhrady za práci na dálku poskytnuté zaměstnavatelem budou u zaměstnavatele v plné výši 270 Kč daňově uznatelným nákladem při splnění podmínky dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP.
Příklad 5
Zaměstnanec pracuje od března do května 2024 na základě uzavřené dohody o provedení práce, přičemž sjednal se zaměstnavatelem písemně výkon této práce na dálku. Sjednaná výše odměny činí 10 000 Kč měsíčně. Přitom za každý měsíc odpracuje zaměstnanec 60 hodin. Jde o zaměstnavatele v soukromé sféře, který sjednal se zaměstnancem paušální náhradu ve výši 10 Kč za každou započatou hodinu práce na dálku. Zaměstnanec u zaměstnavatele neučinil prohlášení k dani.
V daném případě zaměstnanci (i když pracuje na dálku na základě uzavřené dohody o provedení práce) přísluší paušální náhrada za práci na dálku měsíčně ve výši 60 hodin x 10 Kč = 600 Kč. Na základě znění § 6 odst. 7 písm. e) ZDP není předmětem daně částka 60 hodin x 4,50 Kč = 270 Kč. Rozdíl 600 Kč – 270 Kč = 330 Kč je zdanitelným příjmem zaměstnance v příslušném měsíci (březen až květen 2024).
U zaměstnance pracujícího na dálku na dohodu o provedení práce činí měsíční zdanitelný příjem 10 330 Kč a dochází k překročení limitní výše 10 000 Kč pro uplatnění daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně dle § 6 odst. 4 písm. a) ZDP, a tudíž celá výše 10 330 Kč bude podléhat u zaměstnance zálohové dani (i když zaměstnanec neučinil prohlášení k dani) a současně i odvodům na sociální a zdravotní pojištění (7,1 % a 4,5 % z částky 10 330 Kč). Paušální náhrady za práci na dálku poskytnuté zaměstnavatelem budou u zaměstnavatele v plné výši 600 Kč daňově uznatelným nákladem při splnění podmínky dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Zaměstnavatel musí odvést z částky 10 330 Kč pojistné odvody na sociální a zdravotní pojištění (ve výši 33,8 %), které jsou daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele [dle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP].
|
Poznámka k příkladu číslo 5:
Ve smyslu § 6 odst. 4 písm. a) ZDP ve znění zákona č. 349/2023 Sb. jsou samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně příjmy plynoucí na základě dohody o provedení práce, jejichž úhrnná výše u téhož plátce daně nepřesáhne za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce na nemocenském pojištění, která je stanovena pro zaměstnání vykonávaná na základě těchto dohod u téhož zaměstnavatele.
|