Nová daňová podpora spoření na stáří

Biologicky přirozený řád věcí je takový, že kdo chce žit 100 let, musí si odžít třetinu jako kmet, kdy už obvykle nemívá dost sil ani chuti chodit do práce, jenže žití není zadarmo, stále je nutno platit za jídlo, bydlení, elektřinu, vodu, léky, cestování, koníčky… Kde na to vzít? Dobrý hospodář na to pamatoval a něco si naspořil, optimální je vychovat si potomky, kteří vypomohou. V pohádkách se o tom nemluví, ale hlavními důvody dřívějších hodných babiček a dědečků byly reálné existenční obavy, že jinak by mohli přijít o tzv. výměnek od mladých. Což bylo zvykové právo na dožití na určitém místě s rentou, jídlem a drobnými úsluhami. Dnes mohou senioři své potomky i nenávidět a stejně nemusejí živořit. Za což patří dík zejména německému kancléři Otto von Bismarckovi, který roku 1889 zavedl jako první státní penze coby dávky sociálního pojištění, z čehož vzešel dnešní, ve světě běžný průběžný státní důchodový systém.

U nás jej upravuje zejména zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a hlavní zdroj financování – zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů „tradičně“ stále složitěji. Ve stručnosti se jedná o . Nespornou výhodou – s ohledem na specifika českého kapitalismu – je, že jej nelze vytunelovat. Správu má na starosti převážně Česká správa sociálního zabezpečení, která k 31. 3. 2024 vyplácela a přes milion důchodů pozůstalostních a invalidních. Jak jsme právě prozradili, z tohoto typu pojištění se vyplácejí důchody: starobní, invalidní a pozůstalostní (vdovský, vdovecký a sirotčí).

Pro starobní důchod jsou stěžejní dvě podmínky: (ten narůstá podle roku narození, cílově zatím končí na pro ročník 1972 a mladší). Zákonodárci však právě jednají o zpřísnění regulí, přičemž jde zejména o nahrazení absolutní (pevné) hranice důchodového věku relativní dobou 21 a půl let statisticky očekávaného zbytku života pod penzí. Což nelze brát doslova, neboť sotva mohou pánové doufat, že díky kratšímu věku dožití budou do starobní penze moci odcházet dříve než dámy… Stále méně výhodné jsou předčasné penze až 3 roky před důchodovým věkem, ovšem za cenu trvalého krácení.

Hlavním zdrojem financování důchodového pojištění je , které za daných podmínek se sráží 6,5 % z hrubé mzdy, nad jejíž rámec zaměstnavatelé připlácejí 21,5 % ze stejné základny. Třetí velkou skupinou – početně, nikoli peněžně – jsou , které si na svůj státní důchod platí pojistné 28 % z 55 % dílčího základu daně z podnikatelské činnosti (příjmy snížené o výdaje). Na důchodové pojištění stát lidem přímo nepřispívá, kryje však rostoucí systému desítek miliard a jak jsme loni pocítili (penzisté mile, stát trpce), .

„ “, popěvek z filmu Stvoření světa by bylo požehnáním vyslyšet, protože výše zmíněný stojí a padá na poměru poplatníků důchodců. Aktuálně je to podle zdroje na www.cssz.cz pouze 1,89, resp. 2,26, počítáme-li jen starobní důchodce, a brzy bude hůř… Již od 90. let se diskutuje o důchodové reformě, která by stabilizovala tento a podpořila jej dalšími nosníky.

Mistrem v objevování slepých uliček vývoje byl Jára Cimrman. Na jeho odkaz navázala vláda Petra Nečase (ODS) dobrovolně-povinným , které mělo být tzv. II. penzijním pilířem. Nestalo se, existovalo pouze . S nostalgií připomeňme, že , který spravovala penzijní společnost. , přičemž dotyčné osoby (takže musela očekávat nižší státní důchod) a . Vstup do systému sice byl dobrovolný, ale toto rozhodnutí již nebylo možno zvrátit a k ukončení účasti mělo dojít až pobíráním starobního důchodu nebo smrtí. Zapojit se do důchodového spoření mohli jen mladí od 18 do 35 let, starším tato možnost skončila v půlce roku 2013. Během jeho krátké existence se do II. pilíře nepřihlásilo ani 100 000 lidí.

Daleko úspěšnější byly nápady spadající do , který je dobrovolný a fondový, kde si tedy každý účastník spoří sám pro sebe. Mám na mysli především historicky první upravené zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění …, ve znění pozdějších předpisů, jehož velmi slavná éra skončila s rokem 2012, přičemž se do něj zapojilo 4,4 milionu lidí, kteří jej mohou i nadále využívat. Výhodou jsou i výsluhové penze a garance nezáporného zhodnocení, která je vykoupena opatrnější, méně výnosnou strategií investic správce fondů – penzijní společnosti. Od roku 2013 jej nahradilo , které upravuje stejně nazvaný zákon č. 427/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Výhodou je možnost volby i odvážnější investiční strategie – rizikovější, ale potenciálně výnosnější – a , který posléze nekrátí starobní penzi; na rozdíl od předčasných důchodů I. pilíře, jak již zaznělo. Na oba typy penzijních produktů si účastník může ukládat, kolik chce (nejméně 100 Kč), přičemž (do 30. 6. to bylo 230 Kč). Přispívat účastníkovi může – a v praxi je to časté – zaměstnavatel, za což se sice nepřipíše státní příspěvek, ale je to daňově zvýhodněno.

Spíše jen pro učinění za dost unijnímu právu od roku 2011 přibyla možnost tzv. . V praxi se týká zejména zahraničních institucí penzijního pojištění, což jsou poskytovatelé finančních služeb oprávněni příslušným orgánem dohledu ve státě Evropské unie nebo tvořícím Evropský hospodářský prostor k provozování penzijního pojištění provozovaném na principu fondového hospodaření. Na tento typ finančního přilepšení na stáří Česká republika neposkytuje státní příspěvky, „pouze“ i tento produkt daňově podporuje.

Kromě těchto tří fondových typů penzijních produktů se lze finančně zajistit na stáří pomocí , u něhož je obdobně daňově podporováno i . Tento penzijní produkt neupravuje speciálně žádný právní předpis, platí pro něj pouze obecná pravidla zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů a „pojištění osob“ podle zákona č. 89/1992 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Přičemž soukromé pojišťovny nabízejí pestrou paletu typů, variant a podmínek pojistných smluv, často „ušitých na míru“ klientům. Proto nezbývalo, než aby si podmínky daňově podporovaného pojistného finančního zajištění na stáří dotvořil zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), s ohledem na vládní preference. Jak si upřesníme, regulace se týká hlavně dvou hledisek: co a kdy. Musí jít o .

, u něhož je hlavním požadavkem bezpečná návratnost minimálně takto deponovaných úložek, případných státních příspěvků, a pokud možno i s nějakým tím zhodnocením. Což znamená, že správce těchto aktiv – penzijní či pojistná společnost – musí být konzervativní a nemůže riskovat využití potenciálně možných ziskovějších finančních produktů (typicky akcií), u nichž hrozí ale i velké poklesy hodnot, případně ztráta celé vynaložené investice. Přičemž , přes období snížení hodnot. Prohlédněte si dlouhodobé grafy vývoje kurzů akcií renomovaných firem… Ale i konzervativní střadatelé by zajisté využili alternativní možnost dlouhého u bank a kampeliček.

Tyto hlasy byly vyslyšeny a (dále také jen „ “). Konkrétní podmínky a finanční produkty podrobně vymezuje , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to speciálně v části dvanácté § 134g–134k, z čehož si ocitujeme pouze základní pravidla:

Vypadá to jako novinka nynější vlády, ale původním autorem je ta předešlá, která již v roce 2020 navrhovala obdobný „účet dlouhodobých investic“. Tehdejší rozsah možných investičních produktů měl být širší – hlavně u investičních cenných papírů nemělo být žádné omezení, tím však pro obvykle laickou veřejnost rizikovější. Zájemce o podrobnosti odkážeme na Sněmovní tisk č. 933/0, který nakonec neprošel ani do 2. čtení. Ovšem záměr byl u obou vlád stejný – , neboť daňová výhoda je vždy silnou předností…

Z praktického hlediska potenciálního zájemce o DIP, který se neorientuje ve finančních produktech ani jej tato kratochvíle neláká, je nejdůležitější vědět, že – https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/seznamy/. K 2. 6. 2024 jde o 26 českých poskytovatelů (větší banky a investiční společnosti) a 3 zahraniční.

Kdo by nechtěl mít „Bez práce koláče“, obzvláště když už bude v letech a kdeco jej pobolívá… Ovšem demografie je neúprosná, statistická data nelžou a těžko je „okecat“, a tak není pochyb, že ohledně státních penzí už bude u nás, vlastně skoro všude, jen hůř, proto se . Žel Murphyho zákon vystihuje běžnou člověčí náturu: „ “ Proto nestačí argument, že spořit si na stáří je velmi žádoucí, lidi je holt k této správné cestě nutno podpořit pro ně významným „cukrem“, k čemuž slouží pět výhod.

Také si myslíte, že základ daně z příjmů fyzických osob se počítá ze základu daně? Tak to je špatně, resp. nepřesně. Sami se přesvědčte v § 16 odst. 2 ZDP, že se počítá ze sníženého základu daně, zhruba takto:

Prkotina? V našem případě rozhodně ne! Možnost uplatnění nezdanitelné části základu daně „nezdanitelných částek“ k přímému snížení daňového základu a návazně i samotné daně z něj vypočítané je podstatná. Přirozeně zejména pro poplatníka, ovšem potažmo i pro vládu, která skrze tento daňový nástroj může významně a cíleně korigovat individuální volby jednotlivých poplatníků „tím (aktuálně) správným směrem“. Třeba aby si ochotněji, a především více během svého produktivního života, kdy z příjmů obvykle platí nemalou daň z příjmů, odkládali do penzijních produktů za podmínek účelově stanovených vládou, resp. zákonodárci.

Tuto úlevu na dani může poplatník , a to v daňovém přiznání k dani z příjmů (plném či zkráceném, má-li jen příjmy ze zaměstnání), nebo prostřednictvím zaměstnavatele při ročním zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění. Zaměstnancům tedy nepomůže ke snížení měsíčních záloh na „daň ze mzdy“ během roku, přičemž si může tuto nezdanitelnou částku (stejně jako všechny ostatní) (§ 38g odst. 2 ZDP), splní-li dodatečné podmínky § 15 odst. 7 ZDP; stěžejní je, že je rezidentem EU nebo EHP a ze zdrojů v ČR má nejméně 90 % zdanitelných příjmů.

Základní právní úprava této „penzijní“ nezdanitelné částky je náplní 1. věty § 15 odst. 5 ZDP. Je třeba si uvědomit, že jde – uvádíme tučně v samostatných odrážkách s putníkem – , přičemž k dílčím podmínkám, resp. používaným pojmům se váže řada navazujících upřesnění:

Automatizované výrobní linky, všemožní roboti, autonomní (samořiditelná) vozidla, přepravní drony, stále šikovnější „umělá inteligence“…, žel pořád se ještě nedá zcela obejít bez lidských zaměstnanců. No a to je potíž, jejich představy a požadavky jsou totiž často opačné než u chlebodárců. Ovšem v jedné věci se shodují – nemají rádi daně. A právě nabízejí nedostižný ideál. , postačí naplnit administrativně formální podmínku zakotvení práva v interním dokumentu dle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP, který se mimochodem týká i jejich rodinných příslušníků, přičemž žádné speciální ustanovení jej neblokuje:

To ale ještě není žádná velká výhra, protože daňově účinná umí být i běžná mzda, ačkoli mezi benefity samozřejmě nejde o častý případ. Skvělá výjimečnost spočívá hlavně v daňově příznivé druhé straně mince, tedy z pohledu takto podporovaného zaměstnance. Podle § 6 odst. 9 písm. m) ZDP je totiž ze závislé činnosti, a tím pádem automaticky :

V souladu s § 6 odst. 3 ZDP se do ročního limitu 50 000 Kč zahrnují i příspěvky na penzijní produkty rodinných příslušníků zaměstnance. Komu by to bylo málo, může případně zvolit optimalizační fintu nechvalně známou z dohod o provedení práce (u nichž tato éra skončí silvestrem 24), a sice uzavřít třeba 10 pracovněprávních vztahů se spřízněnými firmami. Od daně osvobozený limit se totiž vztahuje vždy k jednomu zaměstnavateli, a nikoli zaměstnanci, nicméně pozor na riziko zneužití veřejného (daňového) práva a tzv. zastírajících praktik…

Citované osvobození se týká příspěvků na penzijní produkty sjednané až od 1. 1. 2024. Pokud , pak pro něj, dle přechodného ustanovení novely (článek II, část 1., bod 3, zákona č. 462/2023 Sb.) kde byly tyto benefity osvobozeny . Pozor, vedle limitu pro penzijní produkty sjednané od letoška, takže by od zaměstnavatele mohly být osvobozeny příspěvky až do 100 000 Kč ročně. Rozhodně ne! Brání tomu další přechodník novely, bod 5 dtto (volně): .

Všeobecně se míní, že důchody není spravedlivé danit, obdobně jako příjem z vrácení jistiny zápůjčky. V obou případech jde z valné části o peníze, které dotyčný v minulosti vydělal a zdanil, pak je dočasně přenechal správci důchodových aktiv, resp. dlužníkovi zápůjčky, no a nyní je od nich dostává zpátky. Tak prosté to ovšem rozhodně není, obdobně jako třeba s „vrácením“ vkladu dříve vloženého společníkem do s. r. o. Ostatně kdyby státní důchody á la I. pilíř nebyly předmětem daně z příjmů, pak by samozřejmě nebylo nutné (ba ani možné) je osvobozovat od daně v § 4 odst. 1 písm. g) ZDP; kde je navíc stanoven limit této výhody – 36násobek minimální mzdy – takže vyšší státní důchod patří do daňového přiznání.

– tedy z penzijního připojištění, doplňkového penzijního spoření, penzijního pojištění a soukromého životního pojištění. Tyto příjmy jsou předmětem daně, ovšem jak jsme předeslali, . Do konce roku 2023 jej upravovaly čtyři body § 4 odst. 1 písm. l) ZDP, které již zmiňovaná novela – zákon č. 462/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s podporou zajištění na stáří (dále jen „ “), od roku 2024 nahradila na první pohled obdobnými čtyřmi body nově v § 4 odst. 1 písm. k) ZDP.

Při podrobnějším čtení odhalíme několik malých odlišností. Nejprve se sluší pochválit, nová formulace je přehlednější i přesnější, už proto, že každý bod se týká pouze jednoho penzijního produktu.

Hlavní úpravy postihly čtvrtý bod, který pro přehlednost citujeme v dosavadním znění – přeškrtnutý text, vidíte, kolik „zajíců naráz chytal“, i v novém – tučně. Jde o to, že , kromě jednorázových plnění a důchodů na méně než 10 let, jiná plnění se zdaňují bez ohledu na to, zda zakládají zánik pojistné smlouvy či ne (odkupné, průběžné výběry u investičního životního pojištění). protože u těchto pojistných produktů není smyslem získat dlouhodobý příjem ve stáří, ale sanace nastalé pojistné události.

Aby nová pětice (penzijních) produktů spoření na stáří byla hodna zmíněné daňové podpory, musí splnit podmínky, které jsou náplní § 15b odst. 1 ZDP, v případě soukromého životního pojištění ještě § 15a odst. 3 a 4 ZDP a speciálně pro účely osvobození příspěvku zaměstnavatele § 15b odst. 2 ZDP. Především ale musí zaznít, že .

Deset i více let budou v praxi zcela převažovat (část 1., čl. II, bod 3) „ . Jejich účastníci v roli poplatníků daně z příjmů proto mohou i nadále využívat daňový režim, který byl účinný při uzavření smlouvy, včetně výplat plynoucích z těchto produktů. , kdy se „během hry“ změnila daňová pravidla, což soudní připouští jen ve výjimečných případech. Je tedy respektováno legitimní očekávání poplatníků. Jediná výjimka, a to jednoznačně příznivá, se týká zmíněného sjednocení a sečtení dosavadních dvou limitů odpočtu od základu daně á 24 000 Kč. Jeden platil speciálně pro soukromé životní pojištění a druhý zvlášť pro penzijní připojištění/doplňkové spoření/pojištění…

Hlavní podmínka daňové podpory produktů spoření na stáří Zpravidla půjde o nejrůznější typy penzí nebo o pojistné plnění, pestřejší je to u letošní novinky DIP, kde s ohledem na konkrétní finanční produkt zmíněný výše dle § 134i odst. 1 ZPKT může jít o výplatu termínového vkladu, odprodej podílových listů, akcií, splacení dluhopisu…, proto je obšírné vymezení předmětu regulace. Přitom přepsání majetku mezi účty téhož poplatníka či výběr z vlastního účtu nepředstavují převod vlastnického práva, tj. není „plnění“, pouze nakládání s vlastním majetkem. Výše zmíněné peněžní výplaty, plnění nebo odepsání majetku

(pozn.: tuto druhou variantu si probereme až za chvíli).

Přičemž tyto omezující podmínky týkající se čerpání naspořených prostředků musí být sjednány nebo jinak určeny (typicky stanovení ve zvláštním zákoně upravujícím daný produkt). Citované tři možnosti časového určení čerpání samozřejmě nemusí být umožněny u každého produktu spoření na stáří, podstatné totiž je, že jde o maximum možného, takže je potřeba . V běžné praxi nejvýznamnějším omezením je hned první bod, který blokuje čerpání v prvních 10 letech produktu a současně dosažením 60 let poplatníka. Obojí zosobňuje hlavní smysl daňové podpory produktů spoření na stáří – motivace občanů k dlouhodobému odkládání části svého dnešního disponibilního příjmu na dobu, kdy již pravděpodobně budou mít sníženu výdělečnou schopnost.

Vznikem produktu se podle Důvodové zprávy k návrhu Novely rozumí vznik konkrétního produktu dotyčného poplatníka. V případě penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření se jedná o den jejich vzniku, který vyčtou ze smlouvy i každoročního výpisu, u pojištění se jedná zejména o datum účinnosti smlouvy a u dlouhodobého investičního produktu půjde o datum jeho zřízení na základě smlouvy podle § 134g ZPKT.

Kontraproduktivní se zdá poslední možnost – bod 3 neodpovídající smyslu daňové podpory produktů spoření na stáří. Nicméně právně je tato varianta přípustná u každého z těchto produktů – vždy může účastník smlouvu (produkt) ukončit, proto bylo nutné ji uvést mezi tolerovanými výjimkami. Pak mívá typicky právo na odbytné u penzijního připojištění a doplňkového spoření (pokud uplynulo alespoň 12, resp. 24 měsíců, jinak by pojistné společnosti nezaplatily ani provize zprostředkovateli…) a na odkupné u soukromého životního pojištění. Ovšem takovéto předčasné odčerpání na stáří spořených peněžních prostředků a majetku pro poplatníka bude zpravidla mít neblahé daňové důsledky… Jak upřesníme v poslední kapitole, zánik produktu spoření na stáří obvykle způsobí povinnost vrátit čili dodanit daňovou podporu, neboť poplatník z vlastního rozhodnutí přestane spořit na stáří a naspořené prostředky získá zpět, čímž je popřen smysl a účel daňové podpory produktu.

Nyní k výše naťuknuté druhé variantě, kdy daňová podmínka

Smyslem probírané daňové podpory je spoření na vlastní stáří poplatníka, ovšem vzhledem k fungování penzijních produktů platí několik výjimek. První je nasnadě, lidé jsou smrtelní, a tak poplatník někdy zemře ještě před kýženou výplatou penze aj. plněními, které pak připadnou jiné osobě určené ve smlouvě anebo zákonem. z penzijního připojištění nebo o jednorázovou výplatu naspořených prostředků.

Srozumitelný je i bod 2. a s ním související služby (např. burzovní poplatky za obchody s akciemi). Tímto způsobem se standardně snižuje objem prostředků na penzijním produktu, což ale reálně většina účastníků asi moc nevnímá; jde o velmi chytrou obchodní strategii.

Nejvíce odborných diskusí čeká 3. výjimku týkající se DIP, a to konkrétně obchodování s investičními nástroji uvedenými v § 134i odst. 1 ZPKT. Když správce penzijního portfolia za účelem jeho optimalizace prodá část akcií, pak samozřejmě takový majetek plyne „jiné osobě“, to je však žádoucí zcela běžnou situací definičně provázející tento typ „spoření na stáří“. Problémem by ale byl výprodej DIP tzv. pod cenou, „tunelující“ aktiva.

4. bod pamatuje na případné „sahání“ na aktiva penzijního produktu s pověřením zvláštních předpisů. Typicky může jít o . Zatímco třeba účelové rezervy na pěstební činnost, odbahnění rybníka, sanaci a rekultivaci po těžbě deponované na zvláštních účtech zákon chrání před insolvenčním řízením i exekucí, tak naproti tomu aktiva spořená v rámci penzijních produktů žel takto chráněná nejsou. A navíc, pokud k takovému násilnému (zákonnému) zásahu dojde, má toto plnění jiné osobě za následek , tento 4. bod totiž chybí v § 15b odst. 4 písm. b) ZDP.

musí navíc splňovat rovněž definiční podmínky podle § 15a odst. 3 ZDP. Ve vazbě na zákon o pojišťovnictví se musí jednat o typ pojištění – pro případ dožití nebo dožití se stanoveného věku, či dřívější smrti, anebo důchodu, na který ale vznikne nárok nejdříve v roce, kdy poplatník dosáhne 60 let. A stanovena je také minimální sjednaná pojistná částka 40 000 Kč, resp. při pojistné době přes 20 let 70 000 Kč.

Pohádky končí dobře…, hlavně proto, že se nedozvíme, jak to bylo dál. Naproti tomu zákony správního práva, včetně daňového, konči trpce – sankcemi. I naše vyprávění o inovované daňové podpoře spoření na stáří žel musíme uzavřít oním „bu bu bu“. Nicméně každý soudný člověk uzná, že za porušení podmínek daňového odpočtu nebo osvobození od daně by měl být výchovný postih. (např. přišel o práci a kvůli splácení hypotéky musel sáhnout do úspor na stáří)…

Právní otázkou je, zda porušením podmínek daný produkt spoření na stáří přichází o daňovou podporu zpětně od začátku. Poněkud to zavání zakázanou retroaktivitou a při pozorném čtení zákona… požaduje, aby . Což ale bylo v uplynulých letech splněno, ke změně došlo nezamyšleně teprve letos, proto je diskutabilní, zda by vůbec přicházela do úvahy jinak standardní oprava minulých daní formou dodatečného daňového přiznání na vyšší daň. Legislativci raději přišli s jiným řešením, které je pro poplatníky zčásti příznivé (nemusí se trápit s dodatečnými daňovými přiznáními) a zčásti nevýhodné („dodanění“ se neomezuje pouze na 3letou prekluzivní lhůtu, ale vrací se až 10 let zpátky). Celý upravují odstavce 4–6 v § 15b ZDP, stručně:

4. důvody, kdy k politováníhodnému „dodanění“ dochází a výjimky z tohoto pravidla –

nastávající v roce porušení podmínek:

5. od kdy přestává být produkt daňově podporován, když nastane skutečnost, která má za následek „dodanění“: