Investiční byty patří mezi nejrozšířenější formy ukládání soukromého kapitálu, jejich daňové posouzení však zdaleka nekončí u samotného inkasa nájemného. Zásadní význam má správné rozlišení nájmu a ubytovacích služeb, zařazení příjmů podle § 7 nebo 9 ZDP , uplatnění skutečných či paušálních výdajů a posouzení rekonstrukcí z pohledu technického zhodnocení. Chyby v těchto oblastech mohou výrazně ovlivnit výslednou daňovou povinnost vlastníka.
Investiční byty z hlediska daně z příjmů občanů
Ing.
Martin
Děrgel
Co je to investiční byt?
Movitých zájemců o pohodlný a stabilní rentiérský život z investičních bytů je moc. Zatímco dřív se o nový/volný byt ucházeli tři lidé (rodiny), kteří v něm chtěli bydlet, tak dnes nerovně soutěží s pěti investičními fondy a deseti privátními multimilionáři. Bydlení oněch tří lidí ve vlastním nevyřeší jakkoli navýšená výstavba. Nepomohlo zpřísnění třetích atd. hypoték Českou národní bankou a diskutabilní je i vládou zvažované razantní zvýšení daně z nemovitostí od třetího
a priori
investičního objektu bydlení, které by mohlo přitížit nájemcům.Avšak vypadá to, že Eldorádo investičních bytů u nás zvolna končí. Zájemci o vlastní bydlení „objevili“ 860 tisíc prázdných bytů, které „stačí“ zrekonstruovat, rozjíždí se také zdražování hypoték (i investičních), které nepůjde plně přenést na nájemce; a těch solidních navíc spíše ubývá. Takže čteme titulky jako „
Zájem o investiční byty klesá
“, a dokonce po letech „samozřejmého“ růstu „Pražské byty začínají zlevňovat“.Není byt jako byt
Nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb (dále jen „“) – od roku 2014 vymezuje „
byt
“ v § 1159 jako „prostorově oddělenou část domu“, která není věcí v právním pojetí, a tedy není způsobilá být (samostatně) předmětem vlastnického práva
. Stručně řečeno – byt nelze prodat, zdědit, darovat, vložit do kapitálu firmy apod. Jde totiž jen o právně nesamostatnou (vyčleněnou) část budovy, obvykle bytového domu, obdobně jako střecha či komín.Přesto běžně a legálně lidé i organizace prodávají, kupují nebo jinak převádějí vlastnictví k bytům. Za což může nepřesná hovorová mluva, která v zájmu stručnosti přehlíží, že sice jde stále o „byt“ ve výše uvedeném pojetí vymezeného prostoru domu, ale navíc se ještě také jedná o věc v právním smyslu. Pouhý bytový prostor byl totiž povýšen na právně samostatnou „věc“ (tj. i volně převoditelnou) nazvanou „jednotka“ dle § 1159 OZ:
„Jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné…“
Jak se to mohlo stát? Jsou tři způsoby (§ 1163 a násl. OZ): při výstavbě nebo změně domu, prohlášením vlastníka, resp. spoluvlastníků nebo rozhodnutí soudu. Přičemž vzniklé právně samostatné (bytové) jednotky se pro všeobecný význam absolutního vlastnického práva zapisují do veřejného seznamu, tj. katastru nemovitostí.
Obdobně se před rokem 2014 nakládalo s byty vymezenými jako právně samostatné jednotky zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nicméně nepatřily definičně mezi nemovitosti. A od roku 2014 se změnil rovněž jejich věcný obsah. Zatímco dříve byl vlastník jednotky současně spoluvlastníkem společných částí domu a obvykle i spoluvlastníkem souvisejícího pozemku, tak nyní tvoří věcnou podstatu (bytové) jednotky nejen samotný byt (prostor, místnosti za dveřmi bytu), ale přímo i podíl na společných částech domu a pozemku.
A existuje
ještě třetí, specifické pojetí bytu
, který může být také onou investicí – tzv. družstevní byt
. Jeho vymezení nenajdeme v občanském zákoníku, ani se o něm nedozvíme z katastru nemovitostí, ale nečekaně jej odhalíme v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „“), a to konkrétně v § 729: „Družstevním bytem se rozumí byt … který je v budově … bytového družstva, nebo který je ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví bytového družstva, a bytové družstvo jej poskytlo do nájmu členovi bytového družstva, který se sám nebo jeho právní předchůdce na jeho pořízení podílel členským vkladem.“
Sice i družstevní byt může jeho uživatel – coby nájemce – prodat. Jde ale opět o hovorové zjednodušení reality, neboť ve skutečnosti prodává svůj družstevní podíl v tomto bytovém družstvu, což má daňová specifika. Vlastníkem družstevního bytu je trvale dotyčné bytové družstvo, u něhož tzv. prodejem jeho bytu došlo fakticky pouze ke změně družstevníka (člena družstva) jehož významným stěžejním právem je nájem konkrétního bytu.
Jak zaznělo, bytové jednotky před rokem 2014 nebyly nemovitostmi, ale co dnes? Tak především skončil pojem
nemovitost
, OZ je přejmenoval na nemovité věci
a došlo i na pár úprav; dle § 498 odst. 1 OZ se jedná o:–
pozemky
a