Vybrané změny v oblasti daně z příjmů schválené v roce 2012 a účinné v roce 2013

Vydáno: 40 minut čtení

V roce 2012 bylo schváleno a vyšlo ve Sbírce zákonů celkem osm novel právních předpisů dopadajících do oblasti daně z příjmů. To se na první pohled může zdát jako poměrně vysoké číslo, nicméně ve většině případů šlo o drobné novely navazující na související změny jiných právních předpisů. V tomto roce také nebyla schválena takzvaná standardní „každoroční“ rozsáhlá novela zákona o daních z příjmů (dále také jen „ZDP “). Nicméně jedna z těchto novel je velmi důležitá a podstatná a ovlivní mnohé daňové poplatníky, i když není příliš rozsáhlá. Uvedený zákon se nazývá „Změna daňových a pojistných zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů“. Jde o zákon č. 500/2012 Sb. (dále také „novela“), který obecně nabývá účinnosti dne 1. ledna 2013. Tato novela měla také, jak je známo, velmi pohnutý osud. Nejprve byla načtena jako sněmovní tisk č. 695, kdy se ji nepodařilo vládě po zamítnutí Senátem znovu protlačit v Parlamentu. Na to byla znovu v nezměněné podobě načtena jako sněmovní tisk č. 801. Při tomto druhém pokusu se již podařilo vládě s vypětím všech sil a za pět minut dvanáct zákon schválit. Již nyní se bohužel ukazuje, že tato novela bude v praxi působit mnohé výkladové problémy a nejasnosti, a je velmi pravděpodobné, že některé její části budou v dohledné době posuzovat soudy. Této novele se chceme věnovat v první části našeho materiálu. V druhé části bychom pak již velmi stručně uvedli výčet zbývajících novel dotýkajících se daní z příjmů, které byly publikovány ve Sbírce zákonů v roce 2012.

Vybrané změny v oblasti daně z příjmů schválené v roce 2012 a účinné v roce 2013
Ing. Bc.
Jiří
Nesrovnal
Mgr.
Iveta
Nesrovnalová
1 Zákon č. 500/2012 Sb., zákon o změnách daňových a pojistných zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů
1) - účinnost obecně od 1. ledna 2013 -
Všeobecně lze říci, že tato novela zvyšuje daňovou zátěž především fyzických osob. To prozrazuje i její název, formulující cíl zvýšit příjmy státního rozpočtu.
 
1.1 Daňové restrikce v oblasti paušálních výdajů
 
1.1.1 Omezení výše paušálních výdajů
První restrikce v oblasti paušálních výdajů se týká omezení výdajů, které lze v případě uplatnění výdajů paušálem považovat za daňově
relevantní
. Tato restrikce dopadá pouze na případy, kdy poplatník uplatňuje 40%, resp. 30% paušál. To znamená, že dopadá na příjmy dle § 7 odst. 1 písm. c), dle § 7 odst. 2 písm. a) až d) ZDP, dle § 7 odst. 2 písm. e) ZDP a dle § 9 ZDP. Nedopadá tedy na paušální výdaje ve výši 80, resp. 60%, to je na příjmy dle § 7 odst. 1 písm. a) ZDP a dle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP. V této souvislosti může vzniknout legitimní otázka, zda takové odlišné posuzování jednotlivých příjmů je oprávněné a v souladu s ústavním principem, především pak principem zákazu diskriminace. Této otázce se dále podrobněji věnujeme v části 1.3.1. Obecně ale nepovažujeme minimálně za příliš logické, když daňový poradce poskytuje daňové poradenství (a v rámci toho například i poradenství v oblasti účetnictví) na základě zákona č. 523/1992 Sb., musí uvedenou restrikci uplatnit, ale pokud povede například pro klienta účetnictví na základě živnostenského listu, tak se jej již (u takto dosažených příjmů) limit paušálních výdajů netýká.
Daná restrikce spočívá v tom, že paušální výdaje ve výši stanovené procenty uvedenými v zákoně (to je 40%, resp. 30%) je možné uplatnit pouze do limitu příjmů, který byl nastaven na částku 2 000 000 Kč. V případě, kdy poplatník bude mít příjmy vyšší než 2 000 000 Kč, budou výdaje zastropovány na hodnotě 800 000 Kč (v případě 40% paušálu), resp. 600 000 Kč (v případě 30% paušálu). Při vyšších příjmech se tak bude procentuální výše paušálu limitně blížit nule.
Tato úprava působí určité výkladové problémy. Ty spočívají v otázce, jak bude aplikována v případě, kdy dochází k rozdělování příjmů a výdajů na jiné poplatníky.
1.1.1.1 Spolupráce dle § 13 ZDP
První takovou situací je spolupráce manželů a ostatních osob dle § 13 ZDP. Otázkou je, zda výše popsaný test bude aplikován před nebo až po rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu. Domníváme se, že by tento test měl být aplikován teprve až poté, co budou příjmy a výdaje rozděleny na spolupracující osoby, protože ze zákona jednoznačně nevyplývá, že by dané omezení mělo být aplikováno před rozdělením na spolupracující osobu. Stanovisko GFŘ k této věci je však opačné.2)
1.1.1.2 Sdružení dle § 12 ZDP
Obdobná pochybnost vzniká v případě, kdy poplatníci dosahují příjmů v rámci sdružení (§ 12 ZDP). I v tomto případě jsme názoru, že by předmětný test měl být aplikován až po té, co celkové příjmy a výdaje budou rozděleny na jednotlivé účastníky sdružení. Tento výklad podporuje i to, že v případě rovnoměrného rozdělení příjmů a výdajů v rámci sdružení3) je možné, aby jednotliví účastníci sdružení uplatňovali výdaje různým způsobem (paušál nebo skutečné výdaje). Navazující otázkou v případě paušálních výdajů je, zda je dokonce možné, aby jednotliví účastníci sdružení uplatňovali různou procentuální výši paušálních výdajů.4) I když jde o spornou věc, jsme názoru, že ZDP takovýto postup výslovně nevylučuje, a proto by měl být možný.
 
1.1.2 Omezení v uplatňování slev na manželku a daňového zvýhodnění na děti při uplatnění paušálních výdajů
Další restrikce dopadající na poplatníky, kteří uplatňují paušální výdaje, se týká slev na manželku [§ 35ba odst. 1 písm. b) ZDP] a daňového zvýhodnění na vyživované děti (§ 35c ZDP). V případě, kdy je u poplatníka součet základů daně, u nichž tento poplatník uplatňuje paušální výdaje (v tomto případě jde o veškeré základy daně, u nichž jsou výdaje uplatňovány paušálem) vyšší jak 50% celkového základu daně, nemůže poplatník uvedené položky uplatnit. I u této úpravy se ukázalo, že může vyvolávat určité interpretační nejasnosti.
1.1.2.1 Spolupráce - § 13 ZDP
Spornou je opět situace, kdy dochází ke spolupráci dle § 13 ZDP. Otázkou je, zda v situaci, kdy OSVČ hlavní uplatňuje výdaje paušálem a následně na spolupracující OSVČ převádí příjmy a výdaje v souladu s § 13 ZDP, „infikuje“ tímto spolupracující osobu s tím, že i na ni dopadá uvedená restrikce. Domníváme se, že tomu tak není. Naším hlavním argumentem je to, že paušální výdaje uplatňuje hlavní OSVČ, a nikoliv spolupracující OSVČ, na kterou jsou pouze v souladu s § 13 ZDP převáděny příjmy a výdaje. To znamená, že do uvedeného testu se u spolupracující osoby nezapočítávají příjmy a výdaje, které na ni přejdou v rámci rozdělení dle § 13 ZDP. Neboli pokud OSVČ využije postup dle § 13 ZDP (spolupráce), bude se restrikce v možnosti uplatnit daňová zvýhodnění na děti dle § 35ca ZDP uplatňovat pouze u hlavní OSVČ, ale nikoliv u spolupracující OSVČ. V tomto případě je náš názor v souladu se stanovisky GFŘ k dané otázce.5)
 
1.2 Solidární zvýšení daně na tři roky
Asi nejvíce diskutovanou a z hlediska politického také probíranou otázkou novely je takzvané solidární zvýšení daně, jehož platnost je omezena na tři roky. Z hlediska dalšího výkladu uvádíme dále text schválené právní úpravy:
㤠16a
Solidární zvýšení daně
(1) Při výpočtu podle § 16 se daň zvýší o solidární zvýšení daně.
(2) Solidární zvýšení daně činí 7% z kladného rozdílu mezi
a)
součtem příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně podle § 6 a dílčího základu daně podle § 7 v příslušném zdaňovacím období a
b)
48násobkem průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení.“.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v podstatě nejde o nic jiného než o určité modifikované zavedení progresivní sazby daně, které je nastaveno tak, že nastupuje poté, co jsou překročeny stropy na sociální pojištění (v roce 2013 je to 1 242 432 Kč ročně, to je 103 536 Kč měsíčně).
 
1.2.2 Jde o daň?
Nicméně ukázalo se, že jiné pojmenování dané položky není jen politickým trikem, který má zastřít skutečný charakter dané platby. Především v souvislosti s problematikou dvojího zdanění se začala diskutovat otázka, jaký charakter má předmětná platba. Zda z hlediska mezinárodního dvojího zdanění jde či nejde o daň. Odpověď na tuto otázku je velmi podstatná. Pokud by se totiž nejednalo o daň, nebylo by možné vůči solidárnímu zvýšení daně uplatňovat metody vyloučení dvojího zdanění. To by například znamenalo, že pokud by poplatník, český daňový rezident, měl ze zahraničí pouze příjmy ze závislé činnosti, musel by v ČR platit solidární zvýšení daně bez ohledu na to, že tyto příjmy by byly vyloučeny ze zdanění na základě § 38f odst. 4 ZDP. Jsme přesvědčeni, že takový výklad není správný a daná položka je zjevně daní. Kromě toho, že je upravena v zákoně o daních z příjmů, svědčí tomuto závěru i výše citované návětí § 16a ZDP. Tento závěr je možné dovodit také na základě textů smluv o zamezení dvojího zdanění. Jsme tedy jednoznačně přesvědčeni, že solidární zvýšení daně by mělo být považováno pro účely mezinárodního dvojího zdanění za daň z příjmů.
 
1.2.3 Jak postupovat, když je základ daně záporný
Dalším výkladovým problémem komentovaného ustanovení může být otázka, jak má být postupováno v případě, kdy dílčí základ daně podle § 7 ZDP bude u poplatníka záporný, tj. docílí daňovou ztrátu. Domníváme se, že z hlediska podstaty věci by v tomto případě měl být případný příjem dle § 6 ZDP pro účely výpočtu solidárního zvýšení daně snižován o tuto ztrátu (tomuto závěru svědčí například úprava základu daně dle § 7 odst. 3 ZDP). Úprava v této věci však není jednoznačná. ZDP bohužel pojem základ daně a daňová ztráta nepoužívá konzistentně a systematicky.6)
 
1.2.4 Zálohy na daň
Pro úplnost uvádíme, že solidární zvýšení daně je nutné v souladu s § 38ha ZDP uplatnit již v rámci výpočtu záloh na daň ze závislé činnosti, kdy jsou příjmy dle § 6 ZDP porovnávány se čtyřnásobkem průměrné mzdy (to je v roce 2013 - 103 536 Kč měsíčně, jak již bylo uvedeno výše). To platí bez ohledu na to, že u poplatníků, na které dopadá solidární zvýšení daně, vzniká také povinnost podat daňové přiznání, i když by jinak tuto povinnost neměli (§ 38g odst. 4 ZDP).
 
1.2.5 Odměny roku 2012
Jednou z dalších otázek, se kterou je možné se v souvislosti se solidárním zvýšením daně setkat, je: jak postupovat v případech, kdy se odměna týká roku 2012, je však vyplacena až v roce 2013. Tato otázka také navazuje na to, zda v případě, kdy jsou odměny účtovány prostřednictvím dohadných položek, je nutné takové účetní zachycení považovat za situaci, kdy je potřebné tento příjem zdanit daní z příjmů ze závislé činnosti. Obecně se domníváme, že z titulu zaúčtování dohadné položky nevzniká povinnost odvodu daně ze závislé činnosti.7) Stejně tak jsme názoru, že odměny týkající se roku 2012, vyplacené v roce 2013, by neměly podléhat solidárnímu zvýšení daně. GFŘ s těmito závěry souhlasí s tím, že proto, aby odměny nepodléhaly solidárnímu zvýšení daně, je nutné, aby byly vyplaceny do 31. ledna 2013. Pokud by byly vyplaceny později, tak by dle názoru GFŘ bylo nezbytné, aby poplatník aplikoval solidární zvýšení daně v rámci daňového přiznání, které bude mít povinnost za rok 2013 podat.8)
V této souvislosti (bez hlubšího rozboru) upozorňujeme, že původní výklad Nejvyššího správního soudu k otázce účtování dohadných položek na odměny, který vyvolal množství otázek a při určité interpretaci mohl vést k závěru, že dohadné položky na odměny nelze v zásadě tvořit,9) byl částečně korigován a upřesněn tak, že poslední výklad NSS odpovídá tomu, jak jsou většinou konstruovány vnitřní předpisy k těmto odměnám, a umožňuje v těchto případech vytvářet dohadné položky.10)
 
1.3 Odebrání slevy důchodcům na dobu tří let
Asi nejvíce v tisku omílanou a diskutovanou otázkou na přelomu roku bylo odebrání základní slevy na poplatníka důchodcům. Než budeme v našem výkladu pokračovat, uvádíme citaci důvodové zprávy k tomuto bodu:
„... [§ 35ba odst. 1 písm. a) ]
Od roku 2008 je starobním důchodcům umožněno uplatňovat základní slevu na dani. V předchozích letech to nebylo možné především s ohledem na skutečnost, že základní sleva (či bývalá základní nezdanitelná část základu daně) má zajistit efektivní nezdanění životního minima, čehož bylo u důchodců dosaženo vyplácením důchodu, který nepodléhá do zákonem stanoveného limitu dani (tento limit činí v současné době 24 000 měsíčně).
Navrhuje se po omezenou dobu (tj. pro zdaňovací období 2013 až 2015) návrat k obdobnému stavu platnému do konce roku 2007, tj. že by starobní důchodci se zdanitelnými příjmy neměli nárok na uplatnění základní slevy na dani. Pro přiznání základní slevy na dani na poplatníka bude rozhodující skutečnost, zda poplatník bude pobírat starobní důchod k počátku zdaňovacího období (k 1. lednu) či nikoliv...“.
 
1.3.1 Otázka diskriminace
Prvním problémem, který v souvislosti s touto změnou nastal, je otázka, zda tento postup nepředstavuje protiústavní diskriminaci mezi jednotlivými skupinami daňových poplatníků. V této souvislosti je vhodné připomenout, že nejde o zcela novou situaci, protože, jak uvádí i výše citovaná důvodová zpráva, důchodci nemohli tuto položku uplatňovat do konce roku 2007 s tím, že v letech 2008 až 2012 měli možnost základní slevu na poplatníka uplatnit. Na otázku případné diskriminace existují různá stanoviska s tím, že některé z nich vycházejí z toho, že zcela jasně o diskriminaci jde. Domníváme se, že takto jednoduše na položenou otázku odpovědět nejde, neboť z judikatury, nejenom českých (především pak z judikatury Nejvyššího správního soudu ČR a Ústavního soudu ČR), ale i zahraničních soudů, vyplývá, že diskriminace neznamená rovnost každého s každým. Podíváme-li se tedy na
relevantní
judikaturu, vyplývají z ní tyto závěry:
a)
O diskriminaci nejde
Soudy dospěly k závěru, že o diskriminaci se nejedná v těchto případech:
1)
Zdanění při postoupení pohledávky dle § 23 odst. 13 ZDP pouze u neúčetních jednotek.11)
2)
Uplatnění minimálního základu daně dle § 7c ZDP ve znění platném do 31.12.2007.12)
3)
Omezení v možnosti uplatnění nezdanitelné části základu daně u studenta (nyní slevy na dani) věkovou hranicí 26 let.13)
4)
Různý způsob zdaňování u jednatele a společníka s. r. o. oproti zdanění u živnostníka.14)
5)
Specifický způsob zdaňování u loterií a her.15)
6)
Různý způsob zdanění v případě manželů oproti situaci, kdy jde o sestry, které spolu celý život žijí ve společné domácnosti.16)
7)
Různý způsob zdanění u homosexuálního páru oproti manželům.17)
b)
O diskriminaci se jedná
Naopak možnou diskriminaci vidí soudy v těchto případech:
1)
Zdanění úroků dle § 8 ZDP jakožto příjmů bez možnosti uplatnění výdajů oproti zdanění ostatních příjmů podnikatele, kdy je možné uplatnit výdaje. 18)
2)
Různé způsoby zdanění, resp. osvobození darů dle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP podle toho, zda jde o zaměstnance ziskového nebo neziskového sektoru.19)
3)
Různé daňové dopady v případě fyzické osoby, která účtuje v podvojném účetnictví oproti fyzické osobě, která účtovala v jednoduchém účetnictví.20) U této kauzy bychom chtěli zdůraznit, že předmětný závěr pléna ÚS byl učiněn v souvislosti s řešením otázky retroaktivity novely ZDP (zákon č. 260/2002 Sb.) zavádějící v zásadě současný systém zdaňování příjmů z prodeje cenných papírů. Otázkou je, nakolik je možné ji zevšeobecňovat. Na druhou stranu uvedené rozhodnutí pátého senátu je za určité zevšeobecnění možné považovat.
Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že otázka případné diskriminace je především otázkou, zda rozdílné zacházení mezi jednotlivými skupinami poplatníků je odůvodnitelné, rozumné a v souladu s ústavními principy. V nyní posuzované kauze se objevují mnohé argumenty vycházející z toho, že tomu tak není. Na druhé straně dle našeho názoru výše uvedený přehled potvrzuje, že věc nemusí být takto jednoznačná. Domníváme se, že větší šanci na úspěch mají důchodci, u nichž neplatí to, co částečně uvádí důvodová zpráva, a sice že důchod u nedůchodců nepodléhá dani. Důvodová zpráva totiž pomlčela o tom, že v případě, kdy je u důchodce suma příjmů podle § 6 ZDP a dílčích základů daně dle § 7 ZDP a § 9 ZDP vyšší jak 840 000 Kč za rok, podléhá dani celý jeho důchod (viz § 4 odst. 3 ZDP). V takové situaci se domníváme, že by se o protiústavní diskriminaci jednat mohlo, neboť v těchto případech není možné argumentovat, tak jak to nepřímo činí důvodová zpráva. To je, že důchodce má oproti ostatním poplatníkům daňovou výhodu spočívající v nezdaňování důchodů. Nicméně je zřejmé, že na tuto i na navazující následnou otázku (viz dále část 1.3.2.) bude muset s největší pravděpodobností dát odpověď až Nejvyšší správní soud ČR, respektive především pak Ústavní soud ČR. V této souvislosti bychom chtěli upozornit, že existuje rychlejší cesta, jak na položenou otázku získat odpověď u příslušných soudních institucí. Touto cestou je stížnost na plátce dle § 237 DŘ. Velmi jednoduše jde o postup, kdy si poplatník (důchodce) bude stěžovat plátci (zaměstnavateli) na neuplatnění základní slevy na poplatníka z důvodu protiústavnosti této restrikce. Pokud mu plátce nevyhoví (vysvětlení je povinen poplatníkovi podat do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel - viz § 237 odst. 2 DŘ), může se poplatník obrátit na správce daně (§ 237 odst. 3 DŘ), a tím se dostává do daňového řízení a následně může uplatňovat žalobu, kasační stížnost či ústavní stížnost. Naznačený postup je dle našeho názoru rychlejší a efektivnější než čekat na konec roku a danou věc řešit například prostřednictvím daňových přiznání, ať již řádných či dodatečných nebo dokonce čekat na daňovou kontrolu.
 
1.3.2 Přerušení pobírání důchodu k 1. lednu 2013 - jde o zneužití práva?
Další otázkou, která v dané souvislosti vyvstala, je v médiích velmi probíraná varianta přerušení pobírání starobního důchodu na jeden den. Z hlediska platné právní úpravy takový postup (který je dle právních předpisů v oblasti sociálního pojištění možný) skutečně vede k tomu, že důchodce o uvedenou slevu nepřijde. Text právní normy totiž skutečně vychází z toho, že je
relevantní
, zda daná osoba pobírá či nepobírá důchod k 1. lednu. Z médií je také zřejmé, že této možnosti využilo značné množství důchodců. Otázkou je, zda je možné takový postup napadnout ze strany správce daně. Ukazuje se, že zde tato možnost je, o čemž svědčí i tisková zpráva, kterou k dané věci vydalo GFŘ:
„... Informace k přiznání slevy na dani pracujícím starobním důchodcům (Tisková zpráva, 8.1.201321) Vzhledem k množícím se dotazům k aplikaci ustanovení § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, účinného od 1.1.2013 u pracujících starobních důchodců, uvádí Generální finanční ředitelství následující.
V případě, kdy na základě žádosti poživatele starobního důchodu dojde k zastavení výplaty tohoto důchodu k 1. lednu a ze všech objektivních okolností vyplývá, že jediným účelem takového kroku je získání slevy na poplatníka dle zmíněného ustanovení zákona o daních z příjmů, bude tento postup posuzován orgány Finanční správy ČR ve vztahu k možnému zneužití práva, a to se všemi důsledky vyplývajícími z daňového řádu...“.
Otázkou tedy je, zda uvedený postup nepředstavuje tzv. zneužití práva. Opět jde o spornou věc, kterou i v tomto případě bude s velkou pravděpodobností řešit až soud. K dané otázce uvádíme, že aplikaci konceptu zneužití práva v právu veřejném nepovažujeme za příliš šťastnou s tím, že
judikatura
ESD (nyní SDEU) potvrzuje, že v oblasti daní přímých nejde o otázku komunitární, ale o otázku vnitrostátního výkladu právní normy.22) Nicméně je nutné zohlednit, že
judikatura
Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu ČR tento koncept akceptuje i v oblasti daně z příjmů, a je třeba s ním počítat. V současné době již existuje
judikatura
, která uvádí, kdy se o zneužití práva jedná23) a kdy se o zneužití práva nejedná.24)
Mělo by také platit, že princip zneužití práva by neměl být aplikován vždy, kdy neexistuje jiný způsob, jak daň doměřit, ale měl by být uplatněn pouze na ty nejextrémnější případy s tím, že důkazní povinnost v této věci je na straně správce daně.25) O kterou z uvedených situací se jedná v tomto případě, bude muset zřejmě opět říci Nejvyšší správní, respektive Ústavní soud. Závěrem k dané věci je obecně možné uvést, že z předmětné judikatury vyplývá, že pokud má poplatník více variant řešení a jedno z nich vybere pouze proto, že je daňově výhodnější, nemělo by se o zneužití práva jednat. Naopak v případě, kdy důvody konání poplatníka mají pouze a jenom důvod daňový, může o zneužití práva jít.
Judikatura
v oblasti především DPH dokonce uvádí, že toto platí i v případě, kdy daňový důvod není jediný, ale je důvodem hlavním, ostatní důvody převyšující a marginalizující.26)
1.3.2.1 Postup plátce
S výše uvedenou otázkou souvisí i jedna praktická otázka, a sice, jak se má chovat plátce (zaměstnavatel), pokud mu poplatník-zaměstnanec doloží podepsané prohlášení, že k 1. lednu není poživatelem starobního důchodu. To je, zda zaměstnavateli musí toto prohlášení stačit nebo zda má povinnost zkoumat, jestli nenastaly v souladu s výše uvedeným okolnosti svědčící o zneužití práva. Obáváme se, že v tomto případě není možné vyjít pouze z toho, že pokud by šlo o zneužití práva, jde o zneužití práva poplatníka, o kterém dokonce plátce nemusí mít žádnou povinnost informovat, a plátce daně se může opřít pouze o podepsaná prohlášení. Bohužel současná
judikatura
Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vychází z toho, že i v takových případech je odpovědný plátce a příkladné negativní daňové dopady nese z principu plátcovství on.27)
V těchto případech by dle našeho názoru bylo nejlepším řešením, pokud by se plátce a poplatník dohodli. Nejlépe tak, že plátce v situacích, kdy starobní důchodce přerušil na jeden den pobírání důchodu, slevu uplatňovat nebude, a následně si ji poplatník (důchodce) uplatní v rámci daňového přiznání. Variantně je samozřejmě možné využít i výše popsaný postup (viz výše část 1.3.1) stížnosti na plátce dle § 237 DŘ. Další, částečně rizikovou, možností je doplnit prohlášení, které podepisuje poplatník, o závazek poplatníka nést případná rizika, pokud bude v rámci daňového řízení prokázáno a doloženo, že se jedná o zneužití práva. Poplatník by pak byl povinen plátci uhradit veškeré náklady, které by v této souvislosti vznikly. Neboli prohlášení poplatníka, že v jeho případě nejde o zneužití práva. Při formulaci takového prohlášení bychom doporučovali text konzultovat s právníky, přičemž je možné vyjít z výše uvedené tiskové zprávy GFŘ. Toto řešení však není, jak již bylo uvedeno, bez rizika. Předně může být sporné, zda má poplatník povinnost takové doplněné prohlášení podepsat. Otázkou také může být, kdo a na čí náklady bude v případě daňového řízení namítané zneužití práva vyvracet (to je, zda půjde o poplatníka nebo půjde o plátce) a jak „hluboce“ (odvolání, žaloba, kasační stížnost nebo dokonce ústavní stížnost či stížnost u Evropského soudu pro lidská práva) a samozřejmě opět o čí náklady půjde v případném sporu. Je také samozřejmě nutné zohlednit, že v případě sporu nemusí již být dotyčný zaměstnanec u zaměstnavatele v zaměstnaneckém poměru. Bude tedy na zaměstnavateli a zaměstnanci, jaké řešení zvolí s tím, že lze jen doufat, že spor bude co nejdříve vyřešen soudními instancemi, a bude tak odstraněna nejistota na straně poplatníků i plátců v této věci.
 
1.4 Speciální sazba daně ve výši 35% vůči všem nonrezidentům
Poslední změnou v dané novele je jediná změna, která dopadá jak na právnické, tak fyzické osoby. Cílem této změny mělo být vyšší zdanění v případech, kdy jde o úhrady do států či území, které je možné považovat za tzv. daňové ráje a které zároveň odmítají i spolupráci v oblasti poskytování informací. Podstata dané úpravy spočívá v tom, že v případě úhrad vůči daňovým nerezidentům má být nově uplatňována 35% srážková daň oproti stavu platném do konce roku 2012, kdy v těchto případech byla uplatňována 15% srážková daň. Tato úprava se však nebude vztahovat na tyto případy:
a)
Jde o daňového nonrezidenta z členského státu EU nebo členského státu EHS.
b)
Jde o daňového nonrezidenta ze státu, s nímž je uzavřena platná a účinná mezinárodní smlouva o zamezení dvojího zdanění.
c)
Jde o daňového rezidenta ze státu, s nímž je uzavřena platná a účinná mezinárodní smlouva nebo dohoda o výměně informací v daňových záležitostech pro oblast daní z příjmů nebo které jsou smluvními stranami platné a účinné mnohostranné mezinárodní smlouvy obsahující ustanovení o výměně daňových informací v oblasti daní z příjmů.
Pokud zohledníme současný trend, kdy narůstá počet států, s nimiž jsou uzavírány minimálně smlouvy o výměně informací (a to včetně daňových rájů), domníváme se, že výhledově příliš států a destinací, na které daná úprava dopadat nebude, nezůstane. A pokud ano, nepůjde s velkou pravděpodobností o místa, kde by bylo radno podnikat, respektive se ukrývat před zdaněním.
 
1.4.1 Problémy s aplikací dané úpravy
Nicméně praxe ukázala, že uvedená úprava bude působit velké problémy a vrásky na čele těm, na které dopadat neměla, to je v zásadě všem českým plátcům, kteří vyplácejí příjmy podrobené srážkové dani daňovým rezidentům. Podstata problému spočívá v tom, že do konce roku 2012 nebylo podstatné, zda jde o českého daňového rezidenta nebo jde o nonrezidenta ze státu, s nímž není uzavřena smlouva o zamezení dvojího zdanění. V obou případech se uplatnila 15% srážková daň. Od 1. ledna 2013 je však situace jiná, neboť striktně vzato pro uplatnění 15% srážkové daně je nezbytné ve všech případech prokázat, že jde o rezidenta ČR. To je samozřejmě nesmyslný závěr, pokud zohledníme, že by všichni čeští klienti bank museli prokazovat, nejlépe prostřednictvím daňového domicilu, že jsou rezidenty ČR, aby jim banky u úroků uplatňovaly 15% srážkovou daň. K dané věci vydalo GFŘ sdělení, které zmírňuje způsob doložení daňového rezidentství, alespoň v těch nejběžnějších situacích:
„... Informace Generálního finančního ředitelství k prokázání daňové rezidence u fyzických a právnických osob pro účely stanovení srážkové daně dle zákona o daních z příjmů ve znění účinném od 1.1.2013
S účinností od 1.1.2013 je v § 36 odst. 1 pod písm. c) zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění p. p. (dále jen „ZDP“) zavedena 35% sazba daně vybírané srážkou (také jen srážkové daně), která se uplatní, stručně řečeno, při výplatách příjmů daňovým nerezidentům, kteří nejsou rezidenty jiného členského státu EU nebo Evropského hospodářského prostoru, nebo nejsou rezidenty státu, s nímž ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojímu zdanění nebo smlouvu či dohodou upravující výměnu informací v daňových záležitostech (dále jen „smluvní státy“).
Pro stanovení správné sazby srážkové daně je důležité prokázání aktuální daňové rezidence skutečných vlastníků příjmů.
Je-li fyzická osoba považována za rezidenta ČR z důvodu jejího bydliště na území ČR dle ustanovení § 2 odst. 2 ZDP, prokazuje se tato skutečnost zejména platným průkazem totožnosti. Obdobně, je-li právnická osoba považována za rezidenta ČR z důvodu jejího sídla na území ČR dle ustanovení § 17 odst. 3 ZDP, prokazuje se tato skutečnost zápisem v příslušném veřejném rejstříku. Tyto důkazní prostředky lze rovněž nahradit čestným prohlášením osoby.
V případech, kdy je poplatník rezidentem smluvního státu, je povinen tuto skutečnost prokázat, a to např. platným průkazem totožnosti, případně čestným prohlášením. V případech, kdy poplatník uplatňuje výhody plynoucí ze smluv o zamezení dvojího zdanění, případně jiných právních předpisů (zejména modifikovanou sazbu daně), prokazuje tuto skutečnost postupem podle Pokynu D-286 Ministerstva financí.
K prokázání daňové rezidence pro výše uvedené účely mohou být rovněž použity platné, aktuální údaje o poplatnících, které má plátce daně k dispozici ve svých databázích. V případě pochybností může plátce daně požadovat prokázání dalších skutečností svědčících o daňovém rezidentství.
V ostatních případech, zejména neprokáže-li poplatník daňový
domicil
v ČR nebo smluvních státech jinak (např. obvyklé zdržování, místo vedení), bude považován za rezidenta mimosmluvního státu a uplatní se sazba daně ve výši 35% dle § 36 odst. 1 písm. c) ZDP.“28)
Výše uvedené sdělení je jistě nutné přivítat jako pozitivní počin, který zmírňuje a omezuje možný nechtěný dopad schválené úpravy. Na druhé straně se obáváme, že nemusí postihovat všechny v praxi se vyskytující situace a může v mnohých případech zbytečně komplikovat situaci českým plátcům daně. Příkladem mohou být velké akciové společnosti s registrovanými cennými papíry. Tyto akciové společnosti nemají od svých akcionářů obecně k dispozici (jako banky) doklad totožnosti. Jediným údajem, u kterého jsou schopny vydedukovat, že s velkou pravděpodobností půjde o českého daňového rezidenta, je rodné číslo. Případné prohlášení, které uvedené sdělení zmiňuje, může být v těchto případech někdy obtížně realizovatelné (např. akcionář nekomunikuje, odmítne prohlášení podepsat apod.).
V této souvislosti je nutné zmínit také další komplikaci, a tou je samotné získání potvrzení o daňovém rezidentství od české daňové správy. Toto potvrzení je totiž primárně určeno pro uplatnění výhod plynoucích ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění, a nikoliv pro aplikaci českého zákona. Otázkou je, zda toto potvrzení, budou vůbec ochotni čeští správci daně vydávat, a pokud ano, tak v jaké podobě. Nedokážeme si také představit, kdyby toto potvrzení chtěli po správci daně všichni „čeští“ akcionáři velkých akciových společností typu ČEZ a.s.
Další otázkou pak je, jak a od koho získat a podle čeho vůbec posuzovat potvrzení o daňovém domicilu v daňovém ráji (pokud půjde o daňový ráj, se kterým je uzavřena smlouva o výměně informací, nebude se aplikovat 35% srážková daň, ale 15% srážková daň). Z povahy daňových rájů je zřejmé, že se v daných destinacích daně neplatí, a pak je velmi obtížné, resp. nemožné, získat potvrzení o tom, že je poplatník daňovým rezidentem v takové destinaci. Další otázkou je, podle jakých kritérií tuto otázku vůbec posuzovat, respektive který platný právní předpis tato kritéria stanovuje. Český ZDP tato kritéria nestanoví, protože na základě něho je možné pouze určit, zda jde o daňového rezidenta v ČR či nikoliv. Otázku daňového rezidentství pak řeší smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které logicky s daňovými ráji uzavřeny nejsou a nebudou. Jako jediné možné řešení pak zřejmě zbývá prohlášení poplatníka, které zmiňuje výše citované sdělení. V této souvislosti se objevuje také otázka, zda by minimálně v tomto případě nebylo vhodnější jako kritérium zvolit bydliště neboli sídlo.
Z výše uvedeného je dle našeho názoru zcela zřejmé, že uvedená úprava je nepovedená, bude působit značné komplikace všem českým plátcům a vlastně i poplatníkům, a z hlediska zamýšleného dopadu bude její efekt téměř nulový. Proto se domníváme, že nejlepším řešením vzniklé situace by bylo uvedené ustanovení co nejdříve ze zákona vypustit.
2 Ostatní novely ZDP, které byly publikovány ve Sbírce zákonů v roce 2012
Jak jsme avizovali v úvodu, na závěr uvedeme pouze stručný výčet ostatních novel ZDP, které byly v roce 2012 publikovány ve Sbírce zákonů. Pokud je dále uvedeno „novela“, má se na mysli novela uvedená u daného konkrétního bodu.
2.1 Zákon č. 192/2012 Sb., novela ZDP v rámci vládního návrhu zákona, novely zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách (článek III a IV novely)
29)- účinnost třicátým dnem ode dne jeho vyhlášení, to je 12. července 2012, výjimka - např. změny zaokrouhlování a změny úpravy podávání daňového přiznávání dle § 38m ZDP - od 1. ledna 2013 - (§ 35a odst. 3 ZDP, § 35b odst. 4 ZDP, § 36 odst. 3 ZDP, § 38m ZDP)
 
2.1.1 Investiční pobídky
Tato novela se týká především oblasti investičních pobídek, kdy například dochází k prodloužení doby čerpání slevy na dani z pěti na deset následujících zdaňovacích období.30)
 
2.1.2. Ostatní změny
V rámci projednávání uvedené novely došlo ještě k některým změnám, které byly načteny v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny:
2.1.2.1 Změny v oblasti zaokrouhlování
Předmětnou novelou se mění způsob zaokrouhlování u srážkové daně, který dle původní právní úpravy v některých případech (např. u dluhopisů s nízkou nominální hodnotou) vedl k tomu, že se žádná srážková daň neplatila. Dosavadní systém zaokrouhlování zůstává zachován v případě dluhopisů emitovaných do 31. prosince 2012.
V § 36 odst. 3 se za větu šestou vkládá věta,U příjmů uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo m) s výjimkou dividendového příjmu se základ daně a sražená daň nezaokrouhluje a celková částka daně sražená plátcem z jednotlivého druhu příjmu se zaokrouhluje na celé koruny dolů....“.
Čl. IV bod 2. novely
„... 2. Pro úrokový příjem z dluhopisu emitovaného přede dnem nabytí účinnosti čl. III bodu 6 tohoto zákona se použije ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. III bodu 6 tohoto zákona...“.
K podrobnostem týkajícím se nového způsobu zaokrouhlování odkazujeme na materiál projednávaný k dané věci na Koordinačním výboru.31)
2.1.2.2 Prodloužení lhůty na podávání přiznání v případech dle § 38m odst. 2 a 3 ZDP zpět z jednoho na tři měsíce
Uvedená změna napravuje chybu, ke které došlo v rámci opačného pořadí schválení novel ZDP, než původně předpokládal zákonodárce (respektive zákonotvůrce, to je MF). Lhůta pro podávání daňového přiznání byla v těchto specifických případech záměrně prodloužena zákonem č. 188/2011 Sb. na tříměsíční, a to s účinností k 15. červenci 2011. Následně zákonem č. 355/2011 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2012 k nechtěnému zkrácení této lhůty zpět na lhůtu měsíční. Důvodem bylo, že se původně předpokládalo, že uvedené novely (zákon č. 188/2011 Sb. a zákon č. 355/2011 Sb.) budou schváleny v opačném pořadí.
Tato novela uvedený nechtěný efekt odstraňuje. Nechtěná měsíční lhůta měla být uplatňována v případech, kdy
relevantní
skutečnost určující počátek běhu dané lhůty (např. schválení přeměny valnou hromadou s rozhodným dnem do minulosti) nastala v době od 1. ledna 2012 do 31. května 2012.32)
2.1.2.3 Úprava nechtěných legislativních chyb v oblasti podávání daňových přiznávání ve specifických situacích dle § 38m odst. 2. ZDP
Poslední změnou je úprava nechtěných legislativních chyb v oblasti podávání daňových přiznání ve specifických situacích dle § 38m odst. 2 ZDP.33)
2.2 Zákon č. 397/2012 Sb. + č. 398/2012 Sb. a zákon č. 399/2012 Sb. + č. 400/2012 Sb., zákon o pojistném na důchodové spoření
34) - účinnost od 1. ledna 2013 -
Daná úprava je důležitá především pro mzdovou agendu. Tato právní norma představuje praktickou realizaci druhého pilíře penzijní reformy. Výběr důchodového pojistného bude realizovat daňová správa, která bude také registrovat příslušné smlouvy (resp. Specializovaný finanční úřad). V rámci uvedené novely jsou také samozřejmě upravována příslušná související ustanovení v ZDP.
V rámci doprovodných zákonů došlo touto novelou také k posunutí účinnosti některých ustanovení schválených v rámci tzv. JIM (zákon č. 458/2011 Sb.). Z hlediska ZDP jde především o oblast registrace (viz § 39 ZDP, § 39a ZDP, § 39b ZDP), kdy například dochází ke zkrácení obecné registrační lhůty z 30 na 15 dnů.
2.3 Zákony č. 401/2012 Sb. + č. 402/2012 Sb., novela ZDP v rámci vládního návrhu novely zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony (článek XXI novely)
35) - účinnost 1. ledna 2013 -
Tato novela souvisí s právní normou, v rámci které byla schválena a týká se pěstounské péče. V rámci této novely je zakotveno, že dávky pěstounské péče jsou osvobozeny od daně z příjmů a zároveň se nezapočítávají do hranice pro určení možnosti uplatnění slevy na druhého z manželů. To však neplatí o odměně pěstouna, která dani podléhá (v současné době zřejmě půjde dle našeho názoru o příjem dle § 10 ZDP, s tím, že výhledově se počítá se zařazením do § 6 ZDP, i když některé výklady dovozují možnost zařazení těchto příjmů pod toto ustanovení již na základě současné právní úpravy,36) a zároveň se započítává do hranice pro účely možnosti uplatnění slevy na druhého z manželů.
2.4 Zákon č. 403/2012 Sb., novela ZDP v rámci vládního návrhu novely zákona o doplňkovém penzijním připojištění (článek III novely)
37) - účinnost od 1. ledna 2013 -
Tato drobná změna je důležitá z pohledu zaměstnavatelů a zaměstnanců. Zvyšuje se jí limit osvobození příjmů z titulu úhrady zaměstnavatele na stanovené pojistné produkty zaměstnance z 24 000 Kč za rok u jednoho zaměstnavatele na 30 000 Kč za rok u jednoho zaměstnavatele.
2.5 Zákon č. 428/2012 Sb., novela ZDP v rámci vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) (§ 22, část čtvrtá novely)
38) - účinnost od 1. ledna 2013 -
Uvedená novela navazuje na církevní
restituce
. Zakotvuje, že předmětem daně z příjmů právnických osob není bezúplatné nabytí movité a nemovité věci v rámci restitucí církvemi a náboženskými společnostmi. Předmětem daně také nemá být první prodej těchto věcí. V této souvislosti ale upozorňujeme, že tato výjimka týkající se prvního prodeje těchto věcí bude s velkou pravděpodobností vypuštěna, a to dokonce retroaktivně k 1. lednu 2013 (viz sněmovní tisk č. 868).
2.6 Zákon č. 502/2012 Sb., vládní návrh novely ZDPH - editační povinnost (závazné posouzení) dle § 38na odst. 7 a 8 (čl. III novely)
39) - účinnost od 1. ledna 2013 -
V tomto případě jde o nepřímou novelu, která nedopadá přímo do oblasti ZDP, ale s oblastí daně z příjmů právnických osob úzce souvisí. V rámci předmětného zákona došlo totiž k tomu, že byla nově zpoplatněna povinnost správce daně vydat závazné vyjádření o uplatnitelnosti daňové ztráty (editační povinnost) dle § 38na odst. 7 a 8 ZDP. Do konce roku 2012 byla totiž tato jediná editační povinnost bez poplatků. Od 1. ledna 2013 je i tato editační povinnost zpoplatněna částkou 10 000 Kč.
2.7 Zákon č. 503/2012 Sb., novela ZDP v rámci vládního návrhu zákona o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (§ 36, část dvanáctá novely)
40) - účinnost od 1. ledna 2013 -
(vypuštění § 18 odst. 10 ZDP)
Poslední novela má ryze technický charakter a týká se vypuštění zdanění pozemkového fondu ČR z důvodu jeho zániku:
§ 18 odst. 10 ZDP ve znění účinném do 31. prosince 2012, který je v rámci novely vypouštěn:
„... (10) U Pozemkového fondu České republiky jsou předmětem daně pouze příjmy uvedené ve zvláštním předpise.18b)...“.
1) Sněmovní tisk č. 801.
2) RYLOVÁ, Z., NESROVNAL, J. 392/20.02.13, Změny v uplatnění paušálních výdajů od 1.1.2013, KV ze dne 20.2.2013.
3) Viz pokyn GFŘ D-6 K § 12.
4) ČAPEK, J., ŘÍHOVÁ, L. 397/27.03.13 Změny v uplatnění paušálních výdajů od 1.1.2013 - účastník sdružení, které není právnickou osobou, KV ze dne 27.3.2013.
5) RYLOVÁ, Z., NESROVNAL, J. 392/20.02.13, Změny v uplatnění paušálních výdajů od 1.1.2013, KV ze dne 20.2.2013.
6) Viz např. návětí § 23 odst. 3 ZDP ve srovnání s návětím § 23 odst. 4 ZDP.
7) Viz také pokyn GFŘ D-6 k § 38d.
8) Podrobněji viz TREZZIOVÁ, D., PELEŠKOVÁ, M. 393/20.02.13 Zúčtovaný příjem ze závislé činnosti, KV ze dne 20.2.2013.
9) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2011, čj. 8 Afs 35/2010-106.
10) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.9.2012, čj. 8 Afs 1/2012-58.
11) Viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.1.2006, čj. 2 Afs 98/2005-53.
12) Viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.5.2008, čj. 2 Afs 14/2008-70, a Ústavního soudu ze dne 21.5.2009, sp. zn. ÚS 1871/08, Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2009, čj. 5 Afs 108/2008-48, a Ústavního soudu ze dne 31.3.2010, sp. zn. ÚS 350/10.
13) Viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.8.2008, čj. 9 Afs 206/2007-44, Ústavního soudu ze dne 15.12.2008, sp. zn. ÚS IV. ÚS 2616/08.
14) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.7.2009, čj. 8 Afs 57/2008-58, a ze dne 15.12.2009, sp. zn. ÚS II. ÚS 2720/09.
15) Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.11.2012, čj. 9 Afs 47/2012-32, ze dne 29.11.2012, čj. 9 Afs 39/2012-29.
16) Viz rozsudek Evropského soudního dvora pro lidská práva ze dne 29.4.2008 (Senát sedmičlenný rozhodoval 12.12.2006), ve věci Burden proti Spojenému království [velký senát] (stížnost č. 13378/05).
17) Viz rozsudek Evropského soudního dvora pro lidská práva ze dne 4.11.2008, ve věci ESLP Courten proti Spojenému království (stížnost č. 4479/06).
18) Rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.10.2009, čj. 2 Afs 180/2006-64, (Sbírka rozhodnutí NSS 2/2010, s. 130, č. 1984/2010 Sb. NSS) a ze dne 21.1.2010, čj. 2 Afs 180/2006-75.
19) Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13.1.2011, čj. 3 Ads 109/2010-56.
20) Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.7.2011, sp. zn. Pl. ÚS 9/08, a Nejvyššího správního soudu ze dne 25.1.2013, čj. 5 Afs 56/2012-37.
22) Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 29.3.2012, ve věci C 417/10 Ministero dell’Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate proti 3M Italia SpA.
23) Viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10.11.2005, čj. 1 Afs 107/2004-48 (Sbírka rozhodnutí NSS, 2006, č. 6, s. 521, pořadové č. 869/2006 Sb.), Ústavního soudu ze dne 31.10.2007, sp. zn. III. ÚS 374/06, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19.7.2007, čj. 2 Afs 7/2007-101 a Ústavního soudu ze dne 6.8.2008, sp. zn. II. ÚS 2714/07, Nejvyššího správního soudu ze dne 2.2.2012, čj. 5 Afs 58/2011-85, a Ústavního soudu ze dne 14.8.2012, sp. zn. IV. ÚS 1361/12, Nejvyššího správního soudu ze dne 7.3.2012, čj. 1 Afs 10/2012-38 (vztah k rozhodnutí NSS, čj. 1 Afs 11/2012-29), rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.12.2007, čj. 1 Afs 35/2007-108.
24) Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.7.2006, čj. 2 Afs 173/2005-69, ze dne 15.1.2009, čj. 7 Afs 72/2008-97, ze dne 16.8.2007, čj. 8 Afs 32/2006-72 a 8 Afs 31/2006-59.
25) Viz rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27.5.2010, čj. 1 As 70/2008-74 (Sbírka rozhodnutí NSS, 2010, č. 9, č. 2099/2010 Sb. NSS), a ze dne 10.6.2011, čj. 2 Afs 86/2010-141.
26) Naposledy například rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12.12.2012, čj. 5 Afs 75/2011-57.
27) Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.11.2006, čj. 5 Afs 94/2005-85 a Ústavního soudu ze dne 6.8.2008, sp. zn. IV. ÚS 855/07, Nejvyššího správního soudu ze dne 30.11.2006, čj. 5 Afs 42/2005-102, dále také Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.20108, čj. Afs 64/2009-71 a čj. 8 Afs 66/2009-78.
28) Informaci GFŘ naleznete na http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/srazkova_dan.pdf.
29) Sněmovní tisk č. 524.
30) Podrobněji např. MARTINCOVÁ, D. Devátá novela zákona o investičních pobídkách. Finanční, daňový a účetní bulletin, 2002, č. IV, s. 34-37.
31) KERVITCER, L. 381/18.09.12 Zaokrouhlování srážkové daně od 1. ledna 2013, KV ze dne 18.9.2012.
32) Podrobněji viz NESROVNAL, J. 352/18.01.12 Lhůta pro podávání daňového přiznání v případě přeměn dle § 38m odst. 2 a 3 ZDP, KV ze dne 18.1.2012 a dále Informace GFŘ ze dne 29.6.2012, čj. 22939/12-3110-108992 (http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/Informace_GFR_k_par38m_ZDP.p df).
33) Podrobněji viz KOUBA, S. Novelizace zákona o daních z příjmů od ledna 2012, 2. část, Finanční, daňový a účetní bulletin, 2012, č. II, s. 15-24.
34) Sněmovní tisk č. 692 a 693.
35) Sněmovní tisk č. 564.
36) PITTERLING, M., SEDLÁKOVÁ, E. Novelizace zákona o daních z příjmů od ledna 2013 - daň z příjmů fyzických osob, Finanční, účetní a daňový bulletin, 2013, č. 1, s. 14.
37) Sněmovní tisk č. 736.
38) Sněmovní tisk č. 580.
39) Sněmovní tisk č. 733.
40) Sněmovní tisk č. 691.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách)
260/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 121/2000 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 569/1991 Sb., o pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
188/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
355/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů
192/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření
398/2012 Sb., k zákonu o pojistném na důchodové spoření, přijatému Parlamentem 7. září 2012 a vrácenému prezidentem republiky dne 24. září 2012
399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření
400/2012 Sb., k zákonu o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření, přijatému Parlamentem dne 7. září 2012 a vrácenému prezidentem republiky dne 24. září 2012
401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
402/2012 Sb., k zákonu, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, přijatému Parlamentem dne 5. září 2012 a vrácenému prezidentem republiky dne 12. září 2012
403/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, a další související zákony
428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)
500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů
502/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů