Změny daně z přidané hodnoty od dubna 2019

Předmětná novela ZDPH byla stěžejní součástí „daňového balíčku“, který coby – (dále jen „Novela“) – vyšel ve Sbírce zákonů dne 27. 3. 2019 a většinově nabyl účinností na zmíněný Apríl – 1. 4. 2019. dalších 9 zákonů (v závorce počet změnových bodů): (39), zákon č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, (6), (87), zákon č. 242/2016 Sb., celní zákon (7), zákon č. 280/2009 Sb., (3), zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní (15), Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (12), Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky (1), zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (2).

Jak zaznělo, do DPH Novela přináší 269 změnových bodů – což je mimochodem o 15 více, než má celý ZDPH paragrafů – a to převážně s :

Ostřílení znalci neustálých daňových změn zkušeně podotknou, že nestačí údaj o účinnosti – den, kdy je právní norma závazná – ale je nutné znát . Těch pro DPH přináší Novela opět , přičemž naprosté většiny změn se týká obecné (první) přechodné ustanovení: . Případy, kdy dalších 15 přechodných ustanovení nastavuje načasování použitelnosti změn přinášených Novelou jinak, si vyjevíme až při probírání příslušné konkrétní novinky, pro kterou je takto speciálně stanoveno.

Už jako malí jsme se nejvíce – často až do omrzení dospělých – zajímali o to „Proč?“ se poznané děje. „Tati, proč Sluníčko hřeje?“ – Protože tam hoří velký ohýnek. „A proč na Sluníčku hoří ohýnek?“ – Protože je tam hodně stlačený vodík, který se mění na helium, přičemž se uvolňuje energie ve formě elektromagnetického záření…, počkej, kam jdeš, s tou termojadernou fúzi je to složitější… Pochopili jsme, že holt na některá „Proč?“ se kloudnou odpověď nedozvíme, a tak jsme se časem přestali ptát. A to je chyba.

V lidské pospolitosti se totiž skoro nic neděje samo sebou, vše má nějakého hybatele. Obvykle postačí sledovat peněžní toky, komu daná změna prospěje (), hlavně se nenechat zmást titulky a proklamacemi. V Důvodové zprávě povinně sepsané k návrhu Novely se ohledně novinek na poli DPH oficiálně dočteme mj.:

Zdálo by se, že 34 stran textu změn ZDPH nenechá kámen na kameni a podnikatelé, účetní i poradci se budou muset naučit v podstatě zcela nový systém uplatňování této daně. Odbornou veřejnost naštěstí můžeme uklidnit, že . Viděno z nadhledu lze asi nejpříhodněji popsat záplavu změn rčením „Stokrát nic umořilo osla“. Jak si dále upřesníme, došlo sice k celé řadě dílčích věcných úprav, ale vesměs se jedná o záležitosti drobné a okrajové, které se drtivé většiny běžných plátců DPH netýkají. Troufám si dokonce kacířsky při plném vědomí konstatovat, že by se nic dramatického nestalo, pokud by těch 34 stran změn DPH zákonodárci (odvážně) neschválili. Ohledně citovaných dvou nových unijních směrnic by mohli dotčení plátci v klidu využít tzv. přímého účinku – jak ostatně mohli kvůli opožděné účinnosti činit již v prvním čtvrtletí roku 2019 – a podnikatelé, jejich účetní a poradci se nemuseli tolik stresovat balíkem novinek, vysedávat na únavných školeních a místo toho udělat něco kloudného pro tuto zemi a její občany. V dalším textu se nicméně blíže podíváme na 20 nejvýznamnějších změn DPH, a to zejména z hlediska zájmu většinového běžného plátce.

Než se blíže podíváme na avizovaných 20 pro běžné plátce stěžejních novinek v DPH, tak si nejprve pro lepší přehlednost ukážeme jejich umístění v rámci struktury celého zákona o DPH – . S ohledem na velký počet paragrafů (254) a oddílů, které po modernizaci textu zákona mají své vlastní názvy vypovídající o jejich náplni, uvádíme v tabulce pouze pro praxi významnější příklady pojmenování jednotlivých ustanovení.

§ ZDPH	Část první – Základní ustanovení
Hlava I – Obecná ustanovení
1–4b	Předmět daně, územní působnost, vymezení základních pojmů, obrat: 1. Zpřesnění pojmu úplata – § 4 odst. 1 písm. a) 2. Definice uskutečněného plnění – § 4 odst. 1 písm. n) 3. Rozšíření pojmu „obrat“ pro účely DPH – § 4a
Hlava II – Uplatňování daně
5–6l	Daňové subjekty (osoby povinné k dani, skupina, plátci, identifikovaní osoby): 4. Stále chybné pojetí „ekonomické činnosti“ - § 5 odst. 3
7–12	Místo plnění (při dodání zboží, při poskytnutí služby, při pořízení zboží z jiného státu EU a při dovozu): 5. Zjednodušení digitálních služeb pro spotřebitele v jiných státech EU – § 10i
13–20	Vymezení plnění (dodání zboží, poskytnutí služby, pořízení zboží z jiného státu EU a dovoz zboží): 6. Uplatňování DPH v případě poukazů – § 15, § 15a, § 15b
20a–25	Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit (ke dni dodání/poskytnutí/zaplacení): 7. Uskutečnění služeb souvisejících s nájmem nemovité věci – § 21 odst. 4 písm. c)
26–35a	Daňové doklady (vystavování, nezbytné náležitosti, zvláštní daňové doklady, věrohodnost, uchovávání): 8. Daňový doklad nestačí vystavit, je třeba se pokusit o jeho předání příjemci – § 28 odst. 8 9. Rozšíření možností vystavení souhrnného daňového dokladu – § 31b
36–46g	Základ daně a výpočet daně, jejich oprava (obecná pravidla, specifika pro určitá plnění, opravný doklad): 10. Základ daně u nepeněžních plnění a plateb tzv. virtuální měnou – § 36 odst. 6 a 14 11. Výpočet DPH – § 37 12. Oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky – § 46 až § 46g
47–50	Sazby daně (základní sazba daně 21 %, první snížená sazba daně 15 % a druhá snížená sazba daně 10 %)
51–62	Osvobozená plnění – bez odpočtu (finanční a pojišťovací činnosti, dodání a nájem nemovitých věcí, …): 13. Konec možnosti zdaňovat nájem objektů bydlení od roku 2021 – § 56a odst. 3
63–71g	Osvobozená plnění – s odpočtem (dodání do jiného státu EU, vývoz, mezinárodní přeprava osob, …): 14. Změny v osvobození služeb vázaných na dovoz a vývoz zboží – § 69
72–79d	Odpočet daně (podmínky pro uplatnění odpočtu daně, poměrný a krácený odpočet, odpočet při registraci): 15. Oprava odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky – § 74a 16. Oprava odpočtu daně z významné opravy nemovité věci při jejím dodání – § 78da 17. Nárok na odpočet daně při registraci plátce a jejím zrušení – § 79
80–87	Vracení DPH (českým plátcům za nákupy jinde v EU, zahraničním firmám a lidem za nákupy v ČR)
Hlava III – Zvláštní režimy
89–92	Zvláštní režimy pro cestovní službu, pro obchodníky s použitým zbožím a uměleckými díly, a jiné
Hlava IV – Režim přenesení daňové povinnosti
92a–92i	Základní ustanovení, režim trvalého použití, režim dočasného použití, závazné posouzení správcem daně: 18. Rozšíření fikce režimu přenesení daňové povinnosti v tuzemsku – § 92a odst. 7
Hlava V – Správa daně v tuzemsku
93–110	Správa DPH (registrace a její zrušení, evidence, daňová přiznání, kontrolní a souhrnná hlášení, ručení): 19. Zpřísnění a zrychlení pokutování za kontrolní hlášení plátce – § 101h, § 101i 20. Změny řešení nesprávného uvedení daně za jiné zdaňovací období – § 104
110a–110zf	Zvláštní režim jednoho správního místa (týká se hlavně elektronických služeb, poskytovaných neplátcům)
111–113	Část DRUHÁ – přechodná, zrušovací a závěrečná ustanovení
Přílohy k zákonu o DPH
Příloha 1		Seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty veřejné správy považují za osoby povinné k dani
Příloha 2		Seznam služeb podléhajících 1. snížené sazbě 15 % (ubytování, stravování, kina, fitcentra, sauny…)
Příloha 2a		Seznam služeb podléhajících 2. snížené sazbě 10 % (pozemní hromadná pravidelná doprava osob…)
Příloha 3		Seznam zboží podléhajícího 1. snížené sazbě 15 % (potraviny, nealko, zvířata, rostliny, voda, polena…)
Příloha 3a		Seznam zboží podléhajícího 2. snížené sazbě 10 % (kojenecká výživa, léky, tištěné knihy a noviny)
Příloha 4		Umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti (vymezení pro účely zvláštního režimu obchodníka)
Příloha 5		Seznam zboží, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti (hlavně odpad a šrot)
Příloha 6		Seznam dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž se použije režim přenesení daňové povinnosti, a to v rozsahu nařízení vlády č. 361/2014 Sb. (dodání obilovin, kovů, mobilů, tabletů, … nad 100 000 Kč)

Do definice pojmu „úplata“ v návaznosti na judikaturu Soudního dvora EU nově přibyla aby byla zdůrazněna nezbytnost jednoznačné a přímé vazby mezi plněním – dodání zboží/poskytnutí služby – a obdrženým protiplněním. Pro účely DPH se tak rozumí: „

Dani tak nepodléhá platba, kde přímá vazba chybí, což může být případ paušálního poplatku, příspěvku požadovaného od jednotlivých dodavatelů obchodním řetězcem na propagaci celého sortimentu obchodu. Například v kauze týkající se Českého rozhlasu C-11/15 zmíněný soud rozhodl, že koncesionářské poplatky nejsou úplatou za (veřejnou) službu rozhlasového vysílání, která je proto poskytována bezúplatně, a není tedy předmětem DPH.

Druhé v citaci podtržené nově vložené slovo čímž byl napraven nepřesný právní stav, kdy se úplata nelogicky netýkala dodání zboží nebo A do třetice opět kvůli stanovisku Soudního dvora EU – vstupující do základu daně – , jíž je součástí, a nikoli až návazně dle § 36 odst. 3 ZDPH do základu daně. Definice k ceně se tím nemění, jde tedy o specifický druh poskytnuté úplaty nebo části celkové úplaty, která je základem daně za poskytnuté plnění.

Ačkoli je systém DPH postaven na zdanění „uskutečněných plnění“, nebylo doposud v ZDPH jasné a jednoznačné vymezení tohoto ústředního pojmu. Nově proto bylo doplněno – asi bez věcné změny – že se pro účely DPH rozumí . Zejména v případě fyzických osob (OSVČ) hraje v praxi stěžejní roli dovětek – praktikovaný i před Novelou. Díky němu tak např. nepodléhá DPH posekání zahrady rodičům za bábovku jejich podnikajícím synem, který je plátcem DPH, jelikož zjevně nejedná jako osoba povinná k dani (podnikatelsky). Ovšem pozor, platí to i z druhé strany, takže , u něhož vystupoval jako „spotřebitel“ a nikoli jako „podnikatel“ – o čemž se nechtíc může sám usvědčit třeba tak, že využije výhodné nabídky prodejce a zaplatí nákup spotřebitelským úvěrem a podobně.

Za povšimnutí stojí, že , přičemž pokud se nachází v České republice, pak je předmětem naší DPH, přičemž jde buď o plnění „zdanitelné“, nebo „osvobozené od daně“, jak vyplývá z § 2 ZDPH. Uskutečněným plněním jsou ovšem rovněž ta, která mají místo plnění mimo tuzemsko, sice je nelze u nás zdanit, nicméně v určitých případech je plátci a identifikované osoby musejí uvádět do přiznání a hlášení.

Což bylo podle práva EU hned dvakrát špatně. Zaprvé, namísto úzce vymezeného „prodeje“ se výluka týká „dodání nebo poskytnutí“ dlouhodobého majetku. A hlavně zadruhé, z judikatury Soudního dvora EU (rozsudek ve věci C-98/07) vyplývá, že . Konkrétně může jít třeba o prodeje automobilů leasingovou společností nebo domů stavební či realitní firmou. Novela proto zúžila výjimku ohledně typů plnění, resp. úplat nezahrnovaných do obratu; obdobně je tomu u krátícího koeficientu (§ 76 odst. 4 ZDPH):

Před novelou § 5 odst. 2 ZDPH vymezoval „ekonomickou činnost“ jako – soustavnou – činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, … s výjimkou činnosti osob zdaňovaných jako příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Což bylo opět dvakrát špatně. Směrnice o DPH a navazující Proto i činnost jen příležitostná může podléhat DPH – pokud je z ní získáván pravidelný příjem. Druhou chybou českého pojetí bylo a je nadále vylučování pravidelných příjmů – které neplynou z pracovněprávních vztahů – jen proto, že je ZDP daní jako běžné zaměstnance. Díky tomu v rozporu s právem EU není předmětem české DPH činnost jednatelů a společníků s. r. o., členů představenstev, dozorčích rad apod. Což měl napravit původní návrh Novely, ovšem neodůvodněný pozměňovací návrh Rozpočtového výboru chybu do ZDPH vrátil, takže

V případě „digitálních služeb“ – telekomunikační, rozhlasové, televizní nebo elektronicky poskytované – osobám nepovinným k dani (tj. hlavně spotřebitelům, občanům) je . Což činí v praxi potíže při prodeji nejrůznějších elektronických aplikací, digitální hudby, filmů a podobně občanům žijícím anebo jen přechodně pobývajícím v zahraničí, jelikož je dosti složité, administrativně náročné a často dost nejisté určení a prokázání toho jediného správného „místa příjemce“ v souladu s články 17 až 24f prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, ve znění pozdějších předpisů.

Proto zde došlo ke zjednodušení pro celou EU – v souladu s přímým účinkem nové směrnice použitelné již od 1. 1. 2019 – zaměřenému na malé, střední a začínající firmy usazené jen v jednom státě EU. Byla zavedena jednotná . Jsou-li tyto podmínky splněny, pak se totiž pro stanovení místa plnění nepoužije zvláštní pravidlo podle § 10i odst. 1 ZDPH, nýbrž základní pravidlo plnění pro „spotřebitele“ podle § 9 odst. 2 ZDPH, tj. dle sídla (provozovny) poskytovatele služby; mimochodem tak to platilo u těchto služeb až do konce roku 2014.

Jak už tomu na poli DPH obvykle bývá, je důvodem i této další novinky unijní směrnice Rady (EU), a to č. 2016/1065, kterou se změnila pravidla DPH, pokud jde o zacházení s poukazy. Bez ohledu na opožděnou účinnost české právní úpravy v rámci § 15 až 15b ZDPH, byla pro celou EU . Tato pravidla se liší podle typů (vlastností) poukazů, které se rozlišují na jednoúčelové a víceúčelové.

Příkladem je poukaz (voucher) na ubytovací službu včetně polopenze v konkrétním hotelu v České republice, který jej vydal – u něhož je již při vydání jasné místo plnění (ČR) i sazba daně (15 %). Převod (prodej) takového jednoúčelového (jednoznačného) poukazu. Když posléze zákazník tímto poukazem zaplatí čerpání služby v daném hotelu, tak nepůjde již o předmět DPH, leda ohledně navíc připlácené (doplácené) částky. Pokud by jednoúčelový poukaz vydal jiný subjekt než jeho konečný příjemce – např. když slevový portál vydá poukaz akceptovaný českým hotelem – pak je „zaplacení“ tímto poukazem dotyčnému hotelu poskytnutím služby nikoli zákazníkovi, ale slevovému portálu.

Teprve tehdy totiž budou jasně známy potřebné údaje pro správné zdanění – místo plnění a sazba daně – nebo bude osvědčeno splnění podmínek osvobození od daně. V praxi je častý např. dárkový poukaz umožňující nákup zboží – obecně s různými sazbami daně – v maloobchodní prodejně, ať už jde o jeden konkrétní obchod nebo o rozsáhlou síť obchodního řetězce. Naproti tomu ovšem tzv. slevové kupóny – i když znějí třeba na částku v Kč – nebo kupón na „druhé balení zboží zdarma“ nejsou považovány za „poukazy“.

(s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře anebo dokladu na úplatu předem). S uplatňováním obecného pravidla by ovšem a v souladu s obchodními podmínkami je v pravidelných intervalech – měsíčně, čtvrtletně, ročně – vyúčtovávána skutečná spotřeba a z ní vycházející konečná faktura.

Pro tyto případy je v § 21 odst. 4 písm. b) ZDPH již od úsvitu novodobé české DPH stanoveno speciální praxi vstřícné pravidlo, díky kterému jsou zmíněná a některá obdobná další plnění . Což se vztahuje rovněž na pronajímatele věcí nemovitých – zejména staveb, bytových a nebytových jednotek – kteří dodávky energií a služeb spojených s nájmem přefakturovávají jednotlivým nájemcům až na základě konečného vyúčtování od svých dodavatelů.

Doposud ale toto speciální pravidlo uskutečnění zdanitelného plnění . Přičemž i v těchto případech pronajímatel obvykle k datu jejich poskytnutí ještě nezná přesnou částku požadované úhrady (ceny) za tato plnění, neboť od svého dodavatele nemá daňový doklad či vyúčtování. Patovou situaci pronajímatelů , kterou návazně za služby požaduje po nájemci:

Znalci možná namítnou, že tyto služby (úklid a spol.) lze přece považovat za „vedlejší“ vůči „hlavní“ službě – nájem. V hojně citovaném rozsudku C-349/96 totiž Soudní dvůr EU stanovil, že vedlejší plnění je doplňkové k plnění hlavnímu, a proto má stejný daňový režim, přičemž . A zdá se být jasné, že výše řešené služby poskytované v přímé souvislosti s nájmem nemovité věci jsou vedlejšími (doplňkovými) k hlavní službě nájmu. Jenže chyba lávky. Z dalšího rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-572/07 totiž vyplývá, že .

Dle nového § 28 odst. 8 ZDPH . Před Novelou zákon stanovoval jen povinnost vystavit daňový doklad v dané lhůtě, ale nikoli jej doručit příjemci plnění, přičemž ale zejména nárok na odpočet daně i přiznání DPH příjemcem u přenesené daňové povinnosti předpokládá, že daňový doklad se již dostal do sféry příjemce plnění. Proto má dodavatel (plátce) nově také tuto povinnost, resp. se musí alespoň pokusit daňový doklad ve lhůtě pro jeho vystavení předat či jinak dostat do dispozice příjemce plnění. Onen „rozumný předpoklad takto vynaloženého úsilí“ bude obvykle naplněn předáním daňového dokladu k doručení poskytovateli poštovních služeb nebo odesláním na datovou schránku či jiným způsobem ujednaným mezi poskytovatelem plnění a příjemcem plnění (například emailem).

Souhrnný daňový doklad snižuje administrativu plátců, když v jednom kalendářním měsíci uskutečňují pro stejnou osobu více (než jedno) samostatné zdanitelné plnění nebo od ní přijímají více úplat (záloh) na tato plnění. Namísto řady běžných daňových dokladů pak mohou vystavit jen jediný souhrnný daňový doklad za celý kalendářní měsíc – do 15 dnů po jeho skončení. Před Novelou byl ale problém s případy, kdy se v kalendářním měsíci uskutečnilo pouze jedno zdanitelné plnění, na které ovšem v tomto měsíci předem proběhlo několik úplat (záloh). Nově je pamatováno i na tyto v praxi běžné situace, protože :

Stinnou stránkou novelizace je, že souhrnný daňový doklad musí obsahovat nejen jako dosud – den uskutečnění plnění, resp. přijetí úplaty, jednotkovou cenu, základ, sazbu a výši daně – ale (v případě úplat jen, je-li znám). Zbývající povinné údaje daňových dokladů (např. identifikace osob), které jsou společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo úplaty mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou.

Novela doplnila do § 36 odst. 6 ZDPH další dva případy, kdy musí plátce přiznat daň z „ceny obvyklé“ – kterou navíc nově definuje § 36 odst. 14 ZDPH. Zaprvé jde o dodání zboží nebo poskytnutí služby, . V těchto případech je základem daně u poskytnutého plnění hodnota vlastního uskutečněného plnění, která se stanoví jako obvyklá cena bez daně za toto plnění. – kterou se rozumí elektronicky uchovávaná jednotka bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, a , ale je přijímána jako platba za zboží a služby i jinou osobou, než je emitent.

Tohle se nebude líbit účetním ani „ajťákům“ – odpovídajících sazbám daně 0,1736 nebo 0,1304 anebo 0,0909. Nově se DPH „shora“ vypočte jako rozdíl mezi úplatou včetně daně a jejím podílem koeficientu 1,21 nebo 1,15 anebo 1,10. Například z úplaty 121 000 Kč se daň v základní sazbě daně vypočte = 121 000 Kč – (121 000 Kč / 1,21) = 121 000 Kč – 100 000 Kč = 21 000 Kč. Zatímco postaru by DPH vyšla = 121 000 Kč x 0,1736 = 21 005,60 Kč. Díky této metodice budou menší rozdíly mezi daní vypočtenou zdola (ze základu daně) a shora (z úplaty včetně daně). Pozor na to, že nově . Pouze při platbě v hotovosti se do výpočtu, resp. do úplaty nezahrnuje její část vzniklá zaokrouhlením na platitelné celé koruny.

Naštěstí zákonodárci pamatovali na nutnost časové prodlevy na patřičnou úpravu účetního software a v souladu s přechodným ustanovením .

Článek 90 Směrnice o DPH umožňuje snížit základ daně mimo jiné také, když je cena zcela nebo zčásti nezaplacena. Podle navazující judikatury Soudního dvora EU je důvodem nezatížit odvodem daně plátce u jeho plnění, za která nedostal vůbec či jen zčásti zaplaceno, neboť není spravedlivé vybrat daň převyšující zaplacenou částku. Jelikož nezaplacení může být ale někdy těžko ověřitelné anebo jen dočasné, mohou členské státy stanovit omezující právní úpravu. V souladu s očekáváním omezující podmínky a povinnosti věřitele řeší obsáhle nová ustanovení § 46 až § 46g ZDPH. Hlavní podmínkou je, – tomuto příjemci opravovaného „nedobytného“ plnění totiž vznikne povinnost dle § 74a ZDPH opravit („vrátit“) uplatněný odpočet daně na vstupu. Pokud se plnění uskutečnilo před 1. 4. 2019, lze uplatnit nová pravidla oprav, pouze když daná skutečnost – např. zahájení řízení insolvenčního, exekučního nebo o pozůstalosti – nastala až po zmíněném datu.

Nájem nemovitých věcí je zpravidla osvobozen od daně, přičemž se jedná o méně výhodnou variantu osvobození bez nároku na odpočet daně. Stávající znění § 56a odst. 3 ZDPH . Důvodem zdánlivě nelogického dobrovolného zdanění nájmu je, že tak pronajímatel má zachován plný nárok na odpočet DPH na vstupu u souvisejících přijatých zdanitelných plnění – v praxi jde hlavně o opravy a technická zhodnocení pronajímaných staveb, bytových a nebytových jednotek. Z důvodu zneužívání možnosti tohoto dobrovolného zdanění nájmu nemovitých věcí – zejména sloužících pro bytové potřeby – a dalších nemovitých věcí, včetně „jejich“ pozemků, určených pro bydlení.

Povinnost uložená členským státům EU vyplývá z článku 146 odst. 1 písm. e) směrnice o DPH. Jehož výkladem a cíli se zabýval Soudní dvůr EU v rozsudku C-288/16, kde konstatoval, že „přímé vazby“ je nejen to, že dané služby svým předmětem přispívají ke skutečné realizaci vývozu nebo dovozu, ale také to, uvedeného v tomto ustanovení. Prakticky vyjádřeno jde zejména o to, že , jak je ovšem v mezinárodní přepravě zboží velmi časté.

Toto omezení je hlavním posláním kompletního přepsání prvních dvou odstavců i názvu § 69 ZDPH. Z legislativně technického hlediska byla z textu vypuštěna samostatně uvedená přeprava zboží, která je zahrnutá do obecného, širšího pojmu „služby přímo vázané na vývoz zboží“ a „služby přímo vázané na dovoz zboží“.

V návaznosti na nově rozšířenou možnost opravy základu daně a DPH na výstupu u věřitele „nedobytné pohledávky“ – viz § 46 až 46g ZDPH komentované výše – přibyl nový § 74a, podle kterého je naopak dlužník povinen provést adekvátní opravu uplatněného odpočtu daně na vstupu. Podle článků 184 a 185 směrnice o DPH se počáteční odpočet daně opraví, je-li vyšší nebo nižší, než na jaký měl příjemce plnění nárok, přičemž členské státy mohou vyžadovat opravu odpočtu u zcela/zčásti nezaplacených plnění. K tomu se vyjádřil Soudní dvůr EU v kauze C-396/16: „

Znalci DPH vědí, že uplatnění odpočtu daně při pořízení – dlouhodobého majetku a jeho technického zhodnocení – není definitivní. V dalších 5, resp. u nemovitých věcí 10 letech je totiž nutno sledovat, zda nedošlo ke změně v rozsahu použití majetku, a pokud ano, má plátce povinnost snížit, resp. možnost zvýšit uplatněný odpočet daně formou úpravy odpočtu daně (např. kvůli od daně osvobozenému prodeji či pronájmu stavby.

Novela do § 78da ZDPH doplnila . Na rozdíl od klasické úpravy odpočtu daně se netestují jiné důvody změny v rozsahu použití dané nemovité věci, ale jen její dodání (prodej), naproti tomu není podmínkou nového testu, že předmětná nemovitá věc je u plátce v kategorii dlouhodobého majetku. V praxi nejčastějším důvodem nového typu úpravy odpočtu daně bude situace, kdy plátce při „významné opravě“ stavby nebo jednotky uplatnil plný odpočet daně, a např. za 5 let poté jí prodá jako plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Za měsíc (čtvrtletí) prodeje musí „vrátit“ pět desetin původně uplatněného odpočtu DPH na vstupu.

Při úpravě odpočtu u opravy nemovité věci se postupuje jako u jednorázové úpravy odpočtu daně při dodání dlouhodobého majetku podle § 78d ZDPH. Specificky se ovšem stanoví ukazatel původního nároku na odpočet daně – ve výši podílu skutečně uplatněného odpočtu daně na celkové částce daně na vstupu u příslušné opravy.

Základním pravidlem zůstává, že novopečený plátce má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, které pořídil do 12 měsíců před vznikem plátcovství a stále jej má v obchodním majetku. . A to když se takto přijaté zdanitelné plnění stalo součástí pořizované investice – dlouhodobého majetku – .

Dále ve vazbě na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-385/09 je nově uveden přímo v zákoně nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, které již sice není ke dni registrace plátce součástí obchodního majetku, pokud jej v období 6 měsíců před registrací přijal a použil k vývozu zboží osvobozenému od daně.

Nemilou novinkou je . Snížení nároku na odpočet daně se vypočte jako . Například plátce dne 6. 5. 2019 koupí notebook a uplatní plný nárok na odpočet daně 6 000 Kč. Dne 16. 12. 2019 zruší registraci k DPH. Inkriminované testovací období je od 1. 1. 2019 (11 kalendářních měsíců před zrušením registrace) do 31. 12. 2019 (kalendářní měsíc, v němž došlo ke zrušení registrace). V tomto období notebook nebyl (ještě) v obchodním majetku plátce po – celé! – čtyři kalendářní měsíce (leden až duben), proto bude činit částka snížení nároku na odpočet daně = (1/12 x 6 000 Kč) x 4 = 2 000 Kč.

V praxi někdy není jednoznačné, zda jsou splněny podmínky, za kterých se přenáší daňová povinnost k DPH z dodavatele (plátce) na odběratele (plátce). A to zejména, když jde o zařazení dodávaného zboží do kódu nomenklatury celního sazebníku. Proto zákon v § 92f – kde je tento režim stanoven pro plnění uvedená v příloze č. 6 k ZDPH – umožňoval . Nově se možnost dohody o režimu plnění netýká jen § 92f ZDPH, ale všech typů plnění, kdy v ČR mezi plátci dochází k přenosu daňové povinnosti na příjemce. Nesmí ovšem jít o libovůli smluvních stran, musejí mít „důvodně za to“, že dané plnění podléhá tomuto režimu.

Před Novelou byly sankce za nepravosti u kontrolních hlášení nastaveny tak, že nejprve mohl správce daně vyměřit některou z menších pokut dle závažnosti prohřešku od 1 000 Kč (opožděně, ale dobrovolně podáno) do 50 000 Kč (nepodáno ani po výzvě správce daně). A . Jenže někteří kverulanti „závažně ztěžují nebo maří správu DPH“ způsobem, za který je nelze postihnout nižšími pokutami. Plátci například záměrně a opakovaně nevyplňují požadované údaje nebo uvedou jen jejich odhadovanou výši a čekají na výzvu správce daně, na kterou reagují včas a úplně – doplní všechny požadované údaje. Přestože tak mařili správu DPH, tak se doposud vyhnuli trestu. . Naopak plátcům příznivou novinkou je, že .

§ 104 ZDPH řeší speciálně časově chybné uvedení údajů v daňovém přiznání k DPH. Jejich společným jmenovatelem je tolerování těchto časových posunů a nevyměřování jinak správných částek do časově správných období. Přičemž pokud tím státu vznikla újma, pak se pouze plátci předepíše adekvátní sankční úrok z prodlení a nemusí podávat dodatečná přiznání. Novela tento systém zpřehledňuje, třeba také tím, že místo nejednoznačného sousloví „v tomto zdaňovacím období“ jej vymezuje konkrétně. Nově toto ustanovení pamatuje také na časová pochybení plátců ohledně režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce a nárokování odpočtů z těchto plnění.