K právní úpravě blokových výjimek ze zákazu vertikálních dohod v odvětví motorových vozidel

Vydáno: 47 minut čtení

Politika hospodářské soutěže je jednou z nejstarších politik Evropské unie. Dá se říci, že původní úvahy se nejprve zaměřovaly na samotný pojem hospodářské soutěže a tvorbu základních předpisů. Postupem času se však myšlenky kolem hospodářské soutěže více zaměřily na její rozvoj a aplikaci v praxi. Díky tomu se řada odborníků této oblasti pravidelně věnuje ve svých odborných článcích a publikacích. Oblast ochrany hospodářské soutěže lze charakterizovat jako relativně samostatný soubor právních norem, které upravují ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, nebo jinému narušení či ohrožení. Základní druhy jednání, která jsou v rámci hospodářské soutěže vyloučena, jsou dohody narušující hospodářskou soutěž, zneužití dominantního postavení na trhu a tzv. spojení soutěžitelů. Z pohledu fungování obchodních vztahů jsou považovány za nepostradatelné tzv. vertikální distribuční dohody uzavírané na rozdílných úrovních trhu. Dle řady odborníků vertikální dohody mohou být jak pro spotřebitele, tak i pro samu hospodářskou soutěž na jedné straně příznivé, na straně druhé však mohou soutěž poškodit, zkreslit, omezit či vyloučit, a tím v důsledku poškodit konečného spotřebitele.1 Zcela logicky proto praxe fungující hospodářské soutěže vyústila v určitý kompromis mezi nezasahováním do tržních vztahů dodavatelů a distributorů a zasahováním, avšak s předem stanovenými podmínkami. Vrátím-li se zpět k obecně zakázaným dohodám omezující hospodářskou soutěž, jsem toho názoru, že i tyto dohody mohou v určitých případech přinášet užitek, např. zvýšením efektivity výroby či umožněním přístupu na nové trhy. Z tohoto důvodu byly přijaty určité druhy výjimek, které definují kategorie smluv, automaticky vyňatých z již zmíněného obecného zákazu. Cílem tohoto příspěvku není vyčerpávajícím způsobem se zabývat celou širokou problematikou blokových výjimek, zaměřím se pouze na vybrané otázky z oblasti blokových výjimek ze zákazu vertikálních dohod s důrazem na oblast motorových vozidel. Ačkoliv jsem si vědoma, že se jedná o téma, které je velmi specifické, je tato oblast právní úpravy dle mého názoru velmi aktuální, neboť se domnívám, že koupě a prodej motorového vozidla je běžnou součástí života každého z nás. Pro někoho je motorové vozidlo luxusním zbožím, pro jiné zas neoddělitelnou součástí jeho podnikatelské činnosti či nezbytným dopravním prostředkem, bez kterého se v dnešní době řada z nás již neobejde.

K právní úpravě blokových výjimek ze zákazu vertikálních dohod v odvětví motorových vozidel
JUDr.
Zdeňka
Tesařová
 
Úvodem
Zastavíme-li se úvodem u obecného zákazu uzavírání dohod narušujících hospodářskou soutěž neboli kartelových dohod, dá se říci, že se nejedná o zákaz absolutní. Obecně sice tento zákaz platí, avšak na druhou stranu se v soutěžním právu ustálil určitý systém výjimek, na jehož základě lze určitou kartelovou dohodu z tohoto zákazu vyjmout. Zmíněný princip vynětí lze popsat následujícím způsobem. Dohoda, jež naplňuje znaky generální
klauzule
,2 může být ze zákazu vyňata, pokud splňuje podmínky některé z typů výjimek, a to buď
ex lege
nebo na základě rozsáhlého systému blokových výjimek založených na aplikaci čl. 101 SFEU.3 Jinými slovy, výjimka může být udělena dvojím způsobem, tj. individuálně nebo tzv. blokově.4 V rámci skupiny blokových výjimek lze dále rozlišovat obecné blokové výjimky a tzv. blokové výjimky speciální upravující konkrétní oblast či odvětví. Zvláštním případem z hlediska výjimek bývá někdy označováno uplatnění tzv. pravidla
de minimis
, které bývá aplikováno v případě dohod menšího významu5. Nicméně někdy i tato možnost bývá považována rovněž za určitou formu výjimky. Pro úplnost doplním, že zmíněná doktrína
de minimis
, uplatňovaná při posuzování těchto dohod, se vyvinula z rozhodovací praxe Evropské komise (dále jen „Komise“) a judikatury Soudního dvora EU (dříve Evropský soudní dvůr).6 V principu spočívá v tom, že tyto dohody pro svůj malý dosah nemají tu vlastnost výrazně omezit hospodářskou soutěž, jsou ze zákazu dohod vyjmuty
ex tunc
. Účastnící horizontálních kartelových dohod na základě pravidla
de minimis
mohou mít maximální společný podíl na relevantním trhu nepřevyšující 10 %, u vertikálních kartelových je stanovena maximální 15% hranice, nicméně vynětí bagatelních dohod ze zákazu je postaveno nejen na principu posouzení podílů účastníků na relevantním trhu, ale také na obsahu příslušné kartelové dohody. Toto pravidlo rovněž vyplývá ze Sdělení o dohodách menšího významu7 a je rovněž upraveno v ZOHS8 (§ 6).
 
1. Pojem „blokové výjimky“
Blokové výjimky jsou součástí soutěžního práva Evropské unie a tvoří určitý ucelený systém. Tato úprava je považována za specifický nástroj zaměřený na regulaci určitých dohod nebo skupin dohod. Blokové výjimky můžeme stručně vymezit jako určitá vyhlášení, která stanoví, že všeobecný zákaz uzavírání kartelových dohod obsažený dříve v článku 81 odst. 1 SES (dnes v čl. 101 odst. 1 SFEU) se nebude aplikovat na určité kategorie dohod, rozhodnutí či sladěných praktik.9 Jinými slovy blokové výjimky jsou založeny na principu vynětí kartelových dohod vždy pro celou skupinu dohod, které se vyznačují podobnými charakteristickými znaky, jež můžeme definovat pomocí obsahu, podílu či obratů soutěžitelů na relevantních trzích.10 Tyto skupinové výjimky jsou udělovány na základě právního předpisu, který jejich uzavírání umožňuje a současně stanoví podmínky, za kterých tyto dohody mohou být uzavírány. Na druhou stranu však považuji za důležité zdůraznit skutečnost, že pokud právní předpis, který uzavírání těchto dohod umožnil, přestane platit, resp. je zrušen, není logicky možné tyto dohody dále uzavírat.
Blokové výjimky se mohou uplatnit jak na vertikální vztahy (mezi subjekty, které si vzájemně nekonkurují, typicky vztah výrobce - distributor)11, tak i vztahy horizontální (vztahy mezi konkurenty)12. Vedle těchto obecných výjimek byly přijaty i tzv. specifické blokové výjimky, tj. výjimky pro určité konkrétní specifické sektory, např. pro oblast pojišťovnictví, distribuce motorových vozidel, oblast liniové dopravy a oblast železniční, silniční a vnitrostátní vodní dopravy.13
 
2. Právní úprava blokových výjimek obecně v primárním právu EU
Systém blokových výjimek v rámci komunitární úpravy (dnes práva Evropské unie, dále jen „EU“) historicky vznikl na základě vyhodnocení potřeby zmírnit neúměrnou administrativní zátěž Komise14, která byla zahlcena množstvím notifikovaných dohod a žádostí o udělení individuálních výjimek.15 Podle jiných názorů snaha o ulehčení práce evropskému orgánu dohledu nad uplatňováním soutěžních pravidel nakonec nesehrála zcela determinující roli. Podstatou tohoto institutu dle
Běhana
bylo umožnění určitého přispění dohod ke zlepšení postavení spotřebitele nebo k rozvoji společného trhu, pokud je tento jejich pozitivní účinek v natolik citelné míře, že jsou převáženy negativní důsledky dohody pro hospodářskou soutěž.16 Podmínkou však zůstává, že nebezpečí narušení hospodářské soutěže, k němuž bloková výjimka může vést, musí být převáženo výhodami pro jiné účastníky trhu, a to především spotřebitele. Dá se říci, že právní úprava blokových výjimek zakládá pro některé vertikální dohody domněnku zákonnosti a vytváří tak pro soutěžitele tzv. bezpečný přístav (
safe harbour
).
V rámci práva EU mohu být blokové výjimky vydávány na základě článku 103 SFEU, podle něhož platí, že nařízení nebo směrnice potřebné k provedení zásad uvedených v článcích 101 a 102 SFEU přijímá Rada EU na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem. Nicméně se dá říci, že Rada EU v těchto případech delegovala svou pravomoc téměř stoprocentně na Komisi, a proto se tak děje nejčastěji ve formě nařízení Komise vydaných v mezích zmocňovacích nařízení Rady EU.
Smlouva o fungování EU jednoznačně vyjmenovává dohody, které mohou být z obecného zákazu uzavírání dohod narušujících hospodářskou soutěž vyjmuty. Jedná se o dohody nebo kategorie dohod mezi podniky, rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků či jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie. Nezbytnou podmínkou je splnění všech kumulativních podmínek. Jimi jsou zejména přispět ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž musí spotřebitelům vyhrazovat přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a současně neukl