Pokuta za opožděné tvrzení daně

Pokuta za opožděné tvrzení daně je systematicky zařazena do části čtvrté daňového řádu (Následky porušení povinností při správě daní).¹⁾ Její úpravě je věnován jediný paragraf, a to § 250 daňového řádu.

Pokuta za opožděné tvrzení daně vzniká ze zákona, správce daně nemá správní úvahu, zda ji udělit či neudělit, a ze zákona je dána i její výše.

Pokuta za opožděné tvrzení daně je odrazem břemene tvrzení, které nese daňový subjekt. Daňový subjekt je povinen sám daň vyčíslit, uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro stanovení daně, a toto své tvrzení předložit správci daně. Neunese-li daňový subjekt břemeno tvrzení, je následkem pokuta za opožděné tvrzení daně.

Jistě nemůže být sporu, že se jedná o peněžitou sankci neboli trest, který postihuje daňový subjekt za nesplnění, resp. pozdní splnění nepeněžité povinnosti. V tomto příspěvku se nebudeme zabývat teoretickým zařazením pokuty za opožděné tvrzení daně mezi správní delikty, neboť tak již učinili jiní autoři, s jejichž názory se lze ztotožnit.²⁾

Charakter pokuty je ovšem důležitý z pohledu aplikace přechodných ustanovení v případech, kdy byl § 250 daňového řádu novelizován v části týkající se výše ukládané pokuty. Pokud bychom připustili, že pokuta za opožděné tvrzení daně je správní sankcí a má tedy povahu trestu, stejně jako byla taková povaha shledána usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 210/2014 - 57 ze dne 24.11.2015 u penále ukládaného dle § 251 daňového řádu, bylo by nutné aplikovat ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, které stanoví: Obě novely § 250 daňového řádu, tak jak jsou níže rozvedeny, změnily výši ukládané pokuty, a to příznivější úpravou pro daňový subjekt. Výše uvedenému pojetí povahy pokuty za opožděné tvrzení daně coby trestu ovšem neodpovídala přechodná ustanovení k těmto novelám, která bez ohledu na příznivější úpravu ukládala postupovat podle dosavadní (tedy přísnější) úpravy.³⁾

Podmínky pro vznik pokuty za opožděné tvrzení daně jsou následující: