Totální škoda na automobilu a časové rozlišení nákladů na zakoupení dálničních známek

Mám za to, že pojem „totální škoda“ je pouze pojmem užívaným pojišťovnou, která škodu na vozidle likvidovala.

Pojišťovna (obvykle) poskytuje pojistné plnění buď do výše nákladů na opravu vozidla, nebo do výše časové ceny vozidla v okamžiku jeho poškození, a to do částky z těchto dvou částek nižší.

Druhá uvedená možnost představuje z pohledu pojišťovny onu „totální škodu“, neznamená však automaticky zánik daného majetku jako motorového vozidla; předpokládám, že nedošlo k trvalému vyřazení motorového vozidla z registru vozidel, tedy že stále je vozidlem ve smyslu zákona o provozu na pozemních komunikacích [nikoli vrakem ve smyslu § 19 odst. 2 písm. g) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích] a může být opraveno. Jeho prodej novému vlastníkovi je tedy jistě realizován jako prodej motorového vozidla se zápisem změny v registru silničních vozidel.

Dálniční známka, dnes elektronická dálniční známka, je nepřenosná a je propojena s konkrétním vozidlem bez ohledu na to, kdo toto vozidlo vlastní.

Obvyklou praxí u dálničních známek je zaúčtování nákladu při jejich nákupu jednorázově do nákladů v duchu Českého účetního standardu 019 – Náklady a výnosy, konkrétně jeho bodu 6.4, podle kterého není nutno časově rozlišovat částky nevýznamné a částky se pravidelně opakující.

Pokud účetní jednotka postupuje v duchu tohoto ustanovení (majíc je správně uvedeno ve svém vnitřním předpisu), tedy pokud účtuje o nákladu spojeném s dálniční známkou jednorázově při jejím pořízení, resp. ke dni počátku její platnosti, tento náklad dál upravovat nebude. To by platilo i pro případ, kdy by vozidlo skutečně přestalo jako takové existovat, nebylo by prodáno a jeho vrak by byl zlikvidován.