Neziskový sektor - úvod do problematiky

Příčinou vzniku neziskových organizací se stalo které je i jednou ze základních atributů demokratických států. Jde o institucionalizování snahy určité skupiny lidí žijících a spolupracujících na daném území organizovat se a vzájemně usměrňovat své jednání k tvorbě společensky užitečných věcí a aktivit, případně se podílet se na veřejné politice. Svoboda sdružování je jistou formou účasti na moci. Svoboda sdružování je základním principem demokratického systému a existence neziskových organizací může zabránit zneužívání státní moci.

V dnešní době už totiž nestačí pouze volební právo coby účast občanů na rozhodování a správě státu. Neziskové organizace mohou pomáhat státu naplňovat jeho poslání tím, že jim stát svěří výkon určitých činností, které by sám nebyl schopen realizovat tak efektivně nebo v dostatečné míře.

Stát reaguje na požadavky společnosti se zpožděním, kdežto neziskové organizace jsou přímo spojeny s aktuálními potřebami občanů. Proto aktivity neziskových organizací často předcházejí reakcím veřejné správy. Neziskové organizace v rámci těchto aktivit přicházejí i s novými prvky, službami a iniciují tak inovační proces v oblastech prospěšných občanům. Samotná účast občanů na řízení a správě neziskových organizací pomáhá kultivovat lidský potenciál nebo-li působit výchovně na samotné občany. V neziskových organizacích se lidé vychovávají a motivují pro společné, veřejně prospěšné potřeby a cíle, učí se občanské uvědomělosti a sounáležitosti.

Svoboda sdružování podporuje většinu ostatních svobod a je jistým prostředkem obrany a podpory. Členové soukromých neziskových organizací mívají zájem formovat společný postup v rozvoji své organizace nebo získat určitou materiální výhodu či hledat nová řešení problémů pro naplnění poslání a cílů.

Dalším faktorem významným pro existenci organizací neziskového soukromého sektoru je princip To je činnost, kterou dobrovolník vykonává ve prospěch druhých, nepovinně a bez nároku na odměnu. Dobrovolníky se stávají jak lidé starší, osamělí, kteří hledají smysluplné naplnění volného času, tak i mladí lidé, aby získali nové zkušenosti a získali smysluplnou náplň svého volné času. Dále pak lidé např. po uzdravení se z vážné nemoci, úmrtí v rodině, ztrátě zaměstnání. Příslušníci menšin či etnických skupin, často lidé s nižšími příjmy.

Dobrovolnická práce s sebou přináší mnoho pozitivních faktorů. Přínosem pro dobrovolníky je pocit seberealizace, důležitosti a uspokojení, získání nových zkušeností a znalostí, nových přátel, zážitků a zábavy. Přínosem pro samotnou neziskovou organizaci je především úspora mzdových nákladů a pro společnost je to výchovný efekt v oblasti mezilidských vztahů.

Specifickým typem dobrovolnictví je Tím se rozumí jednodenní či vícedenní dobrovolnická práce zaměstnanců firmy ve vybrané neziskové organizaci. Dalším stupněm je krátkodobé zařazení zaměstnance firmy na práci v neziskové organizaci. Pracovník tak může rozvíjet svoje další schopnosti, získat nové zkušenosti a poznat nové prostředí. V případě propouštění pak mohou zaměstnanci firmy pracovat v neziskových organizacích jako dobrovolníci, než naleznou novou práci.

Stále častěji je možné se setkat s virtuálním dobrovolnictvím, které je poskytování prostřednictvím internetu. Dobrovolník zde poskytuje služby v oblasti ekonomické, daňové či právní nebo například pro organizaci vytvoří webové stránky.

je nazývám také „třetím sektorem“, čímž se zdůrazňuje jeho pozice mezi státním sektorem (neziskový veřejný sektor) a trhem (ziskový tržní sektor). Lze najít i zkrácené označení „neziskový sektor“, pokud je kladem důraz na to, že na rozdíl od komerčních a ziskových organizací, není jeho cílem vytvářet zisk a rozdělovat jej mezi vlastníky, ale ¹⁾. Je možné setkat se i s označením „nestátní (nevládní) sektor“ či „nezávislý sektor“, kdy je upozorňováno na to, že tyto organizace v něm působící fungují nezávisle na vládě. Další možností označení je „dobrovolný sektor“, v případě, že zdůrazňujeme dobrovolnost působení v tomto sektoru²⁾. Alternativní možností pro označení tohoto sektoru je „občanský sektor“, kdy je zvýrazněna propojenost neziskových organizací s občanskou společností. Na uvedená označení neziskového sektoru nelze pohlížet odděleně, neboť vyjadřují charakter organizací působících v rámci tohoto sektoru. Soukromý neziskový sektor je financován ze soukromých financí, kdy se fyzické a soukromé právnické osoby dobrovolně rozhodnou vložit své finanční prostředky do konkrétní aktivity. Jejich cílem přitom není dosažení zisku, ale očekávají užitek, napři ve formě seberealizace či osobního uspokojení. Subjekty tohoto sektoru však mohou rovněž získat příspěvek z veřejných financí³⁾. Primárně se věnuje takovým problémům, při jejichž řešení selhává trh i veřejný sektor, tedy problémům, u kterých dochází k tržnímu a vládnímu selhání.

Jako příklad tržního selhání, které přispívá k rozvoji působení organizací neziskového soukromého sektoru, lze uvést např. informační nesoulad mezi producentem a spotřebitelem, kdy v některých případech dokonce spotřebitel ani není totožný s kupujícím (např. zajištění ošetřovatelské péče pro mentálně postižené dítě). Organizace soukromého neziskového sektoru také překonávají důsledky vládního selhání, jímž je např. neschopnost uspokojit požadavky určitých menšin při poskytování veřejných služeb.

Organizace soukromého neziskového sektoru je možné charakterizovat jako instituce zajišťující služby zejména v oblasti sociálního zabezpečení a pomoci, humanitární, životního prostředí, kulturní, tělovýchovné a sportovní, zdravotní osvěty či v dalších oblastech, jež se věnují ochraně lidského života a živé i neživé přírody.

O definování neziskového soukromého sektoru se pokusil mimo jiné i americký sociolog Lester M. Salamon. Tento autor vymezuje jako sektor skládající se z organizací, které se vyznačují následujícími charakterovými rysy⁴⁾:

Dalším rysem je, že:

Zvláště tento poslední bod je zásadním v soudobých snahách o vytvoření nového zákona, který by upravoval právní prostředí pro nestátní neziskové organizace. Licituje se v něm o pojmy veřejně a vzájemně prospěšné organizace. Vzájemně prospěšné by byly ty, jež by realizovaly svoji činnost výhradně pro své členy (příkladem by byl golfový klub založený jako občanské sdružení).

Soukromý neziskový sektor několik základních funkcí, a to⁵⁾:

Nestátní neziskové organizace přispívají ke snížení celkových výdajů státu i přesto, že pro svou činnost potřebují určité finanční zdroje z veřejných rozpočtů. Zajišťují totiž činnosti, které by jinak musel obstarat sám stát. Činnost nestátních neziskových organizací také rozšiřuje nabídku zaměstnání na trhu práce, roste rovněž počet pracovníků v tomto sektoru, převážně na úkor celkového počtu pracovníků ve státním neziskovém sektoru. Přispívá tak ke snížení neúměrného počtu pracovníků ve veřejném sektoru⁶⁾.

Často užívaný pojem nezisková organizace (nevýdělečná) je v právním řadu České republiky naprosto neznámým pojmem. Označuje takovou organizaci, která vznikla za účelem vykonávání veřejně prospěšné činnosti, nikoliv za účelem dosahování zisku. To však neznemožňuje, aby i neziskové organizace v rámci svých činností dosahovaly zisku. Je však logické, že vytvořený zisk musí „investovat“ zpět do svého poslání.

Zásadní dělení je na organizace a Státní neziskové organizace jsou ty, jejichž zřizovatelem je stát, kraje, obce nebo jejich organizační složky. Těmi se v tomto článku zabývat nebudeme vůbec.

Nestátní neziskové organizace (dále také „NNO“) jsou charakterizovány například těmito vlastnostmi:

Podle poznatků z teorie a praxe se jeví jako nejvhodnější rozdělení organizací působících v neziskovém sektoru do pěti skupin s následujícími typologickými znaky⁷⁾:

Důležitý přehled nestátních neziskových organizací se uvádí v § 18 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Tento přehled obsahuje všechny právnické osoby, které jsou považovány za poplatníky, kteří nebyli založeni nebo zřízeni za účelem podnikání. Jsou to:

Další, pro tento příspěvek zásadní, výčet neziskových organizací uvádí vyhláška č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Ve svém § 2 uvádí následující výčet organizací:

Tento výčet organizací je zásadní proto, že všechny (pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví) účtují podle stejného právního předpisu. Organizace zde neuvedené musí vyhledat svůj vlastní právní předpis.

Od 1. 1. 2005 došlo v ČR k výrazné změně v soustavách účetnictví. K všeobecnému používání bylo zrušeno jednoduché účetnictví, pro podnikatele fyzické osoby byla zavedena daňová evidence a vybraným nevýdělečným organizacím bylo přechodným ustanovením¹⁷⁾ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), dovoleno používat soustavu jednoduchého účetnictví. To však za podmínky, že jejich úhrn příjmů nepřekročí za uzavřené účetní období hranici 3 miliony korun.

V souladu s touto změnou je třeba vnímat pojem účetnictví jako pojem označující soustavu podvojného účetnictví. Jednoduché účetnictví je bráno jako okrajová výjimka určená pouze občanským sdružením, honebním společenstvům, církvím a církevním právnickým osobám za splnění definované podmínky.

Vzhledem k častým omylům je ještě jednou třeba zdůraznit, že žádná právnická osoba nemůže namísto jednoduchého či podvojného účetnictví vést daňovou evidenci. Ta je určena výhradně fyzickým osobám, a to podle § 7b ZDP.

V dalším textu budeme pod pojmem „účetnictví“ rozumět pouze podvojné účetnictví. Ze zákona o účetnictví vyplývá, že účetní jednotky mohou vést účetnictví ve dvou rozsazích:

Není-li v zákoně o účetnictví stanoveno jinak, jsou účetní jednotky povinny vést účetnictví v plném rozsahu. Účetnictví ve zjednodušeném rozsahu mohou vést dle vlastního rozhodnutí (dle § 9, odst. 3):

Další právní formy, které zákon uvádí, již nespadají do záběru tohoto příspěvku.

Případné změny v rozsahu účetnictví musí účetní jednotka provést pouze k rozvahovému dni, resp. tak, aby se změna projevila k prvnímu dni nového účetního období.

Účetní jednotky účtující ve zjednodušeném rozsahu nemusí dle zákona o účetnictví (§ 13a) např. účtovat o vymezených účetních případech (rezervy, opravné položky), sestavují jednodušší účtový rozvrh (mohou použít skupinové účty), mohou spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize, sestavují účetní závěrku ve zjednodušeném rozsahu.

Před definitivním rozhodnutím účetní jednotky o přechodu na zjednodušený rozsah účetnictví je vhodné zvážit, zda musí účetní jednotka splňovat povinnosti vyplývají např. z přijímání a účtování o prostředcích poskytnutých z veřejných rozpočtů (, granty, příspěvky z rozpočtu EU), které zakládají povinnost účtovat odděleně, resp. zajistit snadné a průhledné výkaznictví. Při používání např. skupinových účtů pro účtování je tento úkol velmi obtížně realizovatelný a vyžaduje buď složitý systém analytické evidence nebo zvláštní evidenci mimo účetnictví. Ve výsledku se tedy může stát, že zjednodušený rozsah účetnictví se v průběhu účtování stane nevýhodným a bude přidělávat účetnímu neziskové organizace zbytečnou práci.

nestátních neziskových organizací upravují tyto právní předpisy:

je upravena těmito předpisy:

Před nabytím účinnosti vyhlášky č. 507/2002 Sb. upravovala účtování v jednoduchém účetnictví dvě opatření:

Vzhledem ke stručnosti vyhlášky č. 507/2002 Sb., je možné doporučit, aby v neupravených nebo nejasných oblastech jednoduchého účetnictví postupovaly účetní jednotky podle znění uvedených opatření.

Je třeba připomenout, že vzhledem komplikovanému vývoji jednoduchého účetnictví jsou vyjmenované právní předpisy obtížně aplikovatelné, a to díky své neaktuálnosti a také chybějící metodické podpoře ze strany Ministerstva financí ČR.

Nedílnou součástí úpravy účetnictví jsou vnitřní předpisy každé účetní jednotky, mezi které patří zejména:

Mezi další vnitřní předpisy účetních jednotek patří například

Pro mnohé NNO jsou nezbytné například i předpisy upravující tvorbu a čerpání účelových nebo vázaných fondů, k hmotné odpovědnosti osob a nebo k organizaci veřejných sbírek. Vnitřní předpisy k účetnictví vytváří každá účetní jednotka sama podle vlastních potřeb. Zásadní hlediskem je jejich vnitřní potřebnost a použitelnost v praxi tak, aby usnadňovaly práci.

Celé účetnictví směřuje k cíli, kterým je věrné zachycení skutečností, ke kterým došlo v průběhu účetního období. K tomu se využívají různé písemnosti, jejich obsah a náležitosti jsou popsány v zákoně o účetnictví a navazujících předpisech. Je tomu tak proto, že správnosti, pravdivosti a úplnosti účetnictví je možné dosáhnout pouze při používání účetních písemností, které odpovídají požadavkům právních předpisů.

Každá nezisková organizace v současné době vede jednu z možných soustav účetnictví. Vzhledem k problematičnosti jednoduchého účetnictví se mnoho neziskových organizací rozhodlo přejít dobrovolně na podvojné účetnictví. Využily k tomu postupu, který upravuje Český účetní standard č. 414.

V prospěch podvojného účetnictví u NNO hovoří i usnesení Vlády ČR z února 2010, které hovoří

V roce 2004 a následujících u mnoha NNO došlo k přechodu na podvojné účetnictví a okolnosti je mnohdy nutí přemýšlet o možnosti vrátit se zpět do soustavy jednoduchého účetnictví. V současné době totiž neexistuje právní ustanovení o tom, že účetní jednotky, které nemají ze zákona povinnost vést podvojné účetnictví (nebo třeba již pozbyly tuto povinnost, neboť jejich příjmy za poslední období jsou menší než 3 mil. Kč), nemohou přejít zpět do soustavy jednoduchého účetnictví. výkazů podvojného účetnictví do podoby přehledů jednoduchého účetnictví je však velmi problematická a nelze ji doporučit coby optimální řešení.