Poplatník spotřební daně

V souvislosti s přijetím tzv. celnického balíčku dochází od 1. 7. 2025 ke změnám zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu. Většina změn má charakter upřesnění stávající právní úpravy. Kromě toho však novela přinese několik podstatných změn, které se dotknou i jiných osob, než jsou výrobci nebo distributoři lihu ve smyslu tohoto zákona. Pod pojmem „líh“ je v článku vždy třeba rozumět jen líh, na který se vztahují povinnosti vyplývající ze zákona o povinném značení lihu. To znamená, že se jedná o líh, který je obsažen ve výrobcích spadajících pod kódy nomenklatury 2207 a 2208 a objemové procento lihu v těchto výrobcích činí nejméně 15 %.

Celní správa zveřejnila další upřesňující Informaci k problematice odpadních olejů Informace potvrzuje, že odpadní oleje z pohledu zákona č. 353/2003 Sb. , spotřebních daních a odpady dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech jsou dvě různé kategorie. V oblasti nakládání s odpadními oleji osvobozenými od daně z pohledu zákona o spotřebních daních došlo k 1. ledna 2025 k následujícím hlavním změnám: Písemné uplatnění nároku na osvobození od daně není v případě odpadních olejů již dále potřeba (§ 12 odst. 1 zákona o spotřebních daních). Odpadní oleje osvobozené od daně lze přijímat i pokud jejich dodavatel není uveden v povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně (§ 13 odst. 2 zákona o spotřebních daních). Doprava odpadních olejů osvobozených od daně po území České republiky nově nepodléhá povinnosti oznámit tuto dopravu správci daně (§ 50 odst. 4 zákona o spotřebních daních). Došlo ke zjednodušení podmínek pro vydání povolení k přijímání a užívání odpadních olejů osvobozených od daně (§ 52b zákona o spotřebních daních).

V reakci na rozsáhlou novelizaci zákona o spotřebních daních od ledna 2025, která se mj. týká malých nezávislých pivovarů, zveřejnila celní správa Informaci k novému znění ustanovení § 82 zákona o spotřebních daních (dále jen „Informace“). Novelou došlo ke změně definic tří aspektů nezávislosti malého nezávislého pivovaru, kterými jsou nezávislost právní, hospodářská a výrobní. Významnou změnou je zavedení fikce, dle které se za malé nezávislé pivovary považují i pivovary, které jsou právně nebo hospodářsky závislé anebo vyrábí pivo v licenci. Tyto pivovary se nadále považují za malé nezávislé pivovary v případě, že jejich roční souhrnná výroba piva nepřekročí 200 000 hl a tyto pivovary současně nejsou výrobně závislé na jiném pivovaru ani mezi sebou. Při splnění těchto podmínek mohou tyto pivovary nově uplatňovat daňově výhodnější sazbu pro malé nezávislé pivovary, která odpovídá velikostní skupině součtu výrob těchto pivovarů (viz nová úprava v § 82 odst. 8 a 9 zákona o spotřebních daních ). Daňové přiznání podávají tyto pivovary samostatně.

Společnost s r. o., neplátce DPH, bude nakupovat z EU pivo a víno v menším množství. A následně prodávat na e-shopu v tuzemsku. Bude společnost muset při dodání zboží zaplatit spotřební daň? Registrace spotřební daně je podmíněná, aby se společnost nejdříve stala plátcem DPH? 

Spotřební daně, obsažené v zákoně č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních (dále jen „ZSpD“) se odlišují od ostatních daní zejména co do svého předmětu, kterým je movitá genericky určená věc, která je postihována daňovou povinností. V návaznosti na tuto odlišnost (a naopak podobnost s výběrem cla) je správcem této daně Celní správa České republiky. 1) V případě, kdy správce daně zjistí v rámci realizace vyhledávací činnosti existenci nebo spíše výskyt nezdaněného vybraného výrobku, je zahájeno vyměřovací řízení, jehož cílem je vyměření spotřební daně z tohoto vybraného výrobku. Tento druh plátcovství spotřební daně, vyplývající z § 4 odst. 1 písm. f) ZSpD , pokud jde o osobu plátce, a z § 9 odst. 3 písm. e) ZSpD , pokud jde o vznik povinnosti spotřební daň přiznat a uhradit, je daňovým řízením, které se co do koncepce dokazování a celkového postupu značně odlišuje od běžných daňových řízení, jak jsou vedeny u ostatních daní, typicky daně z příjmu a daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“).

Na začátek si představíme předmět spotřební daně z tabákových výrobků, jsou tokategorie – cigaret, doutníků, cigarillos a tabáku ke kouření. Dále je poté tabák ke kouření je rozdělen na tabák řezaný, jinak dělení, lisovaný nebo kroucený do desek, a tabákový odpad. Zatímco první kategorie je předmětem daně přímo, kdy ji lze bez nutnosti průmyslového zpracování použít ke kouření, kategorie tabákového odpadu je předmětem spotřební daně pouze za situace, kdy je tabákový odpad upraven pro konečného spotřebitele a lze kouřit bez nutnosti dalšího zpracování. Vše upraveno v § 101 odst. 3 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSpD“) a čl. 5 směrnice 2011/64/EU (dále jen „směrnice“).

Pravomoc správce daně (ať již je jím orgán Finanční nebo Celní správy České republiky) rozhodnout o zajištění zboží byla přítomna v tuzemském daňovém systému souvisle od roku 1993 do 2010, po celou dobu účinnosti zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Jeho § 15 odst. 7 opravňoval poměrně široce správce daně v rámci místního šetření k zajištění věci v případě např. chybějícího průkazu o původu zboží, o množství, ceně, kvalitě nebo řádném vypořádání daňových povinností souvisejících s nákupem nebo dovozem tohoto zboží. Při zajištění byl správce daně povinen dotčenou osobu vyzvat k odstranění pochybností týkající se zajištěné věci.

Tabáková hmota, která není tabákovým výrobkem vymezeným v § 101 zákona č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních (dále jen „ZSpD“), definována v § 131b ZSpD a nazvaná souhrnně surový tabák, je od 1. 7. 2015 předmětem spotřební daně ze surového tabáku. K tomuto datu byla účinností zákona č. 157/2015 Sb. , zavedena regulace surového tabáku. Ta je dána: – regulací dispozic se surovým tabákem, spočívající v povinné registraci osob se surovým tabákem nakládajících a v ohlašovací povinnosti ve vztahu ke každému surovému tabáku, který se nachází na daňovém území České republiky (§§ 134zh až 134zzc ZSpD ), – zákazem úpravy a zpracování surového tabáku (vyjma zpracování v rámci výrobního daňového skladu) (§ 134zz odst. 2 ZSpD ), – a vznikem daňové povinnosti ze surového tabáku v zákonem definovaných případech (§ 131a až 131g ZSpD ).

Novelizací provedenou zákonem č. 80/2019 Sb. , došlo na úseku spotřební daně z tabákových výrobků zejména k zavedení nové spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků. Jedna dílčí změna se týkala i části zákona o spotřebních daních z tabákových výrobků, konkrétně se jedná o zakotvení § 114a zákona č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních (dále jen „ZSpD“), který nově definuje tzv. tabákový výrobek značený nesprávným způsobem. Jedná se o novelizaci institutu, tzv. neznačeného tabákového výrobku, který je specifickým pro správu spotřební daně z tabákových výrobků, a který je zároveň dle mého názoru poměrně sporným, se závažnými zásahy do majetkových práv dotčených subjektů. Tento institut, a jeho změna provedená novelizací zákonem č. 80/2019 Sb. , je předmětem tohoto článku. V tomto článku rozeberu problematiku neznačeného tabákového výrobku dle dříve účinného § 114 odst. 4 ZSpD, neznačeného tabákového výrobku dle nově účinného § 114a odst. 1 ZSpD, tabákového výrobku značeného nesprávným způsobem dle § 114a odst. 2 ZSpD, praxi celní správy týkající se zdanění neznačeného tabákového výrobku a relevantní judikaturu správních soudů.

Dne 10. 6. 2016 byl ministrem financí, Andrejem Babišem, předložen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „návrh zákona“).1) Návrh zákona má za cíl s účinností od 1. 7. 2016 rozšířit stávající daňové zvýhodnění minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě, která v současné době zahrnuje pouze rostlinnou výrobu, i na minerální oleje spotřebované při vybraných činnostech živočišné výroby a produkci zvířat (konkrétně chovu skotu, prasat, drůbeže, ovcí nebo koz za účelem získávání, zpracování nebo výroby živočišných produktů nebo produkce těchto chovných a plemenných zvířat).