Příkaz

Příkaz mateřské společnosti představuje situace spočívající v aplikaci principu tržního odstupu i v případech, kdy daňový subjekt realizuje transakce výhradně s nezávislými subjekty, resp. aniž by napřímo uskutečňoval transakci se svou spojenou osobou. Jelikož tento pojem není aktuálně explicitně obsažen v žádném právně závazném předpise, může být v praxi posouzení některých situací mnohdy problematické. Nesprávné vyhodnocení transakce považované za příkaz mateřské společnosti může mít zároveň pro poplatníky nedozírné důsledky z hlediska odvodu dodatečné daňové povinnosti. V současnosti je bezesporu příkaz mateřské společnosti v oblasti převodních cen jedním z nejčastějších titulů pro doměření daně.

Problematikou závazků ze smluv příkazního typu se zabývá zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v dílu 5, hlavy II, části čtvrté, konkrétně v § 2430 až 2520, které dále rozděluje do oddílů zabývajících se příkazem, zprostředkováním, komisí, zasílatelstvím a obchodním zastoupením. V příspěvku pro srovnání nechybí ani některá související ustanovení dřívější právní úpravy, která byla vymezena v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), a zákoně č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník “). Oba tyto zákony byly zrušeny občanským zákoníkem.

Obchodní společnosti byla uložena pokuta tzv. „příkazem“, aniž by bylo zahájeno nějaké řízení. Je takový postup úřadu správný?