Správce insolvenční

Prováděli jsme srážky ze mzdy. Při odeslání srážky došlo k záměně exekutorského úřadu. Srážky se zasílaly exekutorovi, který byl v původně v prvním pořadí, jehož pořadí se následně posunulo na druhé. Jakmile nás exekutor, kterému srážky náležely ozval, zaslali jsme srážky na správný účet. Došlo k doplacení celé exekuce. Následně za deset dnů od zaslaných částek dorazilo sdělení od insolvenční správkyně, že je zaměstnanec v insolvenci a právní účinky insolvence začínají ke dni doručení. Exekutorský úřad nám sdělil, že zaměstnanec je v insolvenci a veškeré platby, které jsme zaslali před účinky isolvence (neboť byly zaslány až po zahájení insolvence) musí zaslat insolvenčnímu správci, čímž vznikla exekutorskému úřadu škoda a máme celou exekuci zaplatit znovu. Insolvenční správce nám sdělil, že tato informace je chybná, že exekutorský úřad zasílá finanční prostředky obdržené až od právních účinků insolvence a není důvod zasílat požadované finanční prostředky znovu. Co je správné? Jak postupovat?

Následující text se blíže věnuje situaci, kdy v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů selže kupující, který plnění od dodavatele sice odebere, ale přitom za něj nezaplatí. Z pohledu prodávajícího se jedná o jeho přímé ohrožení finančního zdraví, jelikož tento nezískal slíbenou úplatu a jako „bonus“ ještě musí z poskytnutého plnění zaplatit DPH na výstupu (neboť § 20a ZDPH spojuje povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby se dnem uskutečnění zdanitelného plnění a tento den se při dodání zboží a poskytnutí služby nijak neodvíjí od data, kdy byla poskytnuta úplata 1) ). ZDPH obsahuje mechanismy, které umožňuje směrnice Rady č. 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“), jejichž cílem je zmírnění (daňových) dopadů pro dodavatele (věřitele). Vzhledem k tomu, že tato oblast ZDPH byla aktuálně předmětem posouzení ze strany Ústavního soudu, nabízím stručné seznámení s tím, co (a proč) bylo řešeno. Aby bylo jádro této problematiky lépe pochopitelné, rozhodl jsem se pro stručný exkurz do historie ve vztahu k dotčeným právním předpisům.

V nápadu jiných rozsudků a rozhodnutí našich soudů v podstatě zapadl nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/23 z 20. 11. 2024, ve kterém tento soud sdělil široké veřejnosti výsledky z jím provedeného přezkumu ohledně zásadní otázky, zda pohledávky státu – správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “) nejsou z hlediska své samotné koncepce v rozporu s ústavním pořádkem z důvodu, že transformuje-li se pohledávka smluvního partnera upadlého dlužníka, který je plátcem DPH se „standardním“ pořadím na pohledávku státu s přednostním pořadím, zpravidla dochází k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , jelikož se takto zmenšuje ta část majetkové podstaty dlužníka, z níž mají být následně uspokojováni „řadoví“ věřitelé tohoto dlužníka.

Stěžovatel dále namítá, že je zcela nepřiměřené po něm požadovat, aby jakožto insolvenční správce (tj. osoba odlišná od dlužníka) prokazoval skutečnosti nastalé před úpadkem dlužníka, a tedy „před přechodem dispozičních oprávnění“. S tímto názorem se kasační soud neztotožňuje. … Počínaje okamžikem vykonatelnosti tohoto usnesení tedy začal stěžovatel v předmětném daňovém řízení vedeném ve věci dlužníka vystupovat jako osoba, která plní povinnosti stanovené daňovému subjektu ve smyslu § 20 odst. 3 daňového řádu ; disponoval tedy stejnými (procesními) právy a povinnostmi jako daňový subjekt (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. 9 Afs 7/2013 - 36). Skutečnost, že povinnosti uložené daňovému subjektu - dlužníku v rámci daňového řízení za něj fakticky plní jeho insolvenční správce, nemá žádný dopad na povinnost daňových orgánů zjistit a stanovit daň ve správné výši. Rozhodnutím o úpadku se daňová řízení nepřerušují [viz § 140d odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona , a § 243 odst. 1 daňového řádu ], přičemž daňové orgány jsou oprávněny po daňovém subjektu (respektive po jeho insolvenčním správci) i po zjištění úpadku požadovat (v rámci postupu k odstranění pochybností) stejné penzum informací, jako před rozhodnutím o úpadku; tedy včetně požadavku na prokázání skutečností nastalých před úpadkem daňového subjektu.

Stejně jako v uplynulých letech jsem připravil přehled novel zákona o daních z příjmů1) ve vztahu k dani z příjmů fyzických osob se stručným shrnutím nejdůležitějších změn. Příspěvek je tedy již tradičně zaměřen pouze na ty novely zákona o daních z příjmů , které již byly schváleny a byly publikovány ve Sbírce zákonů. Nad rámec hlavního přehledu novel zákona o daních z příjmů připojuji také přehled podzákonných právních předpisů, které mají vliv na některé parametry zákona o daních z příjmů.

Nový zaměstnanec na dohodu o provedení práce (bude dodrženo 10 000 Kč/měsíčně 300 hod./rok) uvedl v mzdovém dotazníku, že je mu schválena insolvence. Má podepsané prohlášení. Dále do dotazníku uvedl, že jinde nepracuje. Máme povinnost kontaktovat insolvenčního správce?

V tomto příspěvku je stručně pojednáno o pozici insolvenčního správce i jeho odpovědnosti za výkon funkce. Nedílnou součástí tohoto článku je i rozbor problematiky odpovědnosti insolvenčního správce za zajištění plnění povinností dle daňových předpisů v případě dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem. Autor si klade nejen otázku, zda a do jaké míry je insolvenční správce odpovědný za tuto oblast, ale taktéž co může být podstatným limitem pro (bez)vadný výkon funkce insolvenčního správce v návaznosti na plnění výše uvedených povinností.