Zpráva o udržitelnosti

Uvádění informací o udržitelnosti se v této době velmi dynamicky a bohužel i nepředvídatelně vyvíjí. Cílem tohoto článku je detailně analyzovat situaci, pokud jde o postupný náběh účinnosti směrnice upravující podávání zpráv o udržitelnosti1) (dále jen „CSRD“), která již byla částečně implementována do českého právního řádu.

Obsah, formu a způsob sestavení Zprávy o udržitelnosti upravuje směrnice 2013/34/EU , o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků. Od svého vzniku již zaznamenala sedm novel, což je ve srovnání s původní čtvrtou směrnicí EU poměrně rychlé tempo změn. Je to zrychlením ve všech oblastech života, včetně ekonomiky, politiky, financí, ale také celkového života společnosti ovlivněné technologiemi, změnami v životním prostředí a vztahy mezi lidmi. Protože regulace udržitelnosti v rámci administrativy EU se stala neudržitelnou, příliš byrokratickou a těžko zajistitelnou svojí náročnou legislativou a potřebou rozsáhlého finančního zabezpečení, Evropská komise (dále jen „EK“) navrhla rozvolnění pravidel pro nefinanční reporting. Firmy, kterých se měla týkat povinnost reportování už za letošní rok, budou moci zveřejnit zprávu o udržitelnosti až o dva roky později. Návrh změn EK se týká celého balíčku legislativy, a to směrnice o nefinančním reportingu (dále jen „CSRD“), taxonomie, směrnice due diligence (dále jen „CSDDD“) a také uhlíkového cla (dále jen „CBAM“). Podle komisaře pro hospodářství a produktivitu Valdise Dombrovskise „zjednodušení neznamená deregulaci. Jde o dosažení našich cílů chytřejším a méně zatěžujícím způsobem, aby se společnosti a zejména malé a střední podniky mohly soustředit na růst, zaměstnanost, inovace a pomohly nám zajistit ekologickou a digitální transformaci“.

Velké účetní jednotky budou muset sestavit zprávu o udržitelnosti (ESG) již za rok 2025, ačkoliv novela zákona o účetnictví , která tuto povinnost ukládá, nebude účinná od 1. ledna 2025. Obdobně inflačně zvýšená finanční kritéria kategorizace se budou vztahovat už na účetní závěrku roku 2024. Novela zákona o dorovnávacích daních implementuje doporučení OECD „Pillar Two“. I toto by mělo platit dle přechodných ustanovení ještě pro rok 2024. Jaká jsou přechodná ustanovení, která zakládají povinnosti k roku 2024, ačkoli ani ve stavu k 1. 1. 2025 nejsou příslušné novely účinné? A nejedná se o retroaktivitu? Dozvíte se v článku!

Novela zákona o účetnictví, jejíž účinnost se předpokládá od 1. ledna 2025, přináší důležité změny, zejména v oblasti kategorizace účetních jednotek a dočasných úlev v obsahu zpráv o udržitelnosti (ESG). Změny v peněžních kritériích kategorizace účetních jednotek jsou odrazem inflace v EU v předchozích letech. Dochází proto k navýšení peněžních kritérií kategorizace o 25 % (což ale není tak docela pravda). Pro účely správné kategorizace je pak třeba brát zřetel i na změněnou definici čistého obratu. Správná kategorizace účetní jednotky je přitom klíčová pro některé povinnosti týkající se vykazování informací v příloze v účetní závěrce, použití reálné hodnoty, v budoucnu pro povinnost zohlednění časové hodnoty peněz (diskontování).

Na novém zákoně o účetnictví zatím není shoda, a tak se jeho zrod posunuje za hranici roku 2025. Turbulentní změny v oblasti finančního práva Evropské unie dopadají na členské státy, které sotva stačí měnit balíky právních předpisů, jež si vyžaduje transpozice směrnic EU a jejich novely. Zdánlivý pocit, že jde pouze o regulaci v nadnárodních společnostech, velkých účetních jednotkách a velkých skupinách, je lichý. Provázanost účetních jednotek všech kategorií je dána odběratelsko-dodavatelskými vztahy a obchodní partneři v rámci spolehlivosti potřebují znát řadu informací z oblasti účetnictví a daní. Úpadek i malého partnera v provázaném řetězci může ovlivnit nejen jeho pevnost, ale další existenci každého jeho článku.

V rámci vykazování nefinančních informací, respektive informací o udržitelnosti, dochází k zásadní změně, nejen co se týče rozsahu působnosti a obsahového vymezení informací. Za jednu ze zásadních změn lze považovat i otázku ověření těchto informací. Zatímco v případě nefinančních informací uváděných v souladu se směrnicí NFRD se auditor pouze vyjádřil, že nefinanční informace byly vypracovány a uvedeny ve výroční zprávě, případně byla vypracována samostatná zpráva, tak v případě zprávy o udržitelnosti dochází již k věcnému/faktickému ověření vykazovaných informací. Zákon o auditorech , který částečně transponuje požadavky směrnice CSRD , navíc upravuje požadavky na ověření této zprávy, přičemž ověřování této zprávy by mělo být standardizováno. Podle zákona o auditorech může zprávu o udržitelnosti ověřovat pouze auditor nebo auditorská společnost splňující požadavky zákona o auditorech . Ověření zprávy o udržitelnosti je součástí auditorské činnosti.

Můžeme si o zprávách o udržitelnosti myslet každý něco jiného – „že je to jen administrativa navíc“, „že to pomůže životnímu prostředí“, „že to pohřbí průmysl v Evropě“… ESG je téma, které k sobě váže vskutku širokou paletu názorů. Všeobecně platný a snad pragmatický závěr se dá učinit pouze jeden – budeme se s tím muset nějak vypořádat a nezbývá než se k tématu ESG postavit zpříma. „Ten vlak se totiž rozjel a už jej tak snadno nezastavíme.“ Přitom je lhostejné, zda je na problematiku ESG pohlíženo z pohledu auditu zpráv o udržitelnosti, z pohledu předkladatelů těchto zpráv, nebo zda jde o to se s těmito informacemi naučit správně pracovat coby uživatelé.

Na povinnost zpracovat zprávu o udržitelnosti nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti stanovenými účetními jednotkami (skupinami) se vážou nové povinnosti auditorů, kteří budou ověřovat tyto zprávy nebo konsolidované zprávy související s účetní závěrkou nebo konsolidovanou účetní závěrkou.