Hana Kubcová

Některým účetním jednotkám vzniká od 1. ledna 2024 povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti, resp. konsolidovanou zprávu o udržitelnosti podle části osmé zákona o účetnictví . Jedná se o úpravu vycházející ze směrnice CSRD. Co se rozumí zprávou o udržitelnosti a kdo bude mít povinnost zprávu o udržitelnosti za účetní období 2024 vyhotovit?

Snadný přístup k datům je důležitý pro usnadnění rozhodovacího procesu široké škály investorů, ale i mnoha dalších stakeholderů, nevládních organizací a organizací působících v oblasti sociální a životního prostřední (sociální a ekologické organizace). Zejména snadný přístup ke kompletním informacím souvisejícím s udržitelností by umožnil účastníkům trhu, kteří poskytují finanční produkty nebo poskytují poradenství, snadněji získat informace, které potřebují při začleňování rizik udržitelnosti a zohledňování nepříznivých dopadů na udržitelnost. Přijetím směrnice 2022/2464/EU , o podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „směrnice CSRD“), došlo nejen ke standardizaci informací, které má podnik povinnost uvádět, ale oproti podávání nefinančních informací došlo i k určité formalizaci formátu zprávy o udržitelnosti. Směrnice CSRD požaduje, aby zpráva vedení byla vyhotovena v elektronickém formátu XHTML a pro zprávu o udržitelnosti, včetně informací podle čl. 8 nařízení (EU) 2020/852 , použijí značkovací jazyk XBRL podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 .

V předchozích vydáních byly představeny požadavky tematických standardů pro oblast životního prostředí (E) a sociální oblast (S). Tento článek je zaměřen na poslední oblast, a to Governance – správa a řízení podniku. Správa a řízení se vztahují k tomu, jak jsou nastaveny správní postupy a hodnoty, transparentnost nebo odpovědnost vedení. Informace o řízení podniku a kvalitě vztahů se zákazníky nebo komunitami dotčenými činnostmi podniku pomáhají pochopit rizika, dopady a příležitosti podniku.

V minulém článku jsme se pokusili stručně shrnout požadavky tematických standardů vztahujících se k oblasti životního prostředí. Sociální faktory, přestože jsou ve stínu těch environmentálních, nejsou o nic méně důležité. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly upřesňovat informace o sociálních faktorech, které by měly podniky zveřejňovat, včetně pracovních podmínek, zapojení sociálních partnerů, kolektivního vyjednávání, rovnosti, zákazu diskriminace, rozmanitosti a začleňování a faktorech týkajících se lidských práv. Tyto informace by měly zahrnovat dopady podniku na lidi včetně pracovníků a dopady na lidské zdraví. Informace o lidských právech, které podniky zveřejňují, by měly v relevantních případech zahrnovat informace o nucené a dětské práci v jejich hodnotových řetězcích. Požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti týkající se nucené práce by neměly zprošťovat veřejné orgány jejich odpovědnosti řešit prostřednictvím obchodní politiky a diplomatických prostředků dovoz zboží vyrobeného v důsledku porušování lidských práv, včetně nucené práce. Podniky by rovněž měly být schopny podávat zprávy o možných rizicích a trendech v oblasti zaměstnanosti a příjmů.

V předchozích článcích jsme vás seznámili s požadavky vyplývajícími ze směrnice CSRD a dále s požadavky na zveřejňování informací o udržitelnosti na základě průřezových standardů ESRS 1 a ESRS 2. Tento článek čtenáře blíže seznámí s požadavky tematických standardů ESRS E pro vykazování informací z environmentální oblasti. Jak jsme uvedli v dřívějších článcích, jedná se, z hlediska jejich působnosti, o odvětvově agnostické standardy (sector agnostic), což znamená, že se vztahují na všechny podniky bez ohledu na to, v jakém odvětví podnik působí. Tematické standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti ESRS E se zabývají tématem udržitelnosti v oblasti životního prostředí a jsou strukturovány do témat, dílčích témat a případně podtémat. Tabulka níže poskytuje přehled témat, dílčích témat a podtémat udržitelnosti, na které se vztahují tematické standardy ESRS E.

Evropské standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS) upřesňují informace, které mají podniky vykazovat ve zprávě o udržitelnosti a jejichž součástí jsou přinejmenším informace, které účastníci finančního trhu potřebují k tomu, aby mohli splnit povinnosti týkající se zveřejňování informací podle nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování (2019/2088) 1) . Standardy ESRS by měly vést ke zveřejňování relevantních, spolehlivých a srovnatelných informací o udržitelnosti.

Stejně jako má své standardy finanční výkaznictví, má své standardy i ESG reporting. Zatímco předchozí poskytování nefinančních informací podle požadavků směrnice NFRD 1) nebylo v zásadě standardizováno, uvádění informací o udržitelnosti již standardizováno ve velké míře je. V oblasti udržitelného reportingu převzala Evropská unie iniciativu a zavádí pro uvádění informací o udržitelnosti své vlastní standardy, a to i přesto, že existuje poměrně značná nabídka již existujících standardů pro uvádění informací o udržitelnosti.

Účetní výkaznictví představuje důležitý zdroj informací o účetní jednotce, které poptávají nejrůznější uživatelé. Můžeme říct, že reporting je prostředkem komunikace firmy především s externími, ale také interními uživateli. V současné době je velmi živou a diskutovanou oblastí, a to především z důvodu, že se v posledních leatech významně zvyšuje poptávka po informacích. Na tuto skutečnost reaguje i nově připravovaný zákon o účetnictví 1) , ve kterém je cíl účetnictví zdůrazněn jako poskytování informací uživatelům pro jejich ekonomická rozhodování. Zatímco stávající zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví “) klade důraz na vedení účetnictví a správné zaúčtování, nový návrh zákona klade důraz na poskytování informací o účetní jednotce, které uživatelé z účetnictví získávají. Jelikož tito uživatelé mají omezený přístup k informacím o účetní jednotce, musejí se spoléhat na data, která účetní jednotka zveřejňuje a zpřístupňuje. Kdo tedy využívá informací poskytovaných nejen účetnictvím?

Od konce loňského roku, kdy byla na úrovni Evropské unie přijata směrnice upravující podávání zpráv o udržitelnosti (dále v textu „směrnice CSRD“ 1) ), se začaly objevovat nejrůznější články, tematické konference apod. právě se zaměřením na směrnici CSRD, resp. ESG reporting. Vesměs jde ale pouze o představení požadavků nové směrnice CSRD, přičemž ESG reporting je daleko komplexnější a zahrnuje i jiné předpisy EU než jen zmíněnou směrnici. V tomto článku si odpovíme na otázku, zda směrnice CSRD přináší opravdu nové požadavky, které budou muset firmy zapracovat do svého výkaznictví, anebo již v určité míře informace týkající se ESG faktorů poskytují. Zkusíme se proto na ESG reporting podívat komplexně.

Součástí komplexního balíčku předpisů Evropské unie, pokud jde o vykazování informací o udržitelnosti, je i tzv. nařízení o taxonomii. Toto nařízení se týká zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb a stanoví obecný rámec pro určení toho, jakým způsobem a do jaké míry se činnosti podniku kvalifikují jako environmentálně udržitelné. Ve skutečnosti to znamená, že finanční instituce posuzují při uzavírání smluv jednotlivá rizika vyplývající z činnosti jednotlivých smluvních partnerů a vyhodnocují, zda se jedná o udržitelnou investici. Povinnost vykazovat tyto informace se především vztahuje na subjekty, které mají povinnost uvádět nefinanční informace podle NFRD, respektive budou v budoucnu podávat zprávu o udržitelnosti podle CSRD. Po implementaci požadavků CSRD do české legislativy se od roku 2025 významně rozšíří rozsah působnosti nařízení o taxonomii, a to především o obchodní společnosti, které spadají do velikostní kategorie velké účetní jednotky podle zákona o účetnictví. Nyní se zaměříme především na nefinanční podniky.

V prosinci loňského roku byla Evropským parlamentem a Radou přijata novela účetní směrnice týkající se podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „směrnice CSRD“), která svým způsobem navazuje a rozšiřuje požadavky na nefinanční reporting. Zároveň jde o předpis, který je dalším článkem v rozsáhlém řetězci právních předpisů v oblasti ESG reportingu. Oproti požadavkům na stávající nefinanční reporting dle směrnice NFRD (dále jen „NFRD“) dochází díky směrnici CSRD k významným změnám, od rozšíření okruhu povinných subjektů a reportovaných dat, přes vyšší úroveň standardizace poskytovaných informací až po jejich ověřování. První zprávy o udržitelnosti by měly podniky poskytnout za účetní období počínající 1. 1. 2024. V zásadě lze říct, že se odborné články v mediálním prostoru, které se dotýkají reportovacích povinností ESG faktorů, soustřeďují spíše na povinnosti vyplývající z nově přijaté směrnice CSRD. V této oblasti však nelze opomenout existenci i jiných evropských předpisů, které dotvářejí celkový rámec, pokud jde o reportování ESG informací. Ambicí tohoto článku je poskytnout širší pohled na reportování ESG informací a rozšířit povědomí jednotlivých dotčených subjektů, s důrazem na nefinanční podniky, v této oblasti. A zároveň se pokusit o poskytnutí praktického návodu na přechod na udržitelný reporting.

Dne 14. prosince 2022 byla v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady 2022/2464. Pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, je známá pod zkratkou CSRD. V oblasti ESG reportingu se tak jedná o významné navýšení počtu povinných subjektů a zásadní posun směrem ke standardizaci vykazování ESG informací na úrovni Evropské unie.