Doručování v judikatuře správních soudů

Vydáno: 50 minut čtení

Správné doručení písemnosti hraje důležitou roli v daňovém řízení. Pokud není realizováno zákonným způsobem, může ovlivnit celý průběh případného sporu mezi daňovým subjektem a správcem daně. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat zajímavým rozsudkům z této oblasti. V našem časopise jsme se této problematice již věnovali např. v č. 6 a 7/2011 a dále v č. 9/2015 a č. 11/2018. Vzhledem k tomu, že od publikování těchto článků uplynula již dlouhá doba, v úvodu shrneme východiska judikátů z těchto příspěvků. V rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010-95 , byla řešena otázka doručování podle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb. , dále jen „správní řád “), je však využitelný i v daňové oblasti. Z ustálené judikatury plyne, že v případě, kdy je písemnost doručena nezákonným způsobem, je nutno dále zkoumat, zda se adresát (přes chybné doručení) s písemností seznámil, či nikoli. Pokud ano (což se často zjistí tak, že adresát na nesprávně doručenou písemnost zareaguje), pak z chybného způsobu doručení soudy nevyvozují negativní účinky pro odesílatele.

 

Doručování v judikatuře správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
 
K minulé judikatuře
V dalším případě (rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2017, čj. 1 Afs 356/2017-29) měl daňový subjekt uloženu plnou moc pro advokátku, avšak pro jiné řízení, než které s ním vedl finanční úřad. Ten většinu písemností doručoval advokátce, přičemž se nepodařilo prokázat, že by se všemi důležitými písemnostmi byl daňový subjekt seznámen. Tato vada v doručování se ukázala jako zásadní a Nejvyšší správní soud nařídil krajskému soudu, aby se zabýval otázkou, zda toto pochybení mělo vliv na výsledek daňového řízení, a to přesto, že v žalobě nebyly tyto negativní důsledky výslovně uvedeny.
Žádný zákon neukládá povinné připojení k internetu, přesto však NSS dne 1. 12. 2010 v rozsudku čj. 3 Ads 146/2010-71 odmítl kasační stížnost pro její opožděné podání. Žalobkyně zpochybňovala doručení rozsudku do datové schránky právě pro absenci povinnosti připojení k internetu. Se svou kasační stížností však neuspěla.
Zatímco v případě, že úřad doručuje daňovému subjektu do datové schránky, má adresát deset dnů na vyzvednutí písemnosti, opačným směrem zákon úřadům tolik prostoru nedává. V kauze ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs 28/2010-79 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 11/2010 pod č. 2131/2010), soud konstatoval, že
podstatné je datum, kdy podání dojde do datové schránky orgánu veřejné moci - což je prakticky většinou během několika sekund po odeslání z datové schránky daňového subjektu
. Naopak není tedy podstatný okamžik, kdy se pracovník finančního úřadu do datové schránky podívá a s písemností se seznámí, ale ani okamžik odeslání z datové schránky daňového subjektu.
Poznání v obdobné problematice dále prohlubuje rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2016, čj. 1 Afs 215/2016-32, kdy byl řešen spor, zda
za okamžik podání (a tedy doručení) správci daně přes aplikaci EPO má být chápán
den, kdy byla písemnost do tohoto systému odesílatelem vložena, či až okamžik, kdy podání dojde na cílový finanční úřad. Zvítězila první varianta, tedy již
okamžik vložení do systému EPO
.
Českou poštu většinou chápeme jako do určité míry „státní“ subjekt, aniž příliš rozlišujeme její jednotlivé služby. To se vymstilo uživateli služby „PoštaOnline“, což je služba, kdy pošta elektronicky podanou písemnost zpracuje, vytiskne a podá k přepravě. Rozšířený senát NSS dne 19. 12. 2017 pod čj. 10 As 20/2017-49 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 3/2018 pod č. 3684/2018) konstatoval:
„Den elektronické objednávky služby DopisOnline přes webovou stránku https://online.postservis.cz není okamžikem podání zásilky k poštovní přepravě ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu.“
Tím byl až skutečný den předání k poštovní přepravě.
Daňové subjekty někdy zašlou písemnost elektronicky na nesprávnou adresu. V případě rozsudku NSS ze dne 23. 10. 2008, čj. 1 Ans 8/2008-105, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 12/2006 pod č. 981/2006, odesílatel zaslal písemnost opatřenou zaručeným elektronickým podpisem na elektronickou adresu podatelny finančního úřadu. Tato adresa však nebyla zveřejněna jako adresa elektronické podatelny pro přijímání elektronických podání. Správnou adresou byla adresa společného technického zařízení správců daně (aplikace EPO). Na nesprávnou adresu sice písemnost došla, nebyla však uznána.
Skutečnost, že podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, nehrála díky zaslání na nesprávnou adresu žádnou roli, jinými slovy, takové podání mělo stejné účinky jako zaslání „obyčejným“ e-mailem.
V této souvislosti je však třeba upozornit, že závěry zmíněného rozsudku jsou již překonány
. V části tohoto příspěvku věnované novější judikatuře se budeme věnovat novému pohledu na tuto oblast, který je dán vývojem právní úpravy.
V dalším podobném případě byl již žalobce úspěšný (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 1 Afs 85/2010). Rozdíl oproti předcházejícímu případu spočíval v tom, že „nesprávná“ adresa v předešlé kauze byla „obyčejnou“ e-mailovou adresou správce daně, a nikoli zveřejněnou elektronickou podatelnou. V tomto případě však bylo podání zasláno elektronicky také na adresu zveřejněné elektronické podatelny Ministerstva financí (ne však na adresu společného technického zařízení správců daně - EPO). I když místně příslušný pro toto podání (šlo o odvolání) byl finanční úřad, a nikoli ministerstvo, bylo uloženo nakládat s ním podobně jako s „papírovými“ podáními podanými u místně nepříslušného správce daně - tedy Ministerstvo financí mělo tento dokument předat místně příslušnému finančnímu úřadu.
Pokud má fyzická osoba více datových schránek, musí být doručováno do té, ke které se obsah písemnosti váže. V případu řešeném NSS dne 15. 7. 2010, čj. 7 Afs 46/2010-51, žalobce nesouhlasil se zastavením řízení, protože tvrdil, že výzva k zaplacení poplatků měla být doručena jeho zástupkyni do datové schránky, a nikoli poštou.
Zástupkyně žalobce sice datovou schránku zřízenu měla, ale nikoli jako advokátka, ale jako insolvenční správkyně. Proto se předmětná výzva nemusela doručovat datovou schránkou, ale mohla jí být doručena poštou.
Pokud má daňový subjekt či jeho zástupce datovou schránku, musí mu být doručováno do ní, a nikoli poštou. Správce daně v daném případě pochybil a zahájil postup k odstranění pochybností zasláním výzvy poštou. Nejvyšší správní soud mu sice toto porušení zákona dne 2. 5. 2018 pod čj. 6 Afs 351/2017-64) vytkl,
za důležitější však považoval, že v konečném důsledku byla daň stanovena správně, a tudíž by postrádalo smysl celé řízení pro doručovací vadu zrušit.
Soudy dále řešily případy, kdy byly nesprávně doručeny písemnosti určené do vlastních rukou.
V prvním případě (NSS ze dne 6. 3. 2009, čj. 1 Afs 148/2008-73) poštu přebíraly pro daňového poradce zaměstnankyně kanceláře, které nebyly k přebírání pošty výslovně zmocněny, ve druhém (NSS ze dne 14. 3. 2007, čj. 8 Afs 25/2006-67) pak též nezmocněná sekretářka práv