Článek představuje koncept prodeje zboží na dálku včetně zjednodušení správy daně, která se k tomuto způsobu prodeje váže. Tímto zjednodušením je využití režimů jednoho správního místa. Pro zboží z dovozu si představíme i roli elektronického rozhraní, které může usnadnit prodej dovezeného zboží na dálku.
Prodej zboží na dálku
Ing.
Petr
Vondraš
1. Úvod
Směrnice Rady 2017/2455/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a směrnice 2009/132/ES, pokud jde o určité povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty při poskytování služeb a prodeji zboží na dálku, zavedla do národních zákonů o dani z přidané hodnoty jednotný systém pro obchodování formou prodeje zboží na dálku. Jeho cílem bylo překonat překážky přeshraničního on-line prodeje a zjednodušit povinnosti v oblasti DPH, k čemuž byly využity zvláštní režimy jednoho správního místa, elektronická rozhraní a u zboží dovezeného ze třetích zemí ještě zprostředkovatelé. Přestože tato směrnice byla vydána v prosinci 2017 s implementační povinností do 30. 6. 2021, byla jednotná pravidla zahrnuta do českého zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“) až od 1. 9. 2021, tedy o celé jedno čtvrtletí později.
2. Zasílání zboží versus prodej zboží na dálku
Předchůdcem prodeje zboží na dálku bylo obchodování označované jako zasílání zboží. V něm si členské státy mohly zvolit hranici, po jejímž překročení muselo být zboží dodávané tímto způsobem zdaněno ve státě, kam bylo přepraveno. Do překročení limitu mohlo být zatíženo daní státu odeslání, což mělo vést k ušetření povinnosti se registrovat ve státech, do nichž bylo zboží zákazníkům prodáváno. Například Česká republika měla hranici nastavenou ve výši 1 140 000 Kč v rámci kalendářního roku. Sousední Německo mělo tuto hranici v úrovni 100 000 Eur.