Formát a struktura ... už víme?

Vydáno: 27 minut čtení

Není pochyb o tom, že digitalizace celé společnosti se nevyhýbá ani oblasti komunikace s orgány Finanční správy. Počet podání v elektronické podobě adresovaných správci daně přesáhl v roce 2021 již 19 milionů 1) a jejich podíl bude dále rapidně narůstat. V souvislosti se zřizováním datových schránek všem podnikajícím fyzickým osobám a všem právnickým osobám zapsaným v registru osob totiž bude uplatňováno ustanovení § 72 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, které daňovým subjektům s datovou schránkou zřízenou ex offo (a zpřístupněnou) klade za povinnost činit vymezená podání pouze elektronicky. Jedná se o podání, pro která je ukotven terminus technicus „formulářová“, a patří mezi ně veškerá daňová tvrzení (přiznání, hlášení, vyúčtování), a to jak řádná, tak i následná, opravná nebo dodatečná, dále pak přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů. Ukládání povinností souvisejících s formulářovým podáním je právním úkonem vůči širokému okruhu daňových subjektů, a mělo by tedy odpovídat příslušným ústavním požadavkům. Bylo tomu tak ale v minulosti? A jak je to dnes? Pojďme se na tyto otázky podívat podrobně.

 

Formát a struktura … už víme?
MVDr.
Milan
Vodička
daňový poradce, vedoucí Sekce IT KDP ČR
Motto:
„Člověk občas narazí na pravdu, ale většinou se otřepe a jde dál.“
Winston Churchill
 
1. Úvod
Mezi pozitiva digitalizace elektronických podání se na straně příjemce řadí především fakt, že je umožněno jejich strojové zpracování bez nutnosti zásahu lidské obsluhy. K tomu ale musí podání naplnit
základní technické předpoklady
:
Musí být ve strojově čitelném formátu, který cílový informační systém dokáže otevřít a zpracovat.
Musí být známa jeho struktura, tedy jaká pole (kolonky) se v něm nacházejí, včetně určení polí, která mají být vždy naplněna, aby podání plnilo svůj účel, např. tedy identifikace daňového subjektu pomocí DIČ nebo rodného čísla.
Musí být dodržen obsah těchto „kolonek“, aby mohl být automatizovaně interpretován. To znamená, že např. údaj o výši základu daně nemůže být uveden v jiném než právě k tomu určeném poli (kolonce).
Výše uvedené atributy digitálního souboru lze shrnout pod pojmy formát, struktura a obsah elektronického podání.
Formát souboru
označuje standard, jak jsou data uložena v počítačovém souboru. Často mívá typickou příponu. Existuje celá řada formátů přizpůsobených pro ukládání rozličných typů informací, jedním z formátů je XML. Alternativou, jak lze určit pravidla pro uspořádání dat v souboru XML je
XSD
2)
 
schéma, které obsahuje popis elementů a jejich atributů, jako je pořadí, typ, délka apod.
Struktura
(z latinského
struere
, tj. skládat, sestavovat, budovat, pořádat) označuje způsob složení, vnitřního uspořádání souboru, zejména pokud vykazuje nějaké pravidelnosti a zákonitosti.
Z logiky věci tedy vyplývá, že pravidla pro digitální podání musí být unifikována a musí existovat vhodné nástroje, jak si dodržování těchto pravidel vynutit. V daňové oblasti je pro tento účel legislativně zakotvena vada podání3) nebo dokonce jeho neúčinnost4). Není tedy sporu o tom, že se jedná o zákonný požadavek, který vyplývá z racionální podstaty digitální komunikace. Na druhou stranu je spojen s hrozbou sankcí, ať již v podobě pokut nebo již zmíněné neúčinnosti podání, a je proto na místě nárokovat, aby procesy, kterými je taková povinnost ukládána širokému okruhu poplatníků a plátců, byly ústavně konformní. A právě formát a struktura elektronických podání, stejně jako způsob jejich stanovení, byly a jsou předmětem řady sporů i některých nedávných přelomových rozsudků nejvyšších soudů a budeme se jimi proto zabývat na následujících řádcích.