Vedení účetnictví pobočky zahraniční osoby

V příspěvku se budeme zabývat zejména účetní stránkou pobočky s vazbou na obchodní právo a daňové souvislosti podle českého práva, a to ze dvou pohledů:

Vzhledem k tomu, že názory na některé oblasti mohou být různé, autor upozorňuje, že v příspěvku uvádí ty výklady, které zastává nebo ke kterým se osobně přiklání.

V dalším textu budeme vycházet zejména z následujících právních předpisů v platném znění:

zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále „zákon o účetnictví“),

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „občanský zákoník“),

zákon č. 90/ 2012 Sb., o obchodních korporacích (dále „ZOK“),

zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále „rejstříkový zákon“),

zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále „ZDP“),

zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále „daňový řád“),

vyhláška č 500/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o účetnictví, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, (dále „vyhláška“).

Podle § 3024 občanského zákoníku se za považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území ČR. U fyzických osob tedy není podstatné jejich státní občanství, neboť státní občanství není pro soukromé právo rozhodné. Způsobilost nabývat práva a zavazovat se k povinnostem, kterou má jiná než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, jí náleží rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení jejích členů nebo společníků za její dluhy. Vymezení zahraničních právnických osob má význam i pro úpravu přemísťování sídla právnických osob.

, a ani podnikání obecně, není v občanském zákoníku přímo definováno, ale termín se používá v řadě ustanovení. V § 420 odst. 1 je definován podnikatel a tím i nepřímo výdělečná činnost (tj. ). Za podnikatele je považován ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Občanský zákoník za podnikatele též považuje každou osobu, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popř. osobu, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

Všechny zahraniční osoby, které mají na území cizího státu obchodní závod, . Ustanovení § 503 občanského zákoníku ustavuje dva typy poboček (dřívější pojmenování v obchodním zákoníku „organizační složka“), a to V případě, že odštěpný závod byl založen ještě před změnou v pojmenování, není třeba název nijak měnit. Nyní se pobočka společnosti zapíše do obchodního rejstříku jako odštěpný závod.

je pobočka, která je zapsána do obchodního rejstříku u příslušného rejstříkového soudu. Z ustanovení § 50 zákona o veřejných rejstřících vyplývá, že pokud zahraniční osoba se sídlem v členském státě EU nebo tvořícím EHP, s výjimkou Švýcarské konfederace, se rozhodne zřídit v ČR pobočku, má , a to v rozsahu povinně zapisovaných skutečností. To znamená, že od doby zápisu do obchodního rejstříku se pobočka stává , tedy organizační jednotkou zahraničního podnikatele. . Výjimku tvoří fyzické osoby s bydlištěm či místem podnikání v některém z členských států EU, ESVO a Švýcarské konfederace. Ty se do obchodního rejstříku zapisovat nemusí. Stačí jim vydání živnostenského oprávnění příslušným živnostenským úřadem.

Odštěpný závod musí být od ostatního jmění podnikatele oddělen tak, že vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost. Musí tedy jít o oddělenost ekonomickou, která se projeví zejména tak, že odštěpný závod Oddělenost nemusí být teritoriální, na jednom místě lze mít vícero odštěpných závodů.

Do obchodního rejstříku se zapisuje i , který zastupuje podnikatele; může to být i sám podnikatel, který tuto složku zřídil. Vedoucí je oprávněn k jednání jménem podnikatele (nikoli jménem odštěpného závodu, ten nemá právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům) v záležitostech odštěpného závodu v rozsahu, v němž je tento odštěpný závod objektivně jednotným ekonomickým celkem. Musí vést odštěpný závod osobně na základě pracovní nebo příkazní smlouvy.

Jmenování do funkce vedoucího odštěpného závodu zakládá i případnou za porušení právních povinností při zastupování odštěpného závodu, a to jak vztahů uvnitř odštěpného závodu, tak i ve vztahu ke třetím osobám (např. obchodním partnerům podnikatele). Jednání vedoucího odštěpného závodu přímo zavazuje podnikatele. Na základě zvláštní plné moci je vedoucí odštěpného závodu oprávněn jednat jménem podnikatele i se správcem daně. Potřebu zastoupení v záležitostech týkajících se odštěpného závodu může podnikatel vyřešit též udělením tzv. filiální prokury.

Podniká-li tak zahraniční osoba na území ČR prostřednictvím odštěpného závodu, musí na souvisejících s jejím podnikáním na území ČR uvádět tytéž údaje jako čeští podnikatelé. Odštěpný závod má samostatné IČO a DIČ, registraci na finančním úřadě, okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně.

, pobočka je stále úzce spojená se zakladatelem, může mít i jednotné vedení. Na druhou stranu si pobočka udržuje jistou dávku samostatnosti díky vedení odděleného účetnictví a odvodu daní. a v neposlední řadě i důvodem, že zahraniční společnost nechce odštěpný závod vůbec založit.

Kromě toho jsou možné v ČR, a to i bez toho, aby zahraniční osoba zřídila v ČR odštěpný závod. Například podnikání prostřednictvím tuzemské právnické osoby, jejímž společníkem se stane zahraniční osoba, nebo prostřednictvím vkladů, úvěrů a zápůjček či poskytnutých majetkových práv, použití živnostenského zákona nebo provozování zvláštních oblastí podnikání (např. bankovnictví a pojišťovnictví, kolektivní investování, podn