Daňová ztráta a její limitace při podstatné změně

Tzv. podstatná změna ve složení osob, které se přímo podílí na kontrole společnosti, s sebou přináší také mimo jiné test zachování činnosti, pokud chce společnost uplatnit daňovou ztrátu. Uplatnění daňové ztráty je totiž nejen časově omezeno, ale je podmíněno i zachováním stejné podnikatelské činnosti. O podstatnou změnu se jedná tehdy, pokud u společnosti dojde ke změně ve složení osob účastnících se na kapitálu nebo kontrole, která přesahuje 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv. Praktická aplikace pravidel je však mnohem složitější, nicméně existuje i možnost závazného posouzení ze strany správce daně.

Ing.

Petr

Koubovský,

daňový poradce, č. osv. 3891 – Rödl & Partner Tax, k.s.

Je celkem běžné, že není vždycky posvícení, a to platí i při podnikání. Není tedy výjimkou, že je nejednou vykazována nejen účetní, ale i daňová ztráta. Níže bych se rád hlouběji zaměřil na podmínky, resp. zákonná omezení, na která je nutné pamatovat, pokud bychom rádi dříve dosaženou daňovou ztrátu chtěli zutilizovat, tedy uplatnit vůči aktuálně či do budoucna realizovanému základu daně.

Daňová ztráta

Každý by chtěl zisk, vždyť své podnikání provádí právě s cílem dosažení zisku. Ať už se tedy jedná o osobu fyzickou nebo právnickou, chce mít více příjmů, než kolik vynaložila výdajů. Daň z příjmů pak vnímá daňový zisk za takový základ daně, kdy zdanitelné příjmy (výnosy) přesahují daňově uznatelné výdaje (náklady) za příslušné zdaňovací období. Celkem logicky je daňovou ztrátou pravý opak, tedy částka, o kterou daňově účinné výdaje (náklady) přesahují zdanitelné příjmy (výnosy)

Konkrétní definici daňové ztráty lze nalézt v ustanovení § 38n odst. 1 ZDP.

Daňovou ztrátu lze vnímat i jako „záporný základ daně“. Z hlediska správy daní a používané terminologie se dle § 2 odst. 4 DŘ považuje za „daň“ i daňová ztráta.

Daňová ztráta v rámci ZDP u právnických osob – limitace a restrikce v uplatnění

Vypadá to na první pohled celkem jednoduše, když už ztrátu dosáhneme, proč si ji neuplatnit v budoucích obdobích, kdy dosáhneme zisku. Tak jednoduché to však bohužel není…

Zákon o daních z příjmů je přímo prošpikován celou řadou podmínek, které je nutné splnit. Až poté lze daňovou ztrátu využít ke snížení základu daně v dalších obdobích coby položku odčitatelnou od základu daně. Jen podotýkám, že se jedná o položku odčitatelnou od základu daně, a tedy nikoliv o daňově účinný náklad/výdaj.

Hned úvodem bych rád uvedl příkladný výčet zmíněných limitací a restrikcí:

–

Uplatnění daňových ztrát v čase

(zjednodušeně platí 2 roky „dozadu“ a 5 let „dopředu“)

–

Uplatnění daňových ztrát u v.o.s. a k.s.

(úprava daňové ztráty v poměru, v jakém je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem)

–

Uplatnění daňových ztrát u obecně prospěšné společnosti

(obecná ustanovení o daňové ztrátě v § 34 odst. 1 a 2 se nevztahují na obecně prospěšné společnosti)

–

Uplatnění daňových ztrát při tzv. podstatné změně

A jsme konečně u toho hlavního, na co bych rád zaměřil detailněji svou, a především vaši pozornost. Na poplatníky daně z příjmů právnických osob totiž číhá jedno speciální ustanovení – § 38na ZDP. Toto se snaží omezit daňové spekulace zavedením tzv. testu zachování činnosti, resp. podstatné změny.

Daňová ztráta je odčitatelná od základu daně, došlo-li k „podstatné změně“ ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole (změna společníků nebo jejich podílu) oproti období, za které byla ztráta vyměřena, pouze za podmínky, že poplatník prokáže, že mezi těmito roky byla zachována stejná činnost. Změnou ve složení osob ZDP rozumí změnu členů obchodní

korporace

nebo změnu jejich podílu na kapitálu či kontrole poplatníka, přičemž podstatnou změnou se pak rozumí nabytí nebo zvýšení podílu, které se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo změn, kterými získá člen obchodní

korporace

rozhodující vliv.

Mnohdy je v praxi taková změna těžko identifikovatelná, zejména pak u akciové společnosti s akciemi na majitele. Zde se má za to, že došlo k „podstatné změně“, pokud nebyla „zachována činnost“, ledaže by byl prokázán opak.

V praxi se lze setkat s podstatnou změnou zejména při nabytí zpravidla většinového obchodního podílu na korporaci, resp. jakákoliv významnější změna ve vlastnické struktuře

korporace

anebo naopak při ukončení působení společníka ve společnosti.

Jedinou šancí na uplatnění daňové ztráty v těchto případech je pak tzv. zachování stejné činnosti. ZDP jím rozumí stav, kdy nejméně 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů v období, kdy došlo k podstatné změně, a v následujících obdobích, v nichž má být uplatněna daňová ztráta vzniklá před podstatnou změnou, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval daňový poplatník v období, za které byla ztráta vyměřena (§ 38na odst. 2 ZDP).

Protože se nejedná o jednoduchou otázku, stala se i předmětem jednání koordinačního výboru představitelů KDP ČR a Ministerstva financí v roce 2005, přičemž závěry jednání lze shrnout mimo jiné do těchto následujících bodů:

–

pro účely ustanovení § 38na se nehodnotí složení osob, které se účastní na kapitálu či kontrole daného poplatníka nepřímo,

–

postoupením práva na výplatu dividendy nedochází ke změně podílu společníka na kapitálu či na kontrole poplatníka,

–

změna ve složení členů dozorčích rad se nepovažuje za změnu ve složení osob, které se podílejí na kontrole poplatníka,

–

účast v kontrolní komisi nebo obdobném kontrolním orgánu a provádění kontroly za úplatu se nepovažuje za podílení se na kontrole poplatníka (včetně ověřování dodržování souladu skutečných postupů a činností s právními předpisy apod.),

–

při prověřování, zda je možné odečíst vyměřenou daňovou ztrátu, se vždy porovnávají dvě zdaňovací období – období, za které je daňová ztráta vyměřena, a období, za které má být daňová ztráta uplatněna, přičemž v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, je rozhodný poslední den, ke kterému se sleduje složení osob; v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, je rozhodný úhrn změn ve složení osob,

–

za změnu v podílech na základním kapitálu je nutné považovat změny vzniklé prodejem, neproporcionálním zvyšováním či snižováním základního kapitálu i děděním podílů. Existence prioritních akcií nemá vliv na hodnocení, zda nastala nebo nenastala podstatná změna ve složení společníků nebo jejich podílu na kapitálu nebo na hlasovacích právech. V případě komanditní společnosti se změna v podílu komanditisty posuzuje ve vztahu k celkovému základnímu kapitálu,

–

dle stanoviska legislativního odboru Ministerstva financí se podstatnou změnou rozumí změna:

–

která se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu

–

která se v úhrnu týká více než 25 % hlasovacích práv

–

kterou získá společník rozhodující vliv

Neméně důležité je vymezení stejné činnosti pro účely převzetí daňových ztrát při přeměnách (§ 38na odst. 4 a 5 ZDP). Provozováním stejné činnosti ZDP rozumí i případy uvedené v § 38na odst. 10 ZDP.

I zde platí, že vše vypadá jasně. I zde je opak pravdou, jinak by se dané téma opět nestalo předmětem dalšího jednání na koordinačním výboru Komory daňových poradců ČR, blíže návrh řešení k odstavci 2 v příspěvku 691/17.03.04 – Problematika § 38na zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění novely č. 438/2003 Sb. Opakovaně a návazně pak je uvedená problematika řešena i na koordinačním výboru Komory daňových poradců ČR č. 423/26.02.14 – Vymezení stejné činnosti pro účely převzetí daňových ztrát při přeměnách podle § 38na odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů.

Dle předkladatelů příspěvku je při vymezování jednotlivých činností možné využít příloh č. 1 až 5 č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon. Za stejnou činnost (jednu činnost) je pak možné považovat vymezení činností v přílohách živnostenského zákona takto:

–

Příloha č. 1: stejná činnost = řemeslná živnost (např. řeznictví a uzenářství; hostinská činnost; holičství a kadeřnictví apod.)

–

Příloha č. 2: stejná činnost = předmět podnikání (např. geologické práce; provádění staveb, jejich změna a odstraňování; provozování autoškoly apod.)

–

Příloha č. 3: stejná činnost = předmět podnikání (např. výroba a zpracování paliv a maziv a distribuce pohonných hmot; silniční motorová doprava nákladní a osobní; provozování cestovní kanceláře apod.)

–

Příloha č. 4: stejná činnost = obor činnosti (např. poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybnikářství, lesnictví a myslivost; výroba a zpracování skla; fotografické služby apod.)

–

Příloha č. 5: stejná činnost = živnost (např. kosmetické služby; ostraha majetku a osob apod.)

V případech podnikání regulovaného zvláštním zákonem je pak možné z pohledu vymezení stejné činnosti (jedné činnosti) rozdělení samotným vymezením jedné činnosti (např. daňové poradenství; advokacie; lékařství apod.).

Dle závěrů jednání č. 691/17.03.04, cituji:

„Pojem stejná činnost ve smyslu ustanovení § 38na odst. 4 a 5 ZDP je vhodné vykládat ve smyslu obecně používaného vymezení ucelené činnosti v daném oboru podnikání (např. stavební činnost, reklamní činnost, výroba automobilů apod.), přičemž se přihlíží rovněž k vedlejší činnosti, nikoliv však k ojedinělým činnostem zanedbatelného rozsahu. Vymezení živností, případně oboru činností u volné živnosti má pouze pomocný charakter, stejně tak jako statistická klasifikace činností CZ-NACE, kde se zpravidla bude vycházet z vymezených Sekcí této klasifikace. Má se za to, že podmínka stejné činnosti dle § 38na odst. 3, resp. 4 DzP je splněna, pokud se jedná o shodný oddíl, ve kterém jsou činnosti uvedeny, převážně pak i u shodné sekce (např. sekce B – těžba a dobývání, sekce F – stavebnictví, sekce P – vzdělávání, a další.).“

Generální finanční ředitelství pak dále vyjádřilo názor, že se musí jednat o „činnosti“ aktivně vykonávané. Za stejné činnosti lze pak považovat v případech nákupu a prodeje, a to bez ohledu na případnou změnu prodávaného druhu zboží, kdy tato změna nijak nemění charakter činnosti, tedy nákup a prodej, stejně jakožto i činnosti vedlejší, které však bezprostředně souvisí s činností hlavní a bez kterých by tato hlavní činnost nemohla být vykonávána. Použití statistické klasifikace nemá sice žádnou oporu v ZDP, nicméně zejména klasifikace činností CZ-NACE je vhodná v rámci vymezení jednotlivých sekcí této klasifikace (např. 47 Maloobchod, kromě motorových vozidel).

Pojem „stejná činnost“ je nutné dle mého názoru vnímat v kontextu zajištění daňové neutrality přeměn, tj. mimo jiné i zabránit zcela účelovým přeměnám, při kterých by docházelo k nekalému kupčení s daňovými ztrátami.

Ostatně i sám ministerský pokyn GFŘ-D-59 k dané problematice uvádí:

„Za tržby za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů podle zvláštních předpisů se pro účely tohoto ustanovení nepovažují výnosy, které nelze přiřadit přímo k jednotlivým činnostem (např. výnosy z prodeje hmotného nebo nehmotného majetku, úroky, kursové zisky, výnosy z prodeje cenných papírů, výnosy z postoupení pohledávek, ostatní výnosy z právně zaniklých závazků, výnos vzniklý přijatou úhradou pohledávky nabyté postoupením, která převýší její pořizovací cenu apod.) nebo výnosy vyplývající z účetních metod.“

Praktické uplatnění daňové ztráty při převodu obchodního závodu a přeměnách

V praxi se též nezřídka setkávám s převodem obchodního závodu. I zde přichází v úvahu otázky týkající se převodu daňové ztráty, resp. jen její části v souladu s § 23a odst. 5 písm. b) ZDP a uplatnění jako odčitatelné položky od základu daně na straně přijímající obchodní

korporace

. Maximální výše převoditelnosti je dána výší základu daně stanoveného z činnosti vykonávané prostřednictvím takto převáděného obchodního závodu, která byla prostřednictvím tohoto obchodního závodu vykonávána v období, za které byla uplatňovaná daňová ztráta stanovena. Výše základu daně se určí v poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle ZÚ připadajících na stejné činnosti vykonávané převádějící obchodní korporací v období, za které byla daňová ztráta stanovena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle ZÚ. Obdobným způsobem by se postupovalo i při převzetí daňové ztráty, která vznikla poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnu (§ 38na odst. 6 ZDP).

Převzetí daňové ztráty v rámci přeměn daňovým poplatníkem – právním nástupcem je upraveno ustanovením § 23c odst. 8 písm. b) ZDP a v zásadě je možné maximálně do výše části základu daně, jaký připadá na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta stanovena, a to v období, za které byla daňová ztráta stanovena. U rozdělení, kdy rozdělovaná obchodní

korporace

nezaniká, může daňovou ztrátu převzatou uplatnit nástupnická obchodní

korporace

od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta stanovena, a to v období, za které byla daňová ztráta stanovena.

Při přeměnách sloučením nebo rozdělením obchodní

korporace

je možné odečíst daňovou ztrátu, avšak maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané v období, za které byla daňová ztráta stanovena.

Příklad

Komplexní příklad omezení přenosu ztráty u přeměn právnických osob

Společnost X podniká v oboru stavebnictví, zaměřuje se především na výrobu stavebních materiálů a jejich prodej, patří k lídrům trhu v oblasti prodeje bílého pórobetonu. Dne 31. 10. 2012 se společnost X stala na základě smlouvy o převodu celého obchodního podílu jediným společníkem společnosti H, která se zabývala rovněž výrobou a prodejem stavebního materiálu a až do doby převzetí byla přímým konkurentem společnosti X. V důsledku následné fúze sloučením došlo k zániku společnosti H s tím, že veškeré její jmění převzala společnost X. Rozhodný den fúze nastal dne 1. 10. 2013, do obchodního rejstříku byla fúze zapsána dne 20. 10. 2014.

Společnosti H byly za zdaňovací období let 2008 až 2012 a dále za období od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013 správcem daně stanoveny následující daňové ztráty na dani z příjmů právnických osob. Společnost H byla držitelem živnostenského oprávnění k provozování následujících předmětů podnikání / oborů činností:

V období od 11. 4. 2006 do 20. 11. 2008:

–

Výroba stavebních hmot a stavebních výrobků

–

Velkoobchod

–

Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím

–

Zprostředkování obchodu a služeb

V období od 18. 11. 2008 do zániku:

–

Výroba stavebních hmot, porcelánových, keramických a sádrových výrobků

–

Velkoobchod a maloobchod

–

Zprostředkování obchodu a služeb

–

Pronájem a půjčování věcí movitých

Těžištěm činnosti společnosti H byla až do konce října 2012 výroba a prodej stavebního materiálu s tím, že společnost H generovala tržby z následujících činností:

–

tržby za prodej zboží: malta, překlady, nářadí

–

tržby za výrobky: výroba stavebního materiálu

–

tržby za služby: doprava

Od 1. 11. 2012 došlo k zastavení výrobní činnosti společnosti H a již jen k následnému doprodeji vyrobených vlastních výrobků. Poté již společnost H působila jako obchodní společnost zabývající se čistě distribucí a prodejem pórobetonových výrobků, když drtivou většinu jím nabízených výrobků tvořily výrobky dodávané společností X. Daňové ztráty stanovené společnosti H v uplynulých letech byly způsobeny provozováním uvedených činností. V případě zdaňovacího období roku 2012 dosáhla společnost H daňové ztráty v důsledku prodeje svého provozně-výrobního areálu.

Společnost X byla v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2015 držitelem celé řady živnostenských oprávnění, přičemž těžištěm její činnosti je dlouhodobě výroba a prodej stavebního materiálu.

Jak to tedy bude s možností převzetí a uplatnění daňových ztrát společnosti H na straně společnosti X?

Na základě ustanovení § 23c odst. 8 písm. b) ZDP je nástupnická společnost oprávněna převzít daňovou ztrátu vyměřenou zanikající společnosti, která dosud nebyla uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně zanikající společnosti. Tuto daňovou ztrátu lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně ve zdaňovacích obdobích zbývajících do pěti zdaňovacích období bezprostředně následujících po zdaňovacím období, za něž je podáváno daňové přiznání, za které byla daňová ztráta zanikající společnosti vyměřena.

Speciální úpravu pro uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně v případě tzv. podstatných změn, přeměn společností a převodů obchodních závodů představuje ustanovení § 38na ZDP. Na případ společnosti X dopadá konkrétně odst. 4 citovaného ustanovení, dle jehož znění platného pro rok 2014 platí, že: „Zaniká-li při přeměně daňový poplatník, jemuž byla vyměřena daňová ztráta, která byla podle § 23c odst. 8 písm. b) převzata právním nástupcem, může právní nástupce převzatou daňovou ztrátu odčítat od základu daně maximálně do výše části základu daně, připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který zanikl, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. V případě přeměny rozdělením, kdy rozdělovaná obchodní společnost nezaniká, může daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) odčítat nástupnická obchodní společnost při rozdělení od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané rozdělovanou obchodní společností v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Část základu daně podle věty první a druhé se stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu připadajících na stejné činnosti vykonávané zanikající nebo rozdělovanou obchodní společností v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu. Obdobně se postupuje v případě převzetí daňové ztráty, která vznikla poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnu.“

Pro rok 2015 je pak platné následující znění: „Zaniká-li při přeměně131) daňový poplatník, může právní nástupce daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) odčítat od základu daně maximálně do výše části základu daně, připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta vyměřena, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. V případě přeměny rozdělením, kdy rozdělovaná obchodní

korporace

nezaniká, může daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) odčítat nástupnická obchodní

korporace

při rozdělení od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta vyměřena, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Část základu daně podle věty první a druhé se stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu připadajících na stejné činnosti vykonávané zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu. Obdobně se postupuje v případě převzetí daňové ztráty, která vznikla poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnu.“

Rozdíl mezi zněním platným pro rok 2014 a pro rok 2015 spočívá z věcného hlediska v tom, že došlo k rozšíření možnosti uplatnit daňovou ztrátu i v případě násobných fúzí, což v daném případě není

relevantní

. Ve smyslu citovaného ustanovení § 38na ZDP může společnost X převzatou daňovou ztrátu odčítat od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané společností H. Do té míry, do které se shoduje činnost zanikající a nástupnické společnosti, lze ztrátu uplatnit nezávisle na tom, kterou konkrétní činností byla daňová ztráta způsobena. To znamená, že je třeba porovnat činnosti, které byly skutečně vykonávané společností H v obdobích vzniku ztráty a činnosti skutečně vykonávané společností X v obdobích uplatnění ztráty.

A.Výpočet daňové ztráty uplatnitelné společností X v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014:

V období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014 si uplatnila společnost X s ohledem na omezení vyplývající z § 38p ZDP z daňové ztráty vyměřené společnosti H toliko pouze část. V rámci testu uplatnění daňových ztrát je tedy třeba porovnat činnosti, které vykonávala společnost H v letech 2008 a 2009, s činnostmi, které vykonávala společnost X v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014.

Společnost H v letech 2008 a 2009 vykonávala aktivně následující činnosti, které v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014 vykonávala rovněž společnost X: výroba stavebních hmot, porcelánových, keramických a sádrových výrobků (činnost 1), velkoobchod a maloobchod (činnost 2) a zprostředkování obchodu a služeb (činnost 3). V souladu se zněním ustanovení § 38na odst. 4 ZDP se daňová ztráta, kterou si společnost X mohla v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014 odečíst od základu daně, stanoví následujícím způsobem:

B.Výpočet daňové ztráty uplatnitelné společností X v roce 2015:

Při uplatnění daňové ztráty v roce 2015 je třeba rozlišit mezi obdobím 2009 až 2012, kdy byl okruh společných činností širší (celkem 3 činnosti stejně jako v případě období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014) a obdobím od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013, kdy společnost H fakticky vykonávala již pouze činnost velko- a maloobchod (se stavebním materiálem).

Společnost H v letech 2009 až 2012 vykonávala aktivně následující činnosti, které v roce 2015 vykonávala rovněž společnost X: výroba stavebních hmot, porcelánových, keramických a sádrových výrobků (činnost 1), velkoobchod a maloobchod (činnost 2) a zprostředkování obchodu a služeb (činnost 3). V souladu se zněním ustanovení § 38na odst. 4 ZDP se ztráta dosažená společností H v letech 2009 až 2012, kterou si společnost X může v roce 2015 odečíst od základu daně, stanoví následujícím způsobem:

V případě období od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013 vykonávala společnost H fakticky již pouze činnost velko- a maloobchod (se stavebním materiálem). Z tohoto důvodu se v souladu se zněním ustanovení § 38na odst. 4 ZDP daňová ztráta, kterou lze odečíst od základu daně společnosti X, stanoví následujícím způsobem:

Daňovou ztrátu vyměřenou společnosti H za období od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013 si tedy společnost X může v roce 2015 uplatnit v celé výši.

Editační povinnost správce daně – závazné posouzení uplatnitelnosti daňové ztráty

Nevěšte hlavu, když si nebudete přeci jen vědět rady, kromě vašeho daňového poradce vám může poradit přímo sám správce daně. Poplatník daně je totiž oprávněn podat žádost o závazné posouzení svému místně příslušnému správci daně, přičemž tato musí obsahovat tyto náležitosti:

název, právní formu a sídlo právnické osoby, daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno,

přehled veškerých tržeb za vlastní výkony a zboží v členění podle činností vykonávaných poplatníkem, jemuž daňová ztráta vznikla, dosažených v období, za které byla daňová ztráta, která má být uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně, stanovena,

přehled veškerých tržeb za vlastní výkony a zboží v členění podle činností vykonávaných poplatníkem, který daňovou ztrátu uplatňuje, dosažených v období, za které má být daňová ztráta uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně,

návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení skutečnosti, zda daňovou ztrátu lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně.

Každý jednotlivý předmět závazného posouzení podléhá samostatně správnímu poplatku ve výši 10 000 Kč dle přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, splatným současně s podáním žádosti. Výjimkou je však právě žádost dle § 38na ZDP, která správnímu poplatku nepodléhá (viz také informace Finanční správy).

Poznámka: Při zpracování článku jsem vycházel také z těchto právních předpisů:

–

zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád

–

zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

–

vyhláška č. 500/2002 Sb.

–

České účetní standardy pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášek č. 500/2002 Sb., č. 501/2002 Sb., č. 502/2002 Sb.

Související dokumenty

Související dokumenty

Zákony

Pokyny GFŘ

KOOV

Vyhlášky

Chytré podcasty