Aplikace právní úpravy reklamy a živnostenského podnikání v dotazech a odpovědích

Občan si nepřál vhazování reklamních letáků obchodních společností do své poštovní schránky, takové letáky však ve schránce objevil.

Je tento stav v souladu s právem? Jaký právní předpis řeší obtěžování občanů reklamou a který orgán lze na toto případné protiprávní jednání upozornit?

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), zakazuje v ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) šíření nevyžádané reklamy v listinné podobě, pokud adresáta obtěžuje a ten dal předem jasně a srozumitelně najevo, že si šíření reklamy nepřeje. Za obtěžování šířením nevyžádané reklamy se rozumí situace, kdy reklama směřuje ke konkrétnímu adresátovi, který na svou poštovní schránku nalepil text např. ve znění: „STOP reklamě“, „Nepřeji si vhazování reklamních letáků“ apod.

Uvedeným stavem se může jednat o spáchání přestupku podle ustanovení § 8a odst. 1 písm. c) zákona o regulaci reklamy. Správní orgán, který se tímto případem zabývá, je kompetentní podle místa, kde byl přestupek spáchán. Například, pokud došlo ke vhazování reklamních letáků v Brně, je místně příslušným správním orgánem správní orgán se sídlem v Brně.

V praxi se však může stát, že občan bydlící mimo Prahu, zašle podnět týkající se řešení šíření nevyžádané reklamy místně nepříslušnému správnímu orgánu. V tom případě je věc předána se spisovou dokumentací k dalšímu řízení místně příslušnému správnímu orgánu. Předání podnětu je provedeno prostřednictvím usnesení o předání, které je založeno ve spise. O tomto postupu je pisatel podnětu informován.

Podnikatel nesplnil zákonnou povinnost a neprokázal právní důvod pro užívání prostor, v nichž má sídlo. Správní orgán zahájil řízení ve věci zrušení živnostenského oprávnění; tato obsílka byla podnikateli prokazatelně doručena, a to obdobně jako následně vydané rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění. Důvodem tohoto postupu byla nečinnost podnikatele, ač byl správním orgánem opakovaně vyzýván ke splnění předmětné povinnosti. Po vydání rozhodnutí s poučením o možném odvolání, a to v zákonné patnáctidenní lhůtě ode dne oznámení rozhodnutí, podal účastník tohoto řízení odvolání. Toto odvolání bylo podáno po právní moci rozhodnutí.

Jakým způsobem lze posuzovat nečinnost podnikatele a jaký charakter má jeho odvolání, které podal po právní moci rozhodnutí správního orgánu?

Ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) stanoví, že odvolací lhůta činí patnáct dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Například rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění bylo podnikateli doručeno dne 6. 2. 2020, lhůta k podání odvolání končila dnem 21. 2. 2020 (tj. 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí), takže dne 22. 2. 2020 nabylo rozhodnutí správního orgánu právní moci. Pokud podnikatel podal odvolání po právní moci rozhodnutí, toto odvolání bylo podáno opožděně.

Uvedenou skutečnost potvrzuje ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu, že pokud uplynula zákonná patnáctidenní lhůta k odvolání, je nutné odvolání považovat za opožděné. Opožděné odvolání odvolací orgán zamítne. Odvolací orgán však i přes opožděnost odvolání zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí odvoláním napadeného rozhodnutí (tzn. zkoumá, zda nejsou důvody pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí).

Na internetové stránce (i na tištěném plakátu vylepeném na pouličním panelu) je prezentována reklama na tabákové výrobky; jedná se o zobrazení mladého muže sedícího za volantem stojícího automobilu, který drží v ruce cigaretu. Toto zobrazení není opatřeno žádným varovným textem o škodlivém dopadu kouření na zdraví člověka.

Je taková reklama tabákového výrobku možná, nebo se jedná o rozpor s příslušnou platnou právní úpravou? Jaké zákonné ustanovení může být v tomto případě porušeno, co zjišťuje v tomto případě orgán dozoru, jaké jsou případně další zákazy u tohoto druhu reklamy, jakým způsobem hodnotí orgán dozoru porušení více povinností jednou osobou a jaké postihy finanční a jiné mohou být uloženy?

Zákon o regulaci reklamy v ustanovení § 3 odst. 5 stanoví, že reklama na tabákové výrobky musí obsahovat zřetelné varování tohoto znění: „Ministerstvo zdravotnictví varuje: kouření způsobuje rakovinu“, a to v rozsahu nejméně 20 % reklamního sdělení. U písemné reklamy musí být text varování uveden na bílém podkladu uspořádaném podél spodního okraje reklamní plochy v rozsahu nejméně 20 % této plochy. Text musí být vytištěn černým velkým tučným písmem tak, aby dosáhl celkovou výšku nejméně 80 % výšky bílého podkladu.

V případě, že reklama neobsahuje uvedené zřetelné varování, jedná se o rozpor s právní úpravou reklamy na tabákové výrobky. Reklama na tabákové výrobky nesmí být také zaměřena na osoby mladší 18 let, a to zejména zobrazením těchto osob nebo užitím prvků, prostředků či akcí, jež tyto osoby převážně oslovují. Reklama nesmí nabádat ke kouření, a to například zobrazením scény s otevřenými krabičkami tabákových výrobků, nebo scény, kde lidé kouří či drží cigarety, krabičky cigaret, jiné tabákové výrobky nebo kuřácké potřeby.

Porušení zákona o regulaci reklamy se v daném případě může dopustit osoba „šiřitele“, což je právnická nebo fyzická osoba, která reklamu veřejně šíří (§ 1 odst. 7 zákona o regulaci reklamy). V případě, že je orgánem dozoru prokazatelně zjištěna osoba šiřitele zakázané reklamy na tabákové výrobky, jedná se o přestupek v podobě šíření reklamy v rozporu se zákonem o regulaci reklamy. Šiřitel má podle uvedeného zákona dále povinnost na výzvu orgánu dozoru sdělit osobu „zadavatele“ a „zpracovatele“ této reklamy. (Poznámka: „Zadavatelem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která u jiné právnické nebo fyzické osoby reklamu objednala. „Zpracovatelem“ je právnická nebo fyzická osoba, která pro sebe nebo jinou právnickou nebo fyzickou osobu reklamu zpracovala. V případě, že „zpracovatel“ zpracuje reklamu pro sebe, nachází se současně v postavení zadavatele).

Pokud na výzvu orgánu dozoru šiřitel neoznámí, kdo je zadavatelem a zpracovatelem reklamy na tabákové výrobky, může mu orgán dozoru uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Za šíření zakázané reklamy v rozporu se zákonem o regulaci reklamy lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) stanoví, že za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží orgán dozoru trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. V rámci vedeného správního řízení ukládá orgán dozoru také povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Orgán dozoru může také podle zákona o regulaci reklamy nařídit ukončení reklamy, je-li v rozporu s citovaným zákonem.

Právní úprava živnostenského podnikání se neustále mění, neboť příslušný právní předpis dovoluje provozování živností v širokém spektru různých činností.

Týkají se změny také právní úpravy činností v oblasti cestovního ruchu? Pokud ano, o jaké změny se jedná a v jakých právních předpisech jsou předmětné změny obsaženy? Lze novinky v právní úpravě cestovního ruchu specifikovat?

Dne 24. 4. 2020 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 189/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. Citovaný právní předpis nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení, a to dnem 24. 4. 2020.

Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 159/1999 Sb.“) se mění vložením nového § 10 s novým názvem ve znění „Online zprostředkování“. Toto nové ustanovení upravuje povinnost osoby, která zprostředkuje užitím prostředku komunikace na dálku kontakt poskytovatele služeb cestovního ruchu se zákazníkem, a to za účelem uzavření smlouvy o službě cestovního ruchu podle § 1a zákona č. 159/1999 Sb.

Podle uvedeného zákonného ustanovení se službou cestovního ruchu rozumí doprava zákazníka, ubytování, které není součástí dopravy a není určeno k účelům bydlení, nájem automobilu, motocyklu či jiného motorového vozidla, nebo jiná služba v oblasti cestovního ruchu, která není ze své podstaty součástí některé ze služeb cestovního ruchu uvedených v písmenu a), b) nebo c), zejména prodej vstupenek na kulturní nebo sportovní události, pořádání výletů, prohlídek s průvodcem, prodej skipasů nebo nájem sportovního vybavení.

Jsou stanoveny informační povinnosti zprostředkovatele k obecnímu živnostenskému úřadu zprostředkovatel je povinen sdělit tomuto úřadu na výzvu údaje o počtu uzavřených smluv o službách cestovního ruchu za období, které živnostenský úřad stanoví ve výzvě. Zmíněné povinné údaje od zprostředkovatele jsou dále celková cena za tyto služby, adresa místa poskytování služeb a označení poskytovatele služeb.

Poskytovatelem služeb cestovního ruchu může být nepodnikající fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba. Označení poskytovatele služeb představuje základní identifikační údaje [§ 10 odst. 1 písm. d) bod 1–3 zákona č. 159/1999 Sb.] a další kontaktní údaje [§ 10 odst. 1 písm. d) bod 4 téhož zákona], jsou-li zprostředkovateli známé. Další kontaktní údaje o osobách poskytujících služby [viz § 10 odst. 1 písm. d) bod 4], zákon blíže nespecifikuje, neboť u jednotlivých zprostředkovatelů mohou být odlišné; toto se týká např. telefonního čísla a e-mailu.

Obecní živnostenský úřad je oprávněn po online zprostředkovatelích požadovat údaje, které se týkají identifikace poskytovatelů služeb cestovního ruchu (včetně kontaktních údajů), rozsahu poskytovaných služeb (počtu uzavřených smluv o službě cestovního ruchu a celkové ceny za služby cestovního ruchu) a místa poskytování služeb (viz § 10 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.).

Výzva musí mimo požadavku na sdělení těchto údajů vždy uvádět také období, za které jsou údaje požadovány. Obecní živnostenský úřad současně ve výzvě uvede lhůtu, v níž je poskytovatel povinen údaje úřadu sdělit; tzn. do třiceti dnů od doručení výzvy.

Získávané údaje mají sloužit zejména k zajištění efektivnější kontroly poskytovatelů cestovního ruchu, kterou provádí nejen živnostenské úřady, ale také jiné orgány veřejné moci, sledující dodržování právních předpisů. V případě živnostenských úřadů jde zejména o kontrolu oprávněnosti k podnikání, a to především v oblasti ubytovacích služeb.

Obecní živnostenské úřady mohou získané informace poskytnout dalším orgánům, jež vykonávají veřejnou moc, což se týká zejména Policie České republiky a útvarů cizinecké policie (§ 102 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), krajských hygienických stanic (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů) a obcí (zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), pokud tyto orgány o informace požádají. Rozsah poskytnutých údajů jmenovaným orgánům, by měl být odpovídající účelu, pro který budou údaje využity.

Údaje sdělené obecnímu živnostenskému úřadu podle § 10 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., nebudou evidovány v živnostenském rejstříku.

Nesdělí-li zprostředkovatel živnostenskému úřadu ve stanovené lhůtě požadované údaje dle § 10 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., dopustí se přestupku dle § 10b odst. 9 téhož zákona. Přestupkové jednání projednává obecní živnostenský úřad s tím, že za přestupek lze uložit pokutu [§ 10b odst. 10 písm. b) zákona č. 159/1999 Sb.], a to v částce do 1 000 000 Kč. Lze případně uložit také zveřejnění rozhodnutí o přestupku (§ 10b odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.).

V průběhu provozování živností dochází k různým situacím, které správní orgány musí řešit s podnikateli; v této souvislosti jsou podnikatelům správním orgánem zasílány výzvy týkající se např. sdělení údajů ve stanovené lhůtě.

Jaký je postup při doručování výzvy zahraničním subjektům?

Postup správního orgánu při doručování předpokládá obecně řádné doručení výzvy. V případě zahraničních subjektů, je nutné výzvu doručit na adresu sídla v zahraničí. V případě, že bude doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, je třeba zmínit, že na území jiných států neplatí ustanovení správního řádu o doručování.

Při doručování do ciziny podle správního řádu však může dojít k uložení písemnosti podle ustanovení § 23 odst. 1 správního řádu a k jejímu doručení fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu; podmínkou však je splnění předpokladů stanovených v ustanoveních § 23 a 24 správního řádu. Naplnění předpokladů se prokazuje vrácenou obálkou s nevyzvednutou písemností, a to včetně předtištěné doručenky, na které je poznamenáno a potvrzeno podpisem doručovatele, že byla předmětná obsílka určitého data uložena, a že bylo v místě doručování zanecháno oznámení o tomto uložení včetně poučení.

Nejsou-li zákonné podmínky naplněny, nelze vycházet z toho, že by písemnost byla doručena náhradním doručením podle správního řádu (viz rozsudek NSS čj. 6 Ads 96/2011-64).

Zákaznice navštěvuje prodejnu, která je neudržovaná a neuklizená, nabízí také zboží v nižších cenách, které však není k dispozici pro spotřebitele.

Které orgány se mohou v rámci své věcné zabývat uvedenými problémy, resp. koho lze na uvedený stav upozornit?

Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o dva stavy možného porušení zákonných povinností, jsou také dva orgány, které lze upozornit na popsaný závadový stav. Na nedostatek, kterým je neudržovaný a neuklizený stav prodejny, lze upozornit Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Na nabídku zboží v nedostatečném množství lze upozornit orgány dozoru, což jsou např. krajské živnostenské úřady podle ustanovení § 7 písm. i) zákona o regulaci reklamy.

Do rámce živnostenského podnikání patří také činnost týkající se oblasti realitního zprostředkování, která je upravena v roce 2020 dvěma příslušnými právními předpisy.

Lze se podrobněji zmínit o těchto obou právních předpisech, a to o každém samostatně. Co každý právní předpis upravoval a upravuje, resp. k jakým změnám došlo v oblasti realitního zprostředkování a jaký je současný stav?

Právní úprava problematiky realitního zprostředkování prošla v roce 2020 změnami v podobě dvou právních předpisů.

Prvním právním předpisem je zákon č. 39/2020, o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování), který mimo jiné mění živnostenský zákon. Uvedený zákon č. 39/2020 Sb. byl publikován ve Sbírce zákonů dne 17. 2. 2020, účinnosti nabyl dnem 3. 3. 2020. V současné době je novelizován, jak je dále vysvětleno.

Tento zákon obsahuje právní úpravu, která zařadila činnost realitního zprostředkovatele do ohlašovací vázané živnosti „Realitní zprostředkování“, stanovila odbornou způsobilost pro tuto živnost, která spočívá ve vzdělání nebo v kombinaci vzdělání a praxe, příp. v profesní kvalifikaci. Odborná kvalifikace je vyžadována nejen u podnikatelů, nýbrž také u odpovědných zástupců i u osob, které fakticky vykonávají realitní zprostředkování. V živnosti ohlašovací volné v předmětu podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ se původní obor činnosti „58. Realitní činnost, správa a údržba nemovitostí“ nově vymezuje jako „Nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí“. Jedná se tak rovněž o změnu příloh č. 2, 4 a 5 k živnostenskému zákonu.

Zákon č. 39/2020 Sb. také zavedl povinné pojištění odpovědnosti realitních zprostředkovatelů za újmu, kterou příp. způsobí. Je stanovena písemná forma pro smlouvu o realitním zprostředkování. Podmínka bezúhonnosti, kterou zákon stanoví, souvisí s implementací směrnice EP a Rady 2015/849 ze dne 20. 5. 2015, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu. Tuto podmínku bezúhonnosti musí splňovat podnikatel (fyzická osoba); v případě právnické osoby se splnění této podmínky týká majitele a osoby, která je členem statutárního orgánu, zástupce právnické osoby v tomto orgánu nebo v obdobném postavení člena statutárního orgánu.

Vymezuje se nově působnost obecních živnostenských úřadů a Ministerstva pro místní rozvoj. Pro novou vázanou živnost v předmětu podnikání „Realitní zprostředkování“ se stanovuje také odborná způsobilost. S ohledem na změnu zákona o vysokých školách, spočívající ve zrušení členění studijních programů na studijní obory a v zařazení studijních programů uskutečňovaných vysokými školami do příslušné oblasti nebo oblasti vzdělávání, je v případě odborné způsobilosti spočívající ve vysokoškolském vzdělání, uvedena příslušná oblast. Současně je zachována možnost prokázat odbornou způsobilost pro jmenovanou živnost dokladem o absolvování schváleného studijního programu (nebo studijního oboru).

Profesní kvalifikace pro činnost realitního zprostředkovatele podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, která je jednou z možností prokázání odborné způsobilosti pro provozování vázané živnosti „Realitní zprostředkování“ a pro výkon realitního zprostředkovatele, jako zaměstnance, příp. v jiné formě pracovně právního vztahu, je od 21. 12. 2019 uvedena v Národní soustavě kvalifikací. Vzhledem k tomu, že v rámci sjednocení terminologie došlo jenom ke změně názvu profesní kvalifikace „obchodník s realitami“ na „realitní zprostředkovatel“ a nedošlo ke změně kvalifikační úrovně profesní kvalifikace a zůstala zachována podstata odborných kompetencí, lze také po této změně prokázat odbornou způsobilost osvědčením o profesní kvalifikaci „obchodník s realitami“.

Vázaná živnost „Realitní zprostředkování“ se současně zařazuje do přílohy č. 5 k živnostenskému zákonu; tato příloha obsahuje seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit jenom fyzickými osobami, které splňují odbornou způsobilost stanovenou živnostenským zákonem v § 7 odst. 6 tohoto zákona.

Pro uznání odborné kvalifikace státních příslušníků členských států Evropské unie je postačujícím prokázáním odborné způsobilosti předložení dokladu podle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o uznávání odborné kvalifikace“). Tímto dokladem může být rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace vydané uznávacím orgánem, jímž je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Další možností je evropský profesní průkaz pro usazení s účinky rozhodnutí (§ 24 zákona o uznávání odborné kvalifikace), protože činnost obchodníků s nemovitostmi je jednou z aktivit, pro níž lze jmenovaný průkaz uznávacím orgánem vydat. Tento průkaz je vydáván formou elektronického osvědčení, je založen na používání systému pro výměnu informací o vnitřním trhu.

Kontrolu dodržování povinností podle zákona o realitním zprostředkování vykonávají obecní živnostenské úřady a Ministerstvo pro místní rozvoj. Obecní živnostenské úřady kontrolují bezúhonnost a povinnosti spojené s poskytováním úschovy peněžních prostředků za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy. V dozorové pravomoci Ministerstva pro místní rozvoj je oblast povinného pojištění podnikatele.

Zákon o realitním zprostředkování obsahuje podmínku bezúhonnosti pro realitního zprostředkovatele, resp. bezúhonný musí být podnikatel (fyzická osoba). V případě, že je realitním zprostředkovatelem právnická osoba, podmínku bezúhonnosti musí splňovat skutečný majitel právnické osoby a také fyzická osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu nebo se nachází v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu.

Bezúhonnost je zákonem o realitním zprostředkování specifikována odlišně, než jak ji stanoví živnostenský zákon v ustanovení § 6 odst. 2.

Podle živnostenského zákona se za bezúhonnou osobu nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, pokud byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním (nebo s předmětem podnikání), o který osoba žádá (nebo ohlašuje), a to pokud se na tuto osobu nehledí, jako by nebyla odsouzena (jedná se o zahlazení odsouzení).

Podle zákona o realitním zprostředkování (§ 5) se za bezúhonnou osobu nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro jakýkoli trestný čin spáchaný úmyslně, nebo pro trestný čin, který osoba spáchala z nedbalosti v souvislosti s poskytováním realitního zprostředkování, a to nehledí-li se na tuto osobu, jako by nebyla odsouzena. Míra požadované bezúhonnosti je v zákoně o realitním zprostředkování ve srovnání s živnostenským zákonem značně rozšířena.

Živnostenské úřady budou kontrolovat bezúhonnost osob dle § 5 zákona o realitním zprostředkování, a to po ohlášení živnosti „Realitní zprostředkování“ podnikatelem a následně také v průběhu provozování živnosti. Zjistí-li živnostenský úřad při výkonu kontrolní činnosti (nebo při posuzování bezúhonnosti při ohlášení živnosti fyzickou osobou), že osoby jmenované v § 5 zákona o realitním zprostředkování nesplňují podmínku bezúhonnosti podle tohoto zákonného ustanovení, zahájí řízení o zrušení živnostenského oprávnění pro uvedenou živnost z důvodu závažného porušení podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (§ 58 odst. 3 živnostenského zákona).

Postup při kontrole se řídí příslušným ustanovením zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů.

Realitní zprostředkovatel nemá oprávnění nabízet přijímání peněz do úschovy za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy ani nabízet zprostředkování poskytnutí takové úschovy někým jiným než bankou, zahraniční bankou vykonávající v České republice činnost prostřednictvím pobočky, notářem, advokátem. V případě, že zájemce písemně požádá, a to na samostatné listině, realitní zprostředkovatel může poskytnout úschovu peněžních prostředků za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy – předpokladem však je, že má účet u banky pro každého uschovatele, který je veden na jméno realitního zprostředkovatele, zapsaného ve veřejném rejstříku. Pro takovýto postup zákon specifikuje další podmínky.

Realitní zprostředkovatel musí být po celou dobu výkonu své činnosti pojištěn. Jedná se o pojištění odpovědnosti realitních zprostředkovatelů za případně způsobenou újmu. Podrobnosti jsou obsaženy v zákoně o realitním zprostředkování (§ 7, 8).

Druhý právní předpis byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 24. 4. 2020, a to jako zákon č. 190/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování). Jmenovaný zákon nabyl účinnosti dnem 25. 4. 2020 (tj. dnem následujícím po dni jeho vyhlášení).

Tento zákon obsahuje změnu § 25 zákona o realitním zprostředkování, resp. jedná se o přechodná ustanovení k zákonu č. 39/2020 Sb. Zmíněná změna ustanovení § 25 zákona o realitním zprostředkování se týká přechodných ustanovení k zákonu č. 39/2020 Sb. Spočívá v prodloužení doby trvání přechodných ustanovení. Podnikatel, který měl přede dnem 3. 3. 2020 živnostenské oprávnění k provozování volné živnosti, může na základě oprávnění k provozování této živnosti provozovat realitní zprostředkování do 3. 3. 2021 včetně.

V případě, že do tohoto dne živnost „Realitní zprostředkování“ neohlásí a nedoloží požadované doklady o odborné způsobilosti, živnostenské oprávnění k provozování realitního zprostředkování mu zanikne.

Přechodná ustanovení k zákonu č. 39/2020 v novelizovaném znění, a to prostřednictvím zákona č. 190/2020 Sb. mají tuto podobu:

Zákon č. 190/2020 Sb. však obsahuje také následující přechodná ustanovení obsažená v jeho čl. II:

Přechodná ustanovení podle bodu 1 se vztahují pouze na podnikatele, který je fyzickou osobou. Zákon současně požaduje, aby tato fyzická osoba zahájila činnost realitního zprostředkovatele až po účinnosti zákona č. 190/2020 Sb. Podmínkou je, aby tato fyzická osoba měla uzavřenu písemnou smlouvu s osobou, která je realitním zprostředkovatelem (je tedy oprávněna vykonávat realitní zprostředkování buď na základě oprávnění k provozování vázané živnosti „Realitní zprostředkování“, nebo v souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 39/2020 Sb. na základě oprávnění k provozování volné živnosti). Tato osoba by navíc měla vystupovat při realitním zprostředkování pouze jménem osoby, se kterou má uzavřenu výše uvedenou smlouvu, nebo svým jménem, a to s nezaměnitelným užitím obchodního jména nebo obchodní značky této osoby. Při splnění těchto podmínek může tato fyzická osoba vykonávat činnost „Realitní zprostředkování“ na základě živnosti ohlašovací volné „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a oboru činnosti živnosti volné „58. Nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí“, a to po dobu nejdéle 6 měsíců od nabytí účinnosti zákona č. 190/2020 Sb., tj. do 25. 10. 2020 včetně.

Po uplynutí této doby jí zanikne oprávnění k provozování realitního zprostředkování, nikoli však k provozování volné živnosti. Ustanovení lze aplikovat pouze na fyzické osoby, které ohlásily volnou živnost s výše jmenovaným oborem činnosti až po účinnosti zákona č. 39/2020 Sb.

Současně přechodné ustanovení k zákonu č. 190/2020 Sb. uvedené v bodě 2 stanoví, že fyzické osoby poskytující realitní zprostředkování podle výše uvedeného přechodného ustanovení bodu 1 nemohou poskytovat úschovu peněžních prostředků za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy.

Porušení tohoto ustanovení je přestupkem, za který lze uložit pokutu dle § 21 odst. 2 písm. a) zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování ve výši do 500 000 Kč. Zákon nestanoví, kdo přestupkové jednání projednává. Platí tak ustanovení § 60 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů; přestupek tak projedná obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Na fyzické osoby, které měly živnostenské oprávnění k provozování živnosti volné před nabytím účinnosti zákona č. 39/2020 Sb., se vztahují přechodná ustanovení k zákonu č. 39/2020 Sb., ve znění zákona č. 190/2020 Sb.

Provozování silniční dopravy je velmi sledovanou oblastí, což se týká samozřejmě také provozování taxislužby. Jsou nějaké změny v právní úpravě těchto aktivit? Lze stručně uvést, o jaké změny se jedná?

Také na oblast silniční dopravy pamatuje nová právní úprava. Ve Sbírce zákonů byl dne 24. 3. 2020 vyhlášen zákon č. 115/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 7. 2020 a mimo zákona o silniční dopravě mění také zákon o živnostenském podnikání, zákon o silničním provozu, zákon o správních poplatcích a zákon o drahách.

Novela zákona č.111/1994 Sb. obsahuje změny, které se zejména týkají právní úpravy provozování taxislužby, a to ve vazbě na možnosti využívání moderních technologií, především mobilních aplikací. Novela také redukuje povinnosti dopravců a řidičů taxislužby tak, aby nedocházelo ke zvýhodnění poskytování taxislužby tzv. alternativními způsoby.