Ing. Jan Matějka - strana 8

Když jsem v roce 2013 začínala pronajímat byt, registrovala jsem na finančním úřadě bankovní účet, na který mi chodil nájem - příjem dle § 9 ZDP. Nyní chci tento bankovní účet zrušit. Nájem mi nájemník hradí hotově, případně vkladem na jiný bankovní účet. V DPFO za rok 2019 mi bude vycházet přeplatek a ten bych si za stávající situace musela nechat vyplatit na registrovaný účet (který bude do konce 2/2020 zrušen). Můj dotaz je - zda mám pouze zrušit registraci účtu nebo musím nahlásit účet nový. Mám příjmy pouze ze závislé činnosti a z nájmu nemovitosti dle § 9 ZDP. 

Plátce DPH přihlásil pohledávky z let 2012 – 2014 do insolvenčního řízení (přihláška z prosince 2014). Asi polovina z těchto pohledávek byla dlužníkem a správcem v přezkumném řízení nicméně popřena. V měsících květen a červen 2015 klient provedl opravu výše DPH ve smyslu § 44 ZDPH v tehdy platném znění (2015) u všech přihlášených pohledávek. Po popření pohledávek podal klient incidenční žalobu a v soudním řízení dosud pokračuje. Je možné nějak stanovit lhůtu, do kdy správce daně může provést kontrolu měsíců, kdy byla oprava provedena? Vztahuje se na danou situaci ustanovení § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu?

Společnost v.o.s. podniká v oblasti stavebnictví. V. o. s má dva společníky, v obou případech fyzické osoby, které jsou zároveň jednateli ve v. o. s. Oba jsou statutárním orgánem ve v. o. s. Obě FO mají živnostenské oprávnění na zednickou činnost. S pohledem na možnost využití paušálních výdajů by společníci rádi fakturovali své práce pro v. o. s. formou subdodávek a rádi by zachovali v. o. s. jako konečného generálního dodavatele staveb. Důvod je zřetelný, výhodnější daňové zdanění při použití paušálních výdajů u FO. Je taková praxe možná a obhajitelná, nebo jde obcházení až zneužití zákona?

Při platbě daně došlo k chybnému vyplnění variabilního symbolu – místo identifikačního čísla bylo omylem vyplněné identifikační číslo jiného daňového subjektu, který finančnímu úřadu dluží na daních a současně je pro finanční úřad nekontaktní osobou. Jak postupovat v této situaci?

Podnikatel - OSVČ - uplatnil dne 29. 3. 2019 u správce daně plnou moc udělenou daňovému poradci na odklad daňového přiznání do 1. 7. 2019, která měla platnost do 9. 7. 2019. Přiznání do tohoto termínu se nestihlo podat, bylo podáno až 22. 7. 2019 z datové schránky OSVČ vzhledem k omezené plné moci. Lhůta pro podání přiznání zůstává ke dni 1. 7. 2019 nebo uplynula dnem 1. 4. 2019?

U s. r. o. probíhá kontrola finančního úřadu. Ve Výzvě k prokázání skutečností správce daně uvádí: „V likvidačním protokolu není uveden čas provedení likvidace. Protokol o likvidaci tedy neprokazoval veškeré skutečnosti, které je k prokázání likvidace poplatník povinen předložit dle § 24 odst. 2 písm. zg) zákona o daních z příjmů“. Jaký dopad může mít neuvedení konkrétního času (den je uveden) likvidace? Je možné dodatečně dodatkem k likvidačnímu protokolu doplnit čas provedení likvidace? Případně jakým způsobem je možné dodatečně uvést likvidační protokol do bezchybného stavu?

Jak dlouho archivovat přiznání k dani z příjmů právnických osob, přiznání k DPH, kontrolní hlášení - stačí 10 let? Pak lze skartovat?

Problematika posečkání je velmi složitá a choulostivá nejen z hlediska dokazování, ale mnohdy i z důvodů sociálních a obecně lidských, zejména v případech rozhodování o žádostech fyzických osob. Z judikatury sice vyplývá, že v případě naplnění zákonných podmínek posečkání existuje právní nárok na kladné vyřízení žádosti, avšak prokázat tyto podmínky je značně obtížné, už proto, že se týkají budoucích skutečností. K zákonným podmínkám navíc přistupují další podmínky, uvedené v metodickém pokynu Generálního finančního ředitelství k posečkání. Přestože deklarovaným cílem metodického pokynu Generálního finančního ředitelství k posečkání je „sjednocení rozhodovací praxe finančních úřadů v rámci celého území státu a zajištění vyloučení diskrece při rozhodování“, jeho další praktický význam spočívá zejména ve zpřísnění podmínek posečkání, a to nad rámec stanovený daňovým řádem , o čemž pojednává následující příspěvek.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 819/18 , platná právní úprava obsažená v daňovém řádu umožňuje, aby správce daně vyměřil a vyplatil tu část nárokovaného nadměrného odpočtu, která není předmětem prověřování správcem daně (tzv. nesporná část nadměrného odpočtu). Zadržováním tzv. nesporné části nadměrného odpočtu správcem daně dochází k porušení vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na některé aspekty právní úpravy a aplikační praxe, které problematizují naplnění ústavního práva daňového subjektu na spravedlivý proces v daňovém a v navazujícím soudním řízení.

Výzva správce daně k podání dodatečného daňového tvrzení je procesním institutem, zakotveným v § 145 odst. 2 daňového řádu . Tento příspěvek se zabývá zejména podmínkami pro vydání výzvy. Podmínky pro vydání výzvy přitom vycházejí ze základního předpokladu, že vydání výzvy má přednost před zahájením daňové kontroly nebo před nařízením obnovy řízení.

Následující příspěvek uvedu modelovým případem: Správce daně zahájí u stavební firmy A daňovou kontrolu DPH. Firma A obdrží výzvu k prokázání skutečností 1) , ve které správce daně požaduje předložení důkazních prostředků prokazujících, že firmou A přijatá zdanitelná plnění (typicky např. pomocné stavební práce), deklarované na fakturách vystavených dodavatelem X, byly tímto dodavatelem pro firmu A skutečně provedeny, a to způsobem uvedeným na fakturách. V odůvodnění výzvy může být uvedeno, že sídlo dodavatele X je „virtuální“, dále že dodavatel X je pro správce daně nekontaktní a že za kontrolované období nepodal daňové přiznání.