Pracovní oděvy

Naše společnost poskytuje pracovní oblečení zaměstnancům do výroby, jedná se skutečně o oblečení, které zaměstnanci využívají pouze při práci, oblečení je označeno i logem apod. Doposud jsme vždy jednou za týden pracovní oblečení vybrali a zavezli k vyprání. Bohužel ale logisticky a administrativně je s tím problém, proto zvažujeme zavést směrnici, ve které bude uložena povinnost zaměstnanců, aby si pracovní oblečení prali sami a my bychom se zavázali jim za to poskytnout peněžní částku podle vypočtené kalkulace - vždy bychom jim částku přidali do mzdy. Můžeme takto postupovat a můžeme tuto částku zaměstnancům nezdanit? 

Jsme specializovaná stavební firma, pracující převážně venku. Zaměstnavatel nabídl na zimu zaměstnancům, ať si ve specializované prodejně vyberou svojí velikost termoprádla s tím, že účtenky proplatí. Tuto možnost zatím využili pouze 2 zaměstnanci. Ostatní pracovní oděvy a vybavení kupujeme u stálého dodavatele. Domnívám se, že i kdybych to jakkoli zakomponovala do směrnice, na straně zaměstnavatele se jedná o nedaňový výdaj a na straně zaměstnance to podléhá zdanění a odvodům. Myslím si, že pokud by zaměstnavatel na základě „velikostí“ nakoupil pro všechny zaměstnance toto prádlo hromadně, bez možnosti dobrovolnosti, bylo by to možné pokládat za součást zimního pracovního oděvu jako daňově uznatelný náklad. Jak toto vyřešit?

Společnost nakoupila pro zaměstnance montérky, bundy, čepice a šátky. Je možné čepici a šátek považovat za součást pracovního oděvu, stejně jako montérky a bundy, a tedy zaúčtovat jako daňově uznatelný náklad a nárokovat z nákupu DPH? 

Pracovní oblečení hraje klíčovou roli v mnoha profesích, ať už jde o ochranu zdraví zaměstnanců, zajištění bezpečnosti na pracovišti, nebo reprezentaci zaměstnavatele. Právní úprava pracovního oblečení je v České republice obsažena v několika právních předpisech, zejména v zákoníku práce a v právních normách týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“). V následujícím textu naleznete ucelený přehled právních povinností zaměstnavatelů v souvislosti s pracovním oblečením, zabývat se budeme i jinými aspekty pracovního odívání, zejména stejnokrojem a požadavky na úpravu zevnějšku, tzv. dress code.

Pokud s.r.o., jehož předmětem činnosti jsou účetní práce, koupí své zaměstnankyni boty "pracovní obuv", na účtence je napsáno "vycházková obuv", zda je tento nákup daňově uznatelný. Tuto obuv nosí na jednání se zákazníky, popř. na pracovní cesty. 

Pracovnice úklidu mají ve vnitropodnikové směrnici definovány pracovní oděv jako černé kalhoty (je možné i džíny). Tyto kalhoty si můžou zakoupit sami - zaměstnavatel proplací cenu za kalhoty dle směrnice do výše 500 Kč/kalhoty. Pracovnice donesla učtenku za 2 kalhoty (první kalhoty jsou pořízeny soukromě, druhé kalhoty cena 550 Kč). Jak účtovat, jaký vystavit doklad, pokud jde o výdaje mimo podnikání a jak naložit s cenou nad 500 Kč - nedaňově náklady pro zaměstnavatele?

Kupujeme pracovníkům pracovní obuv, to je daňový náklad. Ale jak je to s vložkami do bot, je to daňový náklad? 

Zaměstnavatel začal vyplácet náhrady za home office, a náhrady za údržbu pracovního oděvu. Budou tyto náhrady ve mzdě podléhat exekuci a insolvenci? Děkuji

OSVČ podnikající v zemědělství vede daňovou evidenci. Jsou daňově uznatelnými výdaji výdaje na pracovní oděv a obuv a dále výdaje na ochranné pomůcky ve smyslu respirátory z důvodu COVID? A jak je to s povinnými testy na COVID, pokud by nebylo zažádáno o proplacení u zdravotní pojišťovny?

Do posledního zákoníku práce , tj. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), s účinností od 1. 1. 2007, se mezi náhrady výdajů vznikajících v souvislosti s výkonem práce poprvé v historii dostala nová náhrada, a to náhrada výdajů za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů zaměstnanců potřebných pro výkon práce. Do 31. 12. 2006 byla tato náhrada přiznávána zaměstnancům podle zákona České národní rady č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“).

Společnost poskytuje dle vnitřních směrnic pracovní oděvy a jednotné oblečení. Každý jednotlivý kus je opatřen výšivkou firemního loga. Vše se vydává přes sklad na jméno zaměstnance. Je nutné navýšit skladovou cenu oděvu o hodnotu výšivky (např. 25 Kč)? Nebo můžeme výšivku účtovat přímo do nákladů?

Jaká je přiměřenost při používání oděvu advokáta u soudních sporů? Jaká je hranice? 1 oblek na 15 soudních sporů, nebo 1 oblek na 80 hodin u soudu (jako jsou motohodiny u strojů, tak tak zde soudcehodiny). Zde argumentace ve veřejném právním rozhlase: Michal ŽIŽLAVSKÝ, člen představenstva České advokátní komory: „Pracovní oděv má řada profesí. Soudci, státní zástupci a obhájci v trestních věcech nosí taláry. Důležitost vhodného odívání advokáta při výkonu advokacie je spojená skutečně s tím, že nejedná sám za sebe, ale buďto reprezentuje tedy svého klienta, nebo reprezentuje advokátní stav. Já jsem zde hovořil o řízení před soudem, ale i když vystupuje advokát například v televizi nebo v médiích, tak zase není vnímán jen jako advokát konkrétního jména, ale jako reprezentant určitého stavu, a tomu má odpovídat úroveň jeho vystupování a odívání. Myslím si, že definování určitých standardů pro výkon profese se týká jednak tedy obecné kultury, jednak etiky výkonu té profese, a na druhou stranu je také východiskem pro daňovou uznatelnost nákladů, které jsou spojeny s pracovním oděvem u advokátů.“  

Zaměstnavatel má své pracoviště v areálu pronajímatele. Zaměstnanci zaměstnavatele, kteří mají v areálu své pracoviště a vykonávají zde svou pracovní činnost jsou pronajímatelem areálu prokazatelně seznámeni s bezpečnostní předpisy a pravidly , stanovující jejich chování v celém areálu tak, aby byla eliminována veškerá rizika závažné havárie. Monitorovacím systémem pronajímatel vyhodnotil jednání některých zaměstnanců jako rizikové pro celý areál s tím, že jde o nebezpečné jednání. Na základě těchto skutečností zrušil pronajímatel platnost bezpečnostních školení uvedeným zaměstnancům, což v důsledku vedlo k nemožnosti jejich vstupu do areálu a tedy i výkonu práce dle platné pracovní smlouvy zaměstnavatele. Prosím o odpověď, jak má zaměstnavatel postupovat? Může např. předat těmto zaměstnancům výpověď dle § 52, odst. f) zák. 262/2006 Sb, z důvodu, že zaměstnanec nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon práce? Jakým způsobem vykazovat tyto překážky v práci po dobu výpovědní lhůty? Jde o překážky na straně zaměstnance? Případně jakým způsobem by měl zaměstnavatel postupovat, pokud bez jeho zavinění nejsou zaměstnanci vpouštěni pronajímatelem areálu na pracoviště k výkonu práce.

Firma BORETA měla na skladě pracovní oděvy s logem firmy BORETA. Před dvěma roky došlo k fúzi společnosti BORETA a firmy KELLER, kde nástupnickou společností byla firma KELLER. Ta již nepřipouští ochranné pracovní oděvy s logem zaniklé společnosti BORETA. Proto tyty pracovní oděvy máme neustále na skladě. Jak tyto pracovní oděvy zrušit, aby toto bylo daňovým výdajem?

Prosím o objasnění pojmu „pracovní obuv“. Jedná se mi o to, co lze za „pracovní obuv“ považovat ve smyslu OOPP (osob. ochr. prac. prostředků). Konkrétně se mi jedná o vyjasnění, podle čeho se posuzuje nutnost vybavit zaměstnance pracovní obuví. A zda se také pro toto posouzení bere v úvahu skutečnost, že zaměstnanci vykonávají činnost po celou pracovní dobu ve stoje. Jedná se o dvě pracoviště: 1)      Prodejna masa a masných výrobků – zde se provádí práce s nožem, manipulace s přepravními jednotkami a prodej. Vyskytuje se zde kluzký povrch podlahy a je zde riziko uklouznutí ale i zakopnutí. 2)      Prodejna obuvi a doplňků – zde se provádí manipulace s přepravními jednotkami včetně skladování a to za pomoci schůdků (malých hliníkových štaflí)a prodej. Zde je podle mého názoru riziko zakopnutí a pádu ze štaflí.

Pro mého klienta, který provozuje svoz odpadů, potřebuji znát rozměry a počet reflexních pruhů na pracovním oděvu, jedná se o pracovní zařazení řidič a popelář, práce na silnici (údržba a opravy komunikací).

Jsme pracovní agentura, přidělujeme pracovníky do různých provozů - odvětví gumárenského průmyslu. Pracovní místa nejsou stálá, a tak máme hodně vysokou fluktuaci. Rádi bychom se zeptali, zda má zaměstnavatel právo srážet ze mzdy zaměstnance hodnotu nevrácených: 1)      pracovních oděvů (triko a montérky) 2)      ochranných oděvů (obuv s ocelovou špicí). Zajímá nás, jak právně ošetřit tyto srážky například u zaměstnanců, kteří pracují pouze pár pracovních dní. Uživatel, ke kterému zaměstnance dočasně přidělujeme, požaduje (to je obsaženo rovněž ve smlouvě mezi agenturou práce a uživatelem), abychom své zaměstnance vybavili v den nástupu botami, trikem a montérkami.

Zaměstnavatel poskytuje určité skupině zaměstnanců pracovní oděvy (vyplývá to z povahy jejich práce) ‒ ve směrnici jsou pro každou pozici stanoveny limity apod. Do teď nosili pracovníci účtenky nebo faktury na firmu ‒ zaúčtováno klasicky do daňových náklad. Nyní chce zaměstnavatel zavést tento příspěvek ve formě měsíčního příspěvku ve mzdě zaměstnance. Lze takto příspěvek na oděvy vůbec řešit? Pokud ano jak to bude se zdaněním u zaměstnance a zaměstnavatele?

Jsme společnost (zabývající se zpracováním odpadů). Našim zaměstnancům poskytujeme ochranné pracovní pomůcky včetně pracovní obuvi, oděvů atd. Má nárok na ochranné pracovní pomůcky v plném rozsahu (pracovní obuv, oděv atd.) i pracovník, který je zaměstnán pouze na dohodu o pracovní činnosti v rozsahu činnosti cca 15 hodin měsíčně? Budou tyto poskytnuté ochranné pracovní prostředky těmto zaměstnancům, kteří pracují na základě dohody o pracovní činnosti, daňově uznatelné?

Jsme střední škola, zřízená krajem. Lze hradit z přímých ONIV ze státního rozpočtu ochranné pomůcky učňů při produktivní práci? Např. montérky, pracovní boty a pod. Nebo je nutné hradit z provozních prostředků? Hraje zde nějakou roli skutečnost, že učni nejsou v pracovním poměru? Za produktivní práci ale berou odměnu.