Zástava

S.r.o. si vzala od banky úvěr 8 mil. Kč na provozní financování své výroby. s.r.o. "zastavila" ve prospěch banky nemovitost, jejímž vlastníkem je jediný společník (česká FO). Tuto skutečnost uvedeme do přílohy závěrky. Má tato zástava vliv na základ daně u s.r.o. nebo jejího společníka FO?

Institut zástavního práva v daňovém řádu slouží správci daně k zajištění nedoplatku na dani, a má tedy funkci zajišťovací, ale může mít i funkci uhrazovací, pokud daňový dlužník svůj nedoplatek neuhradí a správce daně zpeněží danou zástavu a uspokojí svou pohledávku z výtěžku z prodeje. Daňový subjekt může zástavu správci daně nabídnout například při podání žádosti o posečkání s cílem zajistit správci daně inkasovatelnost daně, ale zástavní právo může také správce daně zřídit z vlastní iniciativy v rámci mantinelů daňových předpisů. Tento článek popisuje základní pravidla pro zástavní právo v rámci daňového řízení.

Článek se zabývá zástavním právem zřizovaným správcem daně a pojmem neuhrazená daň, který je předpokladem zřízení zástavního práva. V textu je nastíněn stručný úvod ve vztahu k zástavnímu právu a poté je rozebrán pojem neuhrazená daň. Následuje pojednání o recentním rozsudku Nejvyššího správního soudu, v němž byl učiněn závěr o tom, že předpokladem zřízení zástavního práva je právní moc rozhodnutí o stanovení daně. Dále jsou rozebrány některé další důležité aspekty. Jako nejdůležitější z nich je nutno vnímat faktické popření zajišťovací funkce zástavního práva, které je důsledkem nutnosti zřídit zástavní právo až poté, co byla pravomocně stanovena daň. Zástavní právo je jeden z institutů, jež byl zákonodárcem svěřen do pravomoci správce daně, který jeho prostřednictvím může zajišťovat úhradu daně. Zákonodárce jako předpoklad zřízení zástavního práva stanovil neuhrazenou daň daňového subjektu. Právě tímto pojmem, resp. předpokladem se zabývá článek. V kontextu tohoto předpokladu je zejména rozebrán Nejvyšším správním soudem dovozený předpoklad právní moci rozhodnutí o stanovení pro možnost zřídit zástavní právo. Cílem tohoto článku je nejen poukázat na výše uvedené oblasti, ale také uvést, resp. rozebrat některé další aspekty, jež s tím souvisí.

Pokud má daňový subjekt dluh na dani, není ho nutno rovnou exekuovat. Správce daně má možnost zřídit zástavní právo na majetku dlužníka. Ani v této oblasti nepanuje vždy shoda o právech a povinnostech zúčastněných. Výběru judikatury na toto téma je věnován následující příspěvek.

Klient hypoteční banky si na pořízení bytu z privatizace vzal úvěr, při kterém ručil tímto bytem. Poté se potřeboval z osobních důvodů přestěhovat, byt prodat a se souhlasem banky převést předmět hypotečního úvěru na novou nemovitost. Hypoteční banka a klient proto podepsali dodatek k původní smlouvě, že se mění předmět zajištění. Po podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015 však finanční úřad sdělil, že poplatníkovi odmítá uznat odpočet zaplacených úroků z hypotečního úvěru, protože v dodatku ke smlouvě o poskytnutí hypotečního úvěru je pouze změněn předmět zajištění a ne bod, kde je účel zajištění. Jak postupovat?