Které daňové pohledávky (ne)lze vymáhat exekucí v průběhu a po skončení oddlužení?

Vydáno: 52 minut čtení

Jak již napovídá název tohoto článku, pak jeho obsahem by měl být exkurz do problematiky spojené s možným vymáháním daňových pohledávek v případě úpadku dlužníka, který je řešen oddlužením. Zaměříme se jak na časovou fázi, která se váže k samotnému zjištění úpadku dlužníka, tak i na samotný průběh insolvenčního řízení, včetně povolení a schválení oddlužení i splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení pohledávek.

 

Které daňové pohledávky (ne)lze vymáhat exekucí v průběhu a po skončení oddlužení?
Mgr.
Petr
Taranda
 
1. K účinkům spojeným se zahájením insolvenčního řízení ve vazbě na exekuci
Podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), platí, že se zahájením insolvenčního řízení je spojen i účinek, který spočívá v tom, že:
„výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo
exekuce
se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému…“
V usnesení sp. zn. 20 Cdo 2775/2018 Nejvyšší soud zaujal názor, že:
„účinky, s nimiž je zahájení insolvenčního řízení spojeno, nemají samy o sobě za následek, že by
exekuce
, která již dříve byla zahájena, měla být třeba i zčásti zastavena (pouze nemůže být provedena), a to ani tehdy, když posléze došlo ke schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře…“
Toto ustanovení insolvenčního zákona tak řeší vzájemný vztah insolvenčního a exekučního řízení, přičemž z jeho dikce je zřejmé, že
výkon rozhodnutí nebo exekuci, které by postihovaly majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze je však provést. Tyto účinky se vztahují jak na soudní, tak i daňovou nebo správní exekuci. Přitom účinky takového přerušení
exekuce
nastávají dnem, hodinou, minutou zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku.
1) V usnesení Vrchního soudu v Praze čj. 3 VSPH 1251/2016-A-30 je pak obsažen závěr, že:
„Tato úprava vyjadřuje vztah práva úpadkového k právu exekučnímu tím, že potvrzuje (a zajišťuje) prioritu insolvenčních řešení (kolektivního řízení) před individuálním vymáháním pohledávek jednotlivých věřitelů.“
 
V § 109 odst. 2 insolvenčního zákona je dále v souvislosti s výkonem rozhodnutí nebo exekucí stanoveno, že
„(ú)konem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo
exekuce
, není úkon učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Se zahájením insolvenčního řízení se spojují také další účinky stanovené zákonem“.
I když není zřejmé, jaké úkony má zákonodárce takto konkrétně na mysli, jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takto i další účinky stanovené zákonem, které spočívají zejména v omezení nakládání s majetkovou podstatou podle § 111 insolvenčního zákona, nebo se váží k omezení, které se týká úvěrového financování dle § 41 insolvenčního zákona, popř. předběžného opatření zakazujícího započtení pohledávek dle § 82 insolvenčního zákona. Vedle toho lze takto nařídit předběžná opatření, kterými má insolvenční soud možnost zabránit zkracování majetkové podstaty. Další účinky mohou spočívat v zákazu zcizování, zatěžování majetkové podstaty apod.
 
2. Co lze chápat pod pojmem „provedení exekuce“?
Samotný pojem „provedení exekuce“, který je v citovaném ustanovení insolvenčního zákona použit, však není blíže definován. Všeobecně je vykládán tak, že
soud, exekutor, popř. správní orgán by se měl po zahájení insolvenčního řízení zdržet úkonů, jimiž se výkon rozhodnutí nebo
exekuce
bezprostředně realizuje.
Pomoc k dotvoření podrobnější definice
 
proto musí nabídnout
judikatura
. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí kárného senátu sp. zn. 14 Kse 4/2011 dospěl v této souvislosti k názoru, že
provedením
exekuce
není v případě mobiliární
exekuce
soupis věcí, nicméně soudní exekutor nesmí sepsané movité věci zajistit a ani je zpeněžit v dražbě. Půjde-li o exekuci prodejem movitých věcí
,
„nesmí být prováděny úkony, které následují po doručení exekučního příkazu o způsobu provedení
exekuce
, zejména pak nesmí být nařízena a provedena dražba“.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1714/2013 zaujal názor, že v negativním slova smyslu není provedením
exekuce
„úkon učiněný (jen) k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí nebo exekucí“.
V pozitivním slova smyslu lze dle již ustálené judikatury označit jako úkon, jímž se „provádí“ výkon rozhodnutí nebo
exekuce
, každý úkon, jímž má být výkon rozhodnutí nebo
exekuce
bezprostředně realizován (k tomu srov. např. R 52/1998; K výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). Nejvyšší soud pak ve shodě s t&iacute