Pohledávky a jejich zajištění

Každá obchodní společnost vstupuje do smluvních vztahů se svými obchodními partnery. Z těchto vztahů vznikají pohledávky na jedné straně a závazky na straně druhé. Při dodání výkonů (materiál, zboží nebo služba) odběratelům vzniká dodavateli pohledávka s určitou předem stanovenou dobou splatnosti. Po tuto dobu poskytuje dodavatel odběrateli tzv. obchodní úvěr. Odběratel a dodavatel jsou obchodní partneři, kteří by měli dodržovat zásady poctivého obchodního vztahu, čímž je mj. řádné a včasné plnění. Odběratelé se obecně snaží co nejvíce protahovat termíny splatnosti svých závazků, a dodavatelé ve snaze zajistit si odbyt a udržet si partnera se snaží jim vyhovět. Ovšem takový styl řízení pohledávek mohou praktikovat jen do určité míry, jinak ohrozí i svou vlastní existenci. Neplacení pohledávek má pro věřitele i daňové dopady, protože účetní jednotka musí zdanit svůj výnos a u plátců odvést i DPH, a to bez ohledu na to, zda dostane či nedostane zaplaceno od svého odběratele. Každý dodavatel se musí řádně starat o své pohledávky, které se stávají předmětem řízení s cílem omezit nebezpečí vzniku jejich nedobytnosti. Řízení problematických či přímo nedobytných pohledávek je časově i finančně velice náročné, a samozřejmě nepřináší takové užitky, které by přineslo jejich včasné uhrazení. V první řadě je důležité včas se zaměřit na prevenci vzniku problémů při hrazení faktur od odběratelů. Před uzavřením obchodního vztahu je třeba prověřit důvěryhodnost odběratele, monitorovat jeho platební morálku a následně uzavřít podrobnou obchodní smlouvu s navrženými dodacími a platebními podmínkami. Způsob placení by měl být nastaven tak, aby poskytl dodavateli maximální možnou záruku uhrazení jeho pohledávky. Avšak i sebelépe zajištěná pohledávka ještě zdaleka nedává dodavateli stoprocentní jistotu, že dostane řádně a včas zaplaceno. Významným nástrojem prevence nezaplacení pohledávek jsou zajišťovací instrumenty.