Digitální písemnosti a doklady

Vydáno: 21 minut čtení

Jak přibývá digitálních písemností, přibývají i otázky ohledně jejich věrohodnosti, použitelnosti, správného způsobu archivace ad. Na některé z těchto otázek se zaměříme v následujícím textu, zvláštní pozornost pak bude věnována takovým písemnostem, které plní úlohu účetních a daňových dokladů.

 

Digitální písemnosti a doklady
MVDr.
Milan
Vodička,
daňový poradce, vedoucí Sekce IT KDP ČR
 
Právní pozadí
Jednou ze základních věcí, kterou je nutné posoudit, je rozlišení, zda jde o oblast veřejnoprávní, anebo soukromoprávní. V případě, kdy se bude jednat o úkon právního jednání orgánu veřejné moci, resp. veřejnoprávního subjektu, anebo o úkon vůči němu, musíme vycházet z jasně daných legislativních podmínek, jaké musí být dodrženy požadavky, a to nejen v tom smyslu, jak musí být digitální písemnost elektronicky zabezpečena, ale i z hlediska zvoleného způsobu komunikace. Za veřejnoprávní subjekt (dále také „orgán veřejné moci“) jsou v intencích zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce považovány:
stát,
územní samosprávný celek,
právnická osoba zřízená zákonem nebo
právnická osoba zřízená nebo založená státem, územním samosprávným celkem nebo právnickou osobou zřízenou zákonem.
Za úkon právního jednání se pak považuje takový projev vůle, který je způsobilý vyvolat právní následky, to znamená vznik, změnu nebo zánik práv a povinností dotčených subjektů.1)
Právní jednání veřejnoprávního subjektu
Elektronická písemnost
Kvalifikovaný elektronický podpis, případně pečeť a kvalifikované časové razítko
§ 5 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce
Elektronické doručování
Prostřednictvím datové schránky, pokud ji má adresát zpřístupněnu
§ 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů
Prostřednictvím elektronické pošty
Nutná reakce adresáta ve lhůtě – např. § 19 odst. 9 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád nebo § 47 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
Vyvěšení na úřední desce, pokud to stanoví zákon
Např. § 50 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád nebo § 25 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
Z výše uvedených požadavků vyplývá, že dokument v elektronické podobě, kterým právně jedná veřejnoprávní podepisující:
a)
obsahuje nejvyšší úroveň elektronického podpisu, tedy
kvalifikovaný
elektronický podpis, pokud to vyžaduje právní předpis nebo to vyplývá z povahy právního jednání, nebo
b)
pokud není splněna předchozí podmínka, je zapečetěn
kvalifikovanou
elektronickou pečetí a
c)
podepsaný anebo zapečetěný dokument je opatřen
kvalifikovaným
časovým razítkem.
Takto zabezpečená digitální písemnost představuje vysoce věrohodný a v podstatě nezměnitelný dokument, použití časového razítka pak kromě garantované průkaznosti okamžiku vzniku písemnosti výrazně prodlužuje její bezproblémovou použitelnost.2)
Pro pořadí doručování platí jasná preference informačního systému datových schránek jako prostředku pro bezpečné a bezchybné doručení. Na druhou stranu porušení této zásady nemusí vést nutně k neúčinnosti, pokud je naplněna tzv. materiální zásada doručení a adresát měl zjevně možnost se s obsahem písemnosti seznámit.3)
Právní jednání soukromoprávního subjektu vůči orgánu veřejné moci
Elektronická písemnost
Uznávaný elektronický podpis
§ 6 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů
Zaručená identita
Např. § 71 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád nebo § 123e odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Ověřená identita
Bez podpisu či identifikace jednající osoby, pokud to připouští právní předpis
Je vyžadováno následné potvrzení podání ve lhůtě, viz např. § 71 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
Elektronické doručování
Prostřednictvím datové schránky
§ 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů
Prostřednictvím elektronické pošty
Na adresu elektronické podatelny, nutno obdržet potvrzení o přijetí podání
Prostřednictvím portálu
Např. portál MoJe daně, ePortál ČSSZ, portál Justice.cz, portály zdravotních pojišťoven ad.
Soukromoprávní subjekty mají v případě úkonů vůči orgánům veřejné moci celou škálu možností, jak zajistit určení jednající osoby, počínaje uznávaným elektronickým podpisem přes identitu zprostředkovanou portálem Identita občana (zaručená identita) nebo systémem datových schránek (ověřená identita) až po úkon bez podpisu či identifikace, který ovšem musí být následně potvrzen.
Obdobně pro doručování lze využít nejen systém datových schránek, ale i portálová řešení anebo elektronickou poštu (email).
Právní jednání mezi dvěma soukromoprávními subjekty
Elektronická písemnost
Jakýkoli elektronický podpis, včetně jiného typu podpisu (tzv. prostý)
§ 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce
Bez podpisu či identifikace jednající osoby
U písemností týkajících se běžného provozu závodu platí
fikce
správnosti obsahu i doby vystavení v souladu s § 566 odst. 2 občanského zákoníku
Elektronické doručování
Není legislativně upraveno
Dle § 570 občanského zákoníku působí právní jednání okamžikem, kdy druhé straně dojde projev vůle
Na rozdíl od veřejnoprávních úkonů není právní jednání v digitální podobě mezi dvěma soukromými subjekty v podstatě nijak závazně upraveno a je ponecháno na smluvní volnosti, jaké elektronické písemnosti budou akceptovány i jak budou doručovány. V řadě případů pak takové písemnosti plní úlohu účetních a daňových dokladů, a je tedy nutné zajistit jejich použitelnost pro tyto účely.
 
Digitální účetní a daňové doklady
Požadavky, které by měly splňovat písemnosti sloužící jako daňové a/nebo účetní doklady, jsou dovoditelné z ustanovení zákonů, které tyto oblasti upravují. Patří mezi ně především:
čitelnost, míněno lidským okem (human readable),
prokazatelnost původu a
věrohodnost, neporušenost / neměnnost obsahu.
Výše uvedené parametry nalezneme v § 34 odst. 1 zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a dále jak v § 11 a 33 odst. 4 zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví, tak i v jeho nově navrhované podobě (v posledním znění se jedná o § 128).
K podepisování soukromých písemností lze podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně i
jiný typ
elektronického podpisu. Vyjdeme-li z definice elektronického podpisu v článku 3 odst. 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS, lze za jiný typ elektronického podpisu považovat např. jméno a příjmení v patičce emailu, naskenovaný vlastnoruční podpis vložený do dokumentu apod. Vyšší úrovně elektronických podpisů (zaručený nebo uznávaný podpis), které zajišťují vyjmenované požadavky kladené na doklady, jsou legislativně uváděny jako možnost, nikoli povinnost. Akceptovány tedy mohou být i nepodepsané doklady, ovšem je nutno mít na zřeteli důkazní břemeno, které tíží toho, kdo soukromou písemnost předkládá a musí být schopen doložit její pravost, správnost a také, od koho pochází.4)
V této souvislosti nelze pominout vlnu rozsudků odmítajících věrohodnost a důkazní hodnotu jiných typů elektronického podpisu při prokazování jednající osoby.
Rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn.
30 C 365/2021
, ze dne 25. 1. 2022:
„Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o SMS verifikaci, které samo o sobě
neumožňuje
přesně identifikovat podepisující osobu.“
Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn.
18 Co 187/2020,
ze dne 8. 7. 2020:
„… (s)oud identifikuje elektronickým podpisem podepsanou osobu se značnou úrovní důvěry pouze při užití podpisu
kvalifikovaného, zaručeného a uznávaného
, které jsou upravené v nařízení eiDAS a v SlužET. Všechny ostatní elektronické podpisy je soud sice povinen přijmout jako důkaz, avšak bez dalších tvrzení a důkazů
nelze
mít za prokázané, že tyto ostatní elektronické podpisy jsou podpisem (údajně) jednající osoby.“
Podobný názor, jako jsou výše uvedené judikáty, bylo možné v posledních letech zaznamenat u celé řady soudních rozhodnutí5) a vyplývá z nich nutnost zvažovat, jaká je praktická použitelnost jiného typu elektronického podpisu, který se také někdy nazývá „prostý“.
Naopak v případě, kdy je písemnost zabezpečena zaručeným, uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem (případně pečetí), je zajištěna prokazatelnost původu, stejně jako neměnnost obsahu, kterou zabezpečuje také použití časového razítka. Považuji za nutné zdůraznit, že právě uvedené platí bez ohledu na dobu platnosti (exspiraci) certifikátů, na kterých jsou podpisy, pečeti i razítka založeny, navíc v případě, že se jedná o kvalifikované certifikáty, musí jejich poskytovatelé v souladu s článkem 24 odst. 4 Nařízení EP a Rady (EU) 910/2014 eIDAS dodat potřebné informace automatizovaným způsobem kdykoli i
po skončení platnosti
certifikátu.
Relevantní
zákonné předpisy nijak nerozlišují, zda je doklad pořízen v materiální, či digitální podobě, a pro obě formy tedy platí stejné lhůty vystavení, to znamená bez zbytečného odkladu (dle § 11 zákona o účetnictví), resp. ve lhůtě patnácti dnů (dle § 28 zákona o DPH). Společná jsou i ustanovení ohledně obsahu dokladu, a nenajdeme proto odlišnosti v § 11 zákona o účetnictví, v § 29 zákona o DPH, v § 16 zákona o ochraně spotřebitele nebo v § 31 zákona o živnostenském podnikání.
Legislativně není pro soukromoprávní oblast stanoven některý ze způsobů doručování digitálních písemností jako povinný, nicméně je faktem, že v některých případech je důležité prokázat jak samotné doručení, tak i okamžik, kdy k němu došlo a od něhož se teprve mohou odvíjet případné právní důsledky.6) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, stanovil v dřívějším znění pro plátce, který vystavil opravný daňový doklad snižující daň na výstupu (tzv. daňový dobropis), nutnost prokázat, ve kterém období doklad obdržel příjemce zdanitelného plnění. V aktuálním znění tohoto zákona je již v tomto ohledu ustanovení § 42 odst. 5 mírnější:
„(5) Plátce je povinen vystavit opravný daňový doklad a vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění do 15 dnů ode dne uvedeného v odstavci 3.“
Není mi známa
relevantní
judikatura
, která by stanovila hranici, co lze po plátci odesílajícím opravný daňový doklad v digitální podobě „rozumně požadovat“ jako bezpečnou cestu pro doručení, ale vzhledem k existující spolehlivé variantě prokazatelného doručování v podobě systému datových schránek bych doporučil využít tuto možnost. Garance času odeslání, dodání i doručení založená na kvalifikovaných časových razítcích, stejně jako absolutní neměnnost obsahu díky elektronickým pečetím činí ze systému datových schránek vysoce spolehlivou variantu elektronického doručování. Vzhledem k tomu, že od druhého čtvrtletí roku 2023 došlo k podstatnému rozšíření subjektů, kterým byla datová schránka zřízena ze zákona, je možné je daleko častěji využívat i pro soukromé písemnosti. V neposlední řadě pak odesílatel získává jistotu doručení, protože i pro soukromoprávní komunikaci dnes již platí, že k doručení dojde i v případě, že se do datové schránky adresáta nikdo nepřihlásí, a doručeno bude ve lhůtě deseti dnů od dodání.7)
Vedle datových schránek existují také komerční systémy, které umožňují ověřitelnou výměnu digitálních písemností mezi subjekty identifikovanými pomocí různých elektronických prostředků, a v zabezpečeném prostředí je navíc ukládána i evidence takových úkonů právního jednání.8)
 
Převod (digitalizace) dokladů
Přestože se stále zvětšuje podíl elektronických písemností, jsou k zaúčtování předkládány i prvotní doklady v materiální, tedy listinné podobě. Pokud je ale cílem plně bezpapírová administrativa, nutně se objeví požadavek na jejich digitalizaci, která zahrnuje jak převod do podoby jedniček a nul, tak i možnost archivace již pouze této digitální kopie.
Klíčové zákony takový proces výslovně umožňují a převod listinného dokladu do digitální podoby, např. naskenováním, je v souladu s jejich zněním. Zákon o DPH v § 35a přitom nejen pregnantně uvádí, že lze převést daňový doklad z listinné podoby do elektronické (a naopak), ale definuje také podmínky pro jejich elektronické uchovávání, včetně zásady, že elektronicky musí být uložena i data, která zaručují věrohodnost původu a neporušenost obsahu dokladů.
Klíčové ustanovení pro převod účetních dokladů do digitální podoby najdeme v § 33 stávajícího zákona o účetnictví:
„(3) Účetní jednotka
může provést
převod účetního záznamu z jedné formy do jiné, nové formy. Tímto převodem vzniká nový účetní záznam. V uvedeném případě je účetní jednotka povinna zajistit, že obsah účetního záznamu v nové formě je
shodný
s obsahem účetního záznamu v původní formě. Splnění uvedené povinnosti se má za prokázané, pokud účetní jednotka předloží účetní záznam v původní i nové formě a jejich obsah je shodný. Splnění této povinnosti však účetní jednotka
může prokázat i jiným způsobem
, který nezpochybní žádná z osob, které s převedeným záznamem pracují. V případě nezpochybnění průkaznosti převodu účetního záznamu žádnou z osob, které s převedeným záznamem pracují, se u účetních záznamů, které nejsou označeny skartačními znaky pro výběr nebo archiválii podle zvláštního právního předpisu,
nevyžaduje
předložení účetního záznamu
v původní formě
a pro záznamy v původní formě neplatí ustanovení § 31
(pozn. autora: to znamená, že se na původní listinný záznam nevztahuje povinnost archivace).“
Výslovně je pak v § 33 odst. 6 zákona o účetnictví stanoveno, že se na všechny formy účetního záznamu pohlíží stejně.
Zákon o účetnictví tedy určuje, že převodem účetního záznamu do jiné formy vzniká nový účetní záznam, u kterého musí být zajištěna shoda s obsahem původního záznamu. Tuto shodu lze prokázat:
předložením původního, v našem případě listinného záznamu a nového, tedy digitálního záznamu a jejich porovnáním. To by ovšem v praxi znamenalo nutnost uchování dokladů, které prošly digitalizací, a znemožnilo provést plný přechod k bezpapírovému účetnictví. Existuje ale druhá možnost prokazování, a to
provést převod (digitalizaci) dostatečně věrohodným způsobem, který nezpochybní žádná z osob, jež s převedeným záznamem v digitální podobě pracují. Pak odpadá nutnost předložení původní listiny, na kterou se navíc ani nevztahuje povinnost jejího dalšího uchovávání (archivace).
Cílem tedy je provést digitalizaci listinných písemností takovými postupy, které obstojí jako dostatečně věrohodné při předložení digitálního účetního dokladu (záznamu). Začít lze podrobným popisem procesu digitalizace (převodu) dokladů a záznamů v některé ze směrnic pro oblast účetnictví (o oběhu účetních dokladů nebo o zpracování účetních informací). Popsány by měly být jednotlivé kroky převodu, včetně odpovědných osob, ověření shody s originálem, používané formáty, nástroje, případně i hardware a software. Nezbytnou součástí digitalizace pak musí být i skartace původního listinného dokladu, tak lze docílit potřebné věrohodnosti a vyhnout se zákonem uváděné podmínce předložení původní listiny. I v nově připravovaném zákonu o účetnictví je pozornost věnována změně podoby účetních dokumentů, opět pod podmínkou zachování průkaznosti. V poslední připomínkované podobě zákona se jednalo o ustanovení § 128, který definuje průkaznost účetního dokumentu:
„(2) Účetní dokument lze převést do jiné podoby, pokud je zachován jeho obsah a převod je
proveden způsobem
, který zaručuje průkaznost účetního dokumentu v převedené podobě. V takovém případě se na účetní dokument v převedené podobě hledí jako na tento dokument v jeho původní podobě.
(3) Ministerstvo financí stanoví vyhláškou podrobnější způsob převedení účetního dokumentu do jiné podoby pro účetní jednotky veřejného sektoru.“
Určitým vodítkem, jak provádět digitalizaci papírových dokumentů, by mohla být zmíněná vyhláška Ministerstva financí, která bude ovšem určena pro potřeby veřejného sektoru. Domnívám se ale, že nebude beze zbytku použitelná ve všech případech, a nelze ani očekávat jakýsi vyčerpávající manuál, který by stačilo v praxi následovat. Je nutné vycházet z konkrétních podmínek a možností každé jednotlivé účetní jednotky.
Při předkládání digitálních kopií původně listinných dokumentů se lze v praxi navíc dovolat ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 12/2020, o právu na digitální služby, který zakotvil zásadu stejné právní síly listiny a elektronického dokumentu při využívání online služeb orgánů veřejné moci:
„(3) Předloží-li uživatel služby dokumenty v elektronické podobě, orgán veřejné moci
není oprávněn
žádat tytéž dokumenty v listinné podobě. Požadavky jiných právních předpisů na vznik nebo podobu elektronických dokumentů, kterými se právně jedná, tím nejsou dotčeny.“
V praxi to znamená, že nehraje roli, zda předmětnou písemnost předložím např. ve správním či soudním řízení v podobě listiny, anebo jako digitální soubor. Respektovány přitom musí být požadavky zakotvené zákonem č. 297/2016 Sb., viz tabulka právního jednání vůči orgánům veřejné moci.
Pro úplnost dodám, že k dosažení aprosté jistoty ohledně účinku digitalizované písemnosti lze využít autorizovanou konverzi dokumentů, kterou na žádost provádějí kontaktní místa výkonu veřejné správy (Czech POINT). Podmínky a postupy autorizované
konverze
jsou podrobně upraveny v § 22 až 26 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Jedná se o proces, jehož výsledkem je soubor ve formátu PDF opatřený kvalifikovaným elektronickým podpisem, který má ze zákona zcela shodné právní účinky jako původní listina. Je to ovšem placená služba, kterou lze využít pouze pro omezené množství listin.
 
Archivace digitálních písemností
Nezbytnou součástí oběhu dokladů a písemností je jejich bezpečné a spolehlivé uložení po stanovenou dobu. Archivační lhůty jsou stanoveny pro různé typy účetních a daňových písemností v rozpětí od pěti (účetní doklady, knihy, inventury)9) až do třiceti let (údaje v rozsahu mzdového listu pro účely důchodového pojištění)10).
Z pohledu informačních technologií se jedná o lhůty velmi dlouhé a není bezproblémové zajistit po takovou dobu potřebné parametry elektronických daňových a účetních písemností. Vyžadovány jsou již zmiňované klíčové atributy, tedy čitelnost, prokazatelnost původu a neměnnost obsahu.
Jako nejnadějnější se jeví ukládání písemností v archivním formátu PDF (ve vlastnostech souboru je uvedena zkratka PDF/A), opatřeným některým z prostředků elektronického zabezpečení v podobě podpisu nebo pečeti, případně i s časovým razítkem. Jak podpis, tak i pečeť umožňují prokazovat původ písemnosti a zopakuji, že na to nemá vliv expirace certifikátu, na němž jsou založeny. Neměnnost obsahu pak kromě zmíněných podpisů a pečetí garantují i elektronická časová razítka. Pokud se při otevření digitálně zabezpečeného dokumentu neobjeví oznámení, že byl změněn, lze mít za prokázané, že k žádné změně obsahu nedošlo11). Opět na tuto, z pohledu účetnictví velice cennou vlastnost nemá naprosto žádný vliv případná expirace certifikátů.
Pokud se jedná o doklad, k němuž nebyl připojen žádný elektronický zabezpečovací prvek (a takových je stále ještě nemálo), je nutné vytvářet a udržovat tzv. auditní stopu definovanou v pokynu GFŘ k pravidlům fakturace,12) kterým byla implementována evropská směrnice č. 2010/45/EU. Mělo by se jednat o souvislý řetězec dokladů, záznamů, dokumentů a svědectví, včetně jejich propojení a vazeb, kterými se osvědčuje předmětné zdanitelné plnění. V intencích ustanovení § 35a zákona o DPH pak musí být uchovávána elektronicky i tato data, která zaručují věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňových dokladů.
Pro vlastní uložení digitálních písemností lze použít celou řadu nástrojů a prostředků, existují různé archivační aplikace, stejně jako komplexní systémy spisové služby. V řadě případů jsou založeny na cloudových službách, to znamená, že je využit zabezpečený prostor dostupný distančně prostřednictvím datových sítí.
Při volbě vhodného způsobu archivace je nutné vzít v potaz také bezpečnostní rizika, která jsou bohužel nedílnou součástí světa informačních technologií. Přetrvává trend posledních let spočívající v nárůstu počtu útoků vedených na veřejné instituce i soukromé subjekty, včetně malých a středně velkých firem. Cloudové archivy a nástroje pro jejich správu existují i v podobě vysoce zabezpečených úložišť, kdy jsou využívány sofistikované nástroje13) monitorující širokou škálu provozních a bezpečnostních signálů. Takový digitální archiv je pak bezpečnou alternativou pro dlouhodobé ukládání souborů, písemností a dokladů.
 
Závěr
Digitalizace písemností, dokladů, záznamů a vlastně celé společnosti je nepopiratelným fenoménem dnešní doby. Logicky se nevyhýbá ani dokladům a písemnostem, které jsou určeny ke zpracování v účetní a daňové evidenci.
Rozvoj světa informačních technologií je přitom i nadále překotný a nelze vyloučit, že se mezi standardní způsoby zpracování digitálních dokladů zařadí i zcela nové postupy zabezpečení požadavků, které jsem zmiňoval. V návrhu nového zákona o účetnictví např. najdeme ustanovení, které uvádí, že požadovanou integritu elektronických účetních dokumentů lze vedle podpisů a časových razítek zajistit i
„prostřednictvím technologie šifrované nezměnitelné distribuované databáze“
. Tím je míněna technologie blockchainu, která už zdaleka není omezena jen na oblast bitcoinů a dalších kryptoměn. Jedná se o vysoce bezpečný způsob výměny a uchovávání informací, kdy v praxi jsou již využívány funkční systémy pro uzavírání a plnění kontraktů, a je dle mého soudu pouze otázkou času, kdy bude využit i v systémech pro účetnictví (pokud se tak již nestalo). O perspektivnosti této technologie je přesvědčena i Evropská unie a orgány OECD, o čemž svědčí vznik strategické iniciativy European Blockchain Partnership.14)
V praxi to znamená, že se budou objevovat nové možnosti, varianty a způsoby, jak zajistit klíčové vlastnosti digitálních dokumentů a záznamů, obzvláště takových, se kterými jsou spojovány právní následky. Tyto požadavky jsou přitom setrvalé – čitelnost, prokazatelný původ a věrohodný obsah.
Poznámka autora: Při psaní tohoto článku nebyla využívána umělá inteligence.
1) Viz § 545 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).
2) Certifikáty, na kterých jsou založena časová razítka, mají delší dobu expirace 5 až 7 let.
3) Viz např. rozsudek NSS čj. 1 Ans 7/2012-43, rozhodnutí pléna Nejvyššího soudu Plsn 1/2015 anebo nález Ústavního soudu IV. ÚS 3807/11.
4) Viz § 565 a 566 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
5) Například sp. zn. 32 C 59/2021, 18 C 225/2021, 7 C 339/2021, 3 C 173/2021, 11 C 50/2021 a další.
6) Viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009 nebo 33 Cdo 1777/2013.
8) Například Signi.com, InSign, MujPodpis, BankID Sign nebo Adobe Sign ad.
9) Viz § 31 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
10) Dle § 35a odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
11) Jedná se o ověření neměnnosti obsahu dokumentu, nikoli např. jeho názvu.
12) Pokyn GFŘ čj. 10148/13/7001-21000-506729, z března 2013.
13) Standardy definuje norma ISO 27001:2014 nebo certifikace dle TIER III.