Rok 2021 začal svou vládu a se štafetou, kterou převzal od roku minulého, přináší tradičně mnoho změn. Tyto změny se týkají rovněž právní úpravy v různých oblastech života společnosti. Mezi tyto oblasti, v nichž se promítají změny v podobě úpravy právních předpisů, patří tradičně změny právní úpravy živnostenského podnikání.
Živnostenské podnikání a reklamní činnost v dotazech a odpovědích
JUDr.
Irena
Fleischmanová
Přes skutečnost, že živnostenský zákon je platný již od devadesátých let minulého století, se stále vyskytují „bílá místa“ v podobě otazníků, které je třeba odstranit prostřednictvím odpovědí na způsob právního řešení situací, jenž přináší praktický život podnikatelské obce. Následující text se snaží snížit kvantitu nejasností, které se logicky vyskytují v každodenním životě podnikatelů – živnostníků při provozování jejich živností. Vzhledem k tomu, že podnikání a reklama jsou spojité nádoby, níže uvedené odpovědi na dotazy mají vazbu také na oblast právní úpravy regulace reklamy.
Vrácení úhrady za objednané zboží
Spotřebitel si objednal zboží u obchodní společnosti, které podle dohody smluvních stran nebylo doručeno. Zákazník proto požadoval vrácení peněz za toto zboží, obchodník však nekomunikuje. Tento případ reklamačního řízení byl předán k řešení správnímu orgánu pro oblast živnostenského podnikání. Je tento postup správný? A který správní orgán je věcně příslušný k řešení dané věci?
Z dotazu vyplývá, že obchodník neplní závazky plynoucí z objednávky spotřebitele, současně je pasivní ve věci vrácení peněz za zboží. V daném případě se proto jedná o reklamační řízení, k němuž je věcně příslušná Česká obchodní inspekce. Pokud správní orgán pro oblast živnostenského podnikání obdržel tento případ k řešení, předá jej k dalšímu postupu jmenované České obchodní inspekci, a to prostřednictvím příslušného usnesení o předání.
Zdravotnický prostředek, jeho charakteristika a právní úprava
Podnikatelé jsou povinni respektovat všechny právní předpisy související s výkonem jejich živnosti. Je možné vysvětlit charakter „zdravotnického prostředku“, který podnikatelé používají k podnikání. Který právní předpis tuto oblast upravuje, za jakých podmínek lze zdravotnický prostředek používat k provozování živnosti a který orgán se k této činnosti vyjadřuje v konečné fázi?
Přístroj, nástroj apod. neboli každý výrobek, který je podnikatelem používán v právním režimu živnostenského zákona, musí být v souladu s příslušnými předpisy, které se týkají bezpečnosti výrobků. Těmito předpisy jsou zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů a mj. také nařízení vlády č. 117/2016 Sb., o posuzování výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh.
Právní úprava „zdravotnického prostředku“ je obsažena ve zvláštním právním předpisu, kterým je zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Citovaný zákon charakterizuje zdravotnický prostředek následovně:
„Zdravotnickým prostředkem se rozumí nástroj, přístroj, zařízení, programové vybavení včetně programového vybavení určeného jeho výrobcem ke specifickému použití pro diagnostické nebo léčebné účely a nezbytného ke správnému použití zdravotnického prostředku, materiál nebo jiný předmět, určený výrobcem pro použití u člověka za účelem: a) stanovení diagnózy, prevence, monitorování, léčby nebo mírnění onemocnění, b) stanovení diagnózy, monitorování, léčby, mírnění nebo
kompenzace
poranění nebo zdravotního postižení, c) vyšetřování, náhrady nebo modifikace
anatomické struktury nebo fyziologického procesu, nebo d) kontroly početí, a které nedosahují své hlavní zamýšlené funkce v lidském těle nebo na jeho povrchu farmakologickým, imunologickým nebo metabolickým účinkem; jejich funkce však může být takovými účinky podpořena.“Citovaná právní úprava oblasti zdravotnických prostředků v tuzemsku je v souladu s evropskou právní úpravou. Pokud jde o provoz přístrojů v rámci živnostenského podnikání, že třeba uvést, že posouzení a konečné rozhodnutí o provozu přístrojů při výkonu živnostenského podnikání patří do výlučné
kompetence
orgánů ochrany veřejného zdraví, resp. do kompetence
příslušné krajské hygienické stanice.Postup při vyloučení ze společného řízení
Podnikající fyzická osoba se dopustila v reklamní oblasti dvou skutků v rozporu s platnou právní úpravou reklamní činnosti. Následně bylo zahájeno správní řízení za tento protiprávní stav, nicméně jeden ze skutků se nestal; konkrétně se jednalo o nečinnost podnikatele na výzvu správního orgánu. Skutečnost, že se tento jeden konkrétní skutek nestal, podnikatel prokázal. Jakým způsobem se tato situace řeší?
V daném případě, kdy bylo zahájeno řízení o dvou protiprávních skutcích, z nichž jeden se prokazatelně nestal, se postupuje tak, že podle ustanovení § 140 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), se jeden přestupek vyloučí ze společného řízení. Vydané usnesení o vyloučení se pouze poznamená do spisu (§ 76 odst. 5 správního řádu).
Následně se vydá usnesení o zastavení řízení [podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“)]. Proti tomuto usnesení se účastník řízení může odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení k nadřízenému orgánu správního orgánu, jenž usnesení o zastavení řízení vydal.
Účastníkovi řízení zašle správní orgán současně vyrozumění o usnesení, a to o vyloučení věci ze společného řízení a o zastavení řízení, neboť skutek se nestal.
Nová právní úprava některých činností vyloučených z živnostenského podnikání
Téměř každý rok přináší změny v právní úpravě živnostenského zákona, konkrétně v oblasti činností, které jsou z jeho právního režimu vyloučeny. Týká se tento stav také začátku roku 2021. Pokud ano, o jaké změny se jedná, které právní předpisy je řeší, a lze krátce zmínit některé z těchto změn?
Obecně řečeno: právní úprava ustanovení § 3 může mít dvojí podobu. Konkrétně se jedná buď o rozšíření činností, které nejsou „živností“, nebo o jeho „zúžení“, a to v podobě aktivit, které mohou být provozovány jako činnosti, které lze specifikovat jako „živnost“, neboť vykazují znaky živnosti podle ustanovení § 2 živnostenského zákona.
Dnem 1. 1. 2021 dochází ke změnám v ustanovení § 3 živnostenského zákona v podobě provedené třemi zákony, a to zákonem č. 255/2019 Sb., zákonem č. 336/2020 Sb. a zákonem č. 543/2020 Sb.
Zákon č. 255/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, obsahuje změnu, která se promítá do rozšíření obsahu § 3 odst. 2 písm. d), a to o činnost soudních tlumočníků a soudních překladatelů s tím, že je současně odkazováno na zákon o soudních tlumočnících a soudních překladatelích; tento odkaz je označen číslem 7.
Obdobně, a to rozšířením vyloučených činností z právního režimu živnostenského zákona, je upraven § 3 v odstavci 3, který je doplněn o výkon znalecké činnosti znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů; tento text je označen písmeny a1) a doplněn poznámkou pod čarou ve znění
„72) zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech“.
Uvedený změnový stav v ustanovení § 3 živnostenského zákona je reakcí na zrušení dosavadní právní úpravy v podobě zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl nahrazen novou právní úpravou, a to zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zákonem č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Oba citované právní předpisy nabývají účinnosti také ke dni 1. 1. 2021.
Zákon č. 336/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, obsahuje další změnu ustanovení § 3 živnostenského zákona.
Konkrétně se jedná o změnu § 3 odst. 3 písm. u) živnostenského zákona, ve znění zákona č. 286/1995 Sb. a zákona č. 167/2004 Sb., kdy se text ve znění
„vysoce nebezpečnými látkami“
nahrazuje nově textem „látkami zařazenými do seznamu 1 v příloze Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení“.
Ustanovení § 3 odst. 3 písm. u) živnostenského zákona je nově upraveno ve znění:
„3) Živností dále není: u) nakládání s látkami zařazenými do seznamu 1 v příloze Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení.“
Nové pojmy byly převzaty z jmenované úmluvy s tím, že nová terminologie akceptuje terminologii této úmluvy a pravidla v ní obsažená. Dosavadní označení
„vysoce nebezpečné látky“
je nahrazeno „označení látky seznamu 1 v příloze Úmluvy“
. Členění na látky vysoce nebezpečné se jeví jako nepřesné, a to ve vazbě na skutečné riziko, jež tyto látky představují, a to jak pro účely a cíle úmluvy, tak také z hlediska účinků na lidské zdraví; v praxi často docházelo k záměně pojmů způsobující vznik nedorozumění, o jaké látky v konkrétním případě jde.Zákon č. 543/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech, a zákona o výrobcích s ukončenou životností, přináší změnu v ustanovení § 3 odst. 3, v němž se doplňuje další písmeno v tomto znění:
„am) činnost provozovatelů kolektivních systémů podle zákona o výrobcích s ukončenou životností“.
Touto změnou je reagováno mimo jiné na zrušení dosavadního zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který obsahoval právní úpravu odpadů, a to včetně právní úpravy výrobků s ukončenou životností. Zákonná úprava byla nahrazena novou právní úpravou, a to v podobě zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, a zákonem č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností; oba tyto právní předpisy nabývají účinnosti ke dni 1. 1. 2021.
Ustanovení § 3 odst. 1 písm. y) zákona č. 542/2020 Sb. stanoví, že provozovatelem kolektivního systému je právnická osoba, která provozuje kolektivní systém na základě oprávnění vydaného podle tohoto zákona. Změna živnostenského zákona tak jednoznačně vylučuje pochybnost o formě výkonu činnosti provozovatelů kolektivního systému.
Zákon č. 117/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl publikován ve Sbírce zákonů dne 24. 3. 2020. Tento zákon měl nabýt účinnosti dnem 1. 11. 2020, resp. 1. 1. 2021 (§ 12 odst. 2 zákona o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu); před tímto datem byl však tento zákon novelizován zákonem č. 422/2020 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 11. 2020, jenž nejen doplnil přechodná ustanovení ve vazbě na správní poplatky, ale změnil účinnost zákona č. 117/2020 Sb. (z data 1. 11. 2020 na 1. 1. 2021 a z data 1. 1. 2021 na 1. 3. 2021).
Zákon č. 117/2020 Sb. vkládá novou část, třetí, do zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu (dále jen „zákon o cestovním ruchu“). Nově vložená část zavádí definici průvodce cestovního ruchu, průkaz průvodce, upravuje vydávání průkazu a zavádí seznam průvodců. Průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu a výkon průvodcovské činnosti jsou nově upraveny (§ 12–12d citovaného zákona o cestovním ruchu); v souvislosti s tím zákon č. 117/2020 Sb. upravuje živnostenský zákon v příslušném ustanovení (§ 45a).
Průvodce cestovního ruchu je specifikován v zákoně o cestovním ruchu (§ 12) jako fyzická osoba, která poskytuje skupině osob nebo jednotlivcům výklad o kulturním, historickém a přírodním dědictví země a současném životě v ní.
Činnost průvodce může podle nové právní úpravy vykonávat pouze osoba, které byl vydán průkaz. Průvodce je povinen mít po celou dobu výkladu na území České republiky průkaz na viditelném místě svého oděvu a za splnění této povinnosti odpovídá osoba, která má právo provozovat průvodcovskou činnost v oblasti cestovního ruchu podle živnostenského zákona. Z uvedených skutečností tak vyplývá, že za dodržení uvedených povinností vždy odpovídá podnikatel (nikoli zaměstnanec, který pro podnikatele případně vykonává činnost průvodce).
Ustanovení § 12–12d zákona o cestovním ruchu obsažená v jeho části třetí se nevztahují na průvodce v objektech (uvnitř objektů) ani na průvodce, kteří vykonávají činnost v územích přístupných veřejnosti vymezených v zákoně o ochraně přírody a krajiny; průkaz průvodce tyto osoby mít nemusí.
Zákonná úprava respektuje vymezení průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu, jež je obsaženo v nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon rozlišuje průkaz průvodce I. a II. stupně. Průkaz vydává Ministerstvo pro místní rozvoj, a to na základě žádosti. Průkaz je veřejná listina osvědčující, že průvodce splňuje podmínky stanovené zákonem o cestovním ruchu.
Průkaz I. stupně se vydává žadateli, který má právo provozovat průvodcovskou činnost v oblasti cestovního ruchu podle živnostenského zákona. Tento průkaz se rovněž vydává žadateli, jenž prokáže, že má k osobě mající uvedené oprávnění smluvní vztah.
Průkaz II. stupně se vydává žadateli, který splní odbornou způsobilost podle zákona o cestovním ruchu (§ 12b odst. 3). Náležitosti žádosti jsou taxativně uvedeny v zákoně o cestovním ruchu (§ 12b tohoto zákona); žádost posuzuje Ministerstvo pro místní rozvoj. Přestože průkaz II. stupně lze získat pouze na základě splnění odborné způsobilosti, k vlastnímu výkonu průvodcovské činnosti, jedná-li se o činnost naplňující znaky „živnosti“ podle § 2 živnostenského zákona (tzn. jedná se o činnost soustavnou, provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem), pouze samotný průkaz nestačí. Průvodce musí mít buď příslušné živnostenské oprávnění, nebo musí být ve smluvním vztahu k podnikateli oprávněnému k provozování živnosti ohlašovací volné.
Vydání průkazu II. stupně vyžaduje odbornou způsobilost, která spočívá v doložení dokladů o: a) vysokoškolském vzdělání ve studijním programu a studijním oboru zaměřeném na historii nebo cestovní ruch, b) vyšším odborném vzdělání v oboru vzdělání zaměřeném na cestovní ruch, c) středním vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání zaměřeném na cestovní ruch, d) středním vzdělání s maturitní zkouškou a osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost, vydaný zařízením akreditovaným podle zvláštních právních předpisů nebo zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, e) profesní kvalifikaci pro průvodce cestovního ruchu, nebo f) uznání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu.
Odborná způsobilost k vydání průkazu II. stupně není určena jako podmínka splnění a prokázání odborné způsobilosti pro potřeby ohlášení živnosti (pro vznik živnostenského oprávnění). Činnost průvodce cestovního ruchu zůstává stále součástí oboru činnosti č. 71 „Provozování cestovní agentury a průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu“ živnosti ohlašovací volné v předmětu podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“.
K získání živnostenského oprávnění pro jmenovanou ohlašovací živnost volnou neboli rovněž pro činnost průvodce cestovního ruchu, musí být splněny všeobecné podmínky podle živnostenského zákona (§ 6 odst. 1 tohoto zákona). Na podkladě příslušného živnostenského oprávnění je poté fyzická osoba, která hodlá provozovat činnost průvodce cestovního ruchu (ve smyslu § 12 zákona o cestovním ruchu), povinna požádat Ministerstvo pro místní rozvoj o vydání průkazu.
V případě, že fyzická osoba požaduje vydání průkazu II. stupně, dokládá k žádosti také doklady o odborné způsobilosti podle § 12 odst. 3 zákona o cestovním ruchu. Vzor průkazu bude určen vyhláškou.
Seznam průvodců, kterým byl vydán průkaz, vede Ministerstvo pro místní rozvoj. Uvedený seznam je veřejně přístupný na internetových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj https://www.mmr.cz/seznam-pruvodcu. Seznam průvodců obsahuje tyto údaje o průvodci: a) jméno a příjmení, b) datum narození, c) stupeň průkazu a datum jeho vydání. Každý vystavený průkaz průvodce bude mít QR kód, po naskenování kódu se otevře zmíněný internetový odkaz na seznam průvodců.
Podle zákona o cestovním ruchu (§ 12d tohoto zákona) platí, že občan členského státu Evropské unie (fyzická osoba), který je na území členského státu Evropské unie oprávněn provozovat činnost průvodce, může na území České republiky dočasně poskytovat služby, a to v souladu s čl. 56 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie.
Obdobně platí také u právnické osoby z Evropské unie, a to že právnická osoba, jejíž vnitřní poměry se řídí právem členského státu Evropské unie a která má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti v některém z členských států Evropské unie a je na území členského státu Evropské unie oprávněna provozovat činnost průvodce, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v souladu s čl. 56 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie.
Oba uvedené subjekty (fyzická i právnická osoba) mají povinnost, a to před prvním poskytnutím služby na území České republiky, oznámit tuto skutečnost Ministerstvu pro místní rozvoj. Oznámení se podává elektronicky na adrese: https://www.mmr.cz/seznam-pruvodcu. Zákon nestanoví náležitosti uvedeného oznámení.
V případě, že průvodce vykonává průvodcovskou činnost pro osobu uvedenou v zákoně o cestovním ruchu (§ 12d odst. 1 nebo § 12d odst. 2), je povinen prokázat se při kontrole průkazem totožnosti, oznámením o poskytování služby na území České republiky (§ 12d odst. 3), dokladem, který osvědčuje jeho smluvní vztah k uvedené osobě, a dokladem prokazujícím oprávnění této osoby vykonávat činnost průvodce v zemí svého usazení. Sám podnikatel má rovněž povinnost prokázat se při kontrole potřebnými doklady; tato povinnost ale vyplývá ze živnostenského zákona [§ 69a odst. 4 písm. a) tohoto zákona]; jedná se o povinnost předložit průkaz totožnosti, doklad o státní příslušnosti, doklad o usazení v členském státě původu, doklad o výkonu předmětné činnosti v členském státě původu.
Pro poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu platí také obecná úprava (§ 69a živnostenského zákona), pokud zákon o cestovním ruchu (§ 12d) nestanoví úpravu speciální. Živnostenské úřady jsou oprávněny kontrolovat poskytovatele služeb, kteří na území České republiky vykonávají podnikatelskou činnost; zejména to, zda poskytovatel služeb je státním příslušníkem členského státu Evropské unie nebo právnickou osobou usazenou v některém z členských států Evropské unie a zda je držitelem oprávnění k podnikání, resp. k výkonu činnosti, kterou vykonává na území České republiky.
Odvolání proti rozhodnutí
V případě, že podnikatel poruší zákonnou povinnost při provozování živnosti, a to například při reklamní nabídce svých výrobků a služeb, správní orgán prvního stupně vydá rozhodnutí o uložení pokuty. Jakou funkci má v tomto rozhodnutí poučení o odvolání, jaká je lhůta, ve které může podnikatel podat odvolání proti rozhodnutí?
Poučení o odvolání je jednou ze základních náležitostí rozhodnutí. Je to poučení o opravném prostředku. Obsahuje údaje o tom, zda se jedná o rozhodnutí konečné nebo zda je možné se proti rozhodnutí odvolat, ke kterému orgánu a od kterého dne se lhůta k podání odvolání počítá a u kterého správního orgánu se odvolání podává.
Reklamní činnost upravuje zákon o regulaci reklamy, pokud je tento právní předpis prokazatelně porušen, vydává rozhodnutí, kterým se osoba uznává vinnou z přestupku podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve vazbě na správní řád, příslušný orgán dozoru.
Proti vydanému rozhodnutí lze podat odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho oznámení (doručení), přičemž za první den lhůty se považuje den následující po dni, kdy bylo rozhodnutí oznámeno (doručeno). Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůtě nejbližší pracovní den. Odvolání se podává u správního orgánu prvního stupně, který rozhodnutí vydal, rozhoduje o něm jeho nadřízený správní orgán, který je odvolacím orgánem.
Zánik odpovědnosti za přestupek
Reklamní agentura zpracovala v roce 2014 reklamní nabídku svých služeb, která je v rozporu s platnou právní úpravou reklamní činnosti. Orgán dozoru pro reklamní činnost byl na protiprávní jednání reklamní agentury upozorněn koncem roku 2020. Jakým způsobem bude tento stav posuzován, resp. zanikla, nebo nezanikla v daném případě odpovědnost reklamní agentury za přestupek?
Uvedený případ je řešen podle zákona o regulaci reklamy a zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o regulaci reklamy ukládá zpracovateli odpovědnost za obsah reklamy v plném rozsahu, pokud byla reklama zpracována pro jeho vlastní potřebu. Z dotazu vyplývá, že se o přestupku orgán dozoru dozvěděl koncem roku 2020.
Dnem 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který nahradil zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon o odpovědnosti za přestupky (§ 112 odst. 1) stanoví:
„Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.“
Z uvedeného textového znění vyplývá, že trestnost určitého jednání se posuzuje podle právní úpravy účinné v době jednání, čímž došlo ke spáchání přestupku včetně posouzení zániku odpovědnosti. Případná nová právní úprava se použije v případě, je-li to pro pachatele příznivější.
V souladu s ustanovením § 8b odst. 3 zákona o regulaci reklamy, který byl účinný do 30. 6. 2017, tedy v době zpracování reklamy reklamní agenturou, odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do dvou let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy byl spáchán.
Podle § 30 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky je délka promlčecí doby u tohoto přestupku tři roky. Vzhledem k tomu, že u zániku odpovědnosti je tato nová právní úprava pro pachatele příznivější, správní orgán postupuje podle nové právní úpravy. Správní orgán nemůže zahájit řízení o přestupku za závadnou reklamu zpracovanou reklamní agenturou, neboť došlo k promlčení přestupku, pokud se o případu správní orgán dozvěděl až koncem roku 2020. Za tohoto stavu se řešení případu odkládá usnesením podle § 76 odst. 1 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť odpovědnost za přestupek zanikla.
Některé další změny živnostenského zákona
Trestná činnost, výnosy z trestné činnosti a terorismus jsou velmi sledovanou oblastí, neboť se nejedná o pouhé pojmy. Existuje právní úprava, která se zabývá touto oblastí, lze některé právní předpisy uvést?
Další novelu živnostenského zákona představuje zákon č. 527/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zákony související s přijetím zákona o evidenci skutečných majitelů a zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů. Citovaný právní předpis nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2021 a je zejména reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2018/843 z května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu.
Jmenovaný zákon č. 527/2020 Sb. zahrnuje změnu více než dvaceti zákonů a přináší rovněž změnu živnostenského zákona. Za stávající § 8 je vložen nový § 8a, který upravuje „překážky provozování některých živností právnickými osobami“, ve vazbě na tuto úpravu se upravují další ustanovení živnostenského zákona (např. § 13, 46 a další), mění se posuzování rozsahu živnostenského oprávnění (§ 28) a také příloha č. 4 k živnostenskému zákonu (doplňují se dva nové obory živnosti ohlašovací volné) a dosavadní přílohy k živnostenskému zákonu se rozšiřují o přílohu č. 6
„Seznam živností a oborů činností živnosti volné, jejichž výkon právnickou osobou vyžaduje bezúhonnost jejího skutečného majitele a osoby, která je členem jejího statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, a oborů činností živnosti volné podléhajících povinnému ohlášení“.
Nový § 8a, který se vkládá za § 8, je v tomto znění:
„§ 8a Překážky provozování některých živností právnickými osobami 1) Živnost a obor činnosti živnosti volné podle přílohy č. 6 k tomuto zákonu nemůže provozovat právnická osoba, pokud její skutečný majitel podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen,skutečný majitel) není bezúhonný nebo fyzická osoba, která je členem jejího statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není bezúhonná. 2) Ministerstvo spravedlnosti umožní živnostenskému úřadu pro účely výkonu jeho působnosti podle tohoto zákona dálkový přístup k údajům o skutečném majiteli podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob.“
Zavádí se tedy nově institut překážky provozování živnosti pro právnické osoby, avšak jen pro živnost a obory činnosti živnosti ohlašovací volné, která je uvedena v nové příloze č. 6 k živnostenskému zákonu.
Uvedený institut se zavádí pro obor činnosti živnosti ohlašovací volné
„poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy“
(jde o nový obor č. 80), pro obor činnosti živnosti volné „poskytování služeb spojených s virtuálním aktivem“
(jedná se o nový obor č. 81) a živnost ohlašovací vázanou „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“.
Do výčtu oborů činností spadajících do živnosti ohlašovací volné se nové body 80 a 81 doplňují za bod 79 a stávající bod 80 se označuje jako bod 82. Pro oba obory činnosti (tj. 80. Poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy a 81. Poskytování služeb spojených s virtuálním aktivem) současně platí podle § 28 živnostenského zákona, že je lze vykonávat pouze tehdy, pokud byly výslovně ohlášeny, tj. vyznačeny ve formuláři JFR.
Nově se tak stanoví, že překážkou provozování živnosti ohlašovací vázané v předmětu podnikání „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence“ a činností v oborech živnosti ohlašovací volné v předmětu podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, uvedených v příloze č. 6 živnostenského zákona, je to, že skutečný majitel právnické osoby podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu není bezúhonný, nebo fyzická osoba, která je členem statutárního orgánu právnické osoby, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu nebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není bezúhonná.
Pro tyto účely není bezúhonnost stanovena samostatně, resp. bude se posuzovat podle stávající právní úpravy obsažené v § 6 živnostenského zákona. Uvedené osoby musí splňovat podmínku bezúhonnosti nejen při ohlášení živnosti, ale také v průběhu provozování živnosti.