Příjmy z kapitálového majetku podle § 8 ZDP

Vydáno: 31 minut čtení

Příjmy z kapitálu jsou sice v praxi poměrně časté, ovšem poplatníci z řad fyzických osob (dále jen „FO“) se jejich zdaněním obvykle nemusejí příliš zabývat. Zpravidla se totiž o něj postará již plátce příjmu, načež k řešení v rámci přiznání daně z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“) poplatníkům zbývají leda tak úroky z poskytnutých půjček a případné příjmy z kapitálového majetku ze zdrojů v zahraničí. Tomu ostatně odpovídá i pouhé jediné políčko daňového přiznání, které je pro tyto příjmy určeno.

Příjmy z kapitálového majetku podle § 8 ZDP
Ing.
Martin
Děrgel
 
Pět druhů příjmů
Obecný princip daně z příjmů je prostý - zdanitelné příjmy poplatníka snížené o daňové výdaje vytvoří základ daně, z něhož se vypočte daň příslušnou procentní sazbou. Ovšem zatímco právnické osoby - s výjimkou některých zahraničních příjmů - zahrnují veškeré zdanitelné příjmy do jediného (tzv. obecného) základu daně, tak u FO se podle § 3 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), rozlišuje pět druhů příjmů, pro jejichž zdanění platí různá pravidla:
1)
Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6 ZDP)
Plynou většinou z pracovněprávního, služebního nebo obdobného poměru či výkonu funkce v orgánu státní správy nebo samosprávy, patří sem i příjmy společníků a jednatelů s. r. o. nebo členů družstev. Jejich zdanění je zpravidla starostí zaměstnavatele (plátce daně), přičemž dílčí základ daně je obecně tvořen dosaženými příjmy navýšenými o povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem (tzv. superhrubá mzda). Nikdy zde nemůže vzniknout (dílčí) daňová ztráta.
2)
Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7 ZDP)
Plynou z vykonávání podnikatelské činnosti, nebo tzv. jiné samostatné výdělečné činnosti, jako je poskytování průmyslových nebo autorských práv, činnost znalce, tlumočníka, insolvenčního správce. Jejich zdanění je úkolem daného poplatníka (osoby samostatně výdělečně činné
alias
OSVČ), který za tímto účelem musí podat přiznání k DPFO. Na výběr má přitom ze dvou metod uplatnění výdajů - buď ve skutečné výši prokázané daňovou evidencí nebo účetnictvím, nebo jednoduše formou tzv. paušálních výdajů ve výši 30 % až 80 % z dosažených příjmů, které prokazovat nemusí. Z čehož logicky plyne, že (dílčí) daňová ztráta (výdaje vyšší než příjmy) může vzniknout pouze při daňové evidenci.
3)
Příjmy z kapitálového majetku (§ 8 ZDP)
Plynou ze zdroje, kterým je vždy držba nějakého finančního majetku - peněz, obchodních podílů, cenných papírů, vkladů, pohledávek z půjček aj. A pouze tyto příjmy nás budou tentokrát zajímat. Zdanění je zde zpravidla starostí plátce příjmů, pročež se jím poplatník musí zabývat spíše jen výjimečně, a to zejména u úroků z podnikatelského účtu a u úroků z poskytnutých půjček. V těchto případech nemůže uplatnit žádné daňové výdaje, takže dílčím základem daně jsou samotné příjmy.
4)
Příjmy z pronájmu (§ 9 ZDP)
Plynou z jakéhokoli pronájmu nemovitých věcí nebo z dlouhodobého pronájmu věcí movitých. Jejich zdanění je opět úkolem poplatníka (pronajímatele), který u nich postupuje obdobně jako u příjmů z podnikání. Rovněž má zde na výběr ze dvou metod uplatnění výdajů - buď ve skutečné výši prokázané doklady v rámci záznamů o příjmech a výdajích, kdy může vzniknout dílčí daňová ztráta (výdaje vyšší než příjmy), nebo jednoduše formou paušálních výdajů ve výši 30 % z dosažených příjmů z pronájmu.
5)
Ostatní příjmy (§ 10 ZDP)
Kam spadají zbytkově příjmy, které nevyhovují ani jedné z výše zmíněných kategorií. Například příjmy z příležitostné činnosti, která není ani zaměstnáním, ani podnikáním, příjmy z převodu majetku (prodej nemovitosti, movité věci, cenných papírů...), výhry v loteriích či jiných soutěžích, příjmy z důchodů. Zpravidla jde o okrajovou záležitost a navíc řadu příjmů zdaňuje již jejich plátce, nicméně zůstává dost situací, kdy se o zdanění musí postarat poplatník v přiznání; dílčí daňová ztráta se zde neuznává.
Každý z těchto příjmů po případném zohlednění souvisejících výdajů tvoří
dílčí základ daně
(dále jen „DZD“), pro který platí více či méně odlišná daňová pravidla. A teprve souhrn všech dílčích základů daně představuje základ daně z příjmů dotyčné fyzické osoby. Většina poplatníků samozřejmě nemá všech pět druhů příjmů současně (v jednom zdaňovacím období) a návazně všech pět dílčích základů daně, ale obvykle jeden nebo dva. Pouze u dvou druhů příjmů - z podnikání a z j