Účetní a daňové předpisy stanoví fyzickým a právnickým osobám řadu povinností, za jejichž porušení hrozí sankce. Povinnost uhradit sankci vzniká v některých případech přímo ze zákona, v ostatních případech až na základě rozhodnutí správce daně. Pokud fyzická nebo právnická osoba s uloženou sankcí nesouhlasí, může využít zákonem stanovené opravné prostředky, případně se může domáhat zrušení uložené sankce u soudu. Za stanovených podmínek může být uložená sankce prominuta.
Sankce za porušení účetních a daňových předpisů
Ing.
Jiří
Vychopeň
Sankce podle zákona o účetnictví
Podle § 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají kontrolu dodržování povinností stanovených právními předpisy upravujícími účetnictví finanční úřady, které v rámci této své působnosti také ukládají účetním jednotkám pokuty za přestupky podle § 37 a 37a zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZÚ“).
V § 37 a 37a ZÚ jsou taxativně vymezeny přestupky, za které lze účetní jednotce nebo osobě odpovědné za vedení účetnictví podle tohoto zákona uložit pokutu, a to:
–
do výše 6 % hodnoty aktiv celkem
, jde-li o přestupek podle § 37 odst. 1 písm. a) až d) ZÚ, tj. např. jestliže účetní jednotka, která není podnikatelem, nesestaví účetní závěrku podle příslušných ustanovení tohoto zákona,–
do výše 6 % hodnoty aktiv celkem
, jde-li o přestupek podle § 37a odst. 1 písm. a) až d) nebo i) ZÚ, tj. např. jestliže účetní jednotka, která je podnikatelem, v rozporu s § 19a odst. 1 ZÚ nepoužije pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy,–
do výše 3 % hodnoty aktiv celkem
, jde-li o přestupek podle § 37 odst. 1 písm. e) až k) ZÚ, tj. např. jestliže účetní jednotka, která není podnikatelem, nezveřejní účetní závěrku nebo výroční zprávu podle § 21a ZÚ,–
do výše 3 % hodnoty aktiv celkem
, jde-li o přestupek podle § 37a odst. 1 písm. e) až h) nebo j) až q) ZÚ, tj. např. jestliže účetní jednotka, která je podnikatelem, vede účetnictví v rozporu s § 7 odst. 1 a 2 nebo § 8 odst. 2 ZÚ.Příklad 1
Společnost s ručením omezeným dosáhla za účetní období roku 2020 záporný výsledek hospodaření a v přiznání k dani z příjmů vykázala daňovou ztrátu. Z toho důvodu společnost v uvedeném roce v souladu se zákonem o daních z příjmů přerušila daňové odpisování hmotného majetku, avšak v rozporu s účetními předpisy přerušila také účetní odpisování dlouhodobého hmotného majetku. Z účetního hlediska se jedná o porušení § 28 ZÚ a § 56 prováděcí účetní vyhlášky č. 500/2002 Sb., podle kterých je účetní jednotka povinna odpisovat majetek postupně v průběhu jeho používání. Za tento přestupek může místně příslušný finanční úřad společnosti uložit pokutu až do výše 3 % hodnoty aktiv celkem.
Podle § 37a odst. 2 ZÚ lze konsolidující účetní jednotce uložit pokutu:
-
do výše 3 % hodnoty konsolidovaných aktiv celkem
, jestliže např.:–
nesestaví konsolidovanou účetní závěrku podle § 6 odst. 4 ZÚ,
–
nevyhotoví konsolidovanou výroční zprávu podle § 22b odst. 2 ZÚ,
–
nesestaví konsolidovanou zprávu o platbách podle § 32c ZÚ.
Podle § 37a odst. 3 ZÚ lze účetní jednotce, která vede jednoduché účetnictví, uložit pokutu:
-
do výše 100 000 Kč
, jestliže:–
nevede jednoduché účetnictví podle § 4 odst. 1 ZÚ,
–
nesestaví přehledy v rozsahu a ve lhůtě podle § 13b odst. 3 ZÚ,
–
nezajistí, aby jí zpracované přehledy obsahovaly veškeré údaje podle § 18 odst. 3 ZÚ,
–
nesestaví přehledy ke dni stanovenému v § 19 odst. 1 a 2 ZÚ,
-
do výše 50 000 Kč
, jestliže:–
vede jednoduché účetnictví v rozporu s § 8 odst. 2 ZÚ,
–
v rozporu s § 31 ZÚ neuschová účetní záznamy,
–
nezveřejní přehled o majetku a závazcích, výroční zprávu nebo obdobný dokument podle § 21a odst. 1 ZÚ.
V § 37ab ZÚ je stanoveno, že přestupky podle tohoto zákona projednává finanční úřad, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
Podmínky odpovědnosti za přestupek, druhy správních trestů a ochranných opatření a zásady pro jejich ukládání, postup před zahájením řízení o přestupku a postup v řízení o přestupku obecně upravuje
zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů
. Podle § 15 tohoto zákona se k odpovědnosti za přestupek vyžaduje zavinění, přičemž postačí i zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.Z § 46 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vyplývá, že pokuta uložená účetní jednotce za přestupek podle § 37 nebo 37a ZÚ je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci, pokud správní orgán nestanoví lhůtu jinou.
Z § 29 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vyplývá, že účetní jednotce nelze uložit pokutu za přestupek podle § 37 nebo 37a ZÚ, pokud u zjištěného přestupku již uplynula promlčecí doba, která podle § 30 uvedeného zákona činí:
a)
1 rok nebo
b)
3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč.
Podle § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku.
Příklad 2
Při kontrole daně z příjmů, provedené v měsíci březnu 2021, zjistil správce daně, že podnikatel, který vede od roku 2014 podvojné účetnictví, nevypracoval za účetní období roku 2016 přílohu k účetní závěrce, a dopustil se tak přestupku podle § 37a odst. 1 písm. h) ZÚ. Správce daně ale nemůže podnikateli za tento přestupek uložit pokutu podle § 37a ZÚ, jelikož ke zjištění přestupku došlo až poté, kdy odpovědnost účetní jednotky za daný přestupek již zanikla uplynutím promlčecí doby podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Sankce podle zákona o evidenci tržeb
Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb obsahuje také speciální ustanovení o sankcích za přestupky podle tohoto zákona.
Podle § 28 zákona o evidenci tržeb se fyzická osoba dopustí přestupku proti evidenci tržeb tím, že závažným způsobem úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb; právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku proti evidenci tržeb tím, že závažným způsobem ztíží nebo zmaří evidenci tržeb.
Za
přestupek proti evidenci tržeb
lze uložit pokutu do 500 000 Kč.Podle § 29 zákona o evidenci tržeb se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku na úseku evidence tržeb tím, že jako osoba, která eviduje tržby, poruší povinnost:
a)
zaslat datovou zprávou údaje o evidované tržbě správci daně,
b)
vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne,
c)
umístit informační oznámení, nebo
d)
zacházet s autentizačními údaji, certifikátem pro evidenci tržeb nebo blokem účtenek tak, aby předešla zneužití.
Za
přestupek na úseku evidence tržeb
lze uložit pokutu do:a)
50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c) nebo d) zákona o evidenci tržeb,
b)
500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) zákona o evidenci tržeb.
K řízení o přestupcích podle zákona o evidenci tržeb je příslušný finanční úřad a celní úřad,
k řízení je místně příslušný ten orgán, který provádí nebo provedl prověřování plnění povinností podle tohoto zákona.
Poznámka
V současné době nedochází k ukládání pokut za přestupky podle zákona o evidenci tržeb, neboť podle zákona č. 137/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti evidence tržeb v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, ve znění zákona č. 449/2020 Sb. nejsou fyzické ani právnické osoby povinny plnit povinnosti vyplývající ze zákona o evidenci tržeb, a to až do konce roku 2022.
Sankce podle daňového řádu
V části čtvrté zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), jsou upraveny následky porušení povinností při správě daní, a to:
–
přestupky (§ 246),
–
pokuty a penále (§ 247 až 251),
–
úroky (§ 251a až 254a).
PŘESTUPKY
Pokuta za porušení povinnosti mlčenlivosti (§ 246 DŘ)
Podle § 246 DŘ je porušení povinnosti mlčenlivosti fyzickou osobou, která je povinností mlčenlivosti vázána podle příslušných ustanovení DŘ nebo jiného daňového zákona, přestupkem, za který může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.
Povinnost mlčenlivosti je upravena v § 52 až 55 DŘ a týká se úředních osob, jejichž prostřednictvím vykonává příslušný správce daně svou pravomoc (tj. zejména zaměstnanců finančních úřadů), i osob zúčastněných na správě daní (tj. daňových subjektů a třetích osob).
Správním orgánem příslušným k projednání přestupku porušení povinné mlčenlivosti a uložení pokuty podle § 246 DŘ je správce daně nejblíže nadřízený správci daně, k jehož činnosti se povinnost mlčenlivosti vztahuje; v případě, že se povinnost mlčenlivosti vztahuje k činnosti více správců daně, projedná přestupek ten z nejblíže nadřízených správců daně, který zjistil podezření z porušení povinnosti mlčenlivosti jako první.
Příklad 3
Jestliže se porušení povinnosti mlčenlivosti dopustí úřední osoba, která je zaměstnána na územním pracovišti finančního úřadu pro příslušný kraj, bude správním orgánem příslušným k projednání tohoto přestupku a uložení pokuty podle § 246 DŘ Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně.
POKUTY A PENÁLE
Pořádková pokuta a pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy (§ 247 až 249 DŘ)
Podle § 247 odst. 1 DŘ může správce daně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč daňovému subjektu nebo jiné osobě zúčastněné na správě daní (např. zástupci daňového subjektu, svědkovi, znalci, odbornému konzultantovi), jestliže při jednání se správcem daně závažně ztěžuje správu daní. K tomu jsou taxativně uvedeny jednotlivé důvody, které mohou vést k uložení pořádkové pokuty (např. neuposlechnutí pokynu úřední osoby, urážlivé jednání vůči úřední osobě nebo jiné osobě zúčastněné na správě daní). Pořádkovou pokutou si správce daně může vynutit náležitou součinnost daňového subjektu nebo třetích osob i při jednání v rámci vyhledávací činnosti (např. při místním šetření).
Pořádková pokuta až do výše 50 000 Kč může být daňovému subjektu uložena také v případě jím učiněného hrubě urážlivého podání (tím se rozumí podání, jehož obsah je více než běžným způsobem urážlivý vůči úředním osobám správce daní, popř. jejich rodinným příslušníkům, jiným daňovým subjektům nebo dalším osobám zúčastněným na správě daní, tj. např. pokud obsahuje hrubé vulgarismy či vyjádření útočící na odbornost, vážnost či důstojnost uvedených osob
).
Podle § 247 odst. 2 DŘ může správce daně uložit pořádkovou pokutu až do výše 500 000 Kč daňovému subjektu nebo jiné osobě zúčastněné na správě daní, jestliže ani po výzvě správce daně nesplní procesní povinnost nepeněžité povahy vyplývající buď ze zákona, nebo z rozhodnutí správce daně (např. při nepodání vysvětlení podle § 79 DŘ, při bezdůvodném odmítnutí výpovědi svědka podle § 96 DŘ, při neplnění záznamní povinnosti podle § 97 DŘ).
Pořádkovou pokutu lze uložit nejpozději do 1 roku ode dne, ve kterém došlo k jednání, které je důvodem k jejímu uložení. Pořádkovou pokutu lze ukládat i opakovaně, nevedlo-li dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.
Podle judikatury musí být rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty řádně odůvodněno, ať již jde o důvody udělení pořádkové pokuty, či o její výši (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 3664/14).
Podle § 247a odst. 1 DŘ může správce daně uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy až do výše 500 000 Kč tomu, kdo:
a)
nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo
b)
nesplní záznamní nebo jinou evidenční povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně.
Příklady nesplnění povinností, za které může být uložena pokuta podle § 247a odst. 1 DŘ
–
Nepodání přihlášky k registraci k dani silniční ve lhůtě splatnosti nejbližší zálohy na tuto daň (viz § 16 odst. 4 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů),
–
nesplnění povinnosti plátce vést v evidenci pro účely DPH přehled uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou předmětem daně, a přehled obchodního majetku (viz § 100 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů),
–
neuvedení některé z povinných náležitostí na mzdovém listu (viz § 38j odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů).
Podle § 247a odst. 2 DŘ vzniká povinnost uhradit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy ve výši 1 000 Kč tomu, kdo učinil podání jinak než stanoveným způsobem anebo v jiném než stanoveném formátu či struktuře a neuposlechl výzvu správce daně, aby tuto vadu podání odstranil. O povinnosti platit tuto pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem; pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.
Příklad 4
Fyzická osoba, která má zpřístupněnu datovou schránku, jež jí byla zřízena ze zákona, podala přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 v listinné podobě, ačkoliv byla podle § 72 odst. 6 DŘ povinna učinit toto formulářové podání elektronicky. Takové podání má vadu podle § 74 odst. 1 písm. c) DŘ, jedná se ale o podání účinné. Poplatník však bude správcem daně vyzván k tomu, aby odstranil uvedenou vadu podání, tj. aby učinil toto podání elektronicky s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, tj. datovou zprávou odeslanou způsobem uvedeným v § 71 odst. 1 DŘ. Pokud poplatník tuto výzvu neuposlechne, vznikne mu povinnost zaplatit pokutu ve výši 1 000 Kč (tato povinnost mu nevznikne, pokud sám napraví vadu podání dříve, než k tomu bude správcem daně vyzván).
Pokutu podle § 247a odst. 2 DŘ může správce daně zvýšit až na 50 000 Kč, pokud neodstranění vady podání, které bylo učiněno jinak než stanoveným způsobem anebo v jiném než stanoveném formátu či struktuře, závažně ztěžuje správu daní.
Pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.
Při stanovení výše pořádkové pokuty nebo pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy dbá správce daně, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní.
Pořádková pokuta podle § 247 DŘ a pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle § 247a odst. 1 DŘ je splatná do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o jejím uložení.
Pokud pořádková pokuta nebo pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy nepřesahuje 5 000 Kč a pokud ten, komu je pokuta ukládána, důvody a výši ukládané pokuty uzná a současně pokutu uhradí na místě, správce daně uvede její výši a důvody do protokolu pořizovaného o jednání, při němž nastaly důvody pro uložení pořádkové pokuty nebo byly zjištěny důvody pro uložení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
Pokuta za opožděné tvrzení daně (§ 250 DŘ)
Pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo tak učiní až po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši
a)
0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,
b)
0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo
c)
0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.
Pokud plátce daně nepodá hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo tak učiní až po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.
Pokuta za opožděné tvrzení daně vzniká jen u těch daňových tvrzení, k jejichž podání je daňový subjekt povinen. Tato pokuta tedy nevznikne při opožděném podání daňového přiznání, které daňový subjekt podává na základě vlastního rozhodnutí, ačkoli k tomu není povinen (např. při opožděném podání dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou povinnost nebo na vyšší daňový odpočet anebo vyšší daňovou ztrátu).
Pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její výše vypočtená stanoveným způsobem částku menší než 1 000 Kč.
Příklad 5
Poplatník podá elektronicky daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020 až dne 9. 6. 2021, ačkoli zákonná lhůta pro podání přiznání podle § 136 odst. 2 písm. a) DŘ skončila dnem 3. 5. 2021 a dnem 1. 6. 2021 skončilo i období, na které se vztahovalo hromadné prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně podle Rozhodnutí ministryně financí zveřejněného ve Finančním zpravodaji č. 16/2021. V uvedeném daňovém přiznání vyčíslil poplatník daňovou ztrátu ve výši 250 000 Kč.
Podle § 250 odst. 1 písm. c) DŘ vznikla poplatníkovi pokuta za opožděné tvrzení daně za dobu od 11. 5. do 9. 6. 2021, tj. za 30 dnů prodlení, ve výši 750 Kč (0,01 % z 250 000 x 30 dnů). Protože je výše pokuty menší než 1 000 Kč, pokuta se poplatníkovi nepředepíše a poplatníkovi nevznikne povinnost ji uhradit.
V případě, kdy daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, použije se při výpočtu částky pokuty stanovená horní hranice; výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč.
Maximální výše pokuty za opožděné tvrzení daně může činit 300 000 Kč.
O povinnosti platit pokutu za opožděné tvrzení daně rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru. Za oznámení platebního výměru se podle § 101 odst. 6 DŘ považuje jeho doručení daňovému subjektu.
Výše pokuty za opožděné tvrzení daně je poloviční, pokud:
a)
daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a
b)
v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení.
Zvláštní ustanovení o pokutě za opožděné tvrzení daně u daně z příjmů fyzických osob
V § 38o zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je stanoveno, že je-li část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50 % celkového základu daně, snižuje se pokuta za opožděné tvrzení daně u daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob na desetinu.
Zvláštní ustanovení o pokutě za opožděné tvrzení daně u daně z nemovitých věcí
V § 15a zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů je stanoveno, že má-li poplatník povinnost podat daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, a podá-li je po lhůtě pro jejich podání, aniž by byl správcem daně k tomu vyzván, nevzniká mu povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně. Pokud k opožděnému podání přiznání k dani z nemovitých věcí dojde až na základě výzvy správce daně, povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně poplatníkovi vznikne.
Zvláštní ustanovení o pokutě za opožděné tvrzení daně u daně z hazardních her
V § 11 odst. 2 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění pozdějších předpisů je stanoveno, že pokud poplatník nepodá daňové přiznání v zákonem stanovené lhůtě, považuje se daň za tvrzenou ve výši 0 Kč; pokuta za opožděné tvrzení daně se neuplatní.
Penále (§ 251 DŘ)
Penále je sankcí za chybné tvrzení daně. Podle § 251 odst. 1 DŘ vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla při doměřovacím řízení podle § 143 DŘ stanovena oproti poslední známé dani, a to ve výši:
a)
20 %, je-li daň zvyšována,
b)
20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo
c)
1 %, je-li snižována daňová ztráta.
Penále podle písmene a) správce daně sníží o penále podle písmene c), pokud povinnost k jeho úhradě vznikla z důvodu uplatnění ztráty v rozsahu snížení daňové ztráty, které bylo penalizováno.
Příklad 6
V řádném daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce března 2021 vykázal plátce daňovou povinnost ve výši 90 000 Kč. Na základě daňové kontroly byla poplatníkovi uvedená daňová povinnost správcem daně dodatečně zvýšena na 250 000 Kč. Z tohoto zvýšení daňové povinnosti plátci vzniklo penále podle § 251 DŘ, a to ve výši 32 000 Kč (20 % ze 160 000 Kč).
Příklad 7
V řádném daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 poplatník vykázal daňovou ztrátu ve výši 250 000 Kč. Na základě daňové kontroly byla poplatníkovi uvedená daňová ztráta správcem daně dodatečně snížena na 50 000 Kč. Z tohoto snížení daňové ztráty poplatníkovi vzniklo penále podle § 251 DŘ, a to ve výši 2 000 Kč (1 % z 200 000 Kč).
O povinnosti uhradit penále rozhodne správce daně platebním výměrem a současně předepíše penále do evidence daní. Penále je splatné do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru, nejdříve však ke stejnému dni jako stanovená daň, ze které se toto penále vypočte.
Povinnost uhradit penále nevzniká při doměření daně na základě podaného dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování; to ale neplatí v případě, kdy podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování nebylo přípustné.
Zvláštní ustanovení o penále u daní z příjmů
Podle § 38p zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se při výpočtu penále vzniklého poplatníkovi daně z příjmů vychází z částky daně tak, jak by byla stanovena oproti poslední známé dani, pokud by nebyly v rámci postupu vedoucího k doměření této daně z moci úřední dodatečně uplatněny vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 ZDP.
Příklad 8
Společnost s ručením omezeným vykázala v řádném daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019 základ daně ve výši 800 000 Kč, od kterého odečetla daňovou ztrátu z roku 2018 ve výši 260 000 Kč, takže výsledná daňová povinnost činila 102 600 Kč (19 % z 540 000 Kč). Podle výsledku daňové kontroly provedené v roce 2021 byl základ daně za rok 2019 správcem daně zvýšen o částku nesprávně uplatněných daňových odpisů ve výši 200 000 Kč a na základě toho byla doměřena daň ve výši 38 000 Kč.
Při výpočtu penále se v tomto případě nevychází z částky doměřené daně, ale z částky daně vypočítané sazbou 19 % z původního základu daně před odečtením daňové ztráty zvýšeného o nesprávně uplatněné daňové odpisy, tj. z částky daně ve výši 190 000 Kč (19 % z 1 000 000 Kč). Penále se pak vypočítá z částky daně ve výši 87 400 Kč (190 000 – 102 600) a bude činit 17 480 Kč (tj. 20 % z 87 400).
ÚROKY
S účinností od 1. 1. 2021 jsou úroky pro účely správy daní nově upraveny v § 251a až 254a DŘ.
Podle § 251a DŘ platí tato obecná pravidla společná všem úrokům:
–
úrok vzniká za každý jednotlivý den, pokud dojde v rámci tohoto dne k naplnění podmínek jeho vzniku; toto pravidlo platí stejně pro úroky hrazené daňovým subjektem i pro úroky hrazené správcem daně,
–
pokud úrok v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní nepřesáhne částku 1 000 Kč, nevznikne povinnost jej platit a v takovém případě se úrok ani nepředepíše,
–
pokud je úrok hrazený daňovým subjektem předepsán do evidence daní, musí o tom správce daně v souladu s § 153 odst. 3 DŘ vhodným způsobem vyrozumět daňový subjekt a upozornit ho na následky spojené s neuhrazením úroku,
–
daňový subjekt může jako prostředek ochrany proti postupu správce daně v souvislosti s předepsáním a vyplacením úroku uplatnit námitku podle § 159 DŘ.
Úroky hrazené daňovým subjektem
Podle § 251b DŘ je úrokem hrazeným daňovým subjektem
a)
úrok z prodlení,
b)
úrok z posečkané částky.
Úrok z prodlení (§ 252 DŘ)
Základem pro výpočet úroku z prodlení je
–
splatná daň, která nebyla uhrazena, nebo
–
vratka vzniklá v důsledku neoprávněného uplatnění daňového odpočtu nebo daně.
V případě nezaplacení splatné daně vzniká úrok z prodlení od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně do dne její platby. V případě vratky vzniklé v důsledku neoprávněného uplatnění daňového odpočtu nebo daně vzniká úrok z prodlení ode dne vrácení, použití nebo převedení vratky vzniklé v důsledku stanovení daňového odpočtu nebo daně, anebo předepsání zálohy na daňový odpočet do dne její platby.
Poznámka
Do 31. 12. 2020 platilo, že daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Obdobně to platilo i v případě, kdy byl pro daň stanoven náhradní den splatnosti.
V § 252 odst. 3 DŘ jsou taxativně vymezeny situace, kdy úrok z prodlení nevzniká (např. v době posečkání podle § 156 DŘ).
Podle § 252 odst. 4 DŘ výše úroku z prodlení odpovídá výši úroku z prodlení podle občanského zákoníku.
Úrok z prodlení podle občanského zákoníku upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Poznámka
Do 31. 12. 2020 platilo, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
Podle bodu 11 přechodných ustanovení v čl. II zákona č. 283/2020 Sb. se úrok z prodlení podle § 252 DŘ, ve znění účinném před 1. 1. 2021, u něhož k tomuto datu trvají podmínky pro jeho vznik, uplatní do 31. 12. 2020. Od 1. 1. 2021 se na tento úrok uplatní § 252 DŘ, ve znění účinném od 1. 1. 2021.
Úrok z posečkané částky (§ 253 DŘ)
Úrok z posečkané částky vzniká po dobu posečkání. Základem, ze kterého se vypočítává úrok z posečkané částky je splatná daň, u které bylo povoleno posečkání či rozložení její úhrady na splátky v souladu s § 156 DŘ, popřípadě u které posečkání nastalo ze zákona podle § 157a DŘ.
Podle § 253 odst. 4 DŘ výše úroku z posečkané částky odpovídá polovině úroku z prodlení nebo jeho obdoby podle jiného zákona, nejvýše však polovině úroku z prodlení podle § 252 DŘ.
Poznámka
Do 31. 12. 2020 platilo podle § 157 odst. 2 DŘ, že výše úroku z posečkané částky odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
Podle bodu 11 přechodných ustanovení v čl. II zákona č. 283/2020 Sb. se úrok z posečkané částky podle § 157 odst. 2 DŘ, ve znění účinném před 1. 1. 2021, u něhož k tomuto datu trvají podmínky pro jeho vznik, uplatní do 31. 12. 2020. Od 1. 1. 2021 se na tento úrok uplatní § 253 DŘ, ve znění účinném od 1. 1. 2021.
Úroky hrazené správcem daně
Podle § 251c DŘ je úrokem hrazeným správcem daně:
a)
úrok z vratitelného přeplatku,
b)
úrok z nesprávně stanovené daně,
c)
úrok z daňového odpočtu.
Úrok z vratitelného přeplatku (§ 253a DŘ)
Základem, ze kterého se vypočítává úrok z vratitelného přeplatku, je vratitelný přeplatek, který nebyl v souladu se zákonem vrácen, použit nebo převeden.
Doba, po kterou vzniká úrok z vratitelného přeplatku, trvá ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku podle § 155b DŘ a končí dnem, kdy je platební povinnost správce daně splněna vrácením, použitím nebo převedením vratitelného přeplatku.
Podle § 253a odst. 4 DŘ výše úroku z vratitelného přeplatku odpovídá úroku z prodlení. To znamená, že výše úroku z vratitelného přeplatku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Poznámka
Do 31. 12. 2020 platilo podle § 155 odst. 5 DŘ, že výše úroku z vratitelného přeplatku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
Ustanovení § 251c odst. 5 DŘ vylučuje vznik úroku hrazeného správcem daně z vratitelného přeplatku, který je ponechán na příslušném osobním daňovém účtu na základě žádosti o nevrácení vratitelného přeplatku podané daňovým subjektem podle § 155b odst. 6 DŘ.
Úrok z nesprávně stanovené daně (§ 254 DŘ)
V § 254 DŘ je s účinností od 1. 1. 2021 upraven úrok z nesprávně stanovené daně, kterým se od uvedeného data nahrazuje dřívější úrok z neoprávněného jednání správce daně. Úrok z nesprávně stanovené daně představuje reparační náhradu za pochybení správce daně při stanovení daně a při vydání zajišťovacího příkazu. Nárok na tuto náhradu ale vzniká daňovému subjektu pouze za předpokladu, že existuje příčinná souvislost mezi nesprávným stanovením daně a úhradou této daně, popřípadě zadržením daňového odpočtu.
Základem, ze kterého se vypočítává úrok z nesprávně stanovené daně, je:
–
v případě nesprávně stanovené daně, která byla daňovým subjektem uhrazena, je základem pro výpočet úroku ta část daně uhrazené daňovým subjektem nad rámec toho, co daňový subjekt uvedl ve svém daňovém tvrzení, o kterou byla původně stanovená daň později snížena (např. v důsledku zrušení či změny rozhodnutí v rámci aplikace mimořádných opravných nebo dozorčích prostředků anebo jako výsledek soudního přezkumu),
–
v případě nesprávného stanovení daňového odpočtu je základ pro výpočet úroku tvořen tou částí nově stanoveného daňového odpočtu, o kterou převyšuje původní částku stanoveného daňového odpočtu; také v tomto případě je základ úroku z nesprávně stanovené daně limitován částkou uvedenou daňovým subjektem v daňovém tvrzení,
–
v případě zajišťovacího příkazu, který je později zrušen z důvodu nezákonnosti nebo u kterého dojde k prohlášení nicotnosti, je základem pro výpočet úroku z nesprávně stanovené daně částka uhrazená daňovým subjektem na základě tohoto zajišťovacího příkazu.
V případě, kdy byla daňovým subjektem uhrazena nesprávně stanovená daň, vzniká úrok z nesprávně stanovené daně
–
ode dne následujícího po náhradním dni splatnosti daně (pokud byla daň uhrazena v tento den, nebo dříve), popřípadě ode dne úhrady daně (pokud byla daň uhrazena později),
–
do dne jejího vrácení, použití nebo převedení, nejpozději však do uplynutí lhůty pro její vrácení.
V případě nesprávného stanovení daňového odpočtu vzniká úrok z nesprávně stanovené daně
–
ode dne dnem následujícím po posledním dni původní lhůty pro vrácení daňového odpočtu,
–
do dne vrácení, použití nebo převedení daňového odpočtu, nejpozději však do uplynutí lhůty podle § 155b odst. 4 písm. a) DŘ.
Úrok z nesprávně stanovené daně nemůže vzniknout v případě, kdy je daň stanovena na základě tvrzení daňového subjektu. Vznik úroku z nesprávně stanovené daně je vyloučen také v případech, kdy k nesprávnému stanovení daně nebo nesprávnému stanovení daňového odpočtu došlo bez zavinění správce daně.
Podle § 254 odst. 4 DŘ výše úroku z nesprávně stanovené daně odpovídá výši úroku z prodlení. To znamená, že výše úroku z nesprávně stanovené daně odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 254 odst. 5 DŘ se výše úroku z nesprávně stanovené daně podle odstavců 1 až 4 zvyšuje na dvojnásobek po dobu, kdy je vedeno exekuční řízení.
Poznámka
Do 31. 12. 2020 platilo, že pokud došlo ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady; za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení náležel uvedený úrok ve dvojnásobné výši.
Úrok z daňového odpočtu (§ 254a DŘ)
Úrok z daňového odpočtu je kompenzací nepřiměřeně dlouhého zadržování daňového odpočtu správcem daně v důsledku dlouhotrvajícího kontrolního postupu vztahujícího se k řádnému daňovému tvrzení nebo dodatečnému daňovému tvrzení, podle kterého vznikl daňovému subjektu nárok na daňový odpočet a jeho vrácení (v praxi se jedná zejména o nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty; od 1. 1. 2021 se nově jedná také o zálohu na nadměrný odpočet).
Základem, ze kterého se vypočítává úrok z daňového odpočtu, je daňový odpočet stanovený správcem daně, který je v případě, že v důsledku stanovení daňového odpočtu vznikl vratitelný přeplatek, správce daně povinen vrátit daňovému subjektu bez žádosti ve lhůtě podle § 155b odst. 3 DŘ.
Úrok z daňového odpočtu vzniká ode dne následujícího po uplynutí doby 4 měsíců od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, nebo ode dne, kdy bylo toto daňové tvrzení podáno, pokud bylo podáno po lhůtě stanovené pro jeho podání, do dne vrácení, převedení nebo použití daňového odpočtu, nejpozději však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení.
V § 254a odst. 4 DŘ je v návaznosti na právní úpravu zálohy na odpočet daně v § 174a a 174b DŘ upraven vztah úroku z daňového odpočtu k této záloze. S účinností od 1. 1. 2021 platí, že úrok z daňového odpočtu nevzniká z části daňového odpočtu, které odpovídá záloha na daňový odpočet, a to ode dne, kdy byla tato záloha správcem daně vrácena, použita nebo převedena, nejpozději však do uplynutí lhůty pro její vrácení.
Podle § 254a odst. 5 DŘ výše úroku z daňového odpočtu odpovídá polovině úroku z prodlení.
Poznámka
Do 31. 12. 2020 platilo, že úrok z daňového odpočtu odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 2 procentní body, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
Sankce podle zákona o daních z příjmů
Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), obsahuje speciální právní úpravu pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu a penále při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem.
Pokuta za neoznámení osvobozeného příjmu (§ 38w ZDP)
Poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob, který nepodá oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob, vzniká povinnost uhradit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu (viz § 38v ZDP) ve výši:
a)
0,1 % z částky neoznámeného příjmu, pokud tuto povinnost splní, aniž by k tomu byl vyzván,
b)
10 % z částky neoznámeného příjmu, pokud poplatník tuto povinnost splní v náhradní lhůtě poté, co byl k tomu vyzván, nebo
c)
15 % z částky neoznámeného příjmu, pokud poplatník nesplní tuto povinnost ani v náhradní lhůtě.
O povinnosti platit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta za neoznámení osvobozeného příjmu je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě.
Správce daně může zcela nebo zčásti prominout pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu, pokud k nesplnění povinnosti oznámit osvobozený příjem došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.
Penále při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem (§ 38zb ZDP)
Poplatníkovi vzniká povinnost uhradit penále z částky daně stanovené podle pomůcek zvláštním způsobem (viz § 38z odst. 2 a § 38za ZDP) ve výši
a)
50 %, nebo
b)
100 %, pokud neposkytnutí součinnosti poplatníka závažně ztížilo nebo bránilo stanovení daně.
Sankce podle zákona o dani z přidané hodnoty
Zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) obsahuje pro účely tohoto zákona několik speciálních ustanovení, týkajících se sankcí.
Sankce při neoprávněném dosažení vrácení daně (§ 82b odst. 9 ZDPH)
Pokud osoba registrovaná k dani v jiném členském státě dosáhne vrácení daně podle § 82a ZDPH podvodným nebo jiným neoprávněným způsobem, je povinna vrátit neoprávněně vyplacenou částku a uhradit úrok z neoprávněně vrácené částky. Tento úrok se počítá v takové výši, jako by šlo o prodlení s úhradou daně, a vypočítává se stejně jako úrok z prodlení podle daňového řádu za celou dobu od vyplacení do skutečného vrácení.
Sankce při porušení povinnosti související s kontrolním hlášením (§ 101h až 101k ZDPH)
Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu podle § 101h ZDPH povinnost uhradit pokutu ve výši:
a)
1 000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván,
b)
10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván,
c)
30 000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, nebo
d)
50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě.
Podle § 101j ZDPH povinnost uhradit pokutu podle písmene a) nevzniká, pokud v daném kalendářním roce nedošlo u plátce k jinému prodlení při podání kontrolního hlášení.
Podle § 101k ZDPH je plátce oprávněn požádat správce daně o prominutí pokuty podle písmen b) až d) a správce daně může tuto pokutu zcela nebo zčásti prominout, pokud k nepodání kontrolního hlášení došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Žádost o prominutí pokuty lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu. Podání žádosti o prominutí pokuty má odkladný účinek pro vykonatelnost platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu.
Plátci, který na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo nedoplní nesprávné nebo neúplné údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení, uloží správce daně pokutu do 50 000 Kč, a tomu, kdo nesplněním povinnosti související s kontrolním hlášením závažně ztěžuje nebo maří správu daní, uloží správce daně zvláštní pokutu do 500 000 Kč. Při stanovení výše těchto pokut dbá správce daně, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní. Při tom přihlédne zejména k míře součinnosti ze strany plátce.
Pokuta za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě.
Sankce při nesprávném uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období (§ 104 ZDPH)
Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za dřívější zdaňovací období, než do kterého náležely, a snížil tím v tomto dřívějším zdaňovacím období daň, nebude mu toto snížení daně doměřeno, ale vznikne mu z tohoto snížení daně povinnost uhradit úrok z prodlení, a to za každý den ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za dřívější zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti uvedl, do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely.
Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za pozdější zdaňovací období, než do kterého náležely, a snížil tím daň ve zdaňovacím období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nebude mu toto snížení daně doměřeno, ale vznikne mu z tohoto snížení daně povinnost uhradit úrok z prodlení, to za každý den ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti uvedl.
Uplatňování sankcí ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku (§ 110ze ZDPH)
Pro uplatňování sankcí ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku jsou stanovena tato zvláštní pravidla:
–
úroky a penále se stanovují v eurech s přesností na dvě desetinná místa bez zaokrouhlování,
–
za nepodání daňového přiznání nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně,
–
úrok z prodlení se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 8 EUR.
Sankce podle zákona o spotřebních daních
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, upravuje v části deváté sankce za přestupky podle tohoto zákona, a to:
–
pokutu za přestupky na úseku správy spotřebních daní (§ 135 až 135e),
–
pokutu za přestupky na úseku správy daně z minerálních olejů (§ 135f až 135i),
–
pokutu za přestupky na úseku správy daně z lihu (§ 135j a 135k),
–
pokutu za přestupky na úseku správy daně z tabákových výrobků a daně ze zahřívaných tabákových výrobků (§ 135l až 135u),
–
pokutu za přestupky na úseku značkování a barvení vybraných minerálních olejů (§ 135v až 135y),
–
pokutu za přestupky na úseku značkování některých dalších minerálních olejů (§ 135z až 135zc),
–
pokutu za přestupky na úseku sledování nakládání se zvláštními minerálními oleji (§ 135zd),
–
pokutu za přestupky na úseku nakládání se surovým tabákem (§ 135ze),
–
propadnutí a zabrání neznačených tabákových výrobků (§ 135zf až 135zh).
Účetní a daňové sankce ve výdajích (nákladech) daňových subjektů
Podle § 28 vyhlášky č. 500/2002 Sb. jsou ostatní pokuty a penále (tj. zejména pokuty a penále, které je účetní jednotka povinna platit podle účetních a daňových předpisů) obsaženy v položce výkazu zisku a ztráty „F.5. Jiné provozní náklady“. Tato položka obsahuje i ostatní příslušenství daně podle daňového řádu, tj. úroky z prodlení, úroky z posečkané částky, náklady řízení a exekuční náklady.
Podle § 25 odst. 1 písm. f) ZDP nelze pro daňové účely za výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů uznat:
–
penále, úroky z prodlení a pokuty, s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP,
přičemž uvedená výjimka se netýká příslušenství daně, ale smluvních pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, které jsou daňově uznatelnými výdaji (náklady), pokud byly zaplaceny; jedná-li se o penále, úrok z prodlení nebo pokutu podle zákona o účetnictví a podle daňového řádu, jde vždy o daňově neuznatelný výdaj (náklad),–
úroky z posečkané částky
.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 6/2021.