Judikáty - strana 10

8 Afs 125/2021–45 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: Ing. V. N., zastoupený Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem Wilsonova 217/7, Přerov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2018, čj. 9227/18/5200–10422–711621, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 2. 2021, čj. 65 Af 29/2018–84, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení [1] Finanční úřad pro Olomoucky kraj (dále „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 18. 12. 2013, čj. 1742325/13/3107–24802–801179, žalobci doměřil za zdaňovací období roku 2009 daň z příjmů fyzických osob ve výši 543 855 Kč a současně mu uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 108 771 Kč. Důvodem pro doměření daně bylo zvýšení daňového základu žalobce o jeho příjmy z prodeje 10 akcií společnosti SALIX MORAVA a. s., které žalobce v rozhodném zdaňovacím období prodal společnosti EUROFARMS 2008, s. r. o. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal a tvrdil, že akcie nenabyl pro sebe, ale na základě komisionářské smlouvy pro EUROFARMS. Toto odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 7. 2014, čj. 17973/14/5000–14102–702767, zamítl a dodatečný platební výměr potvrdil. [2] Žalobce napadl naposledy uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který ji rozsudkem ze dne 25. 4. 2016, čj. 65 Af 32/2014–90, zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 1. 2017, čj. 10 Afs 142/2016–40 (dále „první zrušující rozsudek“), zrušil jak rozsudek krajsk

IV.ÚS 3251/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti B - stav com s. r. o., sídlem Mostecká 1487, Duchcov, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. září 2022 č. j. 5 Afs 155/2021-34, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen "správce daně") ze dne 18. 8. 2014 č. j. 1856847/14/2514-24803-505524 byla stěžovatelce doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 vyšší o částku 760 570 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 152 114 Kč. 3. K odvolání stěžovatelky rozhodlo Odvolací finanční ředitelství [poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 3. 2018 č. j. 15 Af 93/2015-57] rozhodnutím ze dne 19. 9. 2018 č. j. 42025/18/5200-11434-703000 tak, že odvolání stěžovatelky zamítlo a rozhodnutí správce daně potvrdilo. Stěžovatelka sama v průběhu roku 2010 prováděla převážně pomocné, výkopové a zemní stavební pr

8 Afs 192/2021–32 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Zlínmarket, s. r. o., se sídlem Pekárenská 166, Zlín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2018, čj. 49235/18/5300–22441–708274, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, čj. 30 Af 2/2019–74, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, čj. 30 Af 2/2019–74, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně byla jedním z článků řetězového obchodu uskutečněného v prosinci 2014, v rámci nějž bylo dovezeno zboží (měděné katody) ze třetí země, od srbské společnosti RTB INVEST BOR LIMITED LIABILITY COMPANY (dále „RTB“), na území Evropské unie. V České republice bylo zboží procleno Celním úřadem v Hodoníně na jméno a účet žalobkyně a propuštěno do celního režimu volný oběh. Následně bylo zboží přepraveno na Slovensko pro slovenského odběratele MYNAP, s. r. o. (dále „MYNAP“). Celá přeprava ze Srbska na Slovensko byla provedena bez překládky srbským přepravcem ATP TRANSPORT KOSTOVIC DOO (dále „ATP“), na objednávku a náklady polské Polska společnosti Wojan sp. zoo (dále „Wojan“). Jelikož se zboží v souvislosti s proclením zdrželo v celním skladu v Hodoníně, slovenská společnost MYNAP odstoupila od kupní smlouvy a odmítla zboží na Slovensku převzít. Žalobkyně následně na vlastní náklady převezla zboží ze Slovenska do Polska společnosti Wojan prostřednictvím slovenského přepravce společnosti ALEGO, s. r. o. (dále „ALEGO“). [2] Podle Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále „správce daně“) žalobkyně v řádném daňovém přiznání za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 popsanou transakci neuvedla, neboť vykázala dovoz zboží ve výši 0 Kč. V evidenci pro účely DP

10 Afs 512/2021 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: StaniOn s. r. o., Kamenec 1685, Bystřice pod Hostýnem, zastoupená advokátem Mgr. Alešem Zapletalem, Masarykovo nám. 122, Hranice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2020, čj. 2481/20/5200–11431–711413, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2021, čj. 29 Af 19/2020–69, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V této věci je sporná právní otázka, která se týká určení prekluzivní lhůty pro doměření daně z příjmů při uplatnění daňové ztráty. Konkrétně se jedná o výklad § 38r odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). [2] Mezi stranami panuje shoda, co se týče skutkového stavu. Žalobkyně (nyní stěžovatelka) uplatnila v daňovém přiznání k DPPO za období 2012/2013 daňovou ztrátu (1 927 273 Kč) vyměřenou za předchozí zdaňovací období 2011/2012. Po daňové kontrole DPPO 2011/2012 byla stěžovatelce dodatečně snížena daňová ztráta (o 76 902 Kč), stěžovatelka proto byla povinna podat dodatečné daňové přiznání k DPPO 2012/2013 ve lhůtě podle § 141 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, což neučinila, a to ani v prodloužené lhůtě. Stěžovatelce tak byla sdělena nová výše daně za období 2012/2013 ve výši 17 860 Kč (oproti původní 3 230 Kč). Daň byla zvýšena v důsledku pravomocného snížení ztráty z roku 2011/2012 uplatněné v roce 2012/2013. Dodatečným platebním výměrem ze dne 6. 5. 2019 správce daně doměřil stěžovatelce DPPO za 2012/2013 vyšší o 14 630 Kč. [3] Pro tuto věc je podstatné, že žalobkyně (nyní stěžovatelka) uplatnila ve zdaňovacím období 2012/2013 celou daňovou ztrátu vyměřenou za předch

III.ÚS 12/23 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti Technologický park Lochovice, s. r. o., sídlem Obora 20, Lochovice, zastoupené Mgr. Jiřím Skálou, advokátem, sídlem Márova 2806/10, Praha 13 - Stodůlky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. října 2022 č. j. 9 As 98/2022-29, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. května 2022 č. j. 55 A 21/2022-20, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 22. prosince 2021 č. j. 48834/21/5200-11432-712987, rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 29. března 2021 č. j. 1278745/21/2109-50523-200869, dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 4949592/20/2109-50523-200869 a dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 4949961/20/2109-50523-200869, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených zejména čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka se žalobou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany před nezákonným zásahem Finančního úřadu pro Plzeňský kraj spočívajícím ve způsobu projednání výsledku daňové kontroly a vypracování zprávy o daňové kontrole zahájené u stěžovatelky dne 3. 5. 2018, zrušení dodatečného platebního výměru Finančního úřadu pro Středočeský kraj č. j. 4949592/20/2109-50523-200869 ze dne 10. 11. 2020 a dodatečného platebního výměru Finančního úřadu pro Středočeský kraj č. j. 4949961/20/2109-50523-200869 ze dne 10. 11. 2020 a zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně č. j. 48834/21/5200-11432-712987 ze dne 22. 12. 2021. Žaloba proti nezákonnému

2 Afs 199/2021 – 30 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: The Tower Commerce s. r. o., se sídlem Václavské náměstí 841/3, Praha 1, zast. Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem se sídlem U Kanálky 1359/4, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2020, č. j. 46721/20/5100–41451–711647, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2021, č. j. 11 Af 3/2021–27, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Lubora Bystřického, advokáta, do 30 dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 16. 6. 2020 vydal správce daně rozhodnutí č. j. 4545183/20/2001–52525–105867 o zastavení řízení o žádosti žalobkyně o prominutí penále, neboť žádost byla opožděná. Žalobkyně se odvolala. Žalovaný vydal dne 10. 12. 2020 rozhodnutí č. j. 46721/20/5100–41451–711647, kterým zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí správce daně ze dne 16. 6. 2020 o zastavení řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“). [2] Městský soud rozhodnutím uvedeným v záhlaví (dále „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. V odůvodnění mimo jiné uvádí, že správce daně nemohl posuzovat oprávněnost důvodů žádosti, neboť žalobkyně nesplnila jednu z formálních podmínek zákonem kladených na žádost o prominutí penále. Správce daně správně zastavil řízení o opožděné žádosti dle § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále „daňový řád“). II. Kasační stížnost žalobkyně a vyj

2 Afs 306/2022 – 28 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Balao, s. r. o., se sídlem Pražská 636, Dolní Břežany, zastoupená ARIADNA, s. r. o., daňově poradenskou společností se sídlem Nademlejnská 683/5, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ze dne 11. 2. 2019, č. j. 5593/19/5300–21442–712243, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 55 Af 10/2019–88, takto:I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojil kasační stížností proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Praze. [2] Dne 10. 1. 2023 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž uvedl, že po opětovném zhodnocení případu bere svou kasační stížnost zpět. [3] Z tohoto podání stěžovatele vyplývá, že vzal kasační stížnost v celém rozsahu zpět. Jeho projev vůle nevzbuzuje žádné pochybnosti, pokud jde o jeho obsah. Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zastavil. [4] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo–li řízení zastaveno. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.V Brně dne 20. ledna 2023 Mgr. Eva Šonková předsedkyně senátu

2 Afs 97/2022 – 21 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. Martin Kolář, se sídlem Bavorovské Svobodné Hory 280, Bavorov, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj, se sídlem Mánesova 180/3a, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2021, č. j. 770933/21/2211–50523–305320, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2022, č. j. 51 Af 10/2021–23, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „žalovaný“) žalobci doměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 ve výši 850 887 Kč, daňový bonus ve výši –12 027 Kč a penále z doměřené daně ve výši 172 582 Kč. Žalobce podal námitku proti úkonu správce daně při placení daní, který spočíval v nepředepsání úroku z nesprávně stanovené daně (do 31. 12. 2020 úrok z neoprávněného jednání správce daně), na žalobcův osobní daňový účet z částky doměřené dodatečným platebním výměrem. Žalovaný námitku zamítl, neboť neshledal, že by žalobci vznikl nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně, potažmo z nesprávně stanovené daně. Podle žalovaného není pro posouzení věci podstatné, že rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 3. 2020, č. j. 11245/20/5200–10423–708571 (dále jen „rozhodnutí o odvolání“), zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 17. 2. 2021, č. j. 51 Af 9/2020–57. Dodatečný platební výměr sice v důsledku zrušení rozhodnutí o odvolání pozbyl

8 Afs 349/2021–60 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: AKRO investiční společnost a. s., se sídlem Slunná 547/25, Praha 6, jednající jako obhospodařovatel za daňový subjekt – podílový fond: AKRO balancovaný fond, otevřený podílový fond, AKRO investiční společnost, a. s., se sídlem Slunná 547/25, Praha 6, zastoupena JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2021, čj. 21680/21/5200–11432–711891, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, čj. 18 Af 14/2021–80, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala dne 27. 12. 2018 dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012. V něm mimo jiné snížila základ daně o částku 170 394 661,12 Kč. Specializovaný finanční úřad (dále též „správce daně“) zahájil s žalobkyní postup k odstranění pochybností. V něm bylo objasněno, že důvodem snížení základu daně bylo vrácení uvedené částky České republice jednající prostřednictvím Ministerstva financí. Tuto částku přijala žalobkyně v roce 2012 jako náhradu škody na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2012, čj. 35 Co 34/2012–761 (dále též „rozsudek 2012“), který však poté zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, čj. 30 Cdo 493/2013–863 (dále též „rozsudek 2014“). Následně probíhal další soudní spor o vydání bezdůvodného obohacení (přijaté náhrady škody), v němž byla žalobkyni uložena povinnost vrátit České republice částku, kterou v roce 2012 zinkasoval

5 Afs 161/2021 – 23 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobkyně: Trivanger, s . r. o., se sídlem V Podvrší 1361/2, 182 00 Praha 8, zast. Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2021, č. j. 31 Af 81/2020–39, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2021, č. j. 31 Af 81/2020–39, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2020, č. j. 56891–3/2020–900000–314 a rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 2. 10. 2020, č. j. 483380/2020–530000–42 a č. j. 483354/2020–530000–42 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“). Žalovaný svým rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně podaná proti prvostupňovým rozhodnutím Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „celní úřad“), kterými bylo zřízeno k zajištění nedoplatku ve výši 3 250 000 Kč z titulu pokuty uložené rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj č. j. 32107/9.30/19–9 (dále jen „rozhodnutí inspektorátu práce“) ve znění rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2288/1.30/20–5 (dále jen „rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce“), zástavní právo k nemovitým věcem evidovaným na LV č. X v k. ú. Libeň, a dále k vozidlu PORSCHE CAYENNE S EB22 9YA, RZ: X. [2] V žalobě žalobkyně zdůraznila, že stěžovatel nerespektoval usnesení krajského soudu ze dne 2. 10. 2020, č. j. 29 Ad 16/2020–93, kterým soud přiznal odkladný účinek správní žalobě pro

3 Ao 14/2021 – 120 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatele: Mgr. O. S., zastoupený JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem Dlouhá 618/14, Praha 1, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 14601/2021–22/MIN/KAN, takto:I. Návrh se odmítá pro zjevnou neopodstatněnost. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem podaným dne 1. 8. 2021 se navrhovatel domáhá zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 14601/2021–22/MIN/KAN (dále také jen „napadené mimořádné opatření“). Stručně řečeno, tímto opatřením byl omezen především obchod, služby a setkávání osob (s účinností od 1. 8. 2021). Nyní přezkoumávané mimořádné opatření bylo zrušeno a nahrazeno mimořádným opatřením ze dne 26. 8. 2021, č. j. MZDR 14601/2021–23/MIN/KAN, a to s účinností od 1. 9. 2021. Pro případ, že by napadené mimořádné opatření bylo v průběhu soudního řízení zrušeno, navrhovatel soudu navrhnul, aby vyslovil jeho nezákonnost. [2] Navrhovatel má především za to, že mimořádná opatření lze vydávat pouze při epidemii nebo při nebezpečí jejího vzniku. Podle jeho názoru však v České republice nebyla a nehrozila epidemie onemocnění COVID–19, proto nebyl splněn základní materiální předpoklad pro vydání napadeného mimořádného opatření. Odpůrce nemohl dané opatření vydat podle § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), ani podle zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID–19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „pandemický zákon“), neboť postup podle těchto právních před

3 Afs 287/2022 – 25 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní v právní věci žalobkyně: skupina podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, registrovaná u správce daně pod DIČ: CZ699002069, jednající prostřednictvím svého zastupujícího člena: Hortim–International, spol. s r.o., se sídlem Kšírova 242, Brno, zastoupeného JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, se sídlem nábř. Kpt. Jaroše 100/7, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2022, č. j. 30 Af 23/2021 – 41, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek 4 000 Kč za řízení o kasační stížnosti. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně JUDr. Mgr. Petry Novákové, Ph.D., advokátky se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2. Odůvodnění: [1] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba podaná proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2021, č. j. 5214/21/4300–12711–110766. Za stěžovatelku podal kasační stížnost její zastupující člen ve smyslu § 5b odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jenž tak učinil prostřednictvím své právní zástupkyně. [2] Dne 5. 1. 2023 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání zastupujícího člena stěžovatelky, označené jako „Kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2022, č. j. 30 Af 23/2021 – 41 zpětvzetí kasační stížnosti“. V něm stěžovatelka prostřednictvím svého zastupujícího člena prohlásila, že bere svoji kasační stížnost v plném rozsah

9 Afs 228/2022 – 17 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: S.S., zast. Mgr. Radkem Suchým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 828/231, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2022, č. j. 18683/22/5100–41456–711233, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 11 A 37/2022–178, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem Finančního úřadu pro hlavní město Prahu spočívajícím v nezrušení zajišťovacích příkazů. Na výzvu městského soudu změnil žalobní petit a nově požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým byla zamítnuta stěžovatelova odvolání proti výše uvedeným zajišťovacím příkazům. Městský soud následně žalobu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. [2] Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, stanoví–li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vyplývá, že s podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona nebyl–li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. Dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílo

1 Afs 101/2021 – 42 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Trímet Prag s. r. o., se sídlem Zámek Dobříš 1, Dobříš, zastoupen Mgr. Ing. Radkem Matuštíkem, advokátem se sídlem Na Florenci 1216/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2017, č. j. 46511/17/5300–21444–700333, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 55 Af 4/2018 – 46, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Specializovaný finanční úřad (dále též „správce daně“) vyměřil žalobkyni dvěma platebními výměry ze dne 9. 9. 2016, č. j. 244920/16/4200–12775–707751 a č. j. 244929/16/4200–12775–707751 (dále jen „platební výměry“), daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců únor a březen 2014. Správce daně odepřel žalobkyni nárok na odpočet DPH, neboť dospěl k závěru, že zdanitelná plnění přijatá od společnosti KG Holding, s.r.o. (dále jen „KG Holding“), byla zasažena podvodem na DPH, o kterém žalobkyně mohla a měla vědět. [2] Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a platební výměry potvrdil. [3] Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Podrobně vyložil, za jakých podmínek vzniká daňovému subjektu nárok na odpočet DPH, a kdy je možné jej odepřít z důvodu účasti na podvodu. Vycházel z judikatury, která za tímto účelem vytvořila třístupňový algoritmus postupu. Poté jej na daný případ aplikoval. Správní orgány dostatečně prokázaly zasažení transa

7 Afs 92/2021 – 28 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: FAGOFARMA s. r. o., se sídlem Londýnská 730/59, Praha 2, zastoupen JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2021, č. j. 29 Af 60/2019–38, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „finanční úřad“) vydal platební výměr ze dne 31. 7. 2017, č. j. 3638035/17/3003–52523–711978 (dále jen „platební výměr“), kterým vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září 2014. Finanční úřad dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat nárok na odpočet DPH, jelikož neprokázal faktické přijetí zdanitelného plnění od společnosti MB PHARMA s. r. o., IČO: 25687191 (dále jen „MB PHARMA“), a nesplnil tak podmínky pro přiznání tohoto nároku podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Předmětem plnění bylo přijetí služeb ve formě validačních prací. [2] Proti uvedenému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 22. 5. 2019, č. j. 21125/19/5300–21444–706361, a platební výměr potvrdil. II. [3] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 19. 2. 2021, č. j. 29 Af 60/2019–38. [4] Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou s ohledem na její obecnost neshledal důvodnou, jelikož závěry napadeného rozhodnutí jsou srozumitelně zdůvodněny a opírají se o podklady obsažené

7 Afs 360/2021 – 51 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky Krupičkové a Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: AKRO investiční společnost, a. s., se sídlem Slunná 547/25, Praha 6, jednající jako obhospodařovatel za daňový subjekt – podílový fond: AKRO globální akciový fond, otevřený podílový fond, AKRO investiční společnost, a. s., se sídlem Slunná 547/25, Praha 6, zastoupena JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 18 Af 15/2021–81, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřího Voršilky, advokáta. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně podala dne 27. 12. 2018 dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012. V něm mimo jiné snížila základ daně o částku 1 366 672 412,56 Kč. Specializovaný finanční úřad (dále též „správce daně“) zahájil s žalobkyní postup k odstranění pochybností. V něm bylo objasněno, že důvodem snížení základu daně bylo vrácení částky 1 366 672 412,56 Kč České republice jednající prostřednictvím Ministerstva financí. Uvedenou částku přijala žalobkyně v roce 2012 jako náhradu škody na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) ze dne 27. 9. 2012, č. j. 35 Co 34/2012–761 (dále též „rozsudek 2012“), který však poté zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, č. j. 30 Cdo 493/2013–863 (dále též „rozsudek 2014“). Následně probíhal další soudní spor o vydání bezdůvodného obohacení (přijaté náhrady škody), v němž byla žalobkyni uložena povinnost vrátit České republice částku, kterou v roce 2012 zinkasov

7 Afs 359/2021 – 54 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: AKRO investiční společnost a. s., se sídlem Slunná 547/25, Praha 6, jednající jako obhospodařovatel za daňový subjekt – podílový fond: AKRO fond progresivních společností, otevřený podílový fond, AKRO investiční společnost, a. s., se sídlem Slunná 547/25, Praha 6, zastoupena JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 18 Af 13/2021–83, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřího Voršilky, advokáta. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně podala dne 27. 12. 2018 dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012. V něm mimo jiné snížila základ daně o 543 380 152 Kč. Specializovaný finanční úřad (dále též „správce daně“) zahájil s žalobkyní postup k odstranění pochybností. V něm bylo objasněno, že důvodem snížení základu daně bylo vrácení částky 543 380 152,44 Kč České republice jednající prostřednictvím Ministerstva financí. Uvedenou částku přijala žalobkyně v roce 2012 jako náhradu škody na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) ze dne 27. 9. 2012, č. j. 35 Co 34/2012–761 (dále též „rozsudek 2012“), který však poté zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, č. j. 30 Cdo 493/2013–863 (dále též „rozsudek 2014“). Následně probíhal další soudní spor o vydání bezdůvodného obohacení (přijaté náhrady škody), v němž byla žalobkyni uložena povinnost vrátit České republice částku, kterou v roce 2012 zinkasovala ja

7 Afs 174/2022 – 32 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Michala Bobka a Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: SPORT WORKS, s. r. o., se sídlem Čs. Armády 1979, Kladno, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 54 Af 19/2020–28, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se před Krajským soudem v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2020, č. j. 37033/20/5100–41453–711335, kterým zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 28. 2. 2020, č. j. 783165/20/ 2110–52050–203057. Prvostupňovým rozhodnutím správce daně zamítl námitku žalobkyně ze dne 17. 2. 2020, kterým se domáhala „úroků ze zrušených úroků z prodlení“, jako nedůvodnou. Uvedl, že jak úroky z prodlení, jejichž předpisy byly zrušeny platebními výměry ze dne 20. 1. 2020, č. j. 144702/20/2110–52521–201794 a č. j. 143877/20/2110–52521–201794, tak z těchto částek přiznaný úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“), již správce daně žalobkyni přiznal. [2] Žalobkyně s rozhodnutím žalovaného nesouhlasila. Uvedla, že námitkou ze dne 17. 2. 2020 se domáhala přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně ohledně úroků z prodlení, které byly zrušeny platebními výměry ze dne 20. 1. 2020, a dále požadovala přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně spočívajícího v nevyplacení prvního úroku správcem daně z úřední povinnosti. Nezákonnost rozhodnutí správce daně spatřovala v neuhrazení „úroku z prodle

10 Afs 446/2021 – 65 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: TEKO TECHNOLOGY s. r. o., Petřkovická 251/10, Ostrava, zast. advokátem JUDr. Michalem Kačmaříkem, Poštovní 39/2, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2018, čj. 9640/18/5300–21443–712165, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2021, čj. 25 Af 16/2018–85, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Michala Kačmaříka. Odůvodnění: [1] Tato věc nepřináší žádnou novou právní otázku. NSS zde jako již mnohokrát v minulosti rozhodoval o oprávněnosti odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do řetězce zasaženého podvodem na DPH. I. Vymezení věci [2] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj rozhodnutími (1x dodatečný platební výměr, 3x platební výměr) ze dne 8. 12. 2016 žalobkyni doměřil/vyměřil DPH za zdaňovací období červen až září 2014 v celkové výši 1 211 666 Kč. Správce daně dospěl k závěru, že nárok na odpočet DPH z nákupu mobilních telefonů značky Apple iPhone 5S od dodavatele BAM MOBIL uplatnila žalobkyně neoprávněně. Plnění totiž pocházelo z řetězce zasaženého podvodem na DPH a žalobkyně o této skutečnosti minimálně měla a mohla vědět. [3] Proti rozhodnutím správce daně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl. [4] Následně se žalobkyně bránila žalobou podanou ke krajskému soudu, který jí vyhověl: zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že daňové orgány neprokázaly, že žalobkyně měla a mohla vědět o své účasti na

8 Afs 152/2021–47 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: ARC–Heating s.r.o., se sídlem Domažlická 1276/171, Plzeň, zastoupená Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem se sídlem U Radbuzy 429/4, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2018, čj. 35246/18/5200–11433–700681, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2021, čj. 30 Af 48/2018–53, takto:Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2021, čj. 30 Af 48/2018–53, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 21. 12. 2017, čj. 2052222/17/2301–51523–403544, doměřil žalobkyni daňovou ztrátu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2012 nižší o částku 1 200 000 Kč a současně jí uložil penále ve výši 12 000 Kč. Proti dodatečnému platebnímu výměru se žalobkyně odvolala. Žalovaný shora označeným rozhodnutím odvolání zamítl a dodatečný platební výměr potvrdil. Předmětem sporu jsou daňově účinné náklady vynaložené na reklamy na LCD obrazovkách, vyloučené daňovými orgány z důvodu neprokázaného rozsahu plnění. [2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou. Tvrdila, že unesla důkazní břemeno ohledně odvysílání reklam a poukázala na řadu důkazů podporující její tvrzení. Žalovaný též nesprávně zjistil skutkový stav, jelikož záznamy předložené žalobkyní nebyly vytvořeny dodatečně. Žalovaný zaměňuje datum vytvoření videa se dnem, kdy došlo k vytvoření CD disku za účelem poskytnutí důkazů. Žalovaný rovněž nesprávně odmítl výslech Mgr. L. T., přestože jednatelkou žalobkyně v rozhodné době nebyla. [3] Krajský soud v Plzni se s žalobou částečně ztotožnil a nap