Judikáty - strana 9

III.ÚS 1436/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Strojírny - RINOH, s. r. o., se sídlem Luční 67/12, Plzeň, zastoupené JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2022 č. j. 1 Afs 295/2021-46 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2021 č. j. 30 Af 50/2018-257, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnického práva zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny. Dále stěžovatelka namítá porušení principu rovnosti a zákazu svévole zakotveného v čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a porušení zásady přiměřenosti. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelka v roce 2011 získala od Ministerstva průmyslu a obchodu dotaci na uskutečnění projektu "Zápustková kovárna" v maximální výši 25 000 000 Kč. Dne 30. 9. 2014 na základě podnětu poskytovatele dotace zahájil Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen "správce daně") u stěžovatelky daňovou kontrolu, při níž dospěl k závěru, že se stěžovatelka při čerpání dotace dopustila několika porušení podmínek pro poskytnutí dotace. Správce daně proto podle § 44 odst. 1 písm. b) a písm. j) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, v rozhodném znění, rozhodnutími ze dne 12. 7. 2017 č. j. 1354102/17/2300-31473-400650 a č. j. 1354100/17/2300-31473-400650 vyměřil stěžovatelce odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 3 630 000 Kč a do Národního fondu ve výši 20 569 997 Kč. Následně rozhodnutími ze dne 4. 9. 2018

2 Afs 395/2020 – 55 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. V., zastoupený Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2020, č. j. 11134/20/5100–41452–712079, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2020, č. j. 77 Af 17/2020–66, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2020, č. j. 77 Af 17/2020–66, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2020, č. j. 11134/20/5100–41452–712079, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti celkem 32 684 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Jakuba Hajdučíka, advokáta, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal kontrolní hlášení k dani z přidané hodnoty. Podání neučinil ve struktuře požadované správcem daně. Správce daně tak podání považoval za neúčinné a hleděl na něj, jako by nebylo podáno. Za nepodání kontrolního hlášení dostal žalobce pokutu. [2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím částečně vyhověl odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 1. 2. 2019, č. j. 1023552/18/2407–50521–405107, jímž Finanční úřad pro Karlovarský kraj uložil žalobci pokutu za nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě za období 2. čtvrtletí 2018 ve výši 50 000 Kč. Žalovaný změnil část výroku tak, že přidal větu specifikující konec lhůty pro podání kontrolního hlášení. Ve zbytku však odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí potvrdil. [3] Výše uvedenému předcházel rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“

10 Afs 199/2020 – 62 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: OLEO CHEMICAL, a. s., Holušická 2221/3, Praha 4, zast. daňovou poradkyní Mgr. Jaroslavou Siebeneicherovou, LL.M., Na Rybníčku 387/6, Liberec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2016, čj. 45157/16/5300–22443–711513, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, čj. 10 Af 81/2016–49, takto:I. V řízení se bude pokračovat na straně žalobkyně OLEO CHEMICAL, a. s., Holušická 2221/3, Praha 4, s její právní nástupkyní, společností TEMPERATIOR s r. o., Kociánova 453/11, Liberec. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, čj. 10 Af 81/2016–49, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] V této věci NSS řeší otázku, jakou povahu má rozhodnutí o nespolehlivém plátci daně z přidané hodnoty, konkrétně zda jde o rozhodnutí trestní povahy ve smyslu záruk Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. NSS rovněž posoudí možnost daňové správy sjednotit praxi správců daně vnitřní metodikou při výkladu neurčité normy obsažené v § 106a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a bude se zabývat také retroaktivním působením rozhodnutí o nespolehlivém plátci daně. [2] Úvodem NSS konstatuje, že v průběhu řízení o této kasační stížnosti na základě fúze sloučením, jejíž rozhodný den byl 1. 10. 2022, zanikla žalobkyně OLEO CHEMICAL, a. s., Holušická 2221/3, Praha 4 (dále jen „OLEO“). Nástupnickou společností se stala společnost TEMPERATIOR s. r. o., Kociánova 453/11, Liberec. NSS proto podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. použitého přiměřeně podle § 64 s. ř. s. rozhodl o tom, že procesní nástupkyní žalobkyně OLEO v tomto řízení je společnost TEMPERATIOR s. r. o. Vzh

4 Afs 389/2021–48 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní žalobkyně: STAPPA mix, spol. s r.o., se sídlem Heršpická 11, Brno, zast. Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem, se sídlem U Garáží 1611/1, Praha, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 98/4, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vedení daňové kontroly žalovaným na daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2021, č. j. 29 A 168/2019–58, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Ten podle žalobkyně spočíval ve skutečnosti, že žalovaný u ní zahájil a vedl daňovou kontrolu na daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 (dále jen „daňová kontrola za zdaňovací období 2015“). [2] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 4 Afs 54/2015–21, podle kterého nemá úkon správce daně ve vztahu ke lhůtě pro stanovení daně účinky, pokud byl učiněn pouze formálně, nebo pokud jeho hlavním účelem bylo zachování lhůty pro stanovení daně. Podotkl však, že tento požadavek nelze vnímat příliš striktně, neboť záměr prodloužit lhůtu pro stanovení daně je z povahy věci vždy spjat do určité míry s tzv. prolamovacím úkonem, a to o to intenzivněji, je–li vydáván ke konci této lhůty. Krajský soud měl za to, že je vždy nutné posoudit míru mezi směřováním

7 Afs 141/2022 – 25 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Magna Lighting Czech s. r. o., se sídlem Hrušovská 3203/13a, Ostrava, zastoupen Mgr. Jiřím Kaniou, advokátem se sídlem Sadová 171/40, Opava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Na Jízdárně 3162/3, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2022, č. j. 25 A 57/2021–80, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby krajský soud určil, že zahájení kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 je z důvodu prekluze práva stanovit daň nezákonným zásahem a zakázal žalovanému v této daňové kontrole pokračovat. [2] Krajský soud rozhodoval o uvedené žalobě podruhé, neboť jeho předchozí rozsudek ze dne 20. 5. 2021 byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2021, č. j. 7 Afs 191/2021–35. Kasační soud nepřisvědčil závěru krajského soudu, že na běh lhůty pro stanovení daně nelze uplatnit § 38r odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDP“), jestliže u žalobce došlo k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na jeho kapitálu či kontrole ve smyslu § 38na téhož zákona. Zavázal proto krajský soud, aby otázku prekluze práva stanovit daň za zdaňovací období roku 2015 posoudil znovu na základě kompletních podkladů. [3] V dalším řízení krajský soud ověřil, že žalobci byla za zdaňovací období roku 2012 vyměřena daňová ztráta a že přípisem ze dne 15. 8. 2017 správci daně mimo jiné oznámil změnu hospodářského roku, který měl nově začínat 1. 4. a končit 31. 3., a t

7 Afs 80/2021 – 44 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: American game s. r. o., se sídlem Komořany 146, Rousínov u Vyškova, zastoupen JUDr. Marií Martinovou, advokátkou se sídlem Roháčova 2614, Tábor, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2021, č. j. 29 Af 71/2018–79, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 24. 5. 2018, č. j. 23099/18/5200–11435–711918, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměry Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 5. 10. 2017, č. j. 160407/17/4230–22792–703291, jímž byla žalobci vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 1 533 870 Kč, a ze dne 4. 10. 2017, č. j. 160430/17/4230–22792–703291, jímž byla žalobci vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 ve výši 20 567 310 Kč. II. [2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č. j. 29 Af 71/2018–79. [3] Krajský soud úvodem konstatoval, že předmětem sporu je závěr orgánů finanční správy, které žalobci neumožnily uplatnit daňovou ztrátu vzniklou ve zdaňovacích obdobích let 2007 a 2008 a stanovenou až v roce 2015, resp. 2016, v daňových přiznáních týkajících se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2014 a 2015. [4] Podle názoru krajského soudu je výklad § 34 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jednoznačný a logický. Jeho smyslem je určení konkrétních zdaňovacích období, vůči nimž lze dosáhnout snížení základu daně up

10 Afs 81/2021 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: Trivanger, s. r. o., Olšanská 55/5, Praha 3, zastoupené advokátem Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., Kounicova 685/20, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2019, čj. 14633/19/5300–21442–809464, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského rozsudku v Praze ze dne 11. 2. 2021, čj. 11 Af 24/2019–44, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V této věci soud řešil, zda žalobkyně prokázala, že skutečně přijala zdanitelná plnění spočívající v zajištění pracovníků v kinech Cinema City a ve stravovacích provozech Eurest, a zda má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a žalovaný jí nárok na odpočet daně po právu odepřel. 1. Popis věci [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu doměřil žalobkyni (nyní vystupuje jako stěžovatelka) dvěma platebními výměry z 10. 4. 2018 daň z přidané hodnoty za únor 2014 ve výši 557 720 Kč a za červen 2014 ve výši 551 742 Kč. Stěžovatelka totiž neprokázala, že skutečně přijala zdanitelná plnění od dodavatelek EL TANGO rápido, s. r. o., v likvidaci, a STARJOBS PRAHA, s. r. o., v deklarovaném rozsahu. Plnění spočívala v zajištění pracovníků (uvaděčů, pokladních a barmanů) v multikinech společnosti Cinema City Czech, s. r. o. (dodavatelka El Tango, únor 2014), „služeb v objektech Cinema City“ (dodavatelka Starjobs Praha, červen 2014) a pomocné pracovní síly v objektech Eurest (dodavatelka El Tango, únor 2014). Stěžovatelka podala proti platebním výměrům odvolání, které však žalovaný zamítl. Stěžovatelka neuspěla ani se žalobou, kterou podala proti rozhodnutí žalovaného a kterou Městský so

3 Afs 234/2020 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce Z. V., zastoupeného společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o., se sídlem Vsetín, Jiráskova 1284, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, za účasti Mgr. Jana Urbana, insolvenčního správce dlužníka Z. V., se sídlem Hradec Králové, Haškova 1714/3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 29 Af 64/2018 – 75, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 29 Af 64/2018 – 75, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) na základě provedené daňové kontroly vydal dne 20. 9. 2016 celkem sedm rozhodnutí (čtyři dodatečné platební výměry a tři platební výměry), kterými byla žalobci za zdaňovací období listopad 2014 a únor až červenec 2015 vyčíslena daň z přidané hodnoty v celkové výši 1 111 543 Kč, penále v celkové výši 168 242 Kč a nadměrný odpočet v celkové výši 40 941 Kč. Odvolání proti těmto rozhodnutím žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 23. 4. 2018, č. j. 18941/18/5300–22441–708656. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud předně shrnul, že správce daně provedl u žalobce daňovou kontrolu a dospěl k závěru, že žalobce byl součástí obchodních řetězců stižených podvodem na dani z přidané hodnoty (DPH). Za výše vymezená zdaňovací období tak odepřel žalobci nárok na odpočet daně na vstupu a zároveň mu nepřiznal související osvobození od daně na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu. [3] Krajský soud konstatoval, že mezi účastníky řízení bylo nesporné,

4 Afs 174/2022–40 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: Moravská nemovitostní a. s., IČO: 282 82 264, se sídlem Příkop 843/4, Zábrdovice, Brno, zast. Mgr. Tomášem Kaspříkem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 776/10, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2020, č. j. 7070/20/5300–22443–712892, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, č. j. 30 Af 26/2020–69, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2017 Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále též „správce daně“) ze dne 27. 11. 2018, č. j. 2075387/18/3312–50522–712289, kterým nebyl žalobci uznán nárok na odpočet daně plynoucí z pořízení osobního automobilu Ferrari 430 Scuderia ve výši 957.669 Kč (dále jen „automobil“). Správce daně nárok na odpočet daně neuznal, jelikož žalobkyně neprokázala, že předmětný automobil pořídila k uskutečňování své ekonomické činnosti. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně. Namítala, že žalovaný otázku pořízení automobilu k uskutečňování její ekonomické činnosti posoudil nesprávně. Poukazovala na investiční potenciál automobilu s ohledem na možnost jeho zhodnocení budoucím prodejem za vyšší cenu. Žalobkyně také namítala, že napadené rozhodnutí je založeno na nedostatečně, resp. nesprávně zjištěných a obsahově zcela nepravdivých skutečnostech, a že správce daně se dopustil pochybení při hodnocení důkazů. Není zřejmé, proč správce daně

2 Afs 25/2022 – 62 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: AGEL a. s., se sídlem Vrchlického 1350/102, Praha 5, zast. Mgr. Karlem Nejtkem, advokátem se sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. 42023/18/5300–21442–809464, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2021, č. j. 9 Af 44/2018–96, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně jako stěžovatelka včasnou kasační stížností napadá rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 30. 12. 2021, č. j. 9Af 44/2018–96, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. 42023/18/5300–21442–809464, zamítajícímu její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Specializovaného finančního úřadu ze dne 6. 6. 2017, č. j. 99191/17/4232–22794–805723, doměřujícímu jí daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec roku 2013 ve výši 260 400 Kč a ukládajícímu jí povinnost uhradit penále ve výši 52 080 Kč. [2] Žalovaný neuznal její nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) uplatněný jí jako zastupujícím členem Skupiny doklady č. 131018 a č. 131020 přijatými od společnosti RENOSPORT za reklamní a propagační služby z důvodu zasažení podvodem. Stěžovatelka byla účastníkem řízení jako člen Skupiny zastupující svého člena s původním názvem MARTEK MEDICAL (později Perfect Distribution, a. s.), která byla příjemcem plnění (v daňových rozhodnutích i v rozsudku městského soudu označována jako „Společnost“, v tomto rozsudku pro le

9 Afs 27/2021 – 30 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Lapertas, a.s., se sídlem Vídeňská 183/124, Brno, zast. JUDr. Michalem Bortelem, advokátem se sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2018, č. j. 40518/18/5300–21444–700333, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2021, č. j. 30 Af 113/2018–52, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Předmětem projednávané věci je oprávněnost konkrétních nároků na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za různá plnění. I. Vymezení věci [2] Po provedení daňové kontroly u žalobkyně za zdaňovací období srpen 2014 na dosud nevyměřenou daň jí Finanční úřad pro Jihomoravský kraj platebním výměrem na DPH ze dne 4. 1. 2017, č. j. 26158/17/3002–50526–706630, vyměřil nadměrný odpočet ve výši 16 110 Kč. Dle jeho názoru totiž žalobkyně neprokázala oprávněnost nároku na odpočet DPH, a to konkrétně u pořízení pohonných hmot, za investiční činnost při rekonstrukci a výstavbě objektů od dodavatele RENÉ ZIEMNIOK s.r.o. (dále jen „ZIEMNIOK“) a u pořízení motocyklu KTM 500 EXC/2014. Žalovaný k odvolání žalobkyně platební výměr potvrdil a odvolání zamítl. [3] Krajský soud žalobkyní podanou žalobu taktéž zamítl, přičemž se ztotožnil se závěry správců daně. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností se třemi kasačními námitkami, na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] V první námitce stěžovatelka napa

7 Afs 399/2020 – 66 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Lučební závody Draslovka a. s. Kolín, se sídlem Havlíčkova 605, Kolín, zastoupená JUDr. et PhDr. Petrem Podlahou, Ph.D., advokátem se sídlem Vodičkova 792/40, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020, č. j. 43 Af 24/2018–71, takto:I. Výroky II. a IV. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020, č. j. 43 Af 24/2018–71, se zrušují. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2018, č. j. 26286/18/5300–22443–701728, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 21. 6. 2018, č. j. 28408/18/5300–22443–701728, se zrušuje v části, v níž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 19. 6. 2017, č. j. 3273846/17/2111–50522–208266, č. j. 3273863/17/2111–50522–208266, č. j. 3273869/17/2111–50522–208266, č. j. 3273879/17/2111–50522–208266, č. j. 3273887/17/2111–50522–208266, č. j. 3273893/17/2111–50522–208266, č. j. 3273949/17/2111–50522–208266, č. j. 3273957/17/2111–50522–208266, č. j. 3273964/17/2111–50522–208266, č. j. 3273966/17/2111–50522–208266, č. j. 3273976/17/2111–50522–208266, č. j. 3273999/17/2111–50522–208266, č. j. 3274032/17/2111–50522–208266, č. j. 3274108/17/2111–50522–208266 a č. j. 3274149/17/2111–50522–208266, a tyto dodatečné platební výměry potvrzeny, a věc se v této části vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti celkem 46 332 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. et PhDr. Petra Podlahy, Ph.D., advokáta, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 7. 6. 2018, č. j. 26286/18

1 Afs 164/2021 – 52 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Z + M servis, spol. s r. o., se sídlem Valchařská 3261/17, Ostrava, zastoupena Ing. Mgr. Miroslavem Šperkou, LL. M., advokátem se sídlem Jurečkova 643/20, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019, č. j. 42623/19/5300–21443–702551, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2021, č. j. 25 Af 84/2019 – 67, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2021, č. j. 25 Af 84/2019 – 67, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry ze dne 11. 10. 2018, č. j. 3422881/18/3201–51522–800646, č. j. 3423071/18/3201–51522–800646, č. j. 3423151/18/3201–51522–800646 a č. j. 3423234/18/3201–51522–800646 (dále jen „dodatečné platební výměry“), daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období měsíců srpna, září, října a prosince roku 2014 v celkové výši 5 522 532 Kč a současně uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně v celkové výši 1 104 505 Kč. Správce daně odepřel žalobkyni nárok na odpočet DPH, neboť dospěl k závěru, že se vědomě účastnila pěti obchodních řetězců, ve kterých došlo k podvodu na DPH, přičemž podstatnou část těchto řetězců vlastní činností vytvořila. Jednotlivé články řetězců obchodovaly s tonery v řádově desetitisícových počtech. Ty ve všech případech překročily hranici členského státu EU tam a zpět a ve dvou řetězcích se navrátily ke stejným společnostem, od kterých byly na počátku řetězce zakoupeny. Ve zmíněných řetězcích mj. docházelo k placení tzv. pozpátku; nejprve platily subjekty, ke který

6 Afs 82/2021 – 77 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Jana Kratochvíla (soudce zpravodaj) a Tomáše Langáška ve věci žalobkyně: TWARDZIK CZ, s.r.o., sídlem Panská 25, Kunovice, zastoupené advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, sídlem Palackého 10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2019, č. j. 13589/19/5300–22444–711307, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 31 Af 35/2019–184, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V této věci jde o neuznané odpočty DPH pro účast daňového subjektu v řetězcích zasažených daňovým podvodem. Nejvyšší správní soud přezkoumával zejména hodnocení skutkových okolností u jednotlivých řetězců. I. Vymezení věci [2] V relevantním období žalobkyně (stěžovatelka) obchodovala s mraženým masem. Ve velkých objemech maso kupovala a následně prodávala. [3] Finanční úřad pro Zlínský kraj doměřil či vyměřil stěžovatelce celkem dvaceti dodatečnými platebními výměry, respektive platebními výměry daň z přidané hodnoty za období duben 2013 až prosinec 2014. Tento postup byl výsledkem daňové kontroly, při níž správce daně dospěl k závěru, že stěžovatelce nelze uznat nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od konkrétních dodavatelů, neboť stěžovatelka věděla či vědět měla a mohla, že se svým plněním zapojuje do podvodného řetězce na DPH. Konkrétně se dle správce daně stěžovatelka zapojila do čtyř podvodných řetězců. [4] Stěžovatelka se proti všem platebním výměrům bránila odvoláním. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 30. 3. 2019 částečně upravil výroky některých platebních výměrů (z

2 Afs 291/2022 – 24 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Meiz group s. r. o., se sídlem Příčná 1892/4, Praha 1, zastoupené Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2021, č. j. 14923/21/5100–41456–712609, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 17 Af 13/2021–36, takto:I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 5. 12. 2022 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 17 Af 13/2021 – 36, jímž byla zamítnuta její žaloba jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [2] V souladu s § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, jež činí podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 5000 Kč. [3] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti neuhradila, vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 12. 2022, č. j. 2 Afs 291/2022–15, ke splnění její poplatkové povinnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Výše uvedené usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 23. 12. 2022 (viz doručenka na č. l. 15 spisu zdejšího soudu). Stanovená lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula stěžovatelce dne 9. 1. 2023. Stěžovatelka nicméně k tomuto dni (ani později) soudní poplatek nezaplatila. Nejvyšší správní soud prot

6 Afs 120/2021 – 57 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Jana Kratochvíla (soudce zpravodaj) a Tomáše Langáška ve věci žalobkyně: Flexipartner, s.r.o., sídlem tř. Míru 60, Pardubice, zastoupené advokátkou Mgr. Nikolou Jílkovou, Ph.D., sídlem Drobného 72, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2019, č. j. 42197/19/5300–22444–712362, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 3. 2021, č. j. 52 Af 63/2019–74, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Předmětem sporu v této věci je, zda žalobkyně (stěžovatelka) unesla své důkazní břemeno pro uznání nároku na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění spočívajícího ve zprostředkovatelských službách. I. Vymezení věci [2] Stěžovatelka v rozhodném období (listopad 2015–leden 2016) podnikala v oboru reklamy. Mimo jiné provozovala v několika městech velkoplošné LCD displeje, kde promítala reklamu zákazníků. Jedním ze zákazníků v tomto období byla společnost JIROUT REKLAMY s.r.o. Smlouva s touto společností byla dle stěžovatelky zprostředkována společností Sheratan Stav s.r.o. [3] Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) doměřil stěžovatelce třemi dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty za listopad 2015 až leden 2016 celkem ve výši 1 766 516 Kč. Podle něj stěžovatelka neprokázala, že se zdanitelné plnění od společnosti Sheratan Stav uskutečnilo. Správce daně dospěl k závěru, že zprostředkování bylo pouze simulovanou obchodní transakcí. Stěžovatelka neprokázala, že Sheratan skutečně vyvíjel takovou činnost, jež by vedla k uzavření smlouvy o poskytnutí reklamního času. Tento svůj závěr zalo

6 Afs 132/2021 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Jana Kratochvíla (soudce zpravodaj) a Tomáše Langáška ve věci žalobce: P. N., zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Kokešem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 3. 2019, č. j. 13298/19/5200–10423–701743, a ze dne 28. 3. 2019, č. j. 13289/19/5200–10423–701743, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č. j. 54 Af 17/2019–36, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Středočeský kraj (správce daně) vyměřil žalobci (stěžovatel) podle pomůcek samostatnými platebními výměry silniční daň za každé ze zdaňovacích období let 2010, 2011, 2012 a 2013. Zjistil, že stěžovatel byl vlastníkem a provozovatelem přípojného vozidla, přičemž za tato zdaňovací období nesplnil povinnost přiznat a zaplatit silniční daň. Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto. Zamítnuta byla i jeho žaloba (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2017, č. j. 45 Af 4/2016–62), následná kasační stížnost (rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2019, č. j. 4 Afs 266/2017–41) i odmítnuta ústavní stížnost (usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. III. ÚS 282/2020). [2] V mezidobí správce daně dospěl k závěru, že v důsledku neuhrazení záloh a daňových doplatků na silniční daň za zdaňovací období 2011 až 2013 ve lhůtách jejich splatnosti vznikla stěžovateli dle § 252 daňového řádu povinnost hradit úrok z prodlení. Správce daně proto dne 21. 6. 2018 vydal tři platební výměry, kterými vyrozuměl stěžovatele o předpisu úroku z prodlení z úhrady silniční daně za zdaňovací období 2011, 2012, respektive 2013. Úrok z prodlení pro každý rok

6 Afs 295/2022 – 26 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Matějovský a.s., sídlem Vladimíra Komárka 606, Podmoklice, Semily, zastoupená Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem, sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2021, č. j. 45535/21/5300–21442–809464, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 12. 2022, č. j. 59 Af 9/2022–105, takto:I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se podanou kasační stížností domáhala zrušení výroků II a III v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ve věci doměření daně z přidané hodnoty. Podáním ze dne 10. 1. 2023 vzala stěžovatelka kasační stížnost v plném rozsahu zpět. [2] Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 120 s. ř. s. soud řízení o kasační stížnosti zastaví, vzal–li navrhovatel svůj návrh zpět. [3] Projev stěžovatelčiny vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud proto rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti. [4] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo–li řízení zastaveno. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.V Brně dne 24. ledna 2023Mgr. Ing. Veronika Juřičkovápředsedkyně senátu

III.ÚS 2105/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky INA SPORT spol. s r. o. se sídlem Dusíkova 794/3, Brno, zastoupené Mgr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem Kobližná 19, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2022 č. j. 6 Afs 51/2022-39, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2022 č. j. 31 Af 45/2018-192 v rozsahu výroku II. a proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 5. 4. 2018 č. j. 15218/18/5200-11431-706481 v rozsahu výroku II., takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva dle čl. 11 odst. 5 a dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno III. (dále jen "správce daně"), vyměřil stěžovatelce dva dodatečné platební výměry z důvodu nedoložení reklamního plnění na konkrétních sportovních a kulturních akcích, které byly uvedeny na přijatých fakturách. Prvním dodatečným platebním výměrem ze dne 5. 5. 2017 č. j. 2277534/17/3003-52521-707951 správce daně stěžovatelce doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2011 o částku 1 571 680 Kč. Současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně, což odpovídá částce ve výši 314 336 Kč. Druhým dodatečným pl

IV.ÚS 3214/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VODASERVIS s. r. o., sídlem Jamská 2362/53, Žďár nad Sázavou, zastoupené Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem, sídlem Ždírec 99, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2022 č. j. 1 Afs 103/2022-36, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2022 č. j. 30 Af 43/2020-78, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 12. května 2020 č. j. 18110/20/5200-10421-711811 a dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Kraj Vysočina ze dne 20. září 2018 č. j. 1539395/18/2914-50524-709433, 1539638/18/2914-50524-709433 a 1539688/18/2914-50524-709433, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Kraj Vysočina, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 2 a 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že napadenými dodatečnými platebními výměry Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen "správce daně") vyměřil stěžovatelce daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období roku 2014, 2015 a 2016. Předmětem věci bylo posouzení, zda došlo ke zneužití práva stěžovatelko