Judikáty - strana 7

2 As 156/2021 – 28 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatele: Punktum, spol. s r. o., se sídlem Otická 758/19, Opava, zast. JUDr. Stanislavem Machkem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti odpůrci: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, o návrhu na zrušení čl. I opatření obecné povahy – pokynu č. GFŘ–D–48, č. j. 80890/20/7700–101023–050230, o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2021, č. j. 8 A 25/2021–43, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel (dále jako „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 7. 6. 2021, č. j. 8 A 25/2021–43 (dále jen „napadené usnesení“), jímž soud odmítl jeho návrh na zrušení čl. I opatření obecné povahy – pokynu odpůrce ze dne 31. 12. 2020, č. GFŘ–D–48, č. j. 80890/20/7700–101023–050230 (dále jen „pokyn“), kterým se zveřejňuje formát a struktura datové zprávy, jejímž prostřednictvím se činí podání vůči orgánům Finanční správy České republiky jako správcům daně. [2] Stěžovatel považoval napadený pokyn za opatření obecné povahy. Namítal, že jej odpůrce vydal v rozporu s § 72 odst. 2 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), dle nějž má správce daně zveřejnit formát a strukturu formulářového podání činěného vůči němu elektronicky s využitím dálkového přístupu. Odpůrce si neoprávněně atrahoval pravomoc pro stanovení těchto kritérií, neboť „zveřejněním“ není myšleno určení nějakého postupu, nýbrž toliko jeho pouhá publikace; to stěžovatel dovozoval z dikce § 72

5 Afs 334/2020 – 101 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: RANCH 79 spol. s r.o., IČO 03542441, se sídlem Smědčice 79, 338 24 Smědčice, zast. JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Drobného 72, 602 00 Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2020, č. j. 57 Af 30/2019–70, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2020, č. j. 57 Af 30/2019–70, se ruší. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17073/19/5300–21442–700225, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Nikoly Jílkové, Ph.D., advokátky se sídlem Drobného 72, 602 00 Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 13. 7. 2020, č. j. 57 Af 30/2019–70 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17073/19/5300–21442–700225 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 20. 6. 2017, č. j. 1355578/17/2301–51521–401684 (dále též jen „platební výměr“), a tento platební výměr byl potvrzen. Platebním výměrem byla stěžovatelce za zdaňovací období listopad 2015 vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 503 699 Kč. [3] Na základě platebního výměru stěžovatelce nebyl uznán odpočet na DPH týkající se nákupu tří nových osobních automobilů SUBARU od d

II.ÚS 3519/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře a Jaroslava Fenyka jako soudce zpravodaje o ústavní stížnosti stěžovatelky Náboženské obce Církve československé husitské v Praze 6 - Břevnov, se sídlem Na Petynce 2257/47a, Praha 6, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. října 2022 č. j. 2 Afs 44/2021-37 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2021 č. j. 5 Af 5/2018-56, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 11, čl. 16 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 a čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje 2. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen "správce daně") stěžovatelce dodatečně stanovil daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2013 a 2014. Na základě daňové kontroly totiž bylo zjištěno, že nebyla splněna jedna z podmínek pro osvobození nepeněžního plnění ve formě přechodného ubytování podle § 6 odst. 9 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, neboť farářka, které stěžovatelka poskytla bezplatně přechodné ubytování ve služebním bytě (ateliéru) v budově svého sídla, má trvalý pobyt ve shodné obci, kde je služební byt. Doměřenou daň následně v odvolacím řízení vedlejš

IV.ÚS 3280/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ELEKTRA PV, s. r. o., sídlem Vrbenská 197/23, České Budějovice, zastoupené JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Chodská 1366/9, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. září 2022 č. j. 4 Afs 306/2020-70 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2020 č. j. 50 Af 25/2018-205, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, a JUDr. Daniely Urbanové, insolvenční správkyně stěžovatelky, sídlem Na Příkopě 988/31, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Finanční Úřad pro Jihočeský kraj (dále jen "správce daně") v napadených rozhodnutích specifikovanými (dodatečnými) platebními výměry doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty a stanovil jí povinnost uhradit penále z doměřené daně za období leden, únor, březen, duben, květen, říjen a listopad 2013; za období červen až září 2013 jí vyměřil vlastní daňovou povinnost. Důvodem doměření a vyměření daně z přidané hodnoty byl závěr správce daně o zapojení stěžovatelky do podvodného řetězce tra

5 Afs 414/2021 – 49 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: D. S., zast. GT Tax a.s., daňově poradenskou společností se sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2021, č. j. 54 Af 22/2018–108, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně GT Tax a.s., se sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 26. 4. 2018, č. j. 18829/18/5300–22442–712448. Uvedeným rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobce a potvrdil celkem 22 rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 5. 2017 – dodatečných platebních výměrů na DPH za měsíční zdaňovací období březen 2013 až prosinec 2014 (těmito rozhodnutími byla žalobci doměřena DPH v celkové výši 3 184 506 Kč a současně sdělena povinnost uhradit penále v celkové výši 636 893 Kč) a platební výměr na DPH za zdaňovací období leden 2015, kterým byla žalobci vyměřena DPH za toto zdaňovací období (resp. nadměrný odpočet ve výši 78 298 Kč). [2] Žalobce je zapsán jako podnikající fyzická osoba v živnostenském rejstříku od roku 2006. Správce daně u něj dne 11. 3. 2015 zahájil daňovou kontrolu za zdaňovací období březen 2013 až prosinec 2014. Ve vtahu ke zdaňovacímu období leden 2015 byl nejprve zahájen postup k odstranění pochybností, následně v důsledku pokračování v dokazování v

10 Afs 455/2021 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: ZD Výčapy, družstvo, Výčapy 189, zastoupen advokátkou Mgr. Veronikou Ščukovou, Bráfova tř. 764/50, Třebíč, proti žalovanému: Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Tolstého 1455/2, Jihlava, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2021, čj. 62 A 52/2021–70, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci [1] Žalovaný u žalobce zahájil a provádí daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Podle žalobce žalovaný zahájil daňovou kontrolu po uplynutí lhůty ke stanovení daně, která podle něj skončila dne 1. 4. 2021. Proto se u správních soudů domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodl tak, že zásah žalovaného je nezákonný, a současně zakázal žalovanému, aby v daňové kontrole pokračoval. [2] Žalobce především tvrdí, že žalovaný zůstal po oznámení zahájení daňové kontroly dne 10. 2. 2021 nečinný. Teprve dne 13. 4. 2021 vydal výzvu k prokázání skutečností. Účinek zahájení daňové kontroly proto nastal až 13. 4. 2021, tedy po uplynutí lhůty ke stanovení daně. [3] Krajský soud žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že již samotné oznámení o zahájení daňové kontroly ze dne 10. 2. 2021 je nutné považovat za úkon, jímž žalovaný fakticky zahájil daňovou kontrolu a jenž měl vliv na běh nové lhůty pro stanovení daně. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatel nejprve poukázal na nedostatky ve v

5 Afs 311/2021 – 25 Česká republikaRozsudekJménem republikyNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobkyně: PRZEDSIĘBIORSTWO HANDLOWO USŁUGOWE PHU SOK SERVICE PABICH ELŽBIETA, PABICH TOMASZ SPÓŁKA JAWNA, se sídlem Zajęcza 3, 97–400 Bełchatów Łódzkie, Polsko, zast. JUDr. Wieslawem Firlou, advokátem se sídlem Křížkovského 617/10, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2021, č. j. 22 Af 2/2020–49, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2019, č. j. 26526–3/2019–900000–313, ve věci spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období říjen 2017. [2] Platebním výměrem ze dne 17. 1. 2019, č. j. 13124/2019–570000–32.5, vyměřil Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) stěžovatelce v souladu s § 92 a § 139 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), spotřební daň z minerálních olejů podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Správce daně dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že stěžovatelkou přepravovaný minerální olej byl určen k použití pro pohon motorů, výrobu tepla nebo výrobu palivových směsí, stěžovatelka však nedisponovala potřebnými doklady pro jeho přepravu. Proti rozhodnutí správce daně podala stěžovatelka odvolání. Odvolací správní orgán (žalovaný) rozhodnutí správce daně změnil, ovšem pouze v otázce chybně uvedené místní příslušnost

5 Afs 374/2021 – 54 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: VLTAVA HOLDING a.s., se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, zast. advokátkou JUDr. Veronikou Grebeňovou, se sídlem Štefánikova 3072, 760 01 Zlín, ev. č. ČAK 17205, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 9 Af 34/2016–365, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 9 Af 34/2016–365, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 22. 2. 2016, č. j. 4657–5/2016–900000–302, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 4. 3. 2016, č. j. 4657–9/2016–900000–302 (dále jen „napadené rozhodnutí“) ve věci spotřební daně z tabákových výrobků za zdaňovací období srpen 2012. Žalobci vznikla daňová povinnost dle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, neboť skladoval nezdaněné tabákové výrobky; platebním výměrem mu byla vyměřena spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období srpen 2012 ve výši 9 639 319 Kč. [2] Městský soud rozhodoval ve věci opakovaně poté, kdy byl jeho předchozí rozsudek ze dne 18. 10. 2019, č. j. 9 Af 34/2016–159, zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2021, č. j. 5 Afs 458/2019–83. Nejvyšší správní soud na rozdíl od městského soudu dospěl k závěru, že žalobci svědčilo postavení plátce daně podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem městského soudu, že celní orgány neprověřily dostatečně okolnosti uskladnění nezdaněného tabáku v souvislosti s bezprostřední dopravou a překládkou tohoto z

3 Ao 18/2021 – 100 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatele: Mgr. T. H., zastoupený Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 14601/2021–22/MIN/KAN, v části čl. I bodu 16, takto:I. Návrh se odmítá pro zjevnou neopodstatněnost. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem podaným dne 17. 8. 2021 se navrhovatel domáhá zrušení části mimořádného opatření odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 14601/2021–22/MIN/KAN (dále také jen „napadené mimořádné opatření“), a to v rozsahu čl. I bodu 16 tohoto opatření. Stručně řečeno, tímto opatřením byl omezen především obchod, služby a setkávání osob, respektive jím byly stanoveny podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor, nebo pro účast na hromadných akcích či jiných činnostech, při nichž dochází ke kumulaci osob (s účinností od 1. 8. 2021). Nyní přezkoumávané mimořádné opatření bylo zrušeno a nahrazeno mimořádným opatřením ze dne 26. 8. 2021, č. j. MZDR 14601/2021–23/MIN/KAN, a to s účinností od 1. 9. 2021. Pro případ, že by napadené mimořádné opatření bylo v průběhu soudního řízení odpůrcem zrušeno, navrhovatel soudu navrhnul, aby vyslovil jeho nezákonnost. [2] Relevantní čl. I bod 16 napadeného mimořádného opatření vyžadoval pro vstup osob do některých prostor nebo pro účast na hromadných akcích či jiných činnostech (zjednodušeně řečeno): a) absolvování RT–PCR vyšetření na přítomnost viru SARS–CoV–2 s negativním výsledkem, a to nejdéle před 7 dny, b) absolvování POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS–CoV–2 s negativním výsledkem, a to nejdéle před 72 hodinami, c) uplynutí nejméně 1

9 Afs 227/2022 – 17 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: F. P., zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2019, č. j. 43673/19/5300–22442–706033, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 43 Af 45/2019–77, takto:I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který mu bude zaplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, advokáta se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 27. 12. 2022 neodůvodněnou kasační stížnost proti výše nadepsanému rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud jej proto usnesením ze dne 2. 1. 2023, č. j. 9 Afs 227/2022–7, vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení kasační stížnost doplnil o důvody, pro které napadá rozsudek krajského soudu. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 4. 1. 2022 (doručenka na č. l. 8 spisu NSS). V souladu s pravidly pro počítání lhůt v § 40 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), uplynula lhůta k doplnění kasační stížnosti v pondělí 6. 2. 2023 (poslední den připadl na sobotu 4. 2. 2023). [2] Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplnil, postrádá základní náležitosti stanovené v § 106 odst. 1 s. ř. s. a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost v souladu s § 37odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. bez věcného

8 Afs 262/2022–45 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: JUDr. J. K., CSc., zastoupená JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2018, čj. 24810/18/5200–10421–711811, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, čj. 6 Af 20/2018–120, takto:I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Ondřeje Trubače, Ph.D., LL.M., advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobkyně (stěžovatelka) podala dne 24. 11. 2022 k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze výše uvedené rozhodnutí žalovaného ve výroku II. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a žalobu proti výroku I. rozhodnutí žalovaného zamítl. [2] Stěžovatelka současně s podáním blanketní kasační stížnosti nezaplatila soudní poplatek. Soud ji proto vyzval, aby soudní poplatek zaplatila ve lhůtě 15 dnů a ve lhůtě jednoho měsíce doplnila rovněž důvody kasační stížnosti. Na základě žádosti stěžovatelky lhůtu k zaplacení soudního poplatku soud prodloužil. V takto prodloužené lhůtě stěžovatelka opětovně požádala o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku a současně i o prodloužení lhůty pro doplnění kasační stížnosti. I této žádosti kasační soud vyhověl a lhůtu pro zaplacení soudního poplatku i doplnění kasační stížnosti prodloužil, a to do 7. 2. 2023. [3] Nejvyšší správní soud se podanou kasační stížností zabýval nejprve z hled

7 Afs 300/2022 – 47 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: International Venture Partners Czech s. r. o., se sídlem Platnéřská 88/9, Praha 1, zastoupen JUDr. Michalem Steinerem, advokátem se sídlem Platnéřská 88/9, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 Af 45/2021–56, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) vydal dne 16. 6. 2021 zajišťovací příkazy č. j. 5539833/21/2001–80543–505768, č. j. 5540321/21/2001–80543–505768, č. j. 5540905/21/2001–80543–505768 a č. j. 5541270/21/2001–80543–505768 (dále též „zajišťovací příkazy“), jimiž žalobci uložil, aby okamžikem vydání zajišťovacích příkazů zajistil úhradu daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období říjen až prosinec 2020 a leden 2021 složením jistoty v celkové výši 1 037 626 Kč na depozitní účet správce daně. [2] Dne 9. 7. 2021 vydal správce daně rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností č. j. 6024919/20/2001–80543–505768, č. j. 6024935/20/2001–80543–505768, č. j. 6024947/20/ 2001–80543–505768 a č. j. 6024959/20/2001–80543–505768, kterými byl text ve výrokové části zajišťovacích příkazů opraven tak, že se ukládá povinnost zajistit úhradu daně „která dosud nebyla stanovena“ namísto nesprávně uvedeného „u které dosud neuplynul den splatnosti.“ [3] Proti zajišťovacím příkazům podal žalobce odvolání. Rozhodnutím ze dne 13. 8. 2021, č. j. 31386/21/5100–41453–711335, žalovaný zajišťovací příkazy potvrdil. II. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který

6 Afs 331/2021 – 61 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: KDYNSKY INTERNET LLC, sídlem Rosecrans Street 3802/305, 921 10 San Diego, Spojené státy americké, jednající prostřednictvím KDYNSKY INTERNET LLC – organizační složka, sídlem Na Tržišti 543, Kdyně, zastoupené Mgr. Lukášem Regecem, advokátem, sídlem V Parku 2316/12, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. 29843/19/5300–21445–708460, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2021, č. j. 57 Af 40/2019–93, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2021, č. j. 57 Af 40/2019–93, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. 29843/19/5300–21445–708460, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 24 450 Kč do rukou jejího zástupce Mgr. Lukáše Regece, advokáta, ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Posuzovaná věc se týká otázky, zda byla daňová správa oprávněna registrovat žalobkyni jako plátkyni daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“). [2] Žalobkyně poskytuje služby v oblasti připojení k internetu. Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) u ní provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 a zjistil, že žalobkyně nikdy nepodnikala samostatně, ale byla ode dne zápisu organizační složky do obchodního rejstříku dne 31. 3. 2010 ve sdružení se společností Česká síť, s. r. o., která je plátcem DPH. To byl důvod k registraci žalobkyně k DPH podle § 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z při

IV.ÚS 2621/22 Nereagoval-li Nejvyšší správní soud na námitku stěžovatele vznesenou v kasační stížnosti, že Policie České republiky zpracovala záznamy o pohybu jeho vozidla primárně pro daňové účely na základě výzvy správce daně, porušil základní právo na soudní ochranou zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Vratislava Hory, zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem, sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2022 č. j. 9 Afs 147/2020-34, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2022 č. j. 9 Afs 147/2020-34 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2022 č. j. 9 Afs 147/2020-34 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozsudku 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, napadaného rozsudku, vyžádané kasační stížnosti a vyžádaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 1. 6. 2020 č. j. 15 Af 2/2017-30, který byl předmětem přezkumu v řízení před Nejvyšším správním soudem, se p

IV.ÚS 2895/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Profigrass, s. r. o., sídlem Holzova 1527/9, Brno, zastoupené Mgr. Ing. Michalem Hebkým, advokátem, sídlem Osiková 137/33, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. srpna 2022 č. j. 2 Afs 331/2018-85, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že soudy porušily její práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozsudku se podává, že Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen "správce daně") doměřil stěžovatelce dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za vymezená období, neboť jí neuznal specifikované nároky na odpočet. Proti těmto výměrům podala stěžovatelka odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 9. 5. 2016 č. j. 19554/16/5300-22442-709739 zamítl, když potvrdil závěr správce daně, že stěžovatelka neprokázala oprávněnost uplatněných nároků na odpočet DPH. 3. Stěžovatelka napadla rozhodnutí vedlejšího účastníka žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), který ji rozsudkem ze dne 24. 9. 2018 č. j. 62 Af 69/2016-149 zamítl, neboť uzavřel, že se stěžovatelka mýlí, namítá-li, že na ní nespočívá důkazní břemen

IV.ÚS 2772/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti OK Dlažby, s. r. o., sídlem Mělnická 73/106, Libiš, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, sídlem, Na Poříčí 1041/12, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. srpna 2022 č. j. 1 Afs 70/2022-32 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2022 č. j. 51 Af 55/2020-56, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že soudy porušily její práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu), které jí zaručuje čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud") žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 14. 8. 2020 č. j. 31496/20/5300-21443-712603, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zamítnuto odvolání stěžovatelky proti platebním výměrům příslušného finančního úřadu, kterými jí byla vyměřena daň z přidané hodnoty, a platební výměry byly potvrzeny. Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění výslovně uvedl, že nepr

IV.ÚS 167/23 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti DFH Haus CZ s. r. o., sídlem Žákava 162, zastoupené JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem, sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 4 Afs 98/2022-40, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2022 č. j. 77 Af 1/2019-85 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. srpna 2019 č. j. 34336/19/5200-11431-706481, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Plzni a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 5 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen "správce daně") rozhodnutím ze dne 10. 12. 2018 č. j. 2018959/18/2304-50522-401538 zamítl návrh na povolení obnovy řízení na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 ukončené jeho pravomocným platebním výměrem ze dne 18. 7. 2011 č. j. 33997/11/141970401538 a návrh na povolení obnovy řízení na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011 ukončené jeho pravomocným platebním výměrem dne 3. 9. 2012 č. j. 48559/12/141970401538. 3. Odvolací finanční ředitelství napadeným rozhodnutím zamítlo odv

III.ÚS 312/23 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., sídlem Rudná 1117/30a, Ostrava - Vítkovice, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Lichnovským, advokátem, sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. listopadu 2022 č. j. 7 Afs 305/2020-87, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní stížnosti se podává, že správce daně na základě výsledků daňové kontroly odepřel stěžovatelce nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od blíže specifikovaného dodavatele. Platebními výměry ze dne 2. 5. 2016 a 3. 5. 2016 tak byla stěžovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září až prosinec 2013 a únor až květen 2014. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím č. j. 23368/17/5300-21441-711676 ze dne 24. 5. 2017 uvedené platební výměry potvrdilo a stěžovatelčino odvolání zamítlo. Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 22 Af 81/2017-143 ze dne 31. 8. 2020 zamítl stěžovatelčinu správní žalobu. Ústavní stížností napadeným rozsudkem pak Nejvyšší správní soud zamítl i stěžovatelčinu kasační stížnost. Důvodem odepření daňového odpočtu bylo, že stěžovatelka byla zapojena do řetězce transakcí, jejichž cílem bylo vylákání výhody na DPH podvodným způsobem, o čemž stěžovatelka minimálně mohla a měla vědět, přičemž nepřijala rozumná opatření, kterými by se účasti na podvodu mohla vyhnout. Ústavní stížnost je postavena na argumentu, že správní orgány i soudy postupovaly v rozporu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Jak totiž stěžovatelka uvádí, závěr o existenci daňové ztráty byl opřen o domně

IV.ÚS 272/23 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti GOLDEN FLEECE COMPANY, s. r. o., sídlem Slavašovská 575/18, Beroun, zastoupené Mgr. Lukášem Serbusem, advokátem, sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. listopadu 2022 č. j. 10 Afs 314/2022-26 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. září 2022 č. j. 54 Af 2/2022-168, a o návrhu s ní spojeném na zrušení § 118c zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Celního úřadu pro Středočeský kraj, sídlem Washingtonova 1621/11, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i její právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž navrhuje, aby Ústavní soud zrušil § 118c zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 2. 2. 2022 č. j. 45026-3/2022-610000-12, jímž bylo rozhodnuto o zabrání tabákových výrobků zajištěných na základě rozhodnutí ze dne 21. 10. 2021

5 Afs 327/2021 – 31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobců: a) Ing. T. P., CSc., b) SAFICHEM GROUP AG, se sídlem Tödistrasse 16, Zürich, Švýcarská konfederace, oba zastoupeni JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2021, č. j. 31 A 102/2021–113, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojili proti nezákonnému zásahu žalovaného, který spatřují v jeho postupu v daňovém řízení vedeném s daňovým subjektem SAFINA, a.s. (dříve „LBY Czech, s.r.o.“, IČO 032 14 257, dále jen „daňový subjekt“). Konkrétně žalobci považují za nezákonný zásah dvě jednání žalovaného: 1) použití úředního záznamu Policie České republiky o podaném vysvětlení žalobce a) jako důkazu nahrazujícího v daňovém řízení svědeckou výpověď žalobce a) a 2) postup žalovaného „spočívající ve skutkových a právních hodnotících soudech o tvrzeném nároku společnosti SAFINA/LBY“ vůči žalobci b). Oba zásahy žalobci dovozovali z písemnosti žalovaného ze dne 23. 7. 2020, č. j. 26807/20/5300–22442–712600, nadepsané „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“ (dále jen „seznámení se zjištěnými skutečnostmi“), která byla adresována daňovému subjektu. [2] Krajský soud žalobu shora uvedeným usnesením dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť dospěl k závěru, že postup žalovaného, který žalobci označují za nezákonný, vůbec nemůže být vzhledem ke své povaze „zásahem“ ve smyslu § 82 s. ř. s. Krajský soud s o