Judikáty - strana 8

5 Afs 327/2021 – 31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobců: a) Ing. T. P., CSc., b) SAFICHEM GROUP AG, se sídlem Tödistrasse 16, Zürich, Švýcarská konfederace, oba zastoupeni JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2021, č. j. 31 A 102/2021–113, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojili proti nezákonnému zásahu žalovaného, který spatřují v jeho postupu v daňovém řízení vedeném s daňovým subjektem SAFINA, a.s. (dříve „LBY Czech, s.r.o.“, IČO 032 14 257, dále jen „daňový subjekt“). Konkrétně žalobci považují za nezákonný zásah dvě jednání žalovaného: 1) použití úředního záznamu Policie České republiky o podaném vysvětlení žalobce a) jako důkazu nahrazujícího v daňovém řízení svědeckou výpověď žalobce a) a 2) postup žalovaného „spočívající ve skutkových a právních hodnotících soudech o tvrzeném nároku společnosti SAFINA/LBY“ vůči žalobci b). Oba zásahy žalobci dovozovali z písemnosti žalovaného ze dne 23. 7. 2020, č. j. 26807/20/5300–22442–712600, nadepsané „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“ (dále jen „seznámení se zjištěnými skutečnostmi“), která byla adresována daňovému subjektu. [2] Krajský soud žalobu shora uvedeným usnesením dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť dospěl k závěru, že postup žalovaného, který žalobci označují za nezákonný, vůbec nemůže být vzhledem ke své povaze „zásahem“ ve smyslu § 82 s. ř. s. Krajský soud s o

8 Afs 174/2021–64 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: JUDr. I. W., zastoupená Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem se sídlem 1. máje 94/25, Liberec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2015, čj. 41265/15/5300–21442–707271, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2021, čj. 15 Af 13/2016–138, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále „správce daně“) doměřil žalobkyni podle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“), a podle § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále „daňový řád“), dodatečnými platebními výměry ze dne 29. 5. 2014, čj. 1492250/14/2507–24801–506742, a čj. 1495580/14/2507–24801–506742, DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2011 ve výši 280 000 Kč (penále 56 000 Kč) a za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2011 ve výši 1 000 000 Kč (penále 200 000 Kč). Správce daně neuznal žalobkyní uplatněný nárok na odpočet DPH ve výši 1 280 000 Kč ze základu daně činícího 6 400 000 Kč. Ten uplatnila v souvislosti s plněním spočívajícím v administrativně–organizačních službách, které přijala od společnosti KAROMEX, s. r. o., za účelem plnění svých povinností v rámci konkurzů společností Dr. Zátka, s. r. o., a AUTO VICTORIA, s. r. o., v nichž vykonávala funkci konkursní (insolvenční) správkyně. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že od společnosti KAROMEX přijala plnění, rozsah tohoto plnění ani jeho použití pro ekonomickou činnost. Uvedená společnost se též účastnila daňového podvodu, neboť z deklarovaných plnění neodvedla anebo neza

9 Afs 32/2022 – 72 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: JUDr. E. P., zast. JUDr. Radoslavem Dostálem, advokátem se sídlem Lazaretní 4298/11a, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2019, č. j. 38493/19/5200–10421–709052, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2022, č. j. 29 Af 106/2019 – 79, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce ve zdaňovacích obdobích let 2012, 2013 a 2014 podnikal ve sdružení fyzických osob ve smyslu § 829 a násl. tehdy účinného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, založeném na základě písemné smlouvy ze dne 2. 1. 2007 a navazující smlouvy ze dne 23. 12. 2011. Žalobce byl „vedoucím sdružení“, který jeho jménem vystupoval ve vztahu ke třetím osobám a prováděl technicko–organizační zajištění a koordinaci provádění prací a služeb. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) v rámci daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2012, 2013 a 2014 dospěl k závěru, že žalobce vůči ostatním členům tohoto sdružení vystupoval ohledně jejich činnosti prováděné v areálu společnosti Vodňanská drůbež, a. s., (dále jen „Vodňanská drůbež“) v Modřicích v pozici zaměstnavatele a tedy jako plátce daně dle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a proto vydal následující rozhodnutí: a. dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období roku 2012 ze dne 14. 8. 2018, č. j. 3804145/18/3002–50525–703733, kterým byla žalobci stanovena k přímé úhradě daň ve výši 11 256 375 Kč

4 Afs 21/2023–24 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. M., zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, se sídlem Sluneční nám. 14, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2022, č. j. 62 A 83/2022–29, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2022, č. j. 62 A 83/2022–29, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného. Věc se týká daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2010, za něž byla žalobci doměřena daň rozhodnutím (dodatečným platebním výměrem) Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 6. 2014, č. j. 1062932/14/2809–24801–609154. Rozhodnutí žalovaného o odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 1 Afs 30/2018–66, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce spatřoval nečinnost právě v tomto dalším řízení o odvolání, které vede žalovaný. Žalovaný měl po vrácení věci k dalšímu řízení učinit podle žalobce zcela triviální úkon, a to zrušit dodatečný platební výměr správce daně a zastavit doměřovací řízení, neboť v mezidobí uplynula desetiletá objektivní lhůta pro stanovení daně [§ 148 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“)]. Doba delší než 2 měsíce, která uplynula od vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu do podání žaloby, je pro provedení tohoto úkonu dostatečná. [2] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. P

5 Afs 345/2022 – 14 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: M. K., zast. JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2022, č. j. 25 Af 33/2021–31, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2021, č. j. 2704048/21/3201–51524–809998, ve věci prominutí příslušenství daně (úroku z prodlení na dani z přidané hodnosty). [2] S podáním kasační stížnosti je podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5000 Kč. Tuto částku stěžovatel při podání kasační stížnosti nezaplatil. [3] Nejvyšší správní soud ho proto usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. 5 Afs 345/2022–4, vyzval, aby soudní poplatek zaplatil ve lhůtě 15 dnů. Stěžovatele poučil, že v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě řízení zastaví. [4] Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 10. 1. 2023. Posledním dnem lhůty ke splnění výzvy tak byla středa 25. 1. 2023. Stěžovatel však do dnešního dne soudní poplatek nezaplatil ani na výzvu jinak nezareagoval. Nejvyšší správní soud proto podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spoj

1 Afs 2/2022 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: P. O., zastoupen JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2019, č. j. 23307/19/5200–10422–711919, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 14. 12. 2021, č. j. 16 Af 7/2019–56, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobci rozhodnutím ze dne 7. 4. 2014, č. j. 943313/14/2501–24802–507825 (dále jen „dodatečný platební výměr“), podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a podle § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 ve výši 1 275 750 Kč a sdělil žalobci povinnost uhradit penále podle § 37b odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) ve výši 255 150 Kč. [2] První rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 4. 5. 2015, č. j. 12540/15/5200–10422–702767, zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 15 Af 66/2015–51. Druhé rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 3. 2017, č. j. 10982/17/5200–10422–702767, zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 15 Af 62/2017–52 (dále jen „předchozí zrušující rozsudek“). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamí

2 Afs 111/2021 – 63 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Centoro s. r. o., se sídlem Všechromy 49, Strančice, zast. JUDr. Janem Sukem, advokátem se sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2016, č. j. 38376/16/5300–21442–711916, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2021, č. j. 48 Af 35/2016–99, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2016, č. j. 38376/16/5300–21442–711916, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí – platební výměr Finančního úřadu v Říčanech (jehož působnost dne 1. 1. 2013 s účinností zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, přešla na Finanční úřad pro Středočeský kraj; oba tyto finanční úřady budou dále označovány jako „správce daně“) ze dne 23. 6. 2011, č. j. 148779/11/059912204696. Správce daně tímto rozhodnutím na základě výsledků vytýkacího řízení, resp. postupu k odstranění pochybností snížil žalobkyni nadměrný odpočet na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období května 2009 na částku 2 008 471 Kč (oproti původně vykázané částce 13 559 668 Kč), a to z důvodu, že žalobkyně uplatnila neoprávněně osvobození od DPH podle § 64 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 87/2009 Sb. (dále jen „zákon o DPH“) u dodávek odpadní mědi v celkové hodnotě 72 330 600 Kč. [2

6 Afs 287/2022 – 17 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: LEDOPA GROUP s.r.o., sídlem Jihlavská 1007/2, Žďár nad Sázavou, zastoupená JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem, sídlem Malé náměstí 124/15, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2020, č. j. 6711/20/5300–22441–711776, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2022, č. j. 62 Af 25/2020–110,takto:I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 4 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Ondřeje Moravce, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně. Podáním ze dne 2. 2. 2023, doručeným soudu dne 3. 2. 2023, vzala žalobkyně kasační stížnost v plném rozsahu zpět a navrhla, aby Nejvyšší správní soud řízení zastavil. [2] Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 120 s. ř. s. soud řízení o kasační stížnosti zastaví, vzal–li navrhovatel svůj návrh zpět. [3] Projev vůle žalobkyně, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud proto rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti. [4] Výrok II o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo–li řízení zastaveno. [5] Výrokem III usnesení Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že se žalobkyn

1 Afs 191/2022 – 37 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Česká síť s.r.o., se sídlem Boženy Němcové 120, Domažlice, zastoupeného daňovým poradcem BDO Czech Republic s. r. o., se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020, č. j. 8996/20/5300–21441–708460, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2022, č. j. 77 Af 15/2020 – 104, takto:Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2022, č. j. 77 Af 15/2020 – 104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Plzeňský kraj doměřil účastníku řízení sedmnácti dodatečnými platebními výměry ze dne 3. 4. 2019 a 24. 4. 2019 daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2015 až prosinec 2016 podle pomůcek dle § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. [2] Správce daně vyšel z rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2018, č. j. 36806/18/5300–21441–708460, dle kterého účastník řízení v období leden 2013 až prosinec 2013 vykazoval základní znaky sdružení dle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý občanský zákoník“), neboť svou činnost uskutečňoval ve vzájemném konsenzu s jeho ostatními účastníky – CESKA SIT OPTICS LLC – organizační složka, KDYNSKY INTERNET LLC – organizační složka, a CESKA SIT LLC – organizační složka. Byl tedy určeným účastníkem sdružení podle § 101 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a byl proto povinen uvést ve svých daňových přiznáních za uvedená zdaňovací období zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti a zdanitelná

2 Afs 104/2022 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. S., zastoupený JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2019, č. j. 25700/19/5300–21441–704561, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2022, č. j. 16 Af 11/2019–54, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 7. 2019, č. j. 25700/19/5300–21441–704561 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 1. 2014, č. j. 189456/14/2504–24801–507309 (dále jen „platební výměr“), jímž byla žalobci stanovena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) náhradním způsobem podle § 98 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o DPH“) za neuplatnění této daně kvůli nesplnění povinnosti se registrovat k DPH podle § 95 odst. 1 zákona o DPH, a to za zdanitelná plnění uskutečněná bez daně v období od 1. 4. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 311 822 Kč. Napadeným rozhodnutím byla tato částka snížena na 220 367 Kč; v ostatním zůstal výrok platebního výměru beze změny. [2] Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) žalobou, jíž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítal, že žalovaný nerespektoval závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 1. 3. 2018, č

2 Afs 219/2021 – 54 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Jihostroj, a. s., se sídlem Budějovická 148, Velešín, zast. JUDr. Vladimírem Císařem, advokátem se sídlem Čechova 727/52, České Budějovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2020, č. j. 24967/20/5200–11432–709409, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2021, č. j. 61 Af 8/2020–158, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2021, č. j. 61 Af 8/2020–158, se zrušuje. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 1. 7. 2020, č. j. 24967/20/5200–11432–709409, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti 24 456 Kč, k rukám jejího zástupce, JUDr. Vladimíra Císaře, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým byl k odvolání žalobkyně změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 2. 2018, č. j. 240132/18/2206–50523–305463. [2] Tímto platebním výměrem byla žalobkyni podle § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řad, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“) doměřena daň z příjmů právnických osob (dále jen „daň“) za zdaňovací období roku 2014 ve výši 1 425 000 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 285 000 Kč. [3] Po provedeném šetření a dokazování sprá

3 Afs 275/2021 – 38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Dostihový spolek a.s., se sídlem Pražská 607, Pardubice, zastoupený Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem se sídlem Na Cihelnách 9, Jaroměř, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 8. 2021, č. j. 52 Af 5/2021 – 45, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 26. 11. 2020, č. j. 44614/20/5200–11432–711217, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru a potvrdil rozhodnutí – platební výměr Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 7. 2020, č. j. 1310276/20/2801–52522–607304. Tímto platebním výměrem správce daně vyrozuměl žalobkyni o předpisu úroku z prodlení úhrady daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 225 089 Kč podle § 264 odst. 14 daňového řádu a § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 26. 8. 2021, č. j. 52 Af 5/2021 – 45, zamítl jako nedůvodnou. [3] Krajský soud rekapituloval vývoj věci. Pro účely řízení o kasační stížnosti jsou významné následující skutečnosti: – dne 26. 5. 2015 byl vydán dodatečný platební výměr, jímž byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob za rok 2010 vyšší o částku 301 530 Kč a současně žalobkyni vznikla povinnost uhradit penále ve výši 60 306 Kč; rozhodnutím žalovaného ze dne 9.

2 Afs 29/2022 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Dostihový spolek, a. s., se sídlem Pražská 607, Pardubice, zast. Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem se sídlem Na Cihelnách 9, Jaroměř, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2019, č. j. 4332/19/5200–11434–707700, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 22. 12. 2021, č. j. 52 Af 7/2019–224, takto:Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 22. 12. 2021, č. j. 52 Af 7/2019–224, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný jako stěžovatel včasnou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice (dále jen „krajský soud“) ze dne 22. 12. 2021, č. j. 52 Af 7/2019–224, jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 31. 1. 2019, č. j. 4332/19/5200–11434–707700, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. [2] V dané věci Finanční úřad pro Pardubický kraj vydal dne 26. 5. 2015 dodatečný platební výměr č. j. 1001902/15/2801–50525–607304, jímž doměřil Dostihovému spolku, a. s., (dále též „daňový subjekt“ nebo „žalobce“) na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 částku 301 530 Kč a penále ve výši 60 306 Kč, a stejného dne i další dodatečný platební výměr č. j. 1001914/15/2801–50525–607304 na daňovou ztrátu z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 ve výši –507 518 Kč a penále ve výši 5075 Kč. [3] První rozhodnutí o odvoláních proti těmto dodatečným platebním výměrům ze dne 9. 12. 2016, č. j. 54922/16/5200–11434–711322, zrušil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze

10 Afs 61/2022 – 41 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Isolit–Bravo, spol. s r. o., Jablonské nábřeží 305, Jablonné nad Orlicí, zast. advokátem JUDr. Michalem Novákem, Tyršova 231, Litomyšl, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, Lazarská 15/7, Praha 1 – Nové Město, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 6. 2018, čj. 52078/18/7100–10111–201172, čj. 52079/18/7100–10111–201172, čj. 52080/18/7100–10111–201172, čj. 52081/18/7100–10111–201172, čj. 52082/18/7100–10111–201172 a čj. 52083/18/7100–10111–201172, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2022, čj. 29 Af 83/2018–102, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Na následujících stranách NSS řeší, jak se daní finanční motivace pro zaměstnance za prodej zboží určité značky, pokud odměny poskytuje nikoli zaměstnavatel ve smyslu pracovněprávních předpisů, ale jiná osoba (zde výrobce zboží, které zaměstnanci jeho odběratelů prodávají). NSS níže potvrzuje, že příjmy z takového programu se daní jako příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, byť jejich poskytovatel není zaměstnavatelem ve smyslu pracovněprávním. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně (stěžovatelka) vyrábí elektrospotřebiče, které dodává do maloobchodních sítí prodejen. Pro prodejce odběratelů zavedla program benefitů KONTO BRAVO, jehož podstata je následující. Obchodní zástupce stěžovatelky přijel na prodejnu, kde rozdal šekové knížky. Prodejci v obchodě do knížky sbírali body za každý prodaný výrobek. Body měly formu samolepek a byly umístěny na záručních listech přiložených u výrobků. Kdykoli prodavač dospěl k názoru, že už má bodů nasbíráno dost, mohl si bonus nechat u stěžovatelky proplatit.

5 Afs 287/2021 – 32 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: MK – REVIZE s.r.o., se sídlem Na Hrázi 195/13a, Děčín, zastoupený Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem Tyršova 1434/4, Děčín, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 61/39, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 2021, č. j. 15 A 49/2017–121, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4114 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce, Mgr. et Mgr. Milana Svobody, advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu domáhal určení, že kontrola DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2013, zahájená dne 29. 8. 2016 Finančním úřadem pro Ústecký kraj, územním pracovištěm v Děčíně (žalovaným), byla nezákonným zásahem, a dále toho, aby krajský soud žalovanému přikázal zdržet se nezákonného pokračování v daňové kontrole. Po ukončení daňové kontroly žalobce změnil žalobní petit tak, že se nadále domáhal pouze určení nezákonnosti provedené daňové kontroly. [2] Žalobce především tvrdil, že uvedená daňová kontrola byla nepřípustnou opakovanou daňovou kontrolou, neboť DPH za příslušné zdaňovací období již byla žalovaným jakožto správcem daně kontrolována dne 12. 8. 2013, kdy žalovaný provedl u žalobce úkon, který označil za místní šetření, dle žalobce se však ve skutečnosti s ohledem na rozsah úkonu jednalo o daňovou kontrolu. Dále žalobce namítal, že si žalovaný při zahájení daňové kontroly počínal svévolně, neboť z daňového spisu ani z vyjádření finančních orgánů není zřejmé, na základě čeho zahájil daňovou kontrolu právě u žalobce;

10 Afs 22/2021 – 57 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: Podpora – podnikání s. r. o., Na Luhách 629/10b, Kopřivnice, zastoupené advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ze dne 27. 8. 2019, čj. 32222/19/5300–21442–712243, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2020, čj. 22 Af 47/2019–83, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2020, čj. 22 Af 47/2019–83, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] V této věci NSS zkoumá, zda žalovaný dostatečně popsal jak chybějící daň v podvodném řetězci, tak souvislost mezi chybějící daní a snahou získat neoprávněnou daňovou výhodu. 1. Popis věci [2] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj stanovil žalobkyni daň z přidané hodnoty za období únor, srpen a listopad 2014 a leden 2015. Žalobkyně v kontrolovaných obdobích kupovala tonery do laserových tiskáren od dodavatelů Pprice, Redmac a Pyroline. Toto obchodní jednání však bylo zatíženo podvodem na DPH, o kterém žalobkyně mohla a měla vědět. Správce daně jí tedy odepřel nárok na odpočet daně ze zakoupených tonerů. Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, ta ale žalovaný zamítl. [3] Se svými námitkami naopak žalobkyně uspěla u Krajského soudu v Ostravě: ten zrušil napadené rozhodnutí, neboť v něm žalovaný nedostatečně popsal chybějící daň. U dodavatelů Redmac a Pyroline totiž chybějící daň vznikla tak, že jim ji správce daně doměřil odlišně od daňového přiznání, což krajský soud nepovažuje za narušení daňové neutrality. Žalovaný se navíc nezabýval tím, zda dodavatelé daň nezaplatili právě kvůli snaze získat neoprávněnou výhodu, a zda tedy jejich jednání souviselo s daň

10 Afs 124/2021 – 41 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: DKACH Company, s. r. o., Chudenická 1058/32, Praha 10 – Hostivař, zastoupené advokátem Mgr. Filipem Němcem, Opletalova 1535/4, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ze dne 4. 7. 2018, čj. 28565/18/5300–21443–712165, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, čj. 6 Af 26/2018–124, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, čj. 6 Af 26/2018–124, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] V daňovém řízení, které stálo na počátku tohoto sporu, společnost DKACH Company neprokázala, že přijala od svých obchodních partnerů zdanitelná plnění. V řízení o kasační stížnosti se však teď řeší jen procesní otázky: zda měl městský soud v řízení o žalobě nařídit jednání a zda měl společnost vyzvat k odstranění vad žaloby. [2] Kasační stížnost je důvodná. Městský soud totiž zřejmě přehlédl, že společnost nesouhlasila s rozhodnutím bez jednání, a pro tuto procesní vadu musí být jeho rozsudek zrušen. Naproti tomu městský soud nepochybil tím, že nevyzval k odstranění vad žaloby. Městský soud porušil zákon tím, že nenařídil jednání, i když o to společnost požádala [3] Městský soud se zeptal společnosti, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, dne 31. 1. 2019, když jí zasílal vyjádření žalovaného k žalobě. Poučil ji, že svůj případný nesouhlas má soudu sdělit do dvou týdnů. [4] Společnost soudu napsala dne 11. 2. 2019, tedy ve dvoutýdenní lhůtě. Na otázku rozhodnutí bez jednání nijak nereagovala, její návrh se týkal přerušení řízení. Reagovat však ani nemusela, protože své stanovisko k rozhodnutí bez jednání už soudu sdělila dne 26. 10. 2018, když odpovídala na

8 Afs 5/2023–47 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: CZT, a. s., se sídlem Lísková 1513, Čáslav, zastoupená Mgr. Zbyškem Malíkem, advokátem se sídlem Střelecká 672, Hradec Králové, proti žalovanému: Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2018, čj. 228208/18/2701–80541–608353, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2022, čj. 31 Af 14/2018–277, o návrhu na přiznání odkladného účinku, takto:I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný exekučním příkazem z 12. 2. 2018 nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně, aby vymohl nedoplatek daňového penále ve výši 7 049 662 Kč a exekučních nákladů ve výši 140 992 Kč, celkem tedy částku 7 190 654 Kč. Učinil tak na základě vykonatelného výkazu nedoplatků, v němž jsou uvedeny platební výměry, jimiž tehdejší správce daně z přidané hodnoty sdělil žalobkyni penále na této dani za zdaňovací období únor až listopad roku 2006. [2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl. II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) současně s podáním kasační stížnosti proti tomuto rozsudku navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek. [4] Svůj návrh odůvodnila tak, že možné pokračování daňové exekuce vedené žalovaným ohledně částky 7 190 654 Kč by pro ni představovalo faktickou ekonomickou likvida

7 Afs 274/2022 – 44 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: HUDYNY, s. r. o., se sídlem Na Veselí 14, Praha 4, zastoupena JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem se sídlem Sokolovská 5/49, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 15 Af 8/2020–44, takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 15 Af 8/2020–44, se zrušuje. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 12. 2019, č. j. 52861/19/5300–21442–711458, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 24 456 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Ondřeje Moravce, Ph.D., advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 20. 12. 2019, č. j. 52861/19/5300–21442–711458, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 13. 7. 2016, č. j. 5779429/17/2004–52524–110582 (dále též „platební výměr“), jímž byla žalobkyni vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2016. II. [2] Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem zamítl. Městský soud nepřisvědčil žalobkyni, že nedošlo k přesunu důkazního břemene. Konstatoval, že žalobkyně v průběhu daňového řízení neunesla důkazní břemeno stran prokázání oprávněnosti jí uplatněného nároku na odpočet daně ze zdanitelných plnění přijatých od (dnes již neexistujícího – pozn. Nejvyššího správního soudu) dodavatele AL–MARE TĚŠNOV, s.r.o., sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1

II.ÚS 200/23 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Ekotech Hořovice, s.r.o., se sídlem Masarykova 161, Hořovice, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 10 Afs 95/2021-37, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2021, č. j. 43 Af 33/2018-53, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předchozí řízení a napadená rozhodnutí 1. Stěžovatelce byla doměřena daň z přidané hodnoty (DPH) platebním výměrem ze dne 9. 7. 2014, č. j. 3227028/14/2109-05701-201932, za zdaňovací období prosinec 2011 a současně uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně. Stěžovatelka plnila v roce 2011 pro zadavatele Městskou část Praha 5 zakázku zhotovení nového povrchu na dětském hřišti Okrouhlík. Na této zakázce dle tvrzení stěžovatelky pro ni pracovali dva subdodavatelé: FALCON TECHNIC, s.r.o. (dále jen "FALCON") a Linhart spol. s r.o. (dále jen "Linhart"). Dle tvrzení stěžovatelky společnost FALCON prováděla odstranění předchozího povrchu a přípravu podkladu a společnost Linhart položila nový povrch. Podle výsledků daňové kontroly správcem daně neprokázala, že se zdanitelné plnění (stavební práce) uvedené na daňovém dokladu č. 201112231 ze dne 23. 11. 2011 uskutečnilo, že je přijala od dodavatele FALCON a že je použila k ekonomické činnosti. Odvolací finanční ředitelství (žalovaný) rozhodnutí ze dne 25. 5. 2015, č. j. 16164/15/5300-22444-711307, dodatečný platební výměr potvrdil a zamítl odvolání stěžovatelky. Následně byla stěžovatelka úspěšná s žalobou proti rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2017, č. j. 46 Af 16/2015-46, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení, zejména z důvodu nutného provedení výslechu svědka před správním orgánem.