Vyhledávání

K výše uvedeným e-mailům Nejvyšší správní soud uvádí, že v jejich obsahu nelze spatřovat překročení mezí vyhledávací činnosti. Správce daně stěžovatelku kontaktoval s obecnými dotazy ohledně způsobu jejího obchodování a dotazy ohledně jejích dodavatelů. Ani to, že správce daně požadoval naskenovat konkrétní doklady, nepředstavuje provádění skryté daňové kontroly. Daňový řád v § 78 odst. 1 počítá s tím, že v rámci vyhledávací činnosti správce daně vyhledává důkazní prostředky a zjišťuje plnění povinností daňových subjektů při správě daní. Zjišťování údajů týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné zjištění, stanovení a placení daně tvoří naopak podstatnou část vyhledávací činnosti [§ 78 odst. 3 písm. b) daňového řádu].

Rozhodl jsem se, že je na čase navázat na můj dva roky starý expertní příspěvek (Mapování terénu správcem daně a jeho limity 1) ), který si kladl za cíl identifikovat charakteristické znaky, které soudobá tuzemská judikatura vnímala jako indicie svědčící o tom, že správce daně v rámci vyhledávací činnosti překročil meze pouhého sběru podkladových informací (resp. mapování terénu) a fakticky ověřoval správnost daňové povinnosti daňového subjektu skrze místní šetření. Závěry mých prvních zjištění se týkaly toho, že je nezbytné citlivě posuzovat případy, ve kterých správce daně v průběhu daňové kontroly žádné důkazy nehodnotil, jen se snažil formálně či neformálně získat určité penzum důkazů. Posuzování těchto případů v soudních sporech je pak zejména založeno na subjektivních názorech příslušných osob. Díky tomu je pak osud těchto řízení dost nepředvídatelný, což představuje značný diskomfort, jak pro daňové subjekty, tak i pro správce daně (a to zvlášť s ohledem na další procesní provázanosti, viz např. ust. § 148 daňového řádu ). Rovněž jsem zmiňoval i paralýzu místního šetření, které má dle mého názoru velmi důležitou roli v rámci vyhledávací činnosti. Závěrem jsem doplnil, že efektivnější výběr daňových subjektů ke kontrole jde ruku v ruce s hlubší vyhledávací činností. Pro úplnost ještě dodám, že výše zmíněný článek jsem psal v návaznosti na zjištění vyplývající z článku 2) pana Mgr. Tomáše Rozehnala, Ph.D. (Místní šetření jako zastřený kontrolní postup?).

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, čj. 10 Afs 122/2022-36

Není to tak dávno, kdy jsem v rámci své pracovní náplně prováděl mnoho místních šetření v rámci vyhledávací činnosti při správě daní. Postupem času jsem získal i zkušenosti z realizovaných daňových kontrol (se zaměřením na DPH). Měl jsem tedy za to, že dokážu i lidem nezasvěceným v daňové teorii jednoduše vysvětlit, jaký je rozdíl mezi místním šetřením a daňovou kontrolou. Z tohoto omylu jsem byl vyveden po řadě rozsudků Nejvyššího správního soudu, které se zabývaly tím, co je a co již není možné chápat pod termínem „mapování terénu“, čímž se má na mysli sběr podkladových informací. Tento článek si neklade za cíl obsáhle vysvětlit všechny okolnosti této problematiky, naopak se snaží navázat na „zmapované“ judikaturní větve, které jsou zpracovány v článku Tomáše Rozehnala s názvem „Místní šetření jako zastřený kontrolní postup?“ 1) , a dále je v souvislostech rozvést.

Uplynuly již čtyři roky od vydání článku, kde jsem se zabýval vztahem mezi výzvou k podání dodatečného daňového tvrzení a zahájením daňové kontroly. 1) Tehdy jsem poukázal na nejednoznačnosti, které v dané otázce přinášela judikatura. Byť by si článek, s ohledem na plynutí času, zasloužil pokračování, budu se věnovat oblasti jiné, avšak velmi podobné. Tím je vztah místního šetření a daňové kontroly, resp. kontrolních postupů obecně. Domnívám se, že i tento vztah je poznamenám překotným judikaturním vývojem. Problematickým spatřuji jak definování rozlišovací linie mezi místním šetřením a daňovou kontrolou, tak posouzení následků v případě překročení této linie.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 10 Afs 100/2017 , www.nssoud.cz/