Outsourcing při zpracování osobních údajů

Vydáno: 25 minut čtení

Slovo „outsourcing“ slýcháme stále častěji. Zní světově, moderně, i když neznamená nic jiného, než že někdo, obchodní firma nebo i státní instituce, vyčlení různé podpůrné a vedlejší činnosti a svěří je smluvně jiné společnosti čili subkontraktorovi, specializovanému na příslušnou činnost. Je to tedy druh dělby práce, činnost však není zajišťována vlastními zaměstnanci firmy, nýbrž na základě smlouvy. Typicky se jedná o činnosti jako je úklid, údržba, doprava nebo správa počítačů, ostraha objektů, účetnictví běžné i mzdové, personální záležitosti a mnoho jiných. Outsourcing se obecně považuje za obchodní rozhodnutí, které má vést ke snížení nákladů a (nebo) k soustředění na hlavní činnosti firmy, a to v zájmu její konkurenceschopnosti1.

Outsourcing při zpracování osobních údajů
JUDr.
Václav
Bartík
JUDr.
Eva
Janečková
Firmy, specializující se na daný obor, mají zpravidla mnohem proškolenější a v dané problematice zkušenější pracovníky. Odpovědnost za problematiku nese jiný subjekt a výchozí firma se může plně věnovat svému oboru. Náklady na zajištění specializované činnosti jsou při využití outsourcingu zpravidla nižší. Zajišťování služeb pomocí outsourcingu je celosvětově zvyšujícím se trendem2.
Z hlediska právního se nejedná smluvně o nic složitého. Běžně bývá pro outsourcing využívána typově smlouva mandátní. Mandátní smlouvou se, podle úpravy obchodního zákoníku, zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost, uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Mandatář je ze zákona povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí. Nicméně mandatář není ovšem povinen zařizovat tuto záležitost osobně, to má za povinnost jenom v případě, že to výslovně (
expressis verbis
) stanoví mandátní smlouva. Mandátní smlouva patří mezi tzv. relativní obchody. Mandátní smlouvu lze uzavřít pouze mezi podnikateli, jestliže při vzniku závazkového vztahu je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti3.
Z hlediska tohoto příspěvku je však vhodné zmínit ještě jeden smluvní typ, konkrétně smlouvu příkazní. Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí. Občanský zákoník dále stanoví, že příkazník se smí odchýlit od pokynů příkazcových jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas, jinak odpovídá za škodu. Příkazník je ze zákona povinen provést příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu někomu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám. Dovolil-li však příkazce, aby si ustanovil zástupce, nebo byl-li tento nezbytně nutný, odpovídá příkazník pouze za zavinění při volbě zástupce. Příkazní smlouva je ze své podstaty bezúplatná. Odměna se poskytuje jen v případě, že byla výslovně dohodnuta nebo je-li obvyklá vzhledem k povolání příkazníka. Příkazní smlouva si nevyžaduje zvláštní formu, tj. může být uzavřena písemně i ústně, respektive i konkludentně. Jen v záležitostech, kdy by se předmět příkazní smlouvy sestával z právních úkonů, pro které zákon předepisuje písemnou formu, tam by se musela smlouva sjednat písemnou formou4.
Dlužno konstatovat, že obecně outsourcing jako činnost nebývá upraven právním předpisem a je využíváno při jeho sjednávání obecných smluvních typů výše zmíněných. Nicméně přesto takové zvláštní právní úpravy existují, i když jich je minimum. Jednou z nich je vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, která na základě zákonného zmocnění5 outsourcing upravuje, a to v § 116. A proč outsourcing zmiňujeme v souvislosti se zpracováním osobních údajů? Protože i právní úprava při jejich zpracování vlastně s outsorcingem počítá a za specifick