Judikáty - strana 6

Nao 5/2023 – 64 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, se sídlem Horova 824/17, Hradec Králové, o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Hradci Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 8. 2022, č. j. 1486745/22/2707–50521–602160 a ze dne 12. 8. 2022, č. j. 1486748/22/2707–50521–602160, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 32/2022, takto:Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Jana Kábrtová, Mgr. Tomáš Blažek, JUDr. Martina Küchlerová, Ph.D. a JUDr. Ivona Šubrtová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci žalobce vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Af 32/2022. Odůvodnění: [1] Podáním ze dne 15. 12. 2022 žalobce namítl podjatost všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Af 32/2022. Navrhl jejich vyloučení z projednávání a rozhodování (nejen) této věci, a předložení věci jinému soudu z důvodu delegace nutné. Nebudou–li totiž soudci určení k projednání dané věci z jejího rozhodování vyloučeni, hrozí, že půjde o pokračování v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů. Uplatněnou námitku podjatosti Krajský soud v Hradci Králové předložil v souladu s § 8 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) k rozhodnutí zdejšímu soudu. [2] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. [3] Nejvyšší správní soud předesílá, že žalobce své námitky podjatosti vznáší mechanicky, obecně a sériově bez toho, aby je opřel o konkrétní skutečnosti týkající se projednávané věci a soudců povolaných v dané věci rozhodovat, a že je Nejvyšší správní soud již opakovaně jako nedůvodné posoudil, např. v us

6 Afs 310/2021 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Art de Suisse s.r.o., sídlem Stará Louka 335/48, Karlovy Vary, zastoupená Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem, sídlem Moskevská 1461/66, Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2019, č. j. 11950/19/5300–21443–701707, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2021, č. j. 57 Af 27/2019–38, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Předmětem řízení v nyní souzené věci je otázka, zda žalobkyně prokázala, že poskytla služby zahraničním fyzickým osobám ze třetích zemí v podobě zajišťování vrácení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), které jsou dle § 69 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, či zda tyto služby poskytla prostřednictvím společnosti Premier Tax Free s.r.o. (nyní Planet Payment Czech Republic s.r.o., dále jen „společnost PTF“), a tedy se jednalo o tuzemská plnění s povinností přiznat a odvést z nich daň na výstupu. [2] Finanční úřad pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“) dospěl k závěru, že žalobkyně za zdaňovací období prosinec 2014 neprokázala, že poskytovala shora uvedená plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, a proto žalobkyni vyměřil platebním výměrem ze dne 7. 8. 2015, č. j. 755388/15/2401–50523–402904, nadměrný odpočet ve výši 1 836 727 Kč (namísto nárokovaného odpočtu ve výši 1 887 286 Kč). Správce daně tedy žalobkyni neuznal nárok na odpočet daně v

3 Afs 14/2021 – 63 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně TRUMF International, s. r. o., se sídlem Brno, Cejl 504/38, zastoupené Mgr. Nikolou Jílkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Brno, Drobného 324/72, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 12. 2020, č. j. 65 Af 47/2018 – 87, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 5. 2018, č. j. 22844/18/5300–22443–607102 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil celkem osmnáct dodatečných platebních výměrů ze dne 9. 6. 2017, kterými Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty v celkové výši 4 568 000 Kč za období červen až srpen a říjen až prosinec 2011, a dále za období leden až prosinec 2012. Současně jí stanovil povinnost zaplatit penále v celkové výši 913 600 Kč. Důvodem pro vydání těchto rozhodnutí bylo zjištění, že některé z obchodních transakcí, jichž se žalobkyně v tomto období účastnila, byly zasaženy podvodem na DPH, o němž žalobkyně věděla nebo vědět mohla. Za tyto transakce jí proto nebyl uznán nárokovaný odpočet daně. [2] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, shora uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud uvedl, že žalobkyně figurovala ve dvou okruzích řetězců, které byly zatíženy podvodem na DPH. První okruh se týkal reklamy na závodních vozidlech a přímý dodavatel reklamy pro žalobkyni byla společnost DG Advantage s. r. o. (dále jen „DG Advantage“), dru

5 Afs 388/2021 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Diamond Dreams, SE, se sídlem Kaprova 42/14, Praha, zast. Mgr. Danem Modlitbou, advokátem se sídlem K Horoměřicům 584/10, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 8 Af 21/2018–71, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2018, č. j. 21248/18/5300–22442–709739. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný k odvolání stěžovatelky změnil co do určení data vykonatelnosti a ve zbytku nechal beze změny dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 7. 2016, č. j. 5551604/16/2001–52524–103305, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 18. 7. 2016, č. j. 5662676/16/2001–52050–100140, kterým byla stěžovatelce doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2014 ve výši 18 791 741 Kč a současně byla stěžovatelce stanovena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 3 758 348 Kč. [3] Správní orgány přistoupily k doměření daně, neboť na základě daňové kontroly dospěly k závěru, že byly stěžovatelčiny obchody zatíženy daňovým podvodem, o kterém vědět mohla a měla. Daňový podvod spočíval v prodeji mobilů a souvisejícího zboží postupně společnostmi ZUMBIT, CONTODENT a dále stěžovatelkou společnostem OLP GROUP a BMB Power Technology. Narušení daňové neutrality spočívalo v tom, že se společnost ZUMB

3 Afs 360/2021 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: STAPPA mix, spol. s r. o., se sídlem Heršpická 796/11, Brno, zastoupená Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem U Garáží 1611/1, Praha 7, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 98/4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2021, č. j. 29 A 167/2019 – 83, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Luďka Šrubaře. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 29 A 167/2019 – 83, rozhodl v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem tak, že zásah žalovaného, spočívající ve vedení daňové kontroly na daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014, byl nezákonný. [2] Krajský soud vycházel z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně podala dne 18. 2. 2015 řádné vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob (dále jen „srážková daň“) za zdaňovací období roku 2014. Žalovaný vydal dne 12. 3. 2018 výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu, v níž žalobkyni vyzval k podání dodatečného daňového tvrzení ke srážkové dani za zdaňovací období roku 2014. Výzvu odůvodnil tím, že při daňové kontrole daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 mu vznikly pochybnosti, zda žalobkyní deklarované transakce související s vydáním listinných dluhopisů proběhly v roce 2012. Pokud by dluhopisy byly emitovány v roce 2013, podléhaly by úrokové výnosy srážkové dani vybírané u plátce podle § 36 odst. 2 písm. a) a odst. 3 zá

3 Afs 283/2020 – 64 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: STREGA spol. s r. o., se sídlem Budilova 161/15, Plzeň, zastoupená advokátem JUDr. Mojmírem Přívarou, se sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2015, č. j. 32477/15/5300–22443–702189, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2020, č. j. 30 Af 40/2015–101, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad v Plzni (dále jen „správce daně“) platebním výměrem ze dne 25. 10. 2010, č. j. 330684/10/138511401233, snížil částku nadměrného odpočtu, kterou žalobkyně vykázala v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za červenec 2009 ve výši 416 539 Kč, na částku 53 365 Kč. K odvolání žalobkyně vydal tehdejší odvolací orgán, Finanční ředitelství v Plzni (dále jen „finanční ředitelství“), rozhodnutí ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8826/12–1300–401781, kterým změnil vydaný platební výměr tak, že nadměrný odpočet žalobkyni nepřiznal a doměřil jí vlastní daňovou povinnost ve výši 4 037 Kč. [2] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. 30 Af 6/2013–75, však rozhodnutí finančního ředitelství zrušil. Dospěl k závěru, že žalobkyně v posuzovaném zdaňovacím období prokázala splnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH, a pokud měl žalovaný i za této situace za to, že skutkový děj proběhl jinak (že šlo o simulovanou obchodní transakci), bylo na něm, aby obstaral důkazy způsobilé vyvrátit prokázanou skutkovou verzi předestřenou žalobkyní. Věc tedy vrátil

6 Afs 29/2022 – 41 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Golem Financial, s. r. o., sídlem Za tratí 854, Třebechovice pod Orebem, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2019, č. j. 46713/19/5200–10423–709175, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2022, č. j. 31 Af 3/2020–83, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 11. 2019 změnil platební výměr Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (správce daně) ze dne 30. 1. 2018 tak, že zvýšil částku doměřené silniční daně žalobkyni za zdaňovací období roku 2014 na 133 685 Kč a penále z částky doměřené daně na 26 737 Kč. Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2019 žalovaný opravil podle § 104 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zřejmou chybu v počtech ve výroku uvedeného rozhodnutí. Výše doměřené silniční daně tak činila 131 110 Kč a penále 26 222 Kč. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, který žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. [3] Krajský soud uvedl, že mezi účastníky řízení byl veden spor o vymezení předmětu silniční daně v případě vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určených výlučně k přepravě nákladu dle § 2 odst. 3 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2021, č. j. 6 Afs 119/2021–35, jenž se zabýval daňovou povinností žalobkyně za zdaňovací období ro

1 Afs 255/2022 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Bohemian Marketing & Promotion a.s., se sídlem Těšnov 1059/1, Praha, zastoupený Mgr. Danem Modlitbou, advokátem se sídlem Na Bělidle 2/830, Praha 5 – Smíchov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. 4306/18/5100–41453–712140, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 14 Af 11/2018–88, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutími ze dne 28. 11. 2017, č. j. 8554523/17/2001–80543–108619, č. j. 8554949/17/2001–80543–108619, č. j. 8554719/17/2001–80543–108619 a č. j. 8554183/17/2001–80543–108619 (dále jen „zajišťovací příkazy“), Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) uložil žalobkyni povinnost, aby zajistila úhradu daně, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty na uvedený depozitní účet, a to za období od 1. 5. 2017 do 31. 5. 2017 ve výši 525 000 Kč, za období od 1. 6. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 2 520 000 Kč, za období od 1. 7. 2017 do 31. 7. 2017 ve výši 2 000 310 Kč a za období od 1. 8. 2017 do 31. 8. 2017 ve výši 1 260 000 Kč. [2] Odvolání proti zajišťovacím příkazům zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 1. 2018 č. j. 4306/18/5100–41453–712140. [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 17. 3. 2021, č. j. 14 Af 11/2018 – 43, žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl. [4] Tento rozsudek zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, č. j. 1 Af

2 Afs 170/2021 – 42 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. P., zastoupený Mgr. Michalem Korandou, advokátem se sídlem Jeseniova 1169/51, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2020, č. j. 7007/20/5200–10422–706955, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, č. j. 22 Af 31/2020–50, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj doměřil žalobci rozhodnutím ze dne 7. 11. 2018 daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 pomocí pomůcek. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě kterého žalovaný rozhodnutí částečně změnil ve prospěch žalobce (snížil doměřenou daň a uložené penále). Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji zamítl. Podle krajského soudu se správce daně ani žalovaný vytýkaných pochybení při stanovení daně pomůckami nedopustili. [2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Obecně namítá nepoužitelnost judikatury při stanovení daně, protože daň může být stanovena pouze zákonem. Daň ani nebyla stanovena správně, jak požaduje daňový řád, přičemž požadavek správnosti stanovené daně se vztahuje i na pomůcky. Správce daně také při výpočtu obchodní přirážky nezohlednil standardně poskytované slevy na zboží. Nesprávný je i závěr krajského soudu o tom, že daňový subjekt má právo proti stanovené dani brojit, pouze pokud daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě. Krajský soud měl také připustit jako důka

2 Afs 304/2022 – 21 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: KOMPLEX INVEST CZ s. r. o., se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, zastoupená JUDr. Igorem Andrýskem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 120/22, Hodonín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2021, č. j. 41435/21/5300–21443–702551, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022, č. j. 9 Af 22/2021–48, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 19. 12. 2022 kasační stížnost, jíž žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze. [2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 2 Afs 304/2022–17, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve výši 5000 Kč, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení předmětného usnesení. Nejvyšší správní soud stěžovatelku taktéž poučil o tom, že nebude–li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví. [3] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Nebyl–li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. [4] Usnesení č. j. 2 Afs 304/2022–17 bylo stěžovatelce doručeno v úterý 24. 1. 2023 (doručenka na č. l. 17 spisu Nejvyššího správního soudu). Lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula ve s

2 Afs 99/2022 – 74 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: R. B., zastoupeného JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem Škroupova 561, Pardubice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2019, č. j. 4080/19/5300–22442–712600, o kasační stížnosti žalobce proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 3. 2022, č. j. 52 Af 22/2019–141, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 3. 2022, č. j. 52 Af 22/2019–141, se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce JUDr. Martina Týle, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 2. 2019, č. j. 4080/19/5300–22442–712600 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměry a dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) č. j. 1437211/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období září 2014, daň 1 021 140 Kč, penále 204 228 Kč), č. j. 1437221/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období říjen 2014, daň 650 315 Kč), č. j. 1437163/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období listopad 2014, daň 1 346 104 Kč), č. j. 1437155/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období prosinec 2014, daň 208 344 Kč), č. j. 1437151/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období leden 2015, daň 279 510 Kč, penále 55 902 Kč), všechny ze dne 7. 8. 2018 [dále jen „platební výměry“]. Žalovaný vycházel ze zprávy o daňové kontrole projednané s daňovým subjekt

2 Afs 131/2021 – 39 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: QATROSYSTEM, spol. s r. o., se sídlem Kyjovská 3578, Havlíčkův Brod, zastoupená Mgr. Lukášem Regecem, advokátem se sídlem V parku 2316/12, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2019, č. j. 21002/19/5200–11435–706478, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2021, č. j. 62 Af 55/2019–51, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 10. 11. 2014, č. j. 1602535/14/2903–50522–708979, doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 vyšší o částku 1 052 030 Kč, a současně vznikla žalobkyni zákonná povinnost uhradit penále ve výši 210 406 Kč. Žalovaný uvedené rozhodnutí správce daně v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil tak, že se penále mění z částky 210 406 Kč na částku 0 Kč. [2] Žalovaný rozhodoval poté, co Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. 62 Af 19/2016–320 (dále jen „předchozí rozsudek)“, zrušil původní rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2015, č. j. 36514/15/5200–11435–706478, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud předchozím rozsudkem rozhodl poté, co Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 6 Afs 61/2018–30, jeho původní rozsudek ze dne 1. 2. 2018, č. j. 62 Af 19/2016–286, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přitom dovodil, že se správce daně dopustil

3 Afs 297/2021 – 64 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: EG Therm s.r.o. "v likvidaci", se sídlem Ústecká 396/27, Praha 8, zastoupená JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem Štěpánská 653/17, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2021, č. j. 9 Af 37/2019 – 93, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) žalobkyni platebním výměrem ze dne 11. 1. 2019, č. j. 29292/2019–510000–32.1, vyměřil nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů ve výši 0 Kč. Správce daně žalobkyni neuznal uplatněný nárok na vrácení uvedené daně za zdaňovací období srpen 2017 z důvodu nesplnění podmínek stanovených v § 56 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“), neboť žalobkyně neprokázala, že minerální oleje prokazatelně použila pro výrobu tepla. Odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 7. 2019, č. j. 12056–2/2019–900000–313, zamítl a platební výměr potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 19. 8. 2021, č. j. 9 Af 37/2019 – 93, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud nepřisvědčil namítanému porušení zásady legitimního očekávání, které žalobkyně spatřovala v tom, že jí správce daně za stejného skutkového a právního stavu nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů po dobu 17 let přiznával. Městský soud konstatoval, že jakkoli celní orgány žalobkyni v minulosti konkludentně vyměřovaly nárok na vrácení spotřební

2 As 156/2021 – 28 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatele: Punktum, spol. s r. o., se sídlem Otická 758/19, Opava, zast. JUDr. Stanislavem Machkem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti odpůrci: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, o návrhu na zrušení čl. I opatření obecné povahy – pokynu č. GFŘ–D–48, č. j. 80890/20/7700–101023–050230, o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2021, č. j. 8 A 25/2021–43, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel (dále jako „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 7. 6. 2021, č. j. 8 A 25/2021–43 (dále jen „napadené usnesení“), jímž soud odmítl jeho návrh na zrušení čl. I opatření obecné povahy – pokynu odpůrce ze dne 31. 12. 2020, č. GFŘ–D–48, č. j. 80890/20/7700–101023–050230 (dále jen „pokyn“), kterým se zveřejňuje formát a struktura datové zprávy, jejímž prostřednictvím se činí podání vůči orgánům Finanční správy České republiky jako správcům daně. [2] Stěžovatel považoval napadený pokyn za opatření obecné povahy. Namítal, že jej odpůrce vydal v rozporu s § 72 odst. 2 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), dle nějž má správce daně zveřejnit formát a strukturu formulářového podání činěného vůči němu elektronicky s využitím dálkového přístupu. Odpůrce si neoprávněně atrahoval pravomoc pro stanovení těchto kritérií, neboť „zveřejněním“ není myšleno určení nějakého postupu, nýbrž toliko jeho pouhá publikace; to stěžovatel dovozoval z dikce § 72

5 Afs 334/2020 – 101 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: RANCH 79 spol. s r.o., IČO 03542441, se sídlem Smědčice 79, 338 24 Smědčice, zast. JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Drobného 72, 602 00 Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2020, č. j. 57 Af 30/2019–70, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2020, č. j. 57 Af 30/2019–70, se ruší. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17073/19/5300–21442–700225, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Nikoly Jílkové, Ph.D., advokátky se sídlem Drobného 72, 602 00 Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 13. 7. 2020, č. j. 57 Af 30/2019–70 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17073/19/5300–21442–700225 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 20. 6. 2017, č. j. 1355578/17/2301–51521–401684 (dále též jen „platební výměr“), a tento platební výměr byl potvrzen. Platebním výměrem byla stěžovatelce za zdaňovací období listopad 2015 vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 503 699 Kč. [3] Na základě platebního výměru stěžovatelce nebyl uznán odpočet na DPH týkající se nákupu tří nových osobních automobilů SUBARU od d

2 Afs 216/2021 – 84 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: PLP INVEST Moravia s. r. o., se sídlem Zaoralova 1901/1, Brno, zast. JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem se sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2019, č. j. 43880/19/5300–22443–607102, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 1/2020–115, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 1/2020–115, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) ze dne 1. 2. 2019, č. j. 418496/19/3002–50521–711445 a č. j. 419264/19/3002–50521–711445, jimiž byla žalobkyni dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2016 ve výši 408 636 Kč a za zdaňovací období září 2016 ve výši 569 195 Kč a uložena povinnost uhradit penále. [2] Krajský soud v Brně (dále „krajský soud“) rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. Došel k závěru, že nárok na odpočet DPH z plnění přijatých žalobkyní od společností Scoop.cz s. r. o. (dále jen „Scoop“) a Charts Ural s. r. o. (dále jen „Charts“) byl žalobkyní uplatněn neoprávněně, neboť tato plnění byla zasažena podvodem na DPH, o kterém žalobkyně věděla či vědět měla a mohla, přičemž neučinila opatření, která po ní lze rozumně vyžadovat, aby zamezila své účasti na daňovém podvodu. [3] Žalobkyně působí zejména jako dodavatel služeb na trhu s odpadem (t

II.ÚS 3519/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře a Jaroslava Fenyka jako soudce zpravodaje o ústavní stížnosti stěžovatelky Náboženské obce Církve československé husitské v Praze 6 - Břevnov, se sídlem Na Petynce 2257/47a, Praha 6, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. října 2022 č. j. 2 Afs 44/2021-37 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2021 č. j. 5 Af 5/2018-56, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 11, čl. 16 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 a čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje 2. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen "správce daně") stěžovatelce dodatečně stanovil daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2013 a 2014. Na základě daňové kontroly totiž bylo zjištěno, že nebyla splněna jedna z podmínek pro osvobození nepeněžního plnění ve formě přechodného ubytování podle § 6 odst. 9 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, neboť farářka, které stěžovatelka poskytla bezplatně přechodné ubytování ve služebním bytě (ateliéru) v budově svého sídla, má trvalý pobyt ve shodné obci, kde je služební byt. Doměřenou daň následně v odvolacím řízení vedlejš

IV.ÚS 3280/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ELEKTRA PV, s. r. o., sídlem Vrbenská 197/23, České Budějovice, zastoupené JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Chodská 1366/9, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. září 2022 č. j. 4 Afs 306/2020-70 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2020 č. j. 50 Af 25/2018-205, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, a JUDr. Daniely Urbanové, insolvenční správkyně stěžovatelky, sídlem Na Příkopě 988/31, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Finanční Úřad pro Jihočeský kraj (dále jen "správce daně") v napadených rozhodnutích specifikovanými (dodatečnými) platebními výměry doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty a stanovil jí povinnost uhradit penále z doměřené daně za období leden, únor, březen, duben, květen, říjen a listopad 2013; za období červen až září 2013 jí vyměřil vlastní daňovou povinnost. Důvodem doměření a vyměření daně z přidané hodnoty byl závěr správce daně o zapojení stěžovatelky do podvodného řetězce tra

8 Afs 313/2021–42 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Faisala Husseiniho a Petra Mikeše v právní věci žalobce: JUDr. I. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 6. 2018, čj. 25400/18/5200–10424–711507, a čj. 25405/18/5200–10424–711507, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2021, čj. 8 Af 19/2018–29, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl v rozhodných zdaňovacích obdobích samostatný advokát. Vykonával tedy podnikatelskou činnost podléhající dani z příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. V projednávané věci je v této souvislosti předmětem sporu otázka, zda žalobcovy výdaje za cesty do zahraničí a výdaje za městskou hromadnou dopravu (dále také „MHD“), byly ve zdaňovacích obdobích roku 2012 a roku 2013 výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, resp. zda žalobce prokázal (tedy unesl důkazní břemeno), že šlo právě o takové výdaje. [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) zahájil u žalobce dne 18. 11. 2015 kontrolu na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012 a roku 2013. Na základě této kontroly správce daně celkem dvěma dodatečným platebními výměry doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za rok 2012 ve výši 33 930 Kč (současně vznikla žalobci zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 6 786 Kč) a za rok 2013 ve výši 20 640 Kč (současně vznikla žalobci zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 4 128 Kč). V případě zdaňovacího období roku 2013 správce daně sám částečně vyhověl žalobcově odvolání a platební

8 Afs 274/2021–31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Faisala Husseiniho a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: POLARM s. r. o., se sídlem Prokopa Holého 2574/1, Přerov, zastoupený JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem se sídlem Plaská 614/10, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, čj. 38065/20/5200–11432–700681, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 7. 2021, čj. 65 Af 70/2020–45, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 7. 2021, čj. 65 Af 70/2020–45, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda v rámci žalobních bodů měl krajský soud přihlížet k údajnému porušení § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a pokud ano, zda tak učinil řádně (části III.1 a III.2). Ve zbytku se Nejvyšší správní soud zabýval správností závěrů krajského soudu o částečné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (část III.3). [2] Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále „správce daně“) dodatečným platebním výměrem z 3. 5. 2019, čj. 1093637/19/3107–50521–805061 (dále jen „dodatečný platební výměr“), doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 vyšší o částku 75 050 Kč, a současně uložil žalobci povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky představující doměřenou daň. Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví a dodatečný platební výměr jím potvrdil. [3] Správce daně po provedené daňové kontrole, a po něm i žalovaný, dospěl k závěru, že náklady za pohonné hmoty a cestovné zahrnul žalobce do daňově účinných nákladů neoprávněně a v rozporu s § 24 odst. 1