Ručení

Náš dodavatel v 6/2025 vyfakturoval materiál a protože materiál nebyl zcela v pořádku, tak po reklamaci vystavil v 7/2025 opravný daňový doklad na poměrnou část materiálu. Na opravném daňovém dokladu ovšem neuvedl datum jeho splatnosti. Podle jeho tvrzení není datum splatnosti povinnou náležitostí opravného dokladu. I po urgencích není možné z dodavatele dostat dlužnou částku z dobropisu k úhradě. Nyní nám tedy dodavatel od 23. 7. 2025 dluží 20 000 Kč. DPH z opravného daňového dokladu jsme si v 7/2025 uplatnili. Znamená to, že pokud nám dodavatel neuhradí dobropis do šesti měsíců, tak budeme muset DPH z neuhrazeného dobropisu po 6 měsících vracet? Ručíme nějak za dodavatele z jeho neuhrazeného opravného dokladu?

Novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, účinná od 1. 1. 2025 upravila také ustanovení, které se týká ručení. Podstatnou změnou je zavedení tzv. vyvratitelných domněnek. Slovy zákona: „má se za to, že“. Procesně se tím odebralo břemeno prokazování z beder správce daně, protože on byl tím, kdo musel před novelou prokazovat, že plátce „věděl nebo vědět měl a mohl“. Kromě toho byl zrušen limit, od něhož se při úhradě na nezveřejněný bankovní účet stával příjemce plnění ručitelem. Po novele riskuje plátce úhradou v jakékoliv výši na nezveřejněný účet, že bude vyzván finančním úřadem, aby daň neodvedenou dodavatelem sám zaplatil.

Společník a jednatel s.r.o. ručí nemovitostí, která je majetkem s.r.o. za úvěr, který nesouvisí s činností s.r.o. Do účetnictví předložil fakturu za - notářský zápis - dohoda se svolením přímé vykonatelnosti. Uvažuji správně, že doklad - úhrada notáři je daňově neúčinná, Neměl by ještě společník hradit s.r.o. za ručení nemovitostí?

Uplatňuje se ručení za DPH i v případě dobropisů odběratelům např. přeplatku záloh? Mělo by dojít v tomto případě ke kontrole spolehlivosti plátce před platbou?

Z nadpisu § 148 i systematiky daňového řádu bezesporu vyplývá, že celý § 148 upravuje lhůty pro stanovení daně. Jak již NSS výše uvedl, odst. 6 tohoto ustanovení obsahuje speciální (zcela svébytnou) lhůtu pro stanovení daně. Ve světle rozsudku sp. zn. 1 Afs 52/2008 (viz bod [34]), ve kterém NSS dospěl k závěru, že ručitelská výzva představuje rozhodnutí o stanovení daně a musí být vydána ve lhůtě pro stanovení daně, nikoli ve lhůtě pro placení daně, NSS neshledal žádný důvod, proč by se „speciální“ lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 6 nemohla použít i na daňového ručitele, neboť ve vztahu k daňovému ručiteli představuje ručitelská výzva rozhodnutí o stanovení daně. … Stěžovatel má tedy pravdu, pokud namítá, že promlčením jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti DEMOSTAVBY, kterou stěžovatel způsobil jako její jednatel, by zanikl jeden z předpokladů pro existenci zákonného ručení podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku , a stěžovatel by se touto námitkou tedy mohl ubránit povinnosti plnit (z titulu zákonného ručení podle § 171 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 159 odst. 3 občanského zákoníku ) na pohledávku věřitele (kterým je v nynější věci finanční úřad jako správce daně).

Pokud přistoupí do skupiny nespolehlivá osoba, chápu, že se stane skupina nespolehlivým plátcem. Dozví se odběratel, že skupina se stala nespolehlivým plátcem ze stránek Finanční správy, pokud přistoupí do skupiny nespolehlivá osobanebo plátce? V informaci GFŘ č.j.: 47484/17/7100-20118-012287 je zmíněno že: „... pokud přistoupí do skupiny nespolehlivá osoba nebo plátce nebude vydáno samostatné rozhodnutí“. Bude tato informace zveřejněna, tzn. změna skupiny na nespolehlivého plátce kvůli přistoupení nespolehlivé osoby, plátce, na dálkovém portálu Finanční správy v registru plátců DPH? Jak toto riziko ošetřit ve smlouvách, pokud jsme v pozici odběratele?

Nejvyšší správní soud dále přisvědčuje žalovanému, že vydáním ručitelských výzev nebyla osvědčena řádnost posuzovaných transakcí a nebyl vyloučen závěr o možné vědomé účasti dlužníka (společnosti FAU) na daňovém podvodu. Nedůvodná je tedy kasační námitka, že pokud jeden správce daně vyzval společnost FAU jako ručitele k úhradě nedoplatku, postavil tímto postupem najisto, že k poskytnutí plnění skutečně došlo a že plnění mělo takovou hodnotu, jaká odpovídá výši nedoplatku poskytovatele plnění na DPH.

Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem v tom, že odepření nároku na odpočet je primárním opatřením. Zároveň má ovšem za to, že prostor pro případné zohlednění zásady proporcionality způsobem, na který se dotázal Soudního dvora usnesením č. j. 2 Afs 157/2023-80, je dán pouze v řízení o výzvě k úhradě daně z titulu ručení za zaplacení daně dodavatelem, nikoliv v řízení o nároku na odpočet daně. Jak vyplývá z výše citované judikatury Soudního dvora, osobě zapojené do daňového podvodu musí být bezvýjimečně odepřen nárok na odpočet (samozřejmě za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky dovozované judikaturou Soudního dvora pro případ odmítnutí nároku na odpočet z důvodu zapojení do daňového podvodu). Nejvyšší správní soud proto souhlasí s žalovaným, že i kdyby souběžné uplatnění ručení vůči dlužníkovi a odepření jím uplatněného nároku na odpočet v nalézacím řízení nebylo shledáno za určitých okolností jako přiměřené, bylo namístě upřednostnit právě odepření podvodně uplatněného nároku na odpočet.

Podle § 109 zákona o DPH se mění od roku 2025 podmínky pro ručení za DPH, kterou dodavatel neodvede. Jedna z dřívějších podmínek – „úplata je zaplacena na nezveřejněný účet“ už nemá žádný limit (dříve byl v zákoně limit nad 540 000 Kč). Spoustu firem nemá zveřejněny všechny své účty. Jaké má odběratel povinnosti a jak má postupovat, když na dodavatelské faktuře je uveden účet, který není zveřejněný v ARES, čímž se odběratel stává potencionálním ručitelem za DPH?

Finanční transakce, včetně ručení, sjednané mezi spojenými osobami podléhají požadavkům v oblasti převodních cen. I když v České republice není zákonná povinnost mít vypracovanou dokumentaci převodních cen k žádné konkrétní transakci, jako daňový poplatník musíte být schopni prokázat, že vámi uplatněné převodní ceny odpovídají tržním podmínkám. V rámci tohoto checklistu si projdete všechny kontrolní body pro správné nastavení převodních cen v oblasti ručení v souladu s doporučeními OECD (dle Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy) a též souvisejícími dokumenty vydanými v České republice.

Jaké situace mohou vést u příjemce plnění ke vzniku ručitelského závazku? Co tento závazek v podobě ručení obnáší? To vše vám přiblíží náš chytrý checklist, jehož součástí jsou i odkazy na související literaturu a právní předpisy, pokud byste si téma potřebovali nastudovat do absolutního detailu.

Nakupujete zboží v jiném členském státě EU? Potřebujete si ujasnit, co je předmětem daně a kdy vám vzniká povinnost odvést daň? Projděte si celou problematiku v našem chytrém checklistu, kde si současně můžete vyplnit i svůj seznam povinností, které se vztahují k pořízení takového zboží.

Chcete vědět, co to znamená být nespolehlivým plátcem? Podmínky, za kterých správce daně tento status plátci udělí, jsou obsahem tohoto checklistu. Současně se také dozvíte, jaké nebezpečí vám může hrozit při obchodování s plátcem, který je označen jako nespolehlivý.

Ručitelská výzva dle § 171 odst. 1 daňového řádu se považuje za rozhodnutí o stanovení daně, které musí být vydáno v prekluzivních lhůtách týkajících se stanovení daně.

Odepření nároku na odpočet DPH na vstupu z důvodu zapojení do daňového podvodu nebrání skutečnost, že vůči příjemci zdanitelného plnění již bylo uplatněno ručení za nezaplacenou daň z tohoto plnění.

S ohledem na výše uvedené tedy platí, že nedojde-li k uskutečnění zdanitelného plnění dle § 2 odst. 2 zákona o DPH , není možné § 109a zákona o DPH aplikovat. Pokud přesto daňový subjekt učiní platbu zvláštního zajištění daně, avšak k této platbě nelze vztáhnout žádné uskutečněné zdanitelné plnění, nelze aplikovat § 109a zákona o DPH . Za takové procesní situace proto finančním orgánům nic nebrání vrátit učiněnou platbu přímo osobě, které platbu učinila, požádá-li o její vrácení.

U ručitelského prohlášení je dle § 2018 odst. 2 občanského zákoníku vyžadována písemná forma. Předpokladem vzniku ručení je existující dluh dlužníka, lze se však zaručit i za dluhy budoucí či podmíněné, případně za soubor dluhů. Ručením může být zajištěn dluh celý či jeho část.

Ukrajinská firma - právnická osoba podniká v ČR již 18 let. Je plátcem DPH. Z důvodu vysokého obratu musela ke svým 25 zaměstnancům uzavřít smlouvy i s OSVČ (plátci DPH nejsou). V roce 2020 získala zajímavou zakázku, na kterou vyslala část zaměstnanců a část živnostníků, s kterými má smlouvu. Doposud neměla žádné problémy, ale nyní řeší situaci, že odběratel, kterému fakturovala s přenesenou daňovou povinností, DPH na výstupu neodvedl. Zda si ji přiznal na vstupu, nám není známo. Jedná se o 3 zdaňovací období roku 2020 a 2 zdaňovací období roku 2021. Tento odběratel už s námi nekomunikuje, pohledávky nám ale zaplatil. Nekomunikuje ani se správcem daně. Máme očekávat, že DPH bude vymáhat správce daně na naší firmě? Jaká by v takovém případě byla DPH na vstupu? Stalo by se DPH nákladem?

Každá obchodní společnost vstupuje do smluvních vztahů se svými obchodními partnery. Z těchto vztahů vznikají pohledávky na jedné straně a závazky na straně druhé. Při dodání výkonů (materiál, zboží nebo služba) odběratelům vzniká dodavateli pohledávka s určitou předem stanovenou dobou splatnosti. Po tuto dobu poskytuje dodavatel odběrateli tzv. obchodní úvěr. Odběratel a dodavatel jsou obchodní partneři, kteří by měli dodržovat zásady poctivého obchodního vztahu, čímž je mj. řádné a včasné plnění. Odběratelé se obecně snaží co nejvíce protahovat termíny splatnosti svých závazků, a dodavatelé ve snaze zajistit si odbyt a udržet si partnera se snaží jim vyhovět. Ovšem takový styl řízení pohledávek mohou praktikovat jen do určité míry, jinak ohrozí i svou vlastní existenci. Neplacení pohledávek má pro věřitele i daňové dopady, protože účetní jednotka musí zdanit svůj výnos a u plátců odvést i DPH, a to bez ohledu na to, zda dostane či nedostane zaplaceno od svého odběratele. Každý dodavatel se musí řádně starat o své pohledávky, které se stávají předmětem řízení s cílem omezit nebezpečí vzniku jejich nedobytnosti. Řízení problematických či přímo nedobytných pohledávek je časově i finančně velice náročné, a samozřejmě nepřináší takové užitky, které by přineslo jejich včasné uhrazení. V první řadě je důležité včas se zaměřit na prevenci vzniku problémů při hrazení faktur od odběratelů. Před uzavřením obchodního vztahu je třeba prověřit důvěryhodnost odběratele, monitorovat jeho platební morálku a následně uzavřít podrobnou obchodní smlouvu s navrženými dodacími a platebními podmínkami. Způsob placení by měl být nastaven tak, aby poskytl dodavateli maximální možnou záruku uhrazení jeho pohledávky. Avšak i sebelépe zajištěná pohledávka ještě zdaleka nedává dodavateli stoprocentní jistotu, že dostane řádně a včas zaplaceno. Významným nástrojem prevence nezaplacení pohledávek jsou zajišťovací instrumenty.

Článek se zabývá úpravou zvláštního způsobu zajištění daně, která je obsažena v § 109a zákona o dani z přidané hodnoty . Diskutována je především podstata právní úpravy jako zajištění úhrady daně, přičemž zkoumány jsou účel právní úpravy, mechanismus fungování, problematické aspekty a návaznost dotčené právní úpravy na obecnou úpravu placení daní. Článek se také věnuje specifickým situacím, za kterých je vhodné zvláštního způsobu zajištění daně využít, a možným rizikům, která z toho mohou plynout ve vztahu k soukromoprávnímu vztahu poskytovatele a příjemce zdanitelného plnění..