Žádost

I přes výše uvedené, zejména skutečnost, že penále i) je koncipováno jako jednorázová peněžitá sankce, která se stanoví bez předchozího řízení, ze zákona a ve výši procentní výměry z nesprávně tvrzené daně, daňového odpočtu nebo daňové ztráty, ii) ukládá se bez ohledu na povahu konkrétního porušení daňových předpisů a iii) nepodléhá správnímu uvážení správce daně a stanovení povinnosti uhradit penále je tak „automatické“ v návaznosti na zjištění skutečností uvedených v § 251 daňového řádu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 1. 2021, čj. 1 Afs 236/2019 - 83, č. 4141/2021 Sb. NSS , bod 50), zůstává možnost individualizace tohoto trestu zachována. Tato diskrece je dána až ve fázi promíjení dané sankce (usnesení čj. 1 Afs 236/2019 - 83, bod 54). Je tomu tak na základě § 259a (ve spojení s § 259c) daňového řádu . Děje se tak ale vždy na žádost daňového subjektu (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2018, čj. 7 Afs 229/2018 - 29, bod 16), nikoli z vlastní inciativy správce daně. Pokud daňový subjekt takovou žádost podá, otevře tím správci daně možnost zohlednit trest uložený v trestním řízení, přičemž musí správce daně svůj závěr, v mezích zákona a požadavků na správní uvážení, řádně odůvodnit (blíže usnesení čj. 1 Afs 236/2019 - 83). Tím je v pojednávaných souvislostech učiněno zadost zachování zákazu dvojího trestání.

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 8/2025 ze dne 19. června 2025, který obsahuje pokyny č. GFŘ-D-69 a č. GFŘ-D-70.

NSS je přesvědčen, že nelze dovodit bezpředmětnost meritorního rozhodnutí v řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce jen na základě faktické nemožnosti sporný majetek vyloučit, která nastala z důvodu, že jej správce daně (tedy týž orgán, který je k vedení řízení o vyloučení povolán) v mezidobí prodal. Potřeba meritorního rozhodnutí se neoslabila plynutím času, změnou skutkových okolností ani tím, že exekuce už fakticky proběhla – a že majetek tedy nelze žalobkyni jen tak vydat, i kdyby její argumenty byly pravdivé. Je totiž nadále možné a potřebné přezkoumat zákonnost správního rozhodnutí správce daně.

Nárok na odpis DPH před registrací k DPH a zásady rovnocennosti a efektivity Ing. Jan Rambousek, LL.M., daňový poradce Článek 184 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006...

S ohledem na znění kasačních námitek, které kromě tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí směřují i vůči pokynu a jeho užívání daňovými orgány, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné doplnit, že ve své judikatuře již opakovaně vyslovil, že interní normativní akty, které neodporují zákonu, jsou pro příslušné správní orgány závazné. Obdobně již opakovaně dovodil, předmětný pokyn, na který žalovaný v projednávané věci odkazoval, zákonu neodporuje, naopak má napomáhat jednotnosti výkladu užitého neurčitého právního pojmu „důvod, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit“ a transparentnosti postupu správce daně. Nelze proto stěžovateli přisvědčit v tom, že by prostřednictvím daného pokynu Generální finanční ředitelství nahrazovalo záměrně v zákoně nedefinované pojmy svými vlastními závaznými ustanoveními. Pokyn totiž obsahuje toliko demonstrativní výčet ospravedlnitelných důvodů, přičemž zákonné vymezení je širší, neboť je obecnější. Právě proto je však důležité individuální posouzení tvrzených důvodů uplatňovaných daňovým subjektem (zde stěžovatelem) v každém jednotlivém případě a důsledné zvážení, zda konkrétní tvrzené důvody nepředstavují skutečnosti, které by mohly konstituovat omluvitelný důvod ve smyslu § 259b odst. 2 daňového řádu , byť na něj uvedený pokyn výslovně v demonstrativním výčtu nepamatuje. K tomu v projednávaném případě nedošlo, ne však v důsledku nedostatečnosti samotného pokynu, nýbrž rezignací žalovaného své závěry v napadeném rozhodnutí řádné odůvodnit.

V souvislosti s živelní pohromou (povodně a záplavy), která zasáhla území ČR v září 2024, Finanční správa České republiky (dále též „FS“) sděluje:

Článek 90 směrnice 2006/112/ES musí být vykládán v tom smyslu, že prekluzivní lhůta pro podání žádosti o snížení základu DPH začíná běžet od okamžiku, kdy je zřejmé, že pohledávka nebude zaplacena, což musí být prokázáno daňovým orgánům.

Správci daně plně zohlední aktuální mimořádnou situaci a využijí všech možností úlev dle platného práva.

Zaměstnavatel souhlasí s tím, že se jeho zaměstnankyně vrátí z rodičovské dovolené dříve (konkrétně dítěti jsou 3 roky 25. 5. 2023 - návrat od 1. 5. 2023 na původní pracovní pozici). Je nutné z pohledu zaměstnankyně písemně žádat o dřívější nástup, nebo se musí strany společně dohodnout a podepsat tedy písemnou dohodu?

Na žádost daňového subjektu může nejblíže společně nadřízený správce daně delegovat místní příslušnost k výkonu správy daní na jiného věcně příslušného správce daně, jestliže je to účelné nebo pokud jsou pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti. Tato žádost tedy může vést k tomu, že dojde ke změně příslušného správce daně.

Daňový subjekt může správce daně požádat o doručování na jinou adresu v České republice a správce daně pak doručuje písemnosti na tuto adresu. V praxi však má přednost před doručováním formou pošty datová schránka, nicméně, daňový subjekt může zkusit požádat o doručování na jinou adresu formou této žádosti.

Daňový subjekt má právo u správce daně nahlédnout do částí spisu týkajících se jeho práv a povinností v zákonem vymezeném rozsahu. O sjednání osobního nahlížení do spisu může požádat daňový subjekt formou žádosti o nahlédnutí do spisu.

Daňový subjekt může v některých případech požádat správce daně o navrácení lhůty v předešlý stav. Správce daně povolí ze závažného důvodu navrácení lhůty stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně v předešlý stav, pokud před podáním žádosti lhůta již uplynula, a nově stanoví den jejího uplynutí. Může se jednat například o situaci, kdy daňový subjekt nereaguje včas na výzvu správce daně kvůli závažným zdravotním důvodům.

Jelikož se v praxi při konkludentním stanovení daně nezasílá platební výměr daňovému subjektu, tak si může daňový subjekt vyžádat od správce daně stejnopis platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdržel jeho žádost (případně pokud je žádost podána před okamžikem vydání platebního výměru, tak běží tato lhůta ode dne jeho vydání).

V praxi se může stát, že daňový subjekt nebude z různých důvodů schopen daň uhradit. V takovém případě může požádat správce daně o odklad splatnosti nebo o splátkový kalendář. Žádost o posečkání musí mít zákonné náležitosti a musí být také dané skutečnosti podloženy důkazními prostředky.

V řadě případů musí daňový subjekt prokazovat bezdlužnost, tedy že nemá nedoplatky vůči správci daně. Potvrzení o bezdlužnosti je pak vydáno na základě podané žádosti.

V řadě případů může daňový subjekt potřebovat znát situaci na svém osobním daňovém účtu a také může potřebovat formální potvrzení. Daňový subjekt obdrží potvrzení o stavu na osobním účtu na základě podané žádosti.