Důvodová zpráva k zákonu č. 299/2016 Sb., změna zákona o auditorech a dalších předpisů

Vláda ČR; Poslanecká sněmovna PČR Vydáno:
Důvodová zpráva k zákonu č. 299/2016 Sb., změna zákona o auditorech a dalších předpisů
Mgr.
Bohuslav
Sobotka,
Předseda vlády:
Ing.
Andrej
Babiš,
1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí:
I. Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
Směrnice 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS
(dále jen „směrnice o povinném auditu“) je základním právním aktem Evropské unie upravujícím oblast výkonu povinného auditu, regulujícím osoby oprávněné k této činnosti a upravujícím práva a povinnosti dalších osob s tím spojené.
Podstatou právní regulace na úrovni Evropské unie je harmonizace postupů pro ověřování ročních (řádných) účetních závěrek včetně těch konsolidovaných (povinný audit), stanovení požadavku externího zajištění kvality, veřejného dohledu, povinností statutárních auditorů a auditorských společností, zásad k zajištění jejich objektivity, nezávislosti a nestrannosti a zavedení disciplinárního a sankčního systému. Směrnice o povinném auditu rovněž poskytuje základ pro spolupráci mezi regulačními orgány v Evropské unii a ve třetích zemích.
Směrnice o povinném auditu byla do českého právního řádu implementována zákonem č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o auditorech“), který nabyl účinnosti dne 14. dubna 2009.
Přehled základních ustanovení zákona o auditorech:
-
Vymezení pojmů.
-
Subjekty veřejného zájmu (s nabytím účinnosti zákona č. 221/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dne 1. ledna 2016 a kterým se zároveň novelizoval zákon o auditorech, je vymezení subjektů veřejného zájmu, které bylo stanoveno v § 2a zákona o auditorech, upraveno a přesunuto do zákona o účetnictví, srov. § 1a zákona o účetnictví).
-
Výkon auditorské činnosti a vydávání auditorských oprávnění.
-
Pozastavení, zákaz výkonu auditorské činnosti, zánik auditorského oprávnění.
-
Auditorská zkouška a průběžné vzdělávání statutárních auditorů.
-
Auditoři z jiných členských států a volné poskytování služeb.
-
Rejstřík auditorů.
-
Etický
kodex
, nezávislost a nestrannost auditora a mlčenlivost.
-
Určení auditora, smlouva o povinném auditu, auditorské standardy a povinný audit konsolidované účetní závěrky.
-
Zpráva auditora, spis auditora, práva a povinnosti auditora, pojištění odpovědnosti auditora a omezení podnikání.
-
Systém zajištění kvality, kontrola kvality, kárná opatření a kárná řízení.
-
Asistent auditora a odborná praxe.
-
Komora auditorů České republiky a její orgány.
-
Veřejný dohled a spolupráce s orgány dohledu v ostatních členských státech.
-
Spolupráce evropských orgánů dohledu.
-
Zvláštní ustanovení pro povinný audit subjektů veřejného zájmu.
-
Registrace auditorů ze třetí země a spolupráce s dohledovými orgány třetích zemí
-
Správní delikty.
2. Hlavní principy navrhované právní úpravy a jejich odůvodnění
Návrh novely zákona o auditorech byl vypracován a je předkládán k zajištění souladu právního řádu České republiky s těmito předpisy Evropské unie:
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS
(dále jen „novela směrnice o povinném auditu“),
-
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES
(dále jen „nařízení č. 537/2014/EU“).
Obecné cíle a principy nástrojů a opatření zaváděných novelou směrnice o povinném auditu a nařízením č. 537/2014/EU
-
Novela směrnice o povinném auditu
-
Posílení nezávislosti auditora:
-
Principy nezávislosti vycházejí z velké části z principů stanovených v Mezinárodních auditorských standardech ISA, Mezinárodním standardu pro řízení kvality ISQC1 a Etickém kodexu pro auditory a účetní znalce IESBA, které jsou v České republice již několik let plně aplikovány. Praxe však ukazuje, že především v oblasti argumentace ve vztahu k auditorům mohou být zákonné formulace vhodnější než odkazy na auditorské standardy, které jsou vyžadovány právním předpisem. Principy nezávislosti je žádoucí přenést do zákona i přesto, že
de facto
duplikují požadavky Mezinárodních auditorských standardů ISA a Etického kodexu pro auditory a účetní znalce IESBA.
-
Požadavek nezávislosti je rozšířen na fyzické osoby, které by mohly ovlivnit výsledek auditu (např. členové auditního týmu, experti, společníci, jednatelé, prokuristé, vedoucí odštěpného závodu) a specificky se vyžaduje nezávislost i během období, které je předmětem povinného auditu.
-
Stanovení pravidel pro vnitřní správu a řízení auditorských společností, systém řízení kvality.
-
Zvýšení důvěryhodnosti a transparentnosti přezkumů zajištění kvality prováděných v Evropské unii.
-
Účinný veřejný dohled.
-
Posílení role výborů pro audit při zajišťování vysoké kvality povinného auditu.
-
Nařízení č. 537/2014/EU
-
Stanovení podrobných pravidel pro zajištění dostatečné kvality povinných auditů subjektů veřejného zájmu, nezávislosti a nestrannosti auditorů subjektů veřejného zájmu:
-
Zákaz poskytování vybraných neauditorských služeb – opatření je výsledkem přijetí hypotézy, podle níž souběžným poskytováním auditorských a neauditorských služeb klesá auditorova nezávislost na klientovi.
-
Povinná rotace auditorských společností – s délkou spolupráce se prohlubuje vztah mezi auditorem a klientem, což po určité době může ohrožovat kvalitu poskytovaných auditorských služeb tím, že se může zhoršovat schopnost auditora odhalit nedostatky či snižovat vůle na tyto nedostatky upozornit nebo tyto nedostatky zveřejnit.
-
Podíl odměny od jednoho klienta na celkových příjmech auditora – začne-li tvořit jediný
klient
významný podíl celkového objemu odměn statutárního auditora nebo auditorské společnosti, může být ohrožena jejich nezávislost. Proto v případě, že celková výše odměn od subjektu veřejného zájmu přesáhne v každém z posledních tří po sobě jdoucích účetních období 15 % celkové výše odměn vyplacených auditorovi, zavazuje nařízení č. 537/2014/EU statutárního auditora nebo auditorskou společnost informovat výbor pro audit, s nímž musí být projednána rizika ohrožení nezávislosti a přijaté záruky k omezení těchto rizik. Výbor pro audit poté zváží další kroky, jako např. přezkum řízení kvality zakázky jiným auditorem před tím, než bude vydána zpráva auditora.
-
Regulace v oblasti výše finančního prospěchu auditora z poskytování nezakázaných neauditorských služeb – nastavuje se limit pro ostatní nezakázané neauditorské služby (s vyloučením služeb vyžadovaných právem státu nebo Evropské unie) poskytnuté subjektu veřejného zájmu, jeho mateřskému podniku nebo podnikům, které ovládá, ve výši 70 % průměru odměn, které byly během posledních tří let zaplaceny za povinný audit či audity subjektu veřejného zájmu, případně jeho mateřského podniku, podniků, které ovládá a konsolidované účetní závěrky dané skupiny podniků.
-
Přezkum řízení kvality zakázky před vydáním výroku – kontrola kvality zakázky by měla před vydáním výroku zahrnovat objektivní zhodnocení významných úsudků auditora provádějícího zakázku a závěrů obsažených ve zprávě auditora. Přezkum řízení kvality zakázky obvykle zahrnuje kontrolu finančních informací a auditorské zprávy a zejména posouzení toho, zda je výrok v auditorské zprávě přiměřený. Kontrola kvality zakázky rovněž zahrnuje kontrolu vybrané auditorské dokumentace vztahující se k významným úsudkům, které
auditor
provádějící zakázku učinil, a posouzení dosažených závěrů. Rozsah kontroly závisí na složitosti auditorské zakázky a riziku, že by výrok v auditorské zprávě nemusel být přiměřený daným okolnostem. Postupy vztahující se k systému řízení kvality jsou náležité, přiměřené, musí fungovat efektivně a být v souladu s běžnou praxí.
-
Obsah zprávy auditora o povinném auditu subjektu veřejného zájmu – požadavky na rozsah a obsah zprávy auditora o povinném auditu s důrazem na lepší informační hodnotu. Dochází ke zvýšení vypovídací schopnosti zprávy auditora o povinném auditu, která musí přinést informace jdoucí nad rámec standardizovaného výroku auditora. Zpráva auditora o povinném auditu tak musí obsahovat informace o klíčových auditních záležitostech. Zejména jde o posouzení výsledků z pohledu principu nepřetržitého trvání účetní jednotky (
going concern
).
-
Dodatečná zpráva pro výbor pro audit – kromě pravidelného dialogu při provádění povinného auditu je důležité, aby statutární
auditor
nebo auditorská společnost předložili výboru pro audit dodatečnou podrobnější zprávu o výsledcích povinného auditu subjektu veřejného zájmu. Tato dodatečná zpráva by neměla být výboru pro audit předložena později než zpráva auditora o povinném auditu. Statutární
auditor
nebo auditorská společnost projednají hlavní otázky zmíněné v dodatečné zprávě s výborem pro audit, pokud o to požádá. Rovněž by mělo být možné dodatečnou podrobnou zprávu na základě žádosti zpřístupnit příslušným orgánům odpovědným za dohled nad statutárními auditory a auditorskými společnostmi a dále třetím osobám, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy.
-
Výběrová řízení na auditory subjektů veřejného zájmu –
auditor
subjektu veřejného zájmu musí být vybírán prostřednictvím otevřeného a transparentního výběrového řízení, do kterého je úzce zapojen výbor pro audit auditovaného subjektu. Ve výběrovém řízení nemohou subjekty veřejného zájmu omezovat statutární auditory nebo auditorské společnosti s malým podílem na trhu v předkládání nabídek na auditorskou zakázku. Subjekty veřejného zájmu z výběrového řízení nemohou vyloučit účast statutárních auditorů nebo auditorských společností, kteří získali v předchozím kalendářním roce méně než 15 % celkových odměn za audit subjektů veřejného zájmu.
-
Informační povinnost auditora ve vztahu k příslušnému dohledovému orgánu – každý rok musí být auditorem sestavován a příslušnému orgánu dohledu předkládán seznam auditovaných společností sestavený podle příjmů od nich získaných a rozdělených na příjmy z povinného auditu a příjmy z povolených neauditorských služeb.
-
Reforma v oblasti spolupráce mezi příslušnými evropskými dohledovými orgány v rámci Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem (zrušení
Evropské skupiny orgánů pro dohled nad auditory
European Group of Auditor’s Oversight Bodies – EGAOB a zřízení
Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem
Committee of European Auditing Oversight Bodies - CEAOB), spolupráce s orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi a institucemi.
-
Spolupráce v oblasti přezkumů zajištění kvality a vyšetřování.
-
Spolupráce v oblasti kontroly kvality na místě.
-
Kolegia příslušných orgánů, přenesení úkolů, ochrana důvěrnosti.
-
Ochrana důvěrnosti a povinnost zachovávat mlčenlivost v rámci spolupráce mezi příslušnými orgány.
-
Ochrana osobních údajů.
Přijatá novela směrnice o povinném auditu a nařízení č. 537/2014/EU jsou výsledkem rozsáhlé evaluace pravidel pro provádění povinných auditů a několikaleté diskuse a vyjednávání mezi evropskými zákonodárnými orgány, zástupci odborné veřejnosti a profesními organizacemi, započaté v říjnu 2010 vydáním Zelené knihy obsahující koncepční otázky na téma možných změn v oblasti regulace auditu v Evropské unii
(Green Paper – Audit Policy: Lessons from the Crisis)
.
Provedení úprav reflektujících požadavky kladené na Českou republiku novelou směrnice o povinném auditu a nařízením č. 537/2014/EU nevyžaduje vypracování nového zákona. Kritériem pro volbu mezi novelizací platného zákona a vypracováním nového zákona byl především obsah a charakter změn vyplývajících z vydaných předpisů EU, tj. doplnění dosavadní směrnice 2006/43/ES směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU a přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. Navrhované změny z valné většiny doplňují stávající normu nebo ji upřesňují, popřípadě jsou zapracovány změny vyplývající z dosavadní praktické aplikace zákona, a to ve vztahu k výše zmíněnému evropskému rámci pro audit. Nejedená se o koncepční nebo systémové změny, které by zásadním způsobem měnily stávající instituty ani o úpravy, kterými by byla narušena systematika a přehlednost zákona. Z tohoto důvodu předkladatel přistoupil k novelizaci stávajícího zákona o auditorech.
Cílem navrhované novely zákona o auditorech je zajištění plné harmonizace zákona o auditorech s ustanoveními novely směrnice o povinném auditu a zajištění úplné a efektivní aplikovatelnosti nařízení č. 537/2014/EU. Obě tyto evropské právní normy jsou členské státy Evropské unie povinny zavést do svých právních řádů do 16. června 2016.
Na základě zhodnocení souladu zákona o auditorech s novelou směrnice o povinném auditu a nařízením č. 537/2014/EU byly identifikovány tyto hlavní oblasti, v nichž je nezbytná úprava zákona o auditorech z důvodu zajištění slučitelnosti:
-
Nezávislost auditora.
-
Systém kontroly kvality.
-
Veřejný dohled.
-
Disciplinární a sankční systém.
-
Zvláštní ustanovení pro povinný audit subjektů veřejného zájmu.
2. 1. Nezávislost auditora
Novela směrnice o povinném auditu zakotvuje některé prvky s cílem posílit nezávislost auditora. Jedná se o opatření zajišťující povinnost posouzení rizika ohrožení nezávislosti před přijetím auditorské zakázky a opatření k zajištění nezávislosti v průběhu auditu a k rozpoznávání a zamezování střetu zájmů.
2. 2. Systém kontroly kvality
Směrnice o povinném auditu vznesla požadavek na zavedení účelného a účinného systému zajištění kvality činnosti statutárních auditorů a auditorských společností. Tento požadavek byl transponován do zákona o auditorech v § 24. Organizace a řízení systému kontroly kvality, jakož i samotný výkon kontrol kvality u všech statutárních auditorů a auditorských společností, je v působnosti samosprávné profesní organizace, tzn. Komory auditorů České republiky. Konečnou odpovědnost za systém kontroly kvality nese veřejný dohled, tzn. Rada pro veřejný dohled nad auditem, která nad prováděním kontrol kvality Komorou auditorů České republiky vykonává dohled. S přijetím nařízení č. 537/2014/EU však není možné stávající model nadále uplatňovat. Nařízení č. 537/2014/EU znemožňuje delegaci úkolů souvisejících se systémem kontroly kvality u statutárních auditorů a auditorských společností provádějících povinný audit subjektů veřejného zájmu orgánem určeným k plnění funkce příslušného orgánu podle nařízení č. 537/2014/EU, tzn. Radou pro veřejný dohled nad auditem, na jiný subjekt (viz tabulka č. 1). Úpravou ustanovení souvisejících se systémem kontroly kvality bude i s ohledem na minimalizaci nákladů státního rozpočtu České republiky vytvořen takový systém zajištění kvality, který při respektování požadavku nařízení č. 537/2014/EU spojuje přednosti obou typů dohledu – dohledu samosprávy a veřejného dohledu.
Hlavní principy navržené úpravy systému kontroly kvality
-
Kontroly kvality budou prováděny podle plánu kontrol kvality vypracovaného a schváleného Radou pro veřejný dohled nad auditem.
-
Kontrolu kvality u auditorské společnosti a statutárních auditorů, kteří se podíleli na povinném auditu subjektu veřejného zájmu, provedou kontroloři kvality jmenovaní Radou pro veřejný dohled nad auditem, a to v souladu se zákonem, řádem ke kontrolám kvality, který je vnitřním předpisem Rady pro veřejný dohled nad auditem, plánem kontrol kvality a požadavky na zajištění kvality stanovenými v nařízení č. 537/2014/EU. Kontroloři kvality provádějící kontrolu kvality auditorů provádějících povinné audity subjektů veřejného zájmu musejí kromě požadavků stanovených zákonem o auditorech naplňovat i podmínky stanovené v článku 26 odst. 5 nařízení č. 537/2014/EU, zejména pak, že nesmí být činným statutárním auditorem.
-
Ostatní auditoři, kteří se nepodíleli na povinném auditu subjektu veřejného zájmu, budou kontrolováni kontrolorem kvality jmenovaným Komorou auditorů České republiky, a to v souladu se zákonem, vnitřním předpisem Komory auditorů České republiky (dozorčím řádem) a plánem kontrol kvality.
-
Vzhledem k premise, že nelze provést kontrolu kvality bez znalosti procesů v auditorské společnosti, bude nezbytné při kontrolách kvality sdílet a vyměňovat si vzájemně poznatky ze simultánně prováděných kontrol kvality organizovaných a řízených Komorou České republiky a Radou pro veřejný dohled nad auditem u dané auditorské společnosti, a to ve smyslu § 25 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů.
-
Výsledkem kontroly je protokol o kontrole podle § 12 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších, jehož obsah je ze zákona o auditorech rozšířen ve smyslu příslušných ustanovení směrnice o povinném auditu, v případě jednotlivých kontrol:
-
kontrolor kvality jmenovaný Radou pro veřejný dohled nad auditem vypracuje protokol o kontrole auditorské společnosti a také pro jednotlivé statutární auditory, u kterých prováděl kontrolu kvality,
-
kontrolor kvality jmenovaný Komorou auditorů České republiky vyhotoví protokol o kontrole u statutárních auditorů, kteří se nepodíleli na povinném auditu subjektu veřejného zájmu, u kterých prováděl kontrolu kvality.
-
Tento model nastavuje flexibilní spolupráci mezi kontrolory kvality, sdílení informací a výměnu doporučení k jednotlivým částem kontrol kvality.
-
Nastavení podrobnějších vnitřních pravidel pro provádění kontrol kvality je v diskreci jednotlivých orgánů odpovědných za organizaci a řízení kontrol kvality, tj. Komory auditorů České republiky a Rady pro veřejný dohled nad auditem.
-
Model nepřipouští vydávání dvou protokolů o kontrole s rozdílnými doporučeními pro jednoho auditora.
Působnost kontrolního výboru Rady pro veřejný dohled nad auditem a disciplinární komise Komory auditorů České republiky při kontrolách kvality a jejich spolupráce – modelové příklady:
1. Souběh více auditorských činností, povinný audit subjektu veřejného zájmu:
(A) auditorská společnost provádějící povinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu, případně provádějící další auditorské činnosti
:
-
Tato auditorská společnost se považuje za
auditora provádějícího povinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu
, a to od okamžiku uvedeného v § 24 odst. 5, a po dobu 3 nebo 6 let, v závislosti na tom, u kterého subjektu veřejného zájmu provádí audit.
(A1) statutární
auditor
provádějící jménem této auditorské společnosti povinný audit subjektu veřejného zájmu se rovněž podle dikce ustanovení § 24 odst. 5 považuje za
auditora provádějícího povinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu
.
(A2) Statutární
auditor
provádějící jménem této auditorské společnosti povinný audit jiných účetních jednotek než jsou subjekty veřejného zájmu, se považuje podle dikce ustanovení § 35 za
auditora, který neprovádí povinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu
.
(A3) Statutární
auditor
provádějící jménem této auditorské společnosti pouze auditorskou s výjimkou povinného auditu, se považuje podle dikce ustanovení § 35 za
auditora, který neprovádí povinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu
.
-
V navrhovaném modelu systému zajištění kvality
auditorská společnost (A)
a
statutární
auditor
(A1)
podléhají kontrole kvality organizované a řízené kontrolním výborem a provádí ji kontrolor kvality určený Radou pro veřejný dohled nad auditem.
-
Statutární
auditor
(A2 a A3)
podléhá kontrole kvality organizované a řízené dozorčí komisí a provádí ji kontrolor kvality určený Komorou auditorů České republiky.
-
K zajištění bezporuchového fungování kontrol kvality, součinnosti Rady pro veřejný dohled nad auditem a Komory auditorů České republiky při výkonu jednotlivých kontrol u auditorské společnosti (A), statutárního auditora (A1) a statutárního auditora (A2 a A3) náležejících do působnosti orgánu Rady pro veřejný dohled nad auditem a Komory auditorů České republiky slouží plán kontrol, jakožto nejdůležitější nástroj, jehož prostřednictvím lze zajistit, aby docházelo k minimalizaci duplicit kontrol prováděných u auditorské společnosti a jejích statutárních auditorů.
-
Požadavek na účinnou spolupráci Rady pro veřejný dohled nad auditem a Komory auditorů České republiky a zejména jejích kontrolorů kvality je nezbytný zejména např. ve vztahu ke spisu auditora, ten je ve vlastnictví auditorské společnosti, nikoliv statutárního auditora – zaměstnance.
-
Kontrola kvality se řídí ustanovením § 24e návrhu novely zákona a provádějí se v rámci kontroly úkony tak jak je uvedeno v odstavci 2 návrhu novely zákona.
2. Souběh více auditorských činností, povinný audit jiných účetních jednotek než jsou subjekty veřejného zájmu:
(B) auditorská společnost provádějící povinný audit jiných účetních jednotek než jsou subjekty veřejného zájmu, případně provádí pouze auditorskou s výjimkou povinného auditu:
-
tato auditorská společnost se považuje za
auditora, který neprovádí povinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu
.
(B1) statutární
auditor
provádějící jménem této auditorské společnosti povinný audit jiných účetních jednotek než jsou subjekty veřejného zájmu, případně provádí pouze auditorskou s výjimkou povinného auditu, se považuje podle dikce ustanovení § 35 za
auditora, který neprovádí povinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu
.
-
V navrhovaném modelu systému zajištění kvality
auditorská společnost (B)
a
statutární
auditor
(B1)
podléhají kontrole kvality organizované a řízené dozorčí komisí a provádí ji kontrolor kvality určený Komorou auditorů České republiky.
2. 3. Veřejný dohled
Na základě směrnice o povinném auditu byla Česká republika povinna institucionalizovat nezávislý dohled nad auditorskou činností. Zákonem o auditorech byla proto zřízena Rada pro veřejný dohled nad auditem. Rada pro veřejný dohled nad auditem vykonává veřejný dohled nad výkonem auditorské činnosti a činností Komory auditorů České republiky a musí přitom dbát na ochranu veřejného zájmu. Veřejným dohledem se rozumí kontrola dodržování zákona o auditorech, auditorských standardů, etických požadavků a vnitřních předpisů Komory auditorů České republiky auditory, dohled nad organizací a řízením systému kontroly kvality auditorské činnosti, organizací a provozováním systému průběžného vzdělávání auditorů a nad uplatňováním disciplinárních a sankčních opatření Komorou auditorů České republiky. K dalším činnostem Rady pro veřejný dohled nad auditem patří spolupráce s Ministerstvem financí, Českou národní bankou a spolupráce s orgány dohledu nad auditory ostatních zemí. Rada pro veřejný dohled nad auditem projednává s Komorou auditorů České republiky vnitřní předpisy Komory auditorů České republiky a je odvolacím správním orgánem proti rozhodnutí Komory auditorů České republiky. Poslední novelizací zákona o auditorech zákonem č. 334/2014 Sb. byla působnost Rady pro veřejný dohled nad auditem rozšířena i na oblast veřejné správy v záležitostech správních deliktů podle zákona o auditorech.
 
Tabulka č. 1
Možnost
delegace
úkolů Radou pro veřejný dohled nad auditem na jiný subjekt podle nové evropské úpravy
I----------------------------I------------------------I----------------------I I DOHLED I auditoři neprovádějící I auditoři subjektu I I I audit subjektu I veřejného zájmu I I I veřejného zájmu I I I----------------------------I------------------------I----------------------I I Schvalování a registrace I může být delegován I může být delegován I I statutárních auditorů a I I I I auditorských společností I I I I----------------------------I------------------------I----------------------I I Přijímání auditorských I může být delegován I může být delegován I I standardů I I I I----------------------------I------------------------I----------------------I I Kontinuální profesní I může být delegován I může být delegován I I vzdělávání I I I I----------------------------I------------------------I----------------------I I Systém zajištění kvality, I může být delegován I nemůže být delegován I I kontrola kvality I I I I----------------------------I------------------------I----------------------I I Vyšetřování, disciplinární I může být delegován I nemůže být I I a sankční systém I I delegován* I I----------------------------I------------------------I----------------------I * Členskému státu je povoleno umožnit přenesení úkolů souvisejících s disciplinárním a sankčním systémem, avšak pouze na takový subjekt, který je nezávislý na auditorské profesi.
2. 4. Disciplinární a sankční systém
V současnosti je disciplinární a sankční systém založen na samosprávě profesní organizace. Porušení povinností stanovených zákonem auditorem nebo auditorskou společností je klasifikováno jako kárné provinění (vyplývá ze základního specifického znaku profesní samosprávy, kterým je osobní základ, povinné členství pro možnost výkonu činnosti, vázanost členů Komory auditorů České republiky = kárná pravomoc Komory auditorů České republiky, možnost kárného postihu členů Komorou auditorů České republiky za porušení předpisů, ať už vnitřních, či zákonných. Komora auditorů České republiky prostřednictvím svých orgánů vede řízení o vině a trestu za toto porušení). Rada pro veřejný dohled nad auditem doposud v tomto systému plní pouze funkci dohledu nad systémem a odvolacího orgánu proti rozhodnutí Komory auditorů České republiky. S výjimkou sankčních pravomocí ve vztahu ke Komoře auditorů České republiky a fyzickým osobám – „neauditorům“ za jejich protiprávní jednání není samostatně ve správním trestání činná, nevede řízení a neukládá sankce. Je proto nezbytné kompetenční rozšíření. Rada pro veřejný dohled nad auditem, která je orgánem určeným podle nařízení č. 537/2014/EU, musí disponovat pravomocemi, které k plnění úkolů potřebuje a které jsou nařízením č. 537/2014/EU vyžadovány. Úkoly týkající se systému zajištění kvality, vyšetřování a disciplinárního systému u auditorů provádějících povinný audit subjektů veřejného zájmu Rada pro veřejný dohled nad auditem nemůže přenést na jiný subjekt. Sankční mechanismus musí být vhodně zaveden k naplnění svého cíle, kterým je nejen postih protiprávního jednání auditora, ale také prevence vzniku takového jednání a motivace auditora k poskytování co nejkvalitnějších služeb.
2. 5. Požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu
2. 5. 1. Zvýšení vlivu výboru pro audit nebo kontrolního orgánu při výběru auditora
Nařízení č. 537/2014/EU významně posiluje a zdůrazňuje úlohu výborů pro audit nebo orgánů, které plní roli těchto výborů. Nařízení č. 537/2014/EU požaduje, aby
subjekty veřejného zájmu vybíraly auditory v otevřeném a transparentním nabídkovém řízení. V procesu výběru auditora vyžaduje aktivní úlohu a zapojení výboru pro audit a dále stanovuje jeho roli při posuzování nezávislosti auditora.
Volnost společnosti ve výběru auditora by měla být zaručena i na smluvní úrovni. Jakákoliv ujednání ve smlouvě uzavřená mezi auditovanou společností a třetí stranou omezující možnosti výběru auditora na určitý okruh kandidátů musejí být považována za neplatná. Nařízení č. 537/2014/EU dále zpřesňuje některé již fungující principy.
2. 5. 2. Povinná rotace auditorských společností
Současné zákonné nastavení zavádí pouze povinné střídání klíčových auditorských partnerů v rámci auditorské společnosti. S cílem vyřešit hrozbu spočívající ve spřízněnosti s auditovaným subjektem a posílit tak nezávislost auditorů je nařízením č. 537/2014/EU
nyní zavedena povinnost pro subjekt veřejného zájmu vystřídat statutárního auditora nebo auditorskou společnost, a to stanovením maximální možné doby trvání auditorské zakázky na nejvýše 10 let.
Nařízení č. 537/2014/EU navíc poskytuje alternativu k prodloužení maximální
doby
trvání: povinné vyhlášení nového výběrového řízení vztahujícího se na auditorskou zakázku po uplynutí maximální
doby
trvání. V takovém případě může být maximální možná doba trvání auditorské zakázky pr

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech)
221/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví
255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)
334/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů
2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky
1/1993 Sb., Ústava České republiky
209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8
266/1994 Sb., o dráhách
141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
200/1990 Sb., o přestupcích
63/1997 Sb., ve věci návrhu na zrušení § 45 odst. 3 věty třetí zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů
500/2004 Sb., správní řád
99/1963 Sb., občanský soudní řád
52/2001 Sb., ve věci návrhu na zrušení § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
276/2001 Sb., ve věci návrhů na zrušení některých ustanovení části páté "Správní soudnictví" zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě celé této části občanského soudního řádu
101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů
150/2002 Sb., soudní řád správní
106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)
320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole)
90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)
111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
40/2009 Sb., trestní zákoník
18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace)
222/2009 Sb., o volném pohybu služeb
300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů
256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu
21/1992 Sb., o bankách
87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějšíh předpisů
89/2012 Sb., občanský zákoník
121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích
344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů
277/2009 Sb., o pojišťovnictví
284/2009 Sb., o platebním styku
426/2011 Sb., o důchodovém spoření
240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech
427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření
499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů
304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů
412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti
154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě
153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky
551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky
280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách
Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky
377/2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření

Vyhlášky

120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech
334/2015 Sb., o vedení rejstříku malých plavidel a technické způsobilosti malých plavidel, převozních lodí a plovoucích zařízení k provozu na vodních cestách
163/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry