Judikáty - strana 5

I.ÚS 1010/22 I. Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku) není právní předpis ani výkladová pomůcka, která by vzešla z rozhodovací praxe obecných soudů. Aby obecný soud dostál požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je při jejím využití povinen do svých úvah promítnout a korigovat její nedostatky tak, aby přiznal odčinění újmy na zdraví jednotlivce, spočívající ve ztížení společenského uplatnění, ve výši odpovídající zásadám slušnosti, jak mu ukládá zákon, kterým jediným je ve své rozhodovací činnosti podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán. II. Princip předvídatelnosti soudního rozhodování požívá jako jeden ze základních principů materiálního právního státu ústavněprávní ochrany prostřednictvím samotného čl. 1 odst. 1 Ústavy, ale i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako součást práva na soudní ochranu. Aby mu obecné soudy dostály při rozhodování, jaká výše odčinění nemajetkové újmy v penězích je přiměřená, je třeba při srovnávání jiné rozhodovací praxe vzít v potaz nejen skutkovou obdobnost případu, nýbrž zasadit srovnávanou částku také do ekonomického kontextu doby jejího přiznání. III. Není souladné s právem na rovné zacházení (čl. 3 odst. 1 Listiny) a ochranou lidské důstojnosti, aby se z věku jako neovlivnitelné osobní charakteristiky jedince vytvářelo pravidelně aplikované kritérium při posuzování výše přiměřeného odčinění nemajetkové újmy na zdraví. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti B. K., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 369/2021-448 ze dne 10. 2. 2022 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 67/2020-393 ze dne 28. 5. 2020 a Obvodního soudu pro Prahu

5 Afs 352/2020 – 52 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: AŽU PRAHA HOLDING, a.s. (dříve ČKD PRAHA HOLDING, a.s.), IČO 000 01 813, se sídlem Kolbenova 609/328, Praha 9 – Vysočany, zast. Mgr. Miroslavem Lahodou, advokátem se sídlem Komenského 124, 666 01 Tišnov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. 11 Af 34/2019–30, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. 11 Af 34/2019–30 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2019, č. j. 23735/19/5200–11433–711413 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též jen „FÚ Praha“) ze dne 26. 7. 2018, č. j. 6045927/18/2009–52523–109623, kterým byla stěžovatelce podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a podle § 147, § 143 odst. 1 a § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňového řádu“), doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 vyšší o částku 92 475 850 Kč a zároveň stanoveno penále ve výši 18 495 170 Kč. [3] Napadeným rozhodnutím dále žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti druhému dodatečnému platebnímu výměru FÚ Praha ze dne 26. 7. 2018, č. j. 6045317/18/2009–5

5 Afs 387/2020 – 64 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: M. K., zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem Na Vinici 1227/32, 405 02 Děčín, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č. j. 8 Af 2/2019–48, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2018, č.j. 61804–4/2018–900000–319 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil platební výměry Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 7. 2018, č. j. 213389/2018–510000–32.2, ze dne 17. 7. 2018, č. j. 216051/2018–510000–32.2, a ze dne 17. 7. 2018, č. j. 216033/2018–510000–32.2 (dále dohromady jako „platební výměry“). Platebními výměry správce daně žalobci podle § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), vyměřil postupně za zdaňovací období měsíců ledna 2018, února 2018 a března 2018 nárok na vrácení spotřební daně ve výši 0 Kč. [3] Správce daně platebními výměry odepřel stěžovateli jako osobě užívající minerální oleje pro výrobu tepla nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za příslušná zdaňovací období, a to s odůvodněním, že stěžovatel nevedl vlastní evidenci nákupu a spotřeby lehkých topných olejů (dále jen „LTO“). K vedení této evidence totiž v rozporu

9 Afs 187/2022 – 55 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: PROSTOR a.s., se sídlem Čimická 317/90, Praha 8, zastoupena JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2021, č. j. 1110/21/5200–11434–701858, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2022, č. j. 11 Af 17/2021–92, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hl. město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 19. 7. 2019 dva dodatečné platební výměry, jimiž žalobkyni doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2014 a 2015 v celkové výši 5 945 480 Kč. Současně jí uložil zákonnou povinnost uhradit penále v celkové výši 1 189 096 Kč. Učinil tak z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že by nakoupila služby od společností Leviata, s. r. o. (dále jen „Leviata“), Liberecká rozvojová agentura LIRA, obecně prospěšná společnost (dále jen „LIRA“), a JC PRO GROUP, s. r. o. (dále jen „JC“). Správce daně přihlédl k tomu, že žalobkyní předložené doklady, jež měly prokazovat vynaložení nákladů k zajištění úklidových služeb, jež poskytovala svým odběratelům, byly v rozporu s faktickým stavem. Proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by vynaložila náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve smyslu § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Žalovaný v odvolacím řízení doplnil dokazování a poté odvolání zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. [2] Žalobkyně rozhodnutí napadla žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen

4 Afs 215/2021–44 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Stama a.s., se sídlem Vančurova 815/2, Lovosice, zast. JUDr. Vencislavem Sabotinovem, advokátem, se sídlem Mrázova 845/9, Litoměřice, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2019, č. j. 143988/2019/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. 43 Af 4/2020–32, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Městský úřad Rakovník (dále jen „správce poplatku“) vyměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 7. 6. 2019, č. j. MURA/28832/2019, s odkazem na § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen „zákon o místních poplatcích“), obecně závaznou vyhlášku města Rakovníku č. 7/2017, o místních poplatcích (dále jen „vyhláška“) a § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), nedoplatek na místním poplatku za užívání veřejného prostranství uvedeném v čl. 12 písm. f) vyhlášky za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 56.910 Kč. [2] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správce poplatku. II. [3] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [4] V projednávané věci byl žalobkyni výše uvedeným platebním výměrem doměřen nedoplatek na místním poplatku za užívání veřejného prostranství, na kterém skládala na paletách své zboží. Konkrétně se jednalo o pozemek ve vlastnictví společnosti GS Reality a.s., kterou žalo

5 Afs 10/2021 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: JaS Trading, a.s., se sídlem Slovácká 665, Mutěnice, zastoupený Mgr. Terezou Ječnou, advokátkou se sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, č. j. 29 Af 57/2019–102, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobu podanou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č. j. 14967/19/5300–22444–712362. Výrokem I. uvedeného rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 6. 12. 2017, č. j. 4797557/17/3010–50521–705109, č. j. 4797592/17/3010–50521–705109, č. j. 4797618/17/3010–50521–705109, č. j. 4797647/17/3010–50521–705109, č. j. 4797666/17/3010–50521–705109 a č. j. 4797703/17/3010–50521–705109, jimiž byla žalobci doměřena DPH za zdaňovací období měsíců června až listopadu 2012 a stanoveno příslušné penále. Výrokem II. žalovaný částečně změnil dodatečný platební výměr téhož správce daně ze dne 6. 12. 2017, č. j. 4797391/17/3010–50521–705109, na DPH za zdaňovací období měsíce května 2012 tak, že žalobci doměřenou daň snížil z částky 10 188 701 Kč na částku 10 063 729 Kč a penále z částky 2 037 740 Kč na částku 2 012 746 Kč a stanovil nově splatnost daně i penále; v ostatním ponechal dodatečný platební výměr beze změny. K doměření daně vedlo odepření některých žalobcem uplatněných odpočtů DPH odůvodněné tím, že předmětná přijatá zdanitelná plnění byla součástí řetězového podvodu na DPH, přičemž žalobce o této skutečnosti přine

8 Afs 60/2021–43 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: CZT a.s., se sídlem Lísková 1513, Čáslav, zast. Mgr. Zbyškem Malíkem, advokátem se sídlem Střelecká 672/14, Hradec Králové, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2015, čj. 140149/15/7100–20117–010435, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, čj. 29 Af 18/2016–95, takto:I. Výrok II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, čj. 29 Af 18/2016–95, se ve vztahu k části rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2015, čj. 140149/15/7100–20117–010435, vztahující se k výroku II. rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 5. 2015, čj. 15720/15/5300–22443–711377, ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2015, čj. 140149/15/7100–20117–010435, se ve vztahu k výroku II. rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 5. 2015, čj. 15720/15/5300–22443–711377, ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Kasační stížnost proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, čj. 29 Af 18/2016–95, se ve vztahu k části rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2015, čj. 140149/15/7100–20117–010435, vztahující se k výroku I. rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 5. 2015, čj. 15720/15/5300–22443–711377, zamítá. IV. Výroky III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, čj. 29 Af 18/2016–95, se ruší. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 857 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Zbyška Malíka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval zákonností penále předepsaného žalobkyni podle § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní

5 Afs 182/2021 – 25 Česká republika Rozsudek Jménem republiky Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobkyně: 1. písecká lesní a dřevařská, a. s., se sídlem Brloh 12, Drhovle, zast. JUDr. Stanislavem Vachtou, LL.M., advokátem se sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2021, č. j. 51 Af 1/2021–38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 12. 2020, č. j. 40004–2/2020–900000–314 a č. j. 40007–2/2020–900000–314, ve věci nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů. [2] Celní úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 4. 6. 2020 ve vztahu ke zdaňovacímu období červenec 2017 dodatečný platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) č. j. 75029/2020–520000–32.3 a platební výměr na penále č. j. 75030/2020–520000–32.3; a ve vztahu ke zdaňovacímu období srpen 2017 dodatečný platební výměr na spotřební daň z minerálních olejů podle zákona o spotřebních daních č. j. 75034/2020–520000–32.3 a platební výměr na penále č. j. 75035/2020–520000–32.3. Důvodem doměření spotřební daně bylo neprokázání skutečné spotřeby minerálních olejů pro provádění hospodaření v lese v souladu s § 57 zákona o spotřebních daních a § 2 vyhlášky č. 176/2017 Sb., o způsobu výpočtu nároku na vráce

6 Afs 3/2022 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: K. H., zastoupené Mgr. Terezou Ječnou, advokátkou, sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 11. 2020, č. j. 41856/20/ 5200–10422–711473, č. j. 41857/20/5200–10422–711473 a č. j. 41858/20/5200–10422–711473, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2021, č. j. 52 Af 2/2021–110, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Správce daně vydal ve dnech 18. a 19. 7. 2019 tři platební výměry, kterými žalobkyni vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2014, 2015 a 2016. [2] V uvedených zdaňovacích obdobích byly na žalobkynin bankovní účet připisovány finanční částky označené jako dary pro křesťanské uprchlíky v Iráku, z bankovních výpisů však vyplývalo, že žalobkyně finanční prostředky využívala pro osobní potřebu. Dle správce daně žalobkyně neodstranila pochybnosti ohledně použití plateb připsaných na její bankovní účet na financování jí uváděné charitativní pomoci uprchlíkům v Iráku prostřednictvím sdružení ICOM (International Christian Outreach Ministry), nebylo tedy prokázáno naplnění podmínek pro aplikaci osvobození od daně dle § 4a odst. 1 písm. k) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“), a tyto platby posoudil jako příjmy podle § 10 ZDP. [3] Žalovaný k odvolání žalobkyně svými rozhodnutími ze dne 5. 11. 2020 vyměřenou daň z příjmů fyzických osob snížil, neboť ve vztahu k darům od příbuzný

1 As 160/2022 – 34 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: BV racing cross s.r.o., se sídlem Čajkovského 1716/22, Praha 3, zastoupena Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem se sídlem Velké náměstí 119, Písek, proti žalovanému: Finančnímu úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 39/61, Ústí nad Labem, o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu, spočívajícímu v porušení mlčenlivosti předložením písemnosti ze dne 6. 12. 2021, č. j. 2375844/21/2509–60050–501739, krajskému soudu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2022, č. j. 141 A 16/2021 – 35, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] S ohledem na skutkovou pestrost posuzovaného případu soud před rekapitulací průběhu věci (obzvláště z úhlu pohledu účastníků řízení a krajského soudu) stručně vymezí širší skutkový děj. [2] Spor má svůj původ v daňovém řízení vedeném s žalobkyní (stěžovatelkou). V něm zástupce žalobkyně Ing. František Mejta správci daně sdělil číslo svého občanského průkazu. Stalo se tak při výslechu svědka, jemuž byl zástupce přítomen, přičemž opis protokolu (i s tímto údajem) byl poskytnut svědkovi (třetí osobě). Proti tomu podal zástupce žalobkyně zásahovou žalobu k témuž krajskému soudu (sp. zn. 15 A 33/2021), který vydal i nyní přezkoumávaný rozsudek. Krajský soud si v řízení o zásahové žalobě (Ing. Františka Mejty) vyžádal správní spis. Žalovaný předložil správní spis, který obsahoval „inkriminovaný“ protokol o výslechu svědka a plnou moc udělenou Ing. Františku Mejtovi. Žalobkyně však předložení spisu – poskytnutí informace o svém daňovém řízení

6 Afs 353/2021 – 44 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: UNOCOM spol. s r.o., sídlem Plaská 622/3, Praha 5, zastoupená Mgr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2019, č. j. 702/19/5300–22444–707622, ve znění rozhodnutí ze dne 14. 3. 2019, č. j. 11233/19/5300–22444–711887, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 6 Af 19/2019–62, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] V souzené věci je předmětem posouzení otázka, zda žalobkyně byla součástí řetězců společností zatížených podvodem na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a zda o své účasti mohla a měla vědět a přijala veškerá rozumná opatření, která po ní bylo možno požadovat, aby své účasti na daňovém podvodu zabránila. Předmětem posouzení byly následující dodavatelsko–odběratelské řetězce na přeprodej firewallů a počítačových úložišť: A: Wlaxiv International s.r.o. (ČR) – RESTGroup s.r.o. (ČR) – iC4C (ČR) – žalobkyně A1: žalobkyně – Solobaum (Rakousko) – KOPEK–VALTO Kft (Maďarsko) B: iCompanies (ČR) – žalobkyně – Solobaum (Rakousko) C: RESTGroup s.r.o. (ČR) – iCompanies (ČR) – žalobkyně – Solobaum (Rakousko) [2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku změnil platební výměry za zdaňovací období měsíců října a prosince 2015 a února 2016 a dodatečný platební výměr za zdaňovací období listopad 2015 vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“). Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyni

10 Afs 299/2021 – 44 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. P. S., zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., Zahradnická 223/6, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, čj. 136/19/5200–10422–706955, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 31. 5. 2021, čj. 30 Af 20/2019–56, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Zlínský kraj (správce daně) žalobci dodatečným platebním výměrem doměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 2014 ve výši 213 795 Kč a penále ve výši 42 759 Kč. Správce daně žalobci neuznal výdaj na nákup obráběných kovových dílů od společnosti Felicite, s. r. o. jako výdaj snižující základ daně. Uvedená společnost totiž plnění nemohla uskutečnit a jeho dodání se nepodařilo ověřit ani u žádného ze subdodavatelů. Společnost Felicite byla nekontaktní, stejně jako její dodavatelé (společnosti DEEPLAY s. r. o., DOTPOINT s. r. o. a BEREX s. r. o.), které označil svědek, bývalý jednatel společnosti Felicite, Ing. Marek Šenkeřík. Pan Boris Nikolov Dobrev, jednatel zmíněných společností, je podle Interpolu neexistující osobou. Daňové orgány zjistily, že společnosti nemají zázemí pro výrobu takového plnění. [2] Žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil u Krajského soudu v Brně, který žalobu také zamítl. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a repliky [3] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti shrnul předpoklady pro uznatelnost výdajů jako daňově účinných ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Rozhodnutí

6 Afs 125/2021 – 56 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Jana Kratochvíla (soudce zpravodaj) a Tomáše Langáška ve věci žalobkyně: Galmet trade, spol. s r. o., sídlem Březové hory 530, Příbram, zastoupené daňově poradenskou společností ARIADNA, s. r. o., sídlem Nademlejnská 5, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2018, č. j. 54541/18/5200–11432–711891, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, č. j. 51 Af 3/2019–65, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku ve výši 4 114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce společnosti ARIADNA, s. r. o. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně v rozhodném období (rok 2009) obchodovala s cennými kovy. [2] Finanční úřad v Příbrami (správce daně) dne 20. 8. 2012 dodatečným platebním výměrem žalobkyni doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009. Důvodem bylo, že neuznal jako daňově uznatelné některé výdaje žalobkyně ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Mimo jiné se jednalo i o výdaje za dodávky stříbra od společnosti Maren s.r.o. [3] Žalobkyně jako daňově uznatelné uplatňovala náklady za celkem sedm faktur z října a listopadu 2009, které vystavila společnost Maren za dodávky stříbra. Na základě provedeného dokazování správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně faktické dodání dodávky neprokázala. [4] V rámci odvolacího řízení žalobkyně navrhla provést jako důkaz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 56 T 11/2013. V tomto rozsudku městský soud shledal jednatele a jediného společníka společnosti Ma

2 Afs 254/2021 – 50 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: EG Therm s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem Ústecká 396/27, Praha 8, zastoupen JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem Štěpánská 653/17, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2019, č. j. 51909–2/2019–900000–313, sp. zn. 26152380/5792/2018–10, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2021, č. j. 9 Af 12/2020–69, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 25. 7. 2019, č. j. 477145/2019–510000–32.1 (dále jen „platební výměr“), stanovil žalobci vratku spotřební daně z minerálních olejů (dále též „LTO“) ve výši 0 Kč. Uvedeným platebním výměrem nebyl uznán nárok žalobce na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období říjen 2018 z důvodu nesplnění podmínky § 56 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“), neboť žalobce neprokázal, že minerální oleje prokazatelně použil pro výrobu tepla. [2] Žalobcovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný zamítl a platební výměr potvrdil rozhodnutím ze dne 26. 11. 2019, č. j. 51909–2/2019–900000–313, sp. zn. 26152380/5792/2018–10 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [3] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterou soud rozsudkem ze dne 18. 8. 2021, č. j. 9 Af 12/2020–69 (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [4] Městský soud se předně zabýval námitk

8 Afs 206/2021–33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Sigmabor s.r.o., v likvidaci, sídlem Mlýnská 326/13, Brno, zastoupená JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2018, čj. 36445/18/5300–21442–711315, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, čj. 29 Af 111/2018–44, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu je místo plnění u DPH. [2] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty platebními výměry ze dne 25. 7. 2017, čj. 3530563/17/3001–51525–712060, čj. 3531005/17/3001–51525–712060, čj. 3531230/17/3001–51525–712060 a čj. 3531816/17/3001–51525–712060, za zdaňovací období únor, duben, květen a červenec 2015. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím platební výměry potvrdil a odvolání zamítl. [3] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Soud v rámci posouzení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu vycházel z předpokladu, že skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný. Dospěl k závěru, že k ukončení přepravy zboží na území České republiky nedošlo. Žalobkyně poskytovala svým dodavatelům svoje tuzemské VAT ID, přičemž neprokázala, že by zboží bylo předmětem daně v členském státě ukončení přepravy. Žalobkyni tudíž vznikla povinnost přiznat daň v tuzemsku. Postupem orgánů finanční správy nedošlo ke dvojímu zdanění. Ani v případě třístranného obchodu by nebyly splněny podmínky

III.ÚS 1762/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Česká fotovoltaická asociace, z. s., se sídlem Budilova 161/15, Plzeň, zastoupené Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2022 č. j. 6 Afs 97/2020-54 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2020 č. j. 30 Af 27/2019-42, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených soudních a správních rozhodnutí, stěžovateli byla v roce 2007 přiznána dotace na poskytování vzdělávání zaměstnancům členů spolku. V daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2017 uplatnil nadměrný odpočet na DPH ve výši 79 750 Kč. Vzhledem k tomu, že Finančnímu úřadu pro Plzeňský kraj (dále je "správce daně") vznikly pochybnosti o tom, že byly splněny podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně ve smyslu § 72 zákona č. 235/2004 Sb., zákona o dani z přidané hodnoty, a tyto pochybnosti nebyly odstraněny, správce daně vydal platební výměr, kterým oproti nadměrnému odpočtu ve výši 79 750 Kč vykázanému v přiznání k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2017 vyměřil žalobci daň ve výši 12 096 Kč. Konkrétně se jednalo o podmínky použití přijatých zdanitelných plnění v rámci ekonomické činnosti žalobce, neboť přijatá plnění se vztahovala k plněním na výstupu, která spočívala v kurzech a školeních financovaných z prostředků dotace a poskytovaných bezplatně. Odvolací finanční ředitelství platební výměr potvrdilo. 3. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedený

4 Afs 307/2022–25 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: TAMDA FOODS s.r.o., se sídlem Libušská 319/126, Praha 4, zast. JUDr. Matoušem Jírou, advokátem, se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2019, č. j. 38315/19/5300–22443–711745, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 3 Af 55/2019–47, takto:I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Matouše Jíry do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, ze dne 4. 4. 2018, č. j. 2683064/18/2012–50521–106018 (platební výměr), kterým uvedený finanční úřad žalobkyni vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2016 ve výši 566.747 Kč. [2] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí žalovaného bránila žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní proti napadenému rozsudku městského soudu brojí kasační stížností. [4] Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 21. 12. 2022, č. j. 4 Afs 307/2022–15, mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení uvedeného usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč a dále aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usne

7 Afs 45/2021 – 57 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: TIPSOL s. r. o., se sídlem Politických vězňů 156/21, Beroun, zastoupená společností GT Tax a. s., se sídlem Pujmanové 1753/10A, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 55 Af 5/2019–86, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, společnosti GT Tax a. s. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2018, č. j. 54859/18/5300–22441–701848, žalovaný změnil dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) ze dne 6. 11. 2017, kterými Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále též „správce daně“) doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období únor 2012 ve výši 4 585 499 Kč a březen 2012 ve výši 4 550 754 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále. Změna dodatečných platebních výměrů spočívala v opravě údaje o datu splatnosti doměřené daně a penále. Ve zbytku žalovaný potvrdil doměrek správce daně, který vznikl v důsledku neuznání nároku na odpočet daně za zdanitelná plnění (letecký petrolej JET A–1) přijatá žalobkyní od společnosti GLORIA VENDOR s. r. o. (dále též „Gloria Vendor“). Daňové orgány dospěly k závěru, že tato plnění byla zasažena podvodem na DPH, o kterém žalobkyně mohla a měla vědět. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“), který v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle krajského soudu daňové orgány nezjistily takové okolnosti, které by odůvodnily závěr o existenci daňového podvodu. Nepos

Nao 5/2023 – 64 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, se sídlem Horova 824/17, Hradec Králové, o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Hradci Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 8. 2022, č. j. 1486745/22/2707–50521–602160 a ze dne 12. 8. 2022, č. j. 1486748/22/2707–50521–602160, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 32/2022, takto:Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Jana Kábrtová, Mgr. Tomáš Blažek, JUDr. Martina Küchlerová, Ph.D. a JUDr. Ivona Šubrtová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci žalobce vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Af 32/2022. Odůvodnění: [1] Podáním ze dne 15. 12. 2022 žalobce namítl podjatost všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Af 32/2022. Navrhl jejich vyloučení z projednávání a rozhodování (nejen) této věci, a předložení věci jinému soudu z důvodu delegace nutné. Nebudou–li totiž soudci určení k projednání dané věci z jejího rozhodování vyloučeni, hrozí, že půjde o pokračování v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů. Uplatněnou námitku podjatosti Krajský soud v Hradci Králové předložil v souladu s § 8 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) k rozhodnutí zdejšímu soudu. [2] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. [3] Nejvyšší správní soud předesílá, že žalobce své námitky podjatosti vznáší mechanicky, obecně a sériově bez toho, aby je opřel o konkrétní skutečnosti týkající se projednávané věci a soudců povolaných v dané věci rozhodovat, a že je Nejvyšší správní soud již opakovaně jako nedůvodné posoudil, např. v us

8 Afs 345/2021–47 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Faisala Husseiniho a Petra Mikeše v právní věci žalobce: L. K., zastoupený Mgr. Janem Markem, advokátem sídlem Sadová 636, Domažlice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2020, čj. 30163/20/5300–22441–712709, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, čj. 51 Af 54/2020–60, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci je předmětem sporu otázka, zda neměl být žalobci uznán nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) v rozsahu plnění přijatých od dodavatele CRANEBON Development s.r.o. (dále jen „CRANEBON“), spočívajících zejména v externí kontrole zaměstnanců žalobce (strážných) na různých místech, kde žalobce zajišťoval ostrahu majetku. Důvodem neuznání nároku bylo neprokázání skutečného přijetí těchto plnění. Nejvyšší správní soud se proto zabýval především otázkou unesení důkazního břemene žalobcem. [2] Finanční úřad pro Plzeňský kraj zahájil u žalobce kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben až prosinec 2016 v rozsahu přijatých plnění od společnosti CRANEBON (pozn. soudu: Daňové kontroly zahájil a vedl Finanční úřad pro Plzeňský kraj. Rozhodnutí o doměření daně však poté vydal Finanční úřad pro Středočeský kraj. Oba tyto správní orgány budou nadále označovány jednotně jako „správce daně“.). V rozsahu těchto plnění správce daně za kontrolovaná období neuznal nárok na odpočet daně podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“). Dle správce daně žalobce neprokázal přijetí zdanitelných plnění deklarovaných na fakturách (daňových dokladech) vystavených