JUDr. Marie Salačová - strana 10

Jednatel má s s. r. o. uzavřenou smlouvu o výkonu funkce jednatele, plyne z ní i odměna. Sídlo firmy je v Praze tzv. virtuální kancelář na základě smlouvy o poskytnutí sídla společnosti. 20 km od sídla firmy se nachází provozovna. Na tomto místě je i adresu bydliště jednatele. Na adrese provozovny je parkován i služební automobil Ve smlouvě o výkonu funkce jednatele je stanoveno místo výkonu funkce jednatele v provozovně. Má jednatel nárok na náhrady cestovních výdajů, když jede mimo provozovnu? Pokud jede z provozovny na adresu sídla společnosti v Praze – nemůže tyto km vykazovat v knize jízd. Pokud však jede z provozovny do Prahy na jiné místo než je sídlo firmy zapsané v Obchodním rejstříku, pak tyto km mohou být uvedeny v knize jízd. Je tento postup správný?

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na školení a nařídil jako dopravní prostředek autobus. Jak by to bylo, pokud zaměstnanec pojede svým osobním autem a předloží k proplacení částku staženou z internetu kolik by stála cesta autobusem?

Může se jednatel, který je odměňován smlouvou o výkonu funkce s dodatkem, že má nárok i na plnění v souvislosti s pracovními cestami, dobrovolně vzdát stravného? Respektive, změnilo se v tomto smyslu něco v souvislosti s NOZ? Podle dostupných info, které jsem zjistila se stravného vzdát nelze a dle toho také postupujeme i v letošním roce. Postupujeme správně? Nyní postupujeme takto: Zaměstnanec se nemůže dobrovolně vzdát cestovních náhrad ani jejich části. V praxi bývá velmi časté, že se zaměstnanec vzdá tuzemského stravného při krátké pracovní cestě a nechá si proplatit pouze náklady s cestou vzniklé (např. náhradu za vozidlo, parkovné apod.). Obvyklou motivací pro toto je, aby nepřišel o stravenku vyšší nominální hodnoty, než je vzniklé stravné. Druhou častou motivací je snížení administrativní zátěže zaměstnance i zaměstnavatele. Od ledna roku 2012 již takový postup není možný a zaměstnavatel musí stravné proplatit. Totéž platí i u společníků a jednatelů společnosti, kteří taktéž často netvoří cestovní vyúčtování, nepožadují stravné a pouze nárokují náhradu výdajů spojených se služební cestou. Takovýto postup je nyní nezákonný a může za něj následovat sankce ze strany úřadu práce. Společník či jednatel je podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pro účely cestovních náhrad považován za zaměstnance i v případě, že pracuje na základě obchodněprávního vztahu, a musí mu být proto vyplaceny cestovní náhrady v plné výši.

Může se jednatel, který je odměňován smlouvou o výkonu funkce s dodatkem, že má nárok i na plnění v souvislosti s pracovními cestami, dobrovolně vzdát stravného? Respektive, změnilo se v tomto smyslu něco v souvislosti s NOZ? Podle dostupných info, které jsem zjistila se stravného vzdát nelze a dle toho také postupujeme i v letošním roce. Postupujeme správně? Nyní postupujeme takto: Zaměstnanec se nemůže dobrovolně vzdát cestovních náhrad ani jejich části. V praxi bývá velmi časté, že se zaměstnanec vzdá tuzemského stravného při krátké pracovní cestě a nechá si proplatit pouze náklady s cestou vzniklé (např. náhradu za vozidlo, parkovné apod.). Obvyklou motivací pro toto je, aby nepřišel o stravenku vyšší nominální hodnoty, než je vzniklé stravné. Druhou častou motivací je snížení administrativní zátěže zaměstnance i zaměstnavatele. Od ledna roku 2012 již takový postup není možný a zaměstnavatel musí stravné proplatit. Totéž platí i u společníků a jednatelů společnosti, kteří taktéž často netvoří cestovní vyúčtování, nepožadují stravné a pouze nárokují náhradu výdajů spojených se služební cestou. Takovýto postup je nyní nezákonný a může za něj následovat sankce ze strany úřadu práce. Společník či jednatel je podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pro účely cestovních náhrad považován za zaměstnance i v případě, že pracuje na základě obchodněprávního vztahu, a musí mu být proto vyplaceny cestovní náhrady v plné výši.

Dle NOZ mohou být jednateli vypláceny cestovní náhrady pouze v případě, že je nárok na ně zahrnut do Smlouvy o výkonu funkce jednatele. 1)      Je možné, aby si obdobným způsobem vyplácel cestovní náhrady i společník, který ale není jednatelem firmy? 2)      Pokud ano, musí tento jeho nárok být také uveden v nějaké Smlouvě? 3)      Pokud ano, tak v jaké - společník nevykonává funkci a tudíž asi Smlouva o výkonu funkce jednatele nepřipadá v úvahu.

Náš zaměstnanec byl vyslán na služební cestu v 19,30 hod a vrátil se následující den ráno v 1:30. (urgentní výjezd) První den má 4,5 hod a druhý den 1,5 hod služební cesty. Můžu tyto hodiny sečíst a vyplatit 67 Kč nebo na to nemá nárok. Prosím o vysvětlení.

Jsme společnost, která provádí stavební a montážní práce v jiných zemích. Zaměstnancům za dobu strávenou v jiné zemi poskytujeme stravné v souladu se zákoníkem práce, část VII. Pokud je zajištěno stravování, např. v ceně ubytování se téměř vždy poskytuje snídaně, stravné krátíme v souladu s § 163, odst. 2, ZP. Nyní nám však zaměstnanci předkládají doklady, u kterých nevíme, jak postupovat. Pokud je cena za ubytování včetně snídaně, zaměstnanci se domluví s hotelem, že si snídani zaplatí sami. Hotel, nebo penzion jim vystaví potvrzení, že snídaně spolu s ubytováním nebyla poskytnuta a pokrátí cenu o snídani (ověřujeme na webových stránkách, že cena za ubytování je snížena). Někteří zaměstnanci nám i doloží paragon toho samého hotelu (ubytovny), kde je uvedeno, že si snídani zaplatili sami. Např. pro Německo je denní sazba 45 EUR. Zaměstnanec nám předloží doklad (paragon) o tom, že si snídani v ceně 4 EUR zaplatil. V těchto případech nechtějí stravné o 1/3 krátit a požadují plnou výši stravného. Argumentují tím, že si snídani platili sami. Je tento postup možný? Pokud ne, mohla bych Vás požádat o stanovisko k tomuto problému? Nevíme, jakým argumentem v těchto případech můžeme oponovat.

Naše společnost se rozhodla, že v některých případech (např. management) bude zaměstnancům při služební cestě proplacena hodnota jídla, které si zaměstnanec při služební cestě zakoupí (hotově či služební platební kartou) a nebudou dostávat stravné. Například přinesou účtenku z restaurace za oběd či večeři a zaměstnavatel ji v rámci vyúčtování cesty proplatí. Jak tuto situaci správně daňově ošetřit z pohledu zaměstnance i zaměstnavatele?

Zaměstnanec, který pracuje u zaměstnavatele (fyzické osoby) jako řidič - rozvoz jídel, bude používat svůj soukr. automobil. Zaměstnavatel zaplatí silniční daň a zaměstnanci bude vyplácet náhrady za použití vozidla podle ujetých km. Je dostačující evidence počtu km za den nebo musí být rozpis odkud a kam jel? Rozvoz je jen v rámci Prahy. Stravné mu nebude náležet? Je možné vyplácet náhrady i zaměstnanci, který je zaměstnán jako řidič na dohodu o provedení práce?

Členové představenstva společnosti jsou členy statutárního orgánu společnosti a vykonávají svoji činnost na základě Smlouvy o výkonu funkce člena představenstva. V této smlouvě je mimo jiné v bodě 2.6. uvedeno: Člen představenstva má právo na úhradu nákladů vynaložených na tuzemské a zahraniční pracovní cesty, které bude realizovat v přímé souvislosti s výkonem funkce ve výši podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, případně platných právních předpisů a vnitřních norem společnosti. Pro účely cestovních náhrad se stanovuje jako pravidelné pracoviště člena představenstva sídlo společnosti, a následně pak v bodě 3.5 Další plnění stojí: V souvislosti s výkonem funkce člena představenstva má člen představenstva dále právo na :  Služební vozidlo, které může používat i pro jiné než pracovní účely. Vymezení vozidla a podmínek jeho užívání bude upraveno zvláštní smlouvou. Pokud člen představenstva nemá služební vozidlo, má nárok na úhradu nákladů užití vlastního či jiného vozidla v rozsahu stanoveném pro cestovní náhrady dle platných právních předpisů, a to včetně nákladů na cestu z bydliště člena představenstva do sídla společnosti. Naší členové představenstva společnosti nemají přiděleno služební vozidlo, používají vlastní. Prosíme o radu, zda proplacené cestovní náhrady z bydliště člena představenstva do sídla společnosti podléhají odvodům daně, sociálního a zdravotního pojištění.

Jednatel společnosti, který měl v této společnosti také pracovní poměr, uplatňoval dle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o dani z příjmu částku 4 000 Kč/měsíc jako paušální výdaj na dopravu (vlastní motorové vozidlo). Tuto částku uplatňoval ve mzdě jako cestovní náhrady. Nyní již není jednatel, pouze zaměstnanec, který používá vlastní vozidlo ke služebním cestám. Nový jednatel společnosti se s ním dohodl, že v tomto způsobu vyplácení budou pokračovat, já se však domnívám, že to nelze. Dle mého názoru má zaměstnanec nárok na proplácení cestovních náhrad na základě vyúčtování spotřebovaných pohonných hmot a opotřebení vozidla. Je můj názor správný?

Lze proplácet zaměstnanci cestu do práce jako cestovné, aby se jednalo o daňový náklad? Jakým způsobem co musí dokládat v případě že jezdí autobusem, pokud by jezdil služebním vozem, nebo pokud by jezdil svým vlastním autem?

Jednatel společnosti, který je zároveň zaměstnancem, byl vyslán na pracovní cestu do USA, kdy při platbách některých výdajů používal i služební platební kartu. Po návratu předložil k vyúčtování doklady, některé z nich byly placeny hotově, některé platební kartou. Na firemním bankovním výpisu se ovšem objevily i platby, které byly prokazatelně placeny v době pracovní cesty v USA, ale nebyly k nim doloženy doklady. Doklady nebyly doloženy ani dodatečně, tak jsme tyto platby zaúčtovali jako pohledávku za společníkem, jelikož šlo zřejmě o výdaje z volnočasových aktivit omylem zaplacených služební kartou a společník by je společnosti uhradil do pokladny. Dle bankovních výpisů se jednalo o platby za golf a možná nějaké občerstvení. Nebo je možno případně tyto částky zaúčtovat jako nedaňové a společník tak nemusí tyto částky do pokladny vyrovnat? Jedná se o to, aby při kontrole nebyl nějaký problém s jedním nebo druhým postupem.

Kam zařadit ostrovy Turks and Caicos pro účely poskytování cestovních náhrad. Má být zařazeno pod tzv. "Karibik" nebo pod Velkou Británii (jako její zámořské území)?

Realizace pracovních cest zaměstnanců je nezastupitelnou formou plnění jejich určitých pracovních úkolů. A v souvislosti s tím se v poslední době výrazně množí dotazy týkající se správného vyplňování „Cestovních příkazů“.

Pokud jede zaměstnanec české firmy do zahraniční na odbornou exkurzi nebo odbornou výstavu má nárok na cestovní náhradu ve formě kapesného v cizí měně? Jedná se např. i o 10 a více dnů s tím, že všechny ostatní výlohy hradí firma (letenka, strava, poplatky spojené se zahraniční cestou aj.) Pokud ano, je možné mu po vzájemné dohodě celé kapesné vyplatit až po návratu v českých korunách? Pokud bude trvat na zahraniční měně, musí dodat o výměně peněz lístek ze směnárny? Jedná se o exkurzi do Jižní Ameriky.

Veřejnoprávní organizace má zaměstnance, který má určený výkon práce v zahraničí. V rámci zahraniční pracovní cesty ho navštěvují zaměstnanci i volení zástupci organizace, kteří jsou na zahraniční pracovní cestu vybavení dle zákoníku práce zahraničním stravným a kapesným. Na této zahraniční pracovní cestě však používají platební kartu zaměstnavatele na občerstvení, a to jak během cesty, tak na místě. Na místě je platební karta používána ke stravování v rámci pracovních obědů a večeří (během jednoho dne). Těchto pracovních obědů a večeří se účastní pouze zaměstnanec pracující v zahraničí a zaměstnanci či volení zástupci vyslaní organizací, tedy nikdo "cizí". V podstatě je tak celé stravování zajištěno opět zaměstnavatelem - snídaně jako součást ubytování, obědy a večeře v rámci pracovních jednání. Je nám zřejmé, že úhradu občerstvení během cesty je nutné po návratu vrátit zaměstnavateli jako osobní výdaj zaměstnance či voleného zástupce organizace. Nejsme si ale jisti, jak správně postupovat v případě "pracovních" obědů a večeří (a zda je v tomto složení lze považovat za "pracovní", neboť obvyklý pracovní (obchodní) oběd či večeře se skládá z obchodních partnerů či jiných osob, které jsou nebo mají být v nějakém vztahu k organizaci). Pro upřesnění uvádíme, že pracovní obědy a večeře nejsou předem organizací schváleny, ale často jezdí na tyto zahraniční pracovní cesty osoby, které pravomocí povolení pracovního oběda či večeře disponují. Zda tedy máme pouze pokrátit dle zákoníku práce zahraniční stravné, nebo považovat i toto stravování za osobní výdaj a po návratu ze zahraniční pracovní cesty požadovat po účastnících zahraniční cesty náhradu ve výši plné úhrady oběda či večeře. Jaký je správný daňový postup jednak z pohledu organizace a jednak z pohledu zaměstnance či voleného zastupitele (zejména ve vztahu k § 6 zákona o daních z příjmů.

Společnost s r. o., má jednatele, který (z důvodu úspory financí společnosti od 05/2014) má v mandátní smlouvě uvedeno, že za funkci jednatele nepobírá odměnu (sám má příjem jako starobní důchodce), jen cestovné za používání vozidla pokud ho k výkonu potřebuje. Může jako jednatel společnosti bez příjmu vypisovat cestovní příkazy na pracovní schůzky vedené za společnost i když za tuto činnost nepobírá žádný příjem jako jednatel? Může, pokud bude ještě mít nějakou činnost pro společnost, uzavřít k mandátní smlouvě buď dohodu o provedení práce, nebo dohodu o pracovní činnosti? Myslím, že pokud by se jednalo o dohody, tak tam je jasné, že pokud tak bude stanoveno v dohodě, tak určitě na cestovné nárok má. Jen nevím, zda může vypisovat cestovné jako jednatel bez zdanitelného příjmu. Jako jednatel pokud by měl příjmy, tak odvádí daň a zdravotní pojištění. Sociální se odvádí z částky nad 2 500 Kč?

Pracovník je vyslán na ZPC, záloha poskytnuta předáním firemní platební karty. Veškeré výdaje placeny kartou, nebyl proveden výběr hotovosti v CM, z vyúčtování cesty vyplývá pouze nárok na stravné. Dle směrnice má být vyplacen v Kč. Jaký kurs má být použit pro přepočet nároku na stravné v CM na Kč?

OSVČ, která má provozovnu a ČR pracuje na základě smlouvy s českou pracovní agenturou v zahraničí. Této agentuře fakturuje svoji hodinou mzdu, na které se dohodli. Má nárok uplatňovat si do nákladů cestovní náhrady, které mu vznikají při pobytu v zahraničí, kde pobývá nepřetržitě celé měsíce a platí si ubytování v penzionu? Zahraniční firma má svoji ubytovnu, ale je plně obsazená. Pokud ho zahraniční firma vyšle pracovně do ČR jak je to s cestovní náhradou u OSVČ? Má povinnost mu zahraniční firma proplácet cestovní náhradu za pracovní pobyt v ČR? Daň z příjmů bude platit v ČR nebo v zahraničí (Belgie)? Zdravotní a sociální pojištění platí v ČR.