JUDr. Marie Salačová - strana 8

Pokud pojedu na služební cestu jako zaměstnanec autem půjčeným od kamaráda, může mi zaměstnavatel proplatit cestovní náhrady (PHM dle průměrné spotřeby TP + 3,70/km)? Dále zaplatí silniční daň za dny, kdy jsem byl autem služebně. Pokud pojede OSVČ na služební cestu, platí, že aby měl nárok na cestovní náhrady, musí jet svým soukromým autem, ne půjčeným?

Vyúčtování zahraniční pracovní cesty – zaměstnanec obdrží od nás zálohu na stravné a kapesné. Na místě si zaplatí ubytování za hotel a zvlášť si zaplatí v hotelu jídlo (oběd a večeři). Snídaně je v ceně. Je správný postup mu účtenku za úhradu jídla (večeře a oběd) neproplácet, ale nekrátit mu stravné? Stravné má právě pro tyto účely určeny a záleží na něm, za kolik si jídlo zajistí? Zúčtovává při záloze pouze bezplatně poskytnutá jídla (např. snídaně v hotelu, oběd na konferenci apod.), o které se mu stravné krátí?

Pokud jede zaměstnanec na služební cestu bez zálohy a my mu následně proplácíme služební cestu na bankovní účet, zaokrouhlujeme částku na celé Kč nahoru dle zákoníku práce, i když jde platba na bankovní účet?

Pokud zaměstnanec má služební cestu a nemá jiné náhrady, tak se stravné poskytuje, pokud trvá pracovní cesta 5 hodin a více. Pokud měl služební cestu jednatel a cestoval jako jednatel, který není zaměstnancem, tak jsme cestovní náhrady nevypláceli, protože to nebyla cesta zaměstnance - neměl pracovní smlouvu, byla to cesta jednatele a zároveň majitele (společníka). Můj dotaz je, zdali musí firma poskytovat cestovní náhrady i jednali, který vykonává funkci jednatele a cestuje na jednání (déle než 5 hodin), ale není vůbec ve společnosti zaměstnán a nepobírá odměnu za výkon funkce jednatele. Jediným jeho příjmem ze společnosti je podíl na zisku, který mu jako majiteli společnosti náleží. A můj další dotaz je, jak postupovat, pokud zaměstnanec sice na služební cestě byl, ale nedodá ani přes výzvy zaměstnavatele podklady k tomu, aby mohlo být vyúčtování pracovní cesty provedeno. Může v takovém případě zaměstnavatel výplatu cestovného zamítnout? Případně jak správně postupovat?

Pokud zaměstnanec má služební cestu a nemá jiné náhrady, tak se stravné poskytuje, pokud trvá pracovní cesta 5 hodin a více. Pokud měl služební cestu jednatel a cestoval jako jednatel, který není zaměstnancem, tak jsme cestovní náhrady nevypláceli, protože to nebyla cesta zaměstnance - neměl pracovní smlouvu, byla to cesta jednatele a zároveň majitele (společníka). Můj dotaz je, zdali musí firma poskytovat cestovní náhrady i jednali, který vykonává funkci jednatele a cestuje na jednání (déle než 5 hodin), ale není vůbec ve společnosti zaměstnán a nepobírá odměnu za výkon funkce jednatele. Jediným jeho příjmem ze společnosti je podíl na zisku, který mu jako majiteli společnosti náleží. A můj další dotaz je, jak postupovat, pokud zaměstnanec sice na služební cestě byl, ale nedodá ani přes výzvy zaměstnavatele podklady k tomu, aby mohlo být vyúčtování pracovní cesty provedeno. Může v takovém případě zaměstnavatel výplatu cestovného zamítnout? Případně jak správně postupovat?

V poslední době dostávám velice často dotazy týkající se poskytování náhrad cestovních výdajů při uzavíraných dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. výhradně při dohodách o provedení práce a dohodách o pracovní činnosti.

Zaměstnanci (piloti) mají jako místo výkonu práce sjednanou obec PRAHA. Sám zaměstnavatel má sídlo přímo na letišti Praha. Stává se, že často piloti přiletí (do Prahy) např. ve 3 hod ráno a je problém se dostat domů MHD. Je možné jim v takových případech proplatit taxi z letiště do místa bydliště? (bavíme s o tom, aby to byl samozřejmě daňově účinný náklad) Nebo to lze ošetřit tak, že se jim určí konec pracovní cesty v místě bydliště, pokud to vůbec možné je? Dále otázka, na místo výkonu práce. Např. právnička jezdí často do banky, na úřady apod. s MHD. Když má ve smlouvě pouze sjednané místo výkonu PRAHU a ne pravidelné pracoviště, lze jí MHD po Praze vůbec proplácet?

Jsme příspěvková organizace zřízená krajem. Před plánovanou pracovní cestou požádala zaměstnankyně zaměstnavatele o souhlas s použitím osobního automobilu jako dopravního prostředku, místo předem určeného autobusu. Zaměstnavatel by tento souhlas udělil, ale podle technického průkazu vozidla zjistil, že vlastníkem tohoto osobního automobilu není fyzická osoba, ale "jiná" právnická osoba - společnost s. r. o., kde je pravděpodobně zaměstnán manžel zaměstnankyně. Může zaměstnavatel bez dalších problémů povolit zaměstnankyni použití tohoto vozidla na pracovní cestě? Jaké další povinnosti má zaměstnavatel, kromě vyplacení cestovních náhrad zaměstnankyni, v souvislosti s povolením a použitím tohoto vozidla - problematika silniční daně atd.

Náš zaměstnanec dojíždí do sídla firmy (do Brna) cca 30 km, kde má místo výkonu práce uvedeno v pracovní smlouvě. Pokud je tento zaměstnanec vyslán na školení, které se koná v Brně, od firmy vzdálen jen kousek (cca 20 min. MHD) má nárok na úhradu celého jízdného? Zaměstnanec si koupil jízdenku na celou trasu, z místa bydliště do místa školení. Do jaké výše má nárok na úhradu tohoto jízdného, pokud mu zde stačí jízdné za 25 Kč, kdežto on předkládá jízdenku za 58 Kč.

V následujícím příspěvku Vám přinášíme dokončení článku o problémech při poskytování náhrad cestovních výdajů. V minulé části (Účetnictví v praxi č. 5/2015, str. 27) jsme se zaměřili na nejasnosti spojené s určováním místa výkonu práce a pravidelného pracoviště do pracovních smluv zaměstnanců a na komplikace při určování výše tuzemského stravného. V dnešní části se budeme zabývat chybami spojenými s poskytováním zahraničního stravného a kapesného. Celý výklad je doplněn názornými příklady.

Je možné, aby společnost vyplácela zaměstnancům při zahraniční pracovní cestě kapesné, každý měsíc v jiné procentuální výši a každému zaměstnanci jinak. Myslím si, že by to mělo být upraveno ve vnitropodnikové směrnici a stejně pro stejnou pracovní pozici. Jaký je doporučený postup?

Každodenní praxe u většiny zaměstnavatelů u nás stále dokazuje, jak nepřekonatelné jsou problémy pro správné přiznávání a poskytování stravenek jako jedné z možných forem zajišťování závodního stravování zaměstnanců. K tomu ještě přistupuje další problém, a to zákonný vztah stravenky a stravného při pracovních cestách zaměstnanců.

Platná právní úprava poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců, a to tuzemských i zahraničních, je v podstatě obsažena od 1.1.2007 v sedmé části zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“). Navzdory tomu, že platnost a účinnost tohoto zákona existuje již poměrně dlouhou dobu, stále přetrvává celá řada chyb a nejasností v poskytování cestovních náhrad podle této platné právní úpravy.

Zaměstnanec byl vyslán služebním autem na pracovní cestu z místa pravidelného pracoviště (PP) do místa Y. Zaměstnavatel se zaměstnancem se dohodli, že z ekonomických důvodů se zaměstnanec nebude vracet autem zpět na pravidelné pracoviště (PP), protože v pondělí bude pokračovat pracovní cestu z místa Y dál. Jelikož byl pátek, zaměstnanec po vykonání pracovní cesty nechal zaparkované auto v místě Y a dopravil se hromadnou dopravou do svého bydliště. V pondělí ráno se hromadnou dopravou vrátil zpět k zaparkovanému autu do místa Y. Zajímá mě tedy, zdali zaměstnanci připadá náhrada cestovních výdajů z místa Y do svého bydliště a naopak.

Má-li zaměstnanec v pracovní smlouvě dvě místa výkonu práce (Písek a Brno = současně místo trvalého bydliště), mezi nimiž se nepravidelně pohybuje, ovlivní sjednání pravidelného pracoviště výplatu cestovních náhrad? Pokud nebude sjednáno, bude místo bydliště (Brno) považováno za pravidelné pracoviště a cesty mimo Brno budou pracovní cestou s nárokem na cestovní náhrady? Lze sjednat dvě pravidelná pracoviště (Písek a Brno) a pak by cesty mezi těmito místy byly bez cestovních náhrad?

Chci se zeptat, pokud zaměstnanec na HPP s úvazkem 40 hod. týdně jede na služební cestu pondělí až sobota, je správné do docházky zapsat pondělí až pátek 8 hodin?

Zaměstnavatel s. r. o. má zaměstnance na hlavní PP. V souvislosti s jejich výkonem používají své soukromé vozidlo ke služebním účelům. Jedná se o pracovní pozici "obchodních zástupců". Tudíž jejich náplň práce je převážně v terénu. V této souvislosti, jak už bylo řečeno, používají soukromé vozidlo a zaměstnavatel jim proplácí cestovní náhrady za použití vozidla 3,70 za km + náhradu za PHM dle TP. Zaměstnavatel odvádí silniční daň z těchto vozidel. Zajímalo by nás, zda je počet takto využitých vozidel ve společnosti nějak omezen, nebo zda je možno uzavřít smlouvu o poskytnutí cestovních náhrad se všemi našimi obchodními zástupci. Vzhledem k tomu, že naše společnost nedisponuje velkým množstvím vozidel a investice do majetku se nám v současné době nevyplatí, nám tento způsob využití soukromých vozidel zaměstnanců přijde jako nejvhodnější. Je tento způsob dobře, nebo můžeme narazit na nějaký problém.

1)      Zaměstnanec má v pracovní smlouvě uvedeno jako místo výkonu práce přímo adresu pobočky (divize) společnosti (konkrétně ulici a čp). Pokud ZC bude vyslán za prací v daném městě, kde má pobočka adresu, tak mu náleží při 5 hodinách strávených služebně mimo tuto pobočku už stravné stanovené v rozmezí 5 - 12 hodin? 2)      Zaměstnanec má v pracovní smlouvě uvedeno jako místo výkonu práce město, kde má adresu pobočka (divize) společnosti tzn., že by musel být ZC vyslán za prací mimo toto město, aby mu mohlo při 5 hodinách strávených služebně mimo toto město vzniknout stravné? 3)      Jak je to prosím při podmínkách dle bodu 2.) se stravným v so a ne, kdy tento ZC nemá tyto dny uvedené ve smlouvě jako pracovní dny? Pokud bude pracovat v so a ne v daném městě nebo i přímo na pobočce, tak by měl mít i přes to nárok na stravné? Sice se jedná o pravidelné pracoviště dle prac. smlouvy, ale jelikož je to ve dnech, kdy pracovat nemá, tak by měl mít na stravné nárok že? 4)      Stravné se během jednoho dne "nasčítává". Mám tím na mysli to, že pokud ZC bude služebně vyslán v jednom pracovním dny na 3 služební cesty do 3 různých firem a po ukončení každé z nich se vrátí na své pravidelné pracoviště a od tamtud zase jede do další firmy, a tyto jízdy dají v součtu 9 hodin, tak má nárok na sazbu, která je stanovena pro rozmezí od 5-12 hodin? Nebo se každá cesta posuzuje samostatné a tím pádem i počítá jako samostatná např. 3 jízdy po 3 hodinách v 1 prac. dni a jelikož je to pod 5 hodin, tak se stravné neposkytuje?

Je od 1. 1. 2015 v souvislosti s minimální mzdou na území SRN ve výši 8,50 €/hod potřeba hradit tuto částku také našemu zaměstnanci, který je vyslán na pracovní cestu do SRN za účelem školení v úseku nástrojárny nebo aby s kolegy z mateřské společnosti vypracoval např. nový systém řízení skladů. Zaměstnanec se při školení učí prakticky ovládat CNC soustruh a přitom vytváří nějaký druh výrobku. A jak je to se zaměstnancem - řidičem, který odváží našemu zákazníkovi zboží? Jakým způsobem se pak prokazuje doba strávená na území SRN skutečnou prací a např. spaním či odpočinkem? Je potřeba tento specifický způsob odměňování definovat vnitropodnikovou směrnicí?

Žádám Vás o zodpovězení následujících otázek týkající se jednatelů a výplat náhrad za ujeté km a spotřebu PHM u použití svého vlastního vozu. Jedná se o jednatele s. r. o. - starobní důchodce, který rozváží zboží, které fakturuje s. r. o., kde je jednatelem a společníkem, svým klientům. K rozvozu používá své vlastní osobní auto nezatížené leasingem. Může si jednatel ze své s. r. o. vyplácet výdaje na spotřebovaný benzín ve výši 35,90 Kč/litr a dále náhradu za ujeté km 3,70 Kč/km? Nebo popř. cestovní výdaje. Žádné jiné odměny si nevyplácí, zaměstnancem není. Pokud ano, na základě jakého dokumentu? Jsou tyto výdaje daňově uznatelné pro společnost s. r. o.? Popř. za jakých podmínek. Jsou příjmy jednatele osvobozené do DPFO? Popř. za jakých podmínek a do jaké výše?