JUDr. Marie Salačová - strana 7

Naše společnost poskytuje stravné při služební cestě v rozsahu 5-12 hod. ve výši 75 CZK. Příspěvek zaměstnanci pak činí 41 CZK/1 jídlo/1 směna. Zaměstnanci nabijeme kartu na 20 dní, přičemž příspěvek zaměstnanci na tomto dobití činí 820 CZK. Zaměstnanec si sám doplatí 34 CZK/1 jídlo/1 směna. Tedy na 20 dní je mu na kartu nahrán jeho příspěvek 680 CZK. Tím pádem má zaměstnanec na kartě nahráno 1 500 CZK na 20 dní stravování. Zaměstnanec v 1 den využije prostřednictvím elektronické karty závodní stravování ve výši 30 CZK. Následující den využije prostřednictvím elektronické karty příspěvek na stravování ve výši 200 CZK. Je toto využití příspěvku, tj. 200 CZK v rámci 1 pracovního dne při dodržení celkové výše nároku na příspěvek tj. 1 500 CZK za 20 pracovních dní možno považovat za splnění podmínek uvedených v § 24 písm. j) odst. 4 zákona o daních z příjmů?

V souladu s § 24 písm. j) odst. 4 zákona o daních z příjmů jsou mimo jiné za daňově uznatelné považované příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jídla za jednu směnu, maximálně do výše 70 % stravného při trvání pracovní cesty 5-12 hod. Z další textace tohoto odstavce lze dovodit, že se za příspěvek na stravování považuje příspěvek na hlavní jídlo (zpravidla se bude jednat o oběd). Benefitní společnosti přicházejí s nabídkami na e-stravenky. Dle jimi prezentovaného konceptu jsou zaměstnancům nahrány na elektronickou kartu finanční částky odpovídající přiznanému nároku na stravenky. Zaměstnanec by pak měl mít možnost využívat tuto kartu při platbách např. v restauracích nebo obchodech, přičemž za jednu ze zásadních výhod je prezentována možnost plateb přesných částek v Kč (při použití stravenek v papírové podobě zpravidla restaurace nebo obchody v případech nákupů za nižší částky, než odpovídá nominální hodnotě stravenky, hotové peníze zpět nevracejí). Z popisu produktu vyplývá, že se jedná o platební kartu, byť s omezeným rozsahem možného použití, a to na příslušné smluvní restaurace, obchody apod. Splňuje poskytování těchto karet požadavky výše uvedeného § 24 písm. j) odst. 4 zákona o daních z příjmů, tj. že lze takovýmto způsobem poskytnuté finanční částky prostřednictvím platební karty považovat za příspěvek na stravování zajišťovaný prostřednictvím jiných subjektů? Lze současně příspěvek zaměstnavatele za výše uvedených podmínek považovat za příjem osvobozený od daně z příjmu na straně zaměstnance dle § 6 zákona o daních z příjmů?

Zaměstnanec jel na zahraniční pracovní cetu do Německa. Nebyla mu vyplacena žádná záloha. V zahraničí platil ubytování, vstupné a parkovné svou vlastní platební kartou, která je zřízena k účtu vedeném v Kč. Lze cestovní náhrady proplatit v Kč dle skutečně sražených plateb, dle doloženého výpisu z účtu zaměstnance (7311,- Kč) nebo částku, které vyjde přepočtem EUR a kurzu ČNB ke dni proplacení (7.134,- Kč)?

Jsme střední škola příspěvková organizace zřízená krajem. Naši žáci a učitelé jezdí na lyžařský výcvikový kurz. Pak dostáváme fakturu zvlášť za žáky a zvlášť za učitele za ubytování a stravování na tomto kurzu. Faktury hradí škola. Dodavatel má na faktuře stravování i ubytování jednou částkou. Můžeme si sami částku rozepsat na stravování a ubytování po zjištění skutečnosti? Pokud si učitelé na cestovním příkazu již nenárokují krácené stravné, musíme jim je proplácet? Podotýkám, že uhrazená částka za stravu nepřesahuje námi stanovené stravné. Na kurz se odjíždí od školy, tj. od místa výkonu práce učitelů, ale v nepracovní den. Mají učitelé nárok na dopravu z domova na místo pracoviště?

Jsem fyzická osoba s předmětem živnosti nákladní silniční přeprava. 1) Bydliště a sídlo podnikání mám stejné v městě A. Pracuji převážně pro firmy sídlící ve městě B, které mi zadávají zakázky. V městě B si pronajímám parkovací prostor pro nákladní auto a pracovní cesty začínám zpravidla v městě B. Lze považovat za počátek pracovní cesty město A, když se přepravuji z místa A do místa B osobním autem za účelem vykonání přepravy? Pokud ano, předpokládám, že mohu uplatnit náhradu za PHM i základní sazbu náhrady za toto osobní auto nezahrnuté v obchodním majetku a stravné bych počítal od doby výjezdu z místa A. 2) Pokud bych jel nákladním autem z města A, náklad naložil v městě B, přepravil bych ho na místo určení, pak byla by pracovní cestou celá tato trasa i celá trasa zpět do místa A. Je to tak? Stravné bych počítal od zahájení přepravy z města A až do příjezdu zpět do města A. Je to správně?

Stejně jako každý rok, tak i s účinností od 1.1.2016 dochází ke změně sazeb náhrad cestovních výdajů. K uvedenému datu dochází ke změně sazeb stravného, sazby základní náhrady a průměrných cen pohonných hmot pro používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách zaměstnanců, a to konkrétně novými vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí. Jedná se o vyhlášku č. 385/2015 Sb. , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen „vyhláška č. 385/2015 Sb. “, ze dne 17.12.2015, a vyhlášku č. 309/2015 Sb. , o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2016, ze dne 16.11.2015.

Náleží zaměstnanci nárok na stravné po ČR (tedy část cesty TPC a část ZPC), pokud jede např. vlakem do zahraničí. ZPC zahájí v 10 hod v Praze a hranice překračuje až v 15 hodin. Lze cestu považovat pouze za ZPC a pro výpočet stravného a kapesného brát čas překročení hranice ve 14 hod? a nebo pokud cesta po ČR bude déle jak 5 hodin, vypočítat oboje stravné? Tedy pro TPC 5 hodin a pro ZPC začátek ve 14 hod.?

Budou v letošním roce 2016 nové sazby pro stravné v tuzemsku při výkonu služební cesty? Vyhlášku se zahraničními sazbami pro rok 2016 jsem našla na stránkách Ministerstva financí, ale tuzemské jen na stránkách, kterým moc nedůvěřuji. Prosím, o odkaz, pokud budou změny.  

Jednatel a zároveň společník s.r.o. vykonává činnost na základě Smlouvy o výkonu funkce jednatele, na základě které dostává odměnu a zároveň má sjednanou náhradu cestovních výdajů. Ve smlouvě nemá sjednáno místo výkonu práce ani pravidelné pracoviště. 1) Je možné pro účely cestovních náhrad považovat za pravidelné pracoviště adresu sídla společnosti, kde je i kancelář společnosti ? 2) Jednatel byl vyslán na pracovní cestu do zahraničí. Cesta trvala od pátku do pondělí. V pátek a v pondělí byl pracovní program. Předpokládám správně, že má nárok na stravné, kapesné, úhradu nákladů za ubytování a vedlejších nákladů i za sobotu a neděli, přestože nebyl pracovní program ? Pro společnost se jedná o daňový náklad a u jednatele za osvobozený příjem. 3) Jednatel vyjíždí několikrát týdně pracovat na projektu pro zákazníka. Je možné tyto pracovní cesty, které mají stejné místo zahájení a ukončení vyúčtovat jedním hromadným cestovním příkazem např. na týdenní bázi ? Jaké bude datum účetního případu ? 4) Může zaměstnavatel určit i jiné místo zahájení a ukončení pracovní cesty (např. bydliště zaměstnance) než je místo pravidelného pracoviště, i když to bude v rámci jednoho města ?

Zaměstnanec s.r.o. používá k pracovním cestám svůj soukromý automobil. V technickém průkazu OA jsou v kolonce 13 uvedeny tyto hodnoty: ZM EU 93/ EHK/ES - město 9,70 - 90 (km/h) 5,80 -120 (km/h) 7,20 Dotaz: Má se v tomto případě pro účely výpočtu náhrady výdajů za spotřebované PHM uvést: 1) aritmetický průměr všech údajů o spotřebě uvedených v technickém průkazu - tzn. 7,57 a nebo 2) kombinovaná spotřeba paliva podle normy EU (třetí údaj v technickém průkazu - v kolonce Spotřeba paliva) - tzn. 7,20 ?

Jak je to s proplácením jízdného v případě, že zaměstnanec jede na např. školení do Plzně. Má povoleno jet autobusem. Školení skončí v 14:00 hodin, ale zaměstnanec zůstane v Plzni soukromě déle (např. vyrazí na nákupy). Domnívám se, že pokud zaměstnanec zůstane v místě školení déle ze soukromých důvodů, tak by neměl mít nárok na proplacení cesty ze školení zpět do bydliště (i když se jedná o místo shodné s pracovištěm), protože se již nejedná o služební cestu. Nebo by byl problém pouze v případě, že by setrvání zaměstnance v místě školení bylo delší než 12 hodin a neoprávněně by mu náleželo stravné ve vyšší hodnotě a do 12 hodin to není žádný problém? A jestli je moje domněnka správná, tak jaká doba od skončení pracovního výkonu na služební cestě je ještě adekvátní k „proplacení“ cesty zpět do místa pracoviště? Pro úplnost dodávám, že jsme odměňováni platem, tudíž pro nás platí: Co není dovoleno, je zakázáno.  

Zaměstnanec je vyslán na pracovní cestu, přičemž místo pravidelného pracoviště je na území České republiky. Cílem pracovní cesty je též území České republiky. V rámci této pracovní cesty zaměstnanec přejíždí území jiného členského státu EU a doba strávená (jedním směrem) na tomto území je 1 a 1/4 hodiny. Lze tuto pracovní cestu považovat za zahraniční pracovní cestu? V případě, že celková doba pracovní cesty nepřevýší 5 hodin (nemá zaměstnanec nárok na stravné dle § 163 nebo § 176 zákoníku práce), má zaměstnanec nárok na zahraniční stravné dle § 170 zákoníku práce, tj. ve výši 1/3 základní sazby zahraničního stravného. Pro doplnění, v případě, že při této cestě zaměstnanci vznikne právo na tuzemské stravné, zahraniční stravné mu nenáleží.  

Chápu tedy správně, že zaměstnavatel určil Směrnici pro zaměstnance 100 Kč stravenku, tak zaměstnanec může dostat dvě stravenky 50 + 50? Vše je daňově uznatelné 55 % a finanční správa tedy nemá jak toto rozhodnutí zaměstnavatele napadnout? Je možné někde doložit stanovisko daňového odboru Ministerstva financí?

Pokud zaměstnanec odvede nekvalitní práci (oprava stroje u zákaznika) a druhý den musí znovu tuto práci udělat, má nárok druhý den na cestovní náhrady a náhradu mzdy?

Naše firma dává zaměstnancům stravenky v hodnotě 100 Kč. Chtěli jsme stravenku rozdělit na 60 + 40 Kč, ale bylo nám řečeno, že by druhá část (ale jaká?) byla snad nedaňová, že poukázku nelze dělit. Nikde jsme nenašli žádné stanovisko. Jen v pokynu D-300 je informace: „jedná se o poukázku na jídlo“, z čehož by se snad toto dalo vyvodit. Prosíme o vyjádření, odkaz na §. Může být poukázka rozdělena, či ne? Mělo by to dopad u zaměstnance ve mzdě a daňový dopad u zaměstnavatele?

Jsem OSVČ a zaměstnávám na dohodu o provedení práce důchodce jako obchodního zástupce, který používá automobil na služební cesty. K těmto služebním cestám je důchodcem používán automobil, který je ve vlastnictví jiné osoby (nevlastní ho ani důchodce ani já). Důchodce má tento automobil pouze půjčené na služební cesty, na které ho já posílám. Na základě knihy jízd vyplácím cestovní náhrady (základní náhradu za automobil + náhradu za pohonné hmoty) dle vykázaných služebních kilometrů. Je to takto správně? Mohu vyplácet náhrady za auto, když důchodce není majitelem auta? A také za toto platím silniční daň za celý rok a uvádím ho ve svém přiznání k dani silniční. Je to takto správně? Mohu si do nákladů dávat zaplacenou daň silniční? A je v pořádku, když tento automobil uvádím do přiznání k dani silniční já? Pokud by důchodce používal automobil mojí manželky (která je na rodičovské dovolené a nepodniká), kdo by měl podávat přiznání k dani silniční? A mohla bych i takto vyplácet cestovní náhrady (základní náhradu za automobil + náhradu za pohonné hmoty) dle vykázaných služebních kilometrů?

Pracovník byl vyslán na zahraniční pracovní cestu na dobu 1. 9.–15. 9. 2015, záloha mu byla poskytnuta v české měně odesláním na jeho účet dne 3. 9. 2015. Z vyúčtování cesty vyplývá pouze nárok na stravné a vedlejší výdaje. Dle směrnice má být vyúčtování provedeno v české měně. Jaký kurs má být použit pro přepočet nároku na cestovní náhrady v cizí měně na Kč – kurz ČNB ze dne 1. 9. 2015, nebo 3. 9. 2015? Prosíme o uvedení konkrétního dne.

Společník je zároveň jednatelem veřejné obchodní společnosti. Pro služební účely používá soukromé vozidlo. Služebními účely se rozumí sjednávání zakázek a cesty související přímo s prací na zakázce. Tento soukromý automobil má na úvěr s věřitelským zajištěním. Je na tohoto společníka – jednatele pohlíženo jako na zaměstnance v případě vyplácení cestovních náhrad, i když nemá zaměstnaneckou smlouvu? Jaké cestovní náhrady tomuto společníku – jednateli náleží?

Zaměstnáváme řidiče, kteří jezdí služebním vozem po ČR, ale také do zahraničí. V pracovní smlouvě mají uvedeno místo výkonu práce Praha a pro účely cestovních náhrad je pravidelným pracovištěm také Praha. Náleží jim při pracovním výkonu po ČR stravné, pokud je jejich náplní práce převážení osob služebním vozem?  

Společnost (s. r. o.) by ráda přispívala zaměstnancům na stravu. Protože se ale zaměstnanci stravují poměrně dietně a zdravě, dohodli se se zaměstnavatelem, že jim stravu bude objednávat (firma, která prodává konkrétní nutričně vyváženou stravu neprodává na stravenky). Zaměstnavatel objednávku zaplatí na svou společnost. Lze postupovat obdobně jako u stravenek, kdy se stanoví, že příspěvek zaměstnavatele na jedno jídlo bude např. 90 Kč, tedy 45 % bude nedaňově uznatelných a pokud objednané jídlo bude dražší než 90 Kč, bude i zbylá část u zaměstnavatele nedaňově uznatelný náklad? Zaměstnavatel se navíc dohodl se zaměstnanci, že po nich nebude chtít hradit ani 45 % z hodnoty jídla. V případě, že by dostávali stravenky máme informaci, že to lze a zaměstnanec nemusí 45 % hodnoty stravenky zdaňovat a je to u zaměstnance osvobozený příjem (55 % i 45 % ). Je-li tomu opravdu tak, můžeme postupovat stejně i v našem případě, kdy v případě, že zaměstnanci nebudou zaměstnavateli hradit žádnou částku za poskytnutí jídla, zaměstnavatel bude mít v daňově uznatelných nákladech pouze část 55 % z hodnoty 90 Kč/jídlo, zůstatek z faktury za nákup jídla bude zaúčtován jako daňově neuznatelný náklad?